KSČM panu exprezidentu Havlovi: Děkujeme s láskou za naši záchranu

29. Červenec, 2011 – 18:06
Václav Havel v Ostravě, zatímco ho jistil Marián Čalfa v Praze...  Foto: Břetislav Olšer

Václav Havel v Ostravě, zatímco ho jistil Marián Čalfa v Praze... Foto: Břetislav Olšer

Jsou to paradoxy; napsal v jedné ze svých absurdních divadelních dramat exprezident Václav Havel, co chtěl být dramatikem ihned, jak si odkroutí jedno jedné volební období ve funkci prezidenta Československa. Jeho drama dokonce vyšlo v arabštině a bylo na Velvyslanectví v Káhiře nabízeno zdarma průchozím.Jeden „pejprbek“ jsem si odnesl i já…

Zatímco bývaly komunista a senátor Štětina právě vyzývá ke zrušení KSČM, její členové naopak vzkazují exprezidentovi Havlovi: „Děkujeme, že jste nám dal v devětaosmdesátém ještě jednu šanci“. Dík je na místě; v červenci 2011 se totiž KSČM dostala na druhé místo s ODS. Třicet devět poslaneckých křesel je terno, byť jen ve veřejném průzkumu.

Vox populi, vox dei. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Nárůst inkriminovaných preferencí je „skvělý úspěch mladého akvaristy“. Zvláště za situace, když všechny strany vládní koalice jsou v notném útlumu. Naopak ČSSD posílila o sedm a KSČM o pět procentních bodů. A co to způsobilo?

Současní komunisté, jednadvacet roků po “revoluci”, nejsou už ve Sněmovně ČR jen do počtu, jak tvrdil ještě nedávno Michael Kocáb, co se též chlubil cizím peřím, resp. osobním majstrštichem, že prý on vyhnal dočasně u nás pobývající Sovětskou armádu. Komunisté jsou v Parlamentu pevně zakotvenou politickou stranou, druhou nejsilnější u nás. Zatím. Navzdory zákonu z roku 1993 č. 198 / 1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. Podívejme se zpátky, do etapy kolem listopadu 1989, kdy měla KSČ na vlásku a počítali své minuty, hodiny a dny, kdy skončí v propadlišti dějin. Pardon, některé floskule jsou příliš dotěrné.

Dne 28. prosince 1989 se však stal lidem neskonale milovaný komunista Alexander Dubček místo prezidentem předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi.

Zapřísahal se: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si Havel. „Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili,“ řekl Havel včera na Primě a rozesmál všechny soudné občany svým sarkastickým alibismem.

Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra. Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňuje všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi nimi skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti…? Nakonec se mu na Hradě tak zalíbilo, že v něm prezidentoval tři volební období. Holt, ako chutí moc…

Té StB, jíž svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Po proslulém a dlouho utajovaném paktu Ribentrop-Molotov se zrodil pakt další, sice ne tolik brutální, ale stejně proradný. Pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů. Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku“. Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově-užitečné „přátelství“ s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů. Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a mého spolubydlícímu z kolejí a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: „Vašku, ty jsi prase…“

Takže KSČM už patrně nebude jen jazýčkem na sněmovních vahách. Jedno má společné s izraelskou stranou Sefardských strážců Tóry; obě jsou vytvořeny na bázi náboženské iluze a mají totalitní směřování. Omezení osobních svobod ve jménu Boha, resp. beztřídní společnosti. Velmi lapidárně řečeno; pět Mojžíšových knih zvaných Tóra obsahuje 613 příkazů, obdobně je to také s komunistickými stranickými stanovami.

Židovští patriarchové nechť mi prominou to hříšné srovnání Starého zákona s Leninovými Spisy, ale poté už platí jen zákon negace negace, tedy, pokud to budu bagatelizovat, tak to dobré je špatné, pokud ale to špatné bude dobré i pro mě, pak je to definitivně dobré…Že Lenin a jeho hladomory a gulagy zabily miliony lidí? A kolik jich zabily války ve jménu Boha…?

Umírněnější aškenázské charedimy zastupuje v Knessetu koalice stran s názvem Sjednocený judaismus Tóry (Jahadut Ha-Tora). Pro vysvětlení; Aškenázové jsou potomci západo a východoevropských Židů (hlavně z Polska, Pobaltí, Ruska a anglosaských zemí), Sefardové žili hlavně ve Středomoří a v některých arabských zemích (hlavně ve Španělsku, Maroku, Tunisu, ale také Iráku, Íránu, Jemenu či Etiopii).

I radikální ortodoxní náboženští Židé mají své zastoupení v Knessetu. Jsou reprezentováni Národní náboženskou stranou (Mafdal). Patří mezi nejpravicovější a nejradikálnější na izraelské politické scéně, což se projevuje výrazným nacionalistickým smýšlením v její politice a tvrdým postojem vůči Palestincům, jimž říkají “lokální Arabové”, a mírovým jednáním s nimi.

“Mravní řád musí být východiskem,” upozorňuje nás ještě dnes Václav Havel a dodává, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. Je to nevídaná drzost; tolik pokrytectví od někoho, kdo lidem dal zabrat hysterickou amnestií ublíženého vězně a barterovým obchodem s KSČ.

Ocitl jsem se jako novinář-nestraník ve výběru pro doprovod prezidenta Havla po Ostravě. Fascinovala mě jeho skromnost a davy, které vylákal do ulic a na náměstí. Poznal jsem na vlastní kůži, co znamená: Je tak plno, že by špendlík nepropadl. Dnes už ale celý národ také ví, že nezvítězila Havlem proklamovaná pravda a láska nad lží a nenávistí, nýbrž že je to přesně naopak. A kdo si to všechno odskáče…? Hádejte…

Inu, člověk je hříšná nádoba, co se přirozeně mění nejen své image, ale i politické smýšlení…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *