Odpustili už Židé Wagnerovi či Voltairovi jejich antisemitismus…?

27. Červenec, 2011 – 16:18
Premiér Ariel Šaron neměl Wagnera moc v lásce...  Foto: Břetislav Olšer

Premiér Ariel Šaron neměl Wagnera moc v lásce... Foto: Břetislav Olšer

Jeden z nejprestižnějších festivalů vážné hudby – Wagnerovské hudební slavnosti – slaví v těchto dnech sté výročí. Na úvod jubilejního ročníku zazní Wagnerova opera Tannhäuser. Vůbec poprvé v historii letos vystoupí v Bayreuthu Izraelský komorní orchestr, jenž zahraje Sigfriedovu idylu, ale i díla židovských umělců. Jedna z houslistek odmítla odjet na festival se slovy: „Byla jsem se podívat v Majdanku a nedokáži si představit, že bych mohla hrát v Hitlerově oblíbeném Bayreuthu…“

První veřejný a předem ohlášený koncert Wagnerovy hudby v Izraeli měl justiční předehru. V úterý 24. října 2000 odmítl telavivský obvodní soud koncert v Rišon Lecijon zakázat, jak to požadovali přeživší holocaust. Alibistický argument židovského soudce zněl: „svoboda výrazu vyžaduje vyslechnutí a prodebatování širokého spektra názorů a že přeživší holocaustu nebudou koncertem přímo dotčeni“…

A v pátek 27. října koncert skutečně proběhl, ne však bez potíží. Hned na počátku vstal v auditoriu osmdesátiletý muž, který přežil holocaust a roztočil nad hlavou plastikovou řehtačku. Celý incident ukončil jeden z uvaděčů, který muži rušivý nástroj vzal. Ten pak na otázku, proč s sebou přinesl řehtačku, odpověděl: „Protože jsem nesehnal bombu.“ Faktem je, že poslouchat 4 až 14hodinové koncerty Wagnerových skladeb je mírně řečeno nad možnosti běžného lidského organismu.

„Neformální bojkot děl Richarda Wagnera trvá hned od založení státu Izrael v roce 1948. Nicméně rozhlas a televize tento bojkot uvolnily již koncem 80. let a příležitostně Wagnera vysílají. Pokus o první živou produkci se datuje rokem 1981, kdy Izraelský filharmonický orchestr zahrál Wagnera jako přídavek. Jedna houslistka, přeživší holocaust, přitom na protest odešla z pódia, zatímco jeden uvaděč, rovněž přeživší, naopak vylezl na pódium, odhalil hruď a ukazoval jizvy způsobené nacisty…“ vzpomínala MVDr. Ráchel Bock, když jsme spolu byli na koncertu z děl mj. Antonína Dvořáka v Tel Avivu.

Napětí však v tomto ohledu povoluje, o čemž svědčí vyjádření Daniela Barenboima, což je židovský pianista a dirigent: „Hitler a Wagner by se museli obracet v hrobě.“ řekl a komentoval tak skutečnost, že izraelský židovsko-arabský orchestr pod jeho vedením odehrál skladby Richarda Wagnera v berlínském amfiteátru Waldbühne, kde během Olympijských her v roce 1936 vzdávali němečtí atleti hold Adolfu Hitlerovi. Naproti tomu Dov Šilanski, bývalý mluvčí parlamentu, tvrdí, že zákaz Wagnerovy hudby v Izraeli by měl trvat tak dlouho, dokud její hraní bude rušit spánek jediné stařenky.

Izraelci však zákaz uvádění Wagnerovy hudby, jež se stala hymnem hitlerovských vojsk, před několika roky zrušili. Přesto se pořád uskutečňují Hitlerem v duchu německého nacismu znovu iniciované Wagnerovské festivaly v bavorském Bayreuthu, v divadle, které postavil sám Richard Wagner, duchovní otec německého nacionalismu. Kvalitu hudby skladatelského génia však nelze zapomenout. Navzdory mindrákům a submisivnosti lidské zrůdy zvané Hitler. Ani když H. S. Chamberlain, jenž se v roce 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou, šířil nadeně antisemitismus svého tchána. Ten propagoval myšlenku, že „židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním“…

V tom si zase on notoval se svým zetěm, který ve svých Základech devatenáctého století ((Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts) psal o “skvělé nordické rase” a neschopných lidských “křížencích” zvaných Židé. Wagner pak sám vydal elaborát Das Judentum in der Musik – Židovství v hudbě. Zostudil v něm mezi jinými Mendelssohna či Offenbacha a nechal je vyškrtnout ze seznamu německých komponistů. Asi zapomněl, že nejvíce zhudebňovanými básnickými texty v dějinách evropské církevní hudby byly hebrejské žalmy z 2. století p. n. letopočtem. Wagner byl bezesporu brilantní skladatel, proto Adolf Hitler miloval jeho hudbu, kterou se nechal inspiroval k antisemitismu, resp. k sepsání svého boje Mein Kampf.

Bayreuth, malé městečko v Bavorsku, se každé léto stává místem, kam se sjíždějí znalci a milovníci díla Richarda Wagnera. Podmínky k tomu dal sám skladatel, když zde nechal vybudovat divadelní budovu, tzv. Festspielhaus, který vyhradil pouze pro provozování svých vlastních děl. Stavbu divadla financoval z velké části bavorský král Ludvík II. Když zde byl tři roky po smrti Richarda Wagnera 13. srpna 1886 poprvé uveden „Prsten Nibelungů“, byl přítomen německý císař Vilém I. a bavorský král Ludvík II. Pravicoví němečtí nacionalisté byli přitahováni zejména mysticismem některých Wagnerových oper. Jeho dílo bylo již za císařství a především později za dob nacionálního socialismu vynášeno do oblak.

A mnozí tak činí podnes i v Česku. Jaromír Lukeš, jeden z paličů z Vítkova, odsouzených na 22let těžkého žaláře , byl považován za neonacistu jen proto, že chodil v tričku Nibelung s nápisem Ragnarök na hrudi a sThorovým kladivem na krku. “Ragnarök” je v severské mytologii označení pro konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se před nebezpečím ukryje ve kmeni Yggdrasilu. Co může být závadného na Nibelunzích? Jde o ságu, ze které Richard Wagner vytvořil geniální sérii oper.

Velké a bolestné téma Wagnerovy rodiny je její role v éře nacionálního socialismu 30. let. Wagnerovi potomci pěstovali nejužší možné kontakty s nacistickými pohlaváry, vnuci Wolfgang i Wieland osobně znali Adolfa Hitlera a říkali mu Strýček Wolf. Hitler navázal těsné kontakty s rodinou, jelikož si velmi dobře uvědomoval případný propagandistický význam festivalu, který byl věnován památce jeho nejmilovanějšího skladatele. Ještě téhož roku skončil Hitler ve vězení a rodina Wagnerů dělala vše pro jeho propuštění, což jim nikdy nezapomněl.

Počátkem července 2001 hostoval v Jeruzalémě, v rámci Izraelského festivalu, berlínský Státní orchestr pod taktovkou argentinsko-izraelského dirigenta Daniela Barenboima. Měl velký úspěch, ale kolovaly pověsti, že Barenboim chce v závěrečném sobotním koncertu uvést něco z Wagnera. A Barenboim skutečně vystoupil do popředí pódia a oslovil publikum: „Kdo si přeje slyšet Wagnera?“ Vzápětí dodal, že chápe ty, kterým to vadí, ale proč by měla tato menšina vnucovat názor většině? Rozhodnutí nechává na publiku. Poté se skutečně pár lidí zdvihlo a odešlo, mimo jiné za výkřiků „fašisto!“ a „jeď domů!“…

Ti, kdo zůstali, vyslechli předehru k Wagnerově opeře Tristan a Isolda podle vlastního rozhodnutí. Na druhý den se to posluchačům rozleželo. Nenachystal na ně Barenboim past? Nevyužil festivalové pódium pro vlastní exhibici? Uvedení Wagnera odsoudil i ministr vědy a kultury Matan Vilnai, premiér Ariel Šaron a prezident Moše Kacav. Manipulace, jakou provedl Barenboim, byla zákeřná, neetická a nefér vůči publiku i orchestru…

Historie antisemitismu sahá až do roku 1215, kdy čtvrtý lateránský koncil rozhodl, že Židé ukřižovali Krista a nemají ve slušné společnosti co dělat. Dosti antisemitská byla o půl tisíciletí později i Voltairova slova: “Naleznete v Židech jen nevzdělaný a barbarský národ, soustřeďující v sobě odedávna jen nejšpinavější lakotu a nejodpornější pověru, jakož i nepřekonatelnou nenávist vůči národům, které je mezi sebou trpí a obohacují…. Židé vždy se učili u jiných národů a sami jiné národy ničemu nenaučili. Peníze byly motivací jejich činů pro všechny doby…”

Dne 22. listopadu 1793, 18. Kislev 5554, francouzský distrikt Strasbourg v Alsasku-Lotrinsku přijal protižidovský zákon, zakazující obřízku a nošení vousů. Nařizoval také spálení všech knih psaných hebrejsky. Ani všechny řečí francouzské „osvícenecké“ revoluce o rovnosti nebránily Voltairovi zdůraznit, že Židé jsou neodpornější lidé na světě. Tato urážka byla uvedena do praxe ve 40. letech 20. století, kdy režim vichistické Francie shromáždil a nacistům předal přes 61 tisíc Židů, aby byli zlikvidování v plynových komorách.

A že si ani Dostojevský vůči Židům nebral servítky: “Žid, kdekoli se usadil, tam ještě více snižoval a kazil lid, tam ještě více upadala lidskost, ještě více klesal stupeň vzdělanosti, ještě hnusněji se rozšiřovala beznadějná nelidská chudoba a s ní zoufalost!” A Neruda? Ten dokonce sepsal studii Pro strach židovský, kterou až v roce 1935 vydal Jaroslav Slavata, spolupracovník týdeníku Fronta. Neruda se dosti zatvrzele staví proti asimilování židů do české společnosti a mimo jiné píše: “Židé starali se přehorlivě, aby o nich nebylo mluveno jako o Židech a “velkopokrokový evropanský” český tisk je v tom všemožně podporoval… Kdo o židech něco špatného napsal, byl židozednáři umlčován a prohlášen za nekulturního barbara a zrádce… ”

O tom, že Židé dali základ našemu průmyslu, už ale Neruda nenapsal. A že Moser vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Kolben stál za vznikem ČKD, bratři Gutmennové vybudovali Ostravské doly a Rotschild že postavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů že zase založil teplické sklárny na válcované a tabulové sklo, další Židé založili Fezko Strakonice, Koh-i-nor, Solo Sušice, oděvní závody Prostějov a ještě u nás postavili první cukrovary a prádelny, dokonce Žid Jellinek vybudoval první likérku a lihovar…

Za to vše jsme se jim odvděčili Bezručovým běsem, který svolával na hlavy židovských uhlobaronů za to, že nad Ostravicí strměly jejich paláce, z jeho krve a jeho potu… Přesto po nás Židé nikdy nepožadovali veřejnou omluvu. Tu by spíš měli chtít Židé od Britů za to, že si Shakespeare v Kupci benátském vylil zlost na Židech, když jeho Shylock chtěl libru masa ze svého dlužníka. Dluh však nedostal, navíc přišel o majetek a ještě se musel nechat pokřtít…

Inu, čas oponou trhl svět se globalizoval a Židé zčásti Wagnerům a Voltairům odpustili, zčásti zapomněli na dávná příkoří, kromě Hitlera a holocaustu. Jen islám je vůči nim pořád stejně „mírumilovný a slitovný“, kromě bezvěrců, kteří si zaslouží smrt jako ve středověku…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *