Proč lze srovnávat A. Behringa Breivika s Timothy J. McVeightem…?

28. Červenec, 2011 – 7:59
Věčný symbol lidské nenávisti... Foto: Břetislav Olšer

Věčný symbol lidské nenávisti... Foto: Břetislav Olšer

Anders Behring Breivik, dvaatřicetiletý pravicový radikál, obvinil vládní Norskou stranu práce z „masového importu muslimů“ do země a prohlásil, že strana musela zaplatit za zradu. Chtěl jí prý přivodit co možná největší ztráty a zabránit jí, aby do svých řad přijímala nové členy.

Muslimové podle něj chtěli kolonizovat Norsko a on svým činem zachraňoval svou zemi i Evropu od „kulturního marxismu“. Je synem bývalého norského diplomata Jense Breivika a zdravotní sestry Wenche Behringové. Když mu byl jeden rok, rodiče se rozešli; otec chtěl syna vychovávat v Paříži se svou novou ženou, ale soud svěřil Anderse do péče matky. Podle iDnes, nesouhlasil s matčinou super-liberální, matriarchální výchovou.

Naprostý nedostatek disciplíny přispěl k tomu, že ho do jisté míry poženštila. Matku označil za umírněnou feministku. Určitě mu ťeď ve své „opičí“ lásce dělá výstřižky z novin, které dostaly „dárek“ k okurkové sezoně. Otčím se v Thajsku chlubí nevěstkám, jakého má šíleného nevlastního syna. Ten svého nevlastního otce, majora norské armády, popsal jako „sexuální bestii“. Po rozchodu s Breivikovou matkou se jeho nevlastní otec přestěhoval Thajska, kde si užívá důchodu s místními prostitutkami. Média se můžou přetrhnout, dokonce encyklopedie, včetně Wikipedie, jej okamžitě zařadily do svých análů nesmrtelnosti.

Stejně jako jeho „parťáka“ ve zbrani. Jedním z jeho idolů byl Timothy McVeigh, který obdivoval nacionální socialismus, vstřebával myšlenky Adolfa Hitlera a z ideologických důvodů nenáviděl černochy a Židy. Timothy McVeigh se narodil 23. dubna 1968 a vyrůstal v malém městě – Pendletonu4 – nedaleko kanadských hranic u Erijského kanálu. Možná jsme se potkali, když jsem žasl nad Niagarskými vodopády. V dětství však měl na jeho výchovu velký vliv Timův děda Eddie McVeigh, který ho naučil zálesáckým aktivitám v přírodě, včetně lovu a používání zbraní. Tuto zálibu u něj podporovala i jeho babička, která mu umožnila vlastnit první pušku ve třinácti letech. Čas od času bral některou ze svých zbraní do školy, aby zapůsobil na spolužáky. Logickým vyústěním jeho zájmů a tužeb je poznat reálné vojenské, a proto 24. května 1988 vstupuje do armády.

Před nástupem se u něj začaly projevovat paranoidní sklony. S kamarádem si společně koupili nemovitost o rozloze 4,5 hektaru, kde se trénovali ve střelbě a skladovali zbraně a potraviny. Svému kolegovi sdělil, že se připravuje na konec „civilizované společnosti“ a že přijal filozofii těch, kdož hodlají přežít. Podle této filozofie bylo prý právo jednotlivce používat zbraně nadřazeno veškerým ustanovením federální vlády. V té době však zasahuje osud v podobě S. Husajna a války v Perském zálivu. Do operace Pouštní bouře zasahuje i První pěchotní divize, kde McVeigh slouží jako příkladný voják, první střelec bojového vozidla Bradley. Život v civilu jej uvrhl do reality, jeho renomé excelentního vojáka a hrdiny z Iráku nikoho nezajímalo. McVeigh v té době zahořkl, obviňoval „systém“ i armádu USA.

V polovině prosince 1994 sedmadvacetiletý Timothy James McVeigh odjel bílým Marquisem. Před samotnou explozí si McVeigh na cestu oblékl své oblíbené triko s poselstvím „sic semper tyrannis“ („tak všem tyranům“), které použil atentátník John Wilkes Booth před vraždou Abrahama Lincolna. Na zádech trika byl strom s krví vytékající z větví. Pod ním nápis: „Strom svobody musí být čas od času obnoven krví patriotů a tyranů“

Bývalý voják McVeigh se netajil svým odporem vůči federální vládě ve Washingtonu, která podle něho nemístně omezovala tradiční americké svobody, a rozhodl se, že proti ní zahájí vlastní boj. Devatenáctého dubna 1995 zajel s vypůjčeným nákladním vozem k budově, v níž v Oklahoma City sídlily nejen federální úřady, ale ve druhém patře byla třeba i mateřská školka. Na korbě vezl přes 2400 kilogramů výbušniny, k jejíž výrobě použil průmyslová hnojiva, a nálož odpálil. Byl přesvědčen, že jednal na obranu Ústavy, Sílu výbuchu bylo možné přirovnat k explozi dvou tun trhaviny. Tlaková vlna budovu rozpárala, strhla několik poschodí a v troskách pohřbila stovky obětí. Záchranáři po šest dní prohledávali sutiny, aby vysvobodili uvězněné přeživší lidi. Výbuch zabil 169 osob, dalších více než 500 bylo zraněno. Zděšení z útoku bylo ještě větší, když se ukázalo, že mnohými oběťmi se staly děti ve školce na druhém patře.

Druhý dodatek Ústavy plně platí pro všechny státy USA: “Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…” Věc už ale několik roků vyvolává diskuse. Střelnou zbraň vlastní doma asi 90 milionů Američanů, většinou však ne jen jednu, jejich počet se odhaduje na 200 milionů, uvedl deník The Daily Telegraph. USA jsou tak zemí s největší mírou vlastnictví zbraní. Dalším argumentem odpůrců tohoto práva je statistika, že denně na střelná zranění zemře osmdesát lidí. Téměř v polovině případů jde o sebevraždu.

Podle průzkumu je ve světě asi 650 milionů zbraní, které vlastní civilisté a 225 milionů patří pořádkovým a vojenským silám. Nejvíc z nich prodávají hlavně do rozvojových zemí Spojené státy a Rusko. Podle zprávy amerického Kongresu obě země kontrolují více než polovinu tohoto trhu. Zřejmě proto je právě ve Spojených státech každý rok zakoupeno přes 4,5 milionu zbraní. Občané zde vlastní nejvíce střelných zbraní na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních jich vlastní Američané přes 270 milionů z celkových zhruba 875 milionů zbraní na světě.

Přišel však obrat v myšlení Američanů, resp. amerických učitelů. Okres Harrold v americkém státě Texas, rozuměj tzv. školní okres, tedy v podstatě jedna venkovská škola se 113 studenty, rozhodl v srpnu 2008 jako první v USA povolit učitelům nosit do školy zbraně. Toto průlomové rozhodnutí, kdy byla vytvořena tzv. gun free zone, tedy volná zóna zbraní, je důsledkem rostoucí kriminality na školách. Americký Kongres před časem zakázal nošení zbraní na školách po celých Spojených státech, ale Nejvyšší soud později toto nařízení zrušil poté, co jihokorejský mladík Čo Sung-hu vystřílel v učebnách na virginské polytechnice během devíti minut 170 ran a zabil dvaatřicet studentů a pedagogů…

Případy masového střílení v USA, podobné útoku v Norsku, který si vyžádal téměř 80 obětí, jsou tak běžné, že existuje dokonce i slangový výraz, který tento jev popisuje jako „going postal“ (dostat záchvat poštovního amoku). Ten vznikl podle řady incidentů, k nimž došlo od roku 1983 a jejichž aktéry byli pracovníci Poštovní služby USA, kteří zastřelili své nadřízené, kolegy a nevinné kolemjdoucí. Oficiálněji jsou takové incidenty známé jako „spree killings“ (bezhlavé zabíjení), které Statistický úřad USA definuje jako „zabíjení na dvou či více místech téměř bez časové prodlevy mezi vraždami“.

Podle Brahyho kampaně pro prevenci násilí střelnými zbraněmi je v Americe zavražděno střelnou zbraní každý rok více než 12 500 lidí. Při současné míře zabití, téměř sedmkrát vyšší než v ostatních zkoumaných zemích, může přibližně jeden z 240 Američanů očekávat, že bude zavražděn. Čtyři američtí prezidenti už to mají za sebou; byli zavražděni v úřadě (Abraham Lincoln, James A. Garfield, William McKinley a John F. Kennedy), kdežto Theodore Roosevelt (když kandidoval na prezidentský úřad) a Ronald Reagan přežili atentáty.

Mezi nejohavnější „bezhlavé zabíjení“ v nedávné historii USA, jež šokovalo celou zemi do značné míry z důvodu věku obou pachatelů a jejich obětí, patří masakr na střední škole Columbine v roce 1999. Při něm dva teenageři, Eric Harris a Dylan Klebold, zastřelili dvanáct studentů a jednoho učitele, než si sami vzali život. Dalším je pak masakr na technické univerzitě ve Virginii v roce 2007, kdy student posledního ročníku Čcho Sung-hui (podle jeho vlastních slov se inspiroval zabijáky z Columbine) zavraždil 32 lidí ve dvou samostatných akcích a sám poté spáchal sebevraždu.

Přibližně od září 1994 začal McVeigh studovat nejrůznější příručky na výrobu výbušnin. Pod smyšleným jménem Mike Bavena nakoupil McVeigh potřebný materiál, rozbušky a tekutý nitrometan v kansaském McPhersonu, poté se převlékl za motorkáře a na jednom texaském automobilovém závodišti nakoupil za 2775 dolarů nitrometan, což je palivo užívané u závodních aut.

A pak si osvojil návod na vytvoření účinné bomby z běžných surovin, jichž se povaluje na venkově tuny. Dusičnan močoviny neboli nitrát močoviny je velmi snadno vyrobitelnou a také velmi účinnou trhavinou. Vyrobitelný na každé vesnici, kde je. močovina sama jako hnojivo, kterého se všude válejí pytle. Kyselinu dusičnou a sírovou sehnal také. Velmi často bývá nitrát močoviny použit jako improvizovaná vesnická výbušnina pro trhání zdiva, trhání stromů, lov kaprů v rybníce či jen tak pro zábavu Timothy si rovněž našel zábavu… teroristické akce. Explosivní síla dusičnanu je rovna 90procentnímu trinitrotoluenuTNT. Ve spojení nitrátu močoviny s dusičnanem amonným a naftou dostal směs, použitou k atentátu v Oklahoma City.

Už je jasné, že vznikl fenomén, který zplodila naše doba pokrytců a vrahů v bílých rukavičkách. Breivik měl své předchůdce v Timothym McVeighovi, pachateli atentátu v Oklahoma City, či v jiném osamělém americkém atentátníku, přezdívaném Unabomber. Byl jím zločinec Theodore Kaczynski, profesor matematiky „bojující“ proti industriální moderní technologické společnosti. Zabil 3 osoby a 23 osob zranil; jeho dopisové bomby dlouho šířily po Spojených státech strach. Zapomene-li Evropa i Amerika na to, že když se víra z duší přestěhuje na prapory, má to skoro vždy smutné následky.

Před deseti lety, 11. června 2001, byl popraven jeden z nejnenáviděnějších mužů tehdejších Spojených států, Timothy McVeigh. Svůj čin údajně spáchal jako pomstu za některé akce federální policie, především zásah v texaském Wacu, kde při požáru během akce proti vůdci sekty davidiánů v roce 1993 přišlo o život 86 osob, včetně mnoha dětí. Škoda, že si podobnou zprávu nemůžou přečíst Norové v souvislosti s nenáviděným vrahem Andersem Behringem Breivikem…

Inu, když dva lumpové dělají totéž, nemusí to být vždycky to samé, ale může to mít nedozírné následky…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 3 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans
  3. Úno 10, 2016: Břetislav Olšer – blog, Olser.cz » Blog Archive » OSN a její kontraproduktivní činnost; za její existence už byly stovky válek a globálního bezpráví
  4. Úno 11, 2016: temple run game

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *