Nutil dvojčata k souloži, aby zjistil zda zplodí zase dvojčata…

22. Červenec, 2011 – 15:31
U Rožanských v předměstí Tel Avivu během oslavy chanuky...   Foto: Břetislav Olšer

U Rožanských v předměstí Tel Avivu během oslavy chanuky... Foto: Břetislav Olšer

Největší senzace posledních měsíců? Kromě struhadlových toaletních papírů pro zadky senátorů a senátorek? Našly se dosud neznámé a nezveřejněné deníky nacistického „lékaře“ Josefa Mengeleho. Psychopatický muž, který měl v Osvětimi na starost selekce, si na 3 380 stránkách zaznamenal události svého života, rozhovory s přáteli, filozofické úvahy i poezii. Říkalo se mu Anděl smrti. Byl milý, pohledný, usměvavý a vždy se choval zdvořile.

Deníky však obsahují úplně něco jiného. Hlavně z dob jeho působení ve vyhlazovacím táboru Osvětim-Březinka. Posedlý byl dvojčaty. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje. Neuškodí, když zopakuji části svých blogů. Fakta se nedají opomenout a jsou jen jedny, nikdo nic jiného nevymyslí a pamatovat si toto vše jako memento je víc než klikatž či neklikat na Crl… Ať se to komu líbí nebo ne…

Když Mengele v květnu 1943 vstoupil do hrůzného světa Osvětimi, byl jediným táborovým lékařem, který sloužil na východní frontě, odkud si přivezl vyznamenání Železný kříž. V Osvětimi dosáhl vrcholu; napřed se stal vedoucím doktorem v úseku BIIe – cikánského tábora, poté byl jmenován šéflékařem v ženském táboře v Březince. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. Na každého ukázal hůlkou a řekl „napravo“ nebo „nalevo“.

V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval. Jak měl při své zrůdné falši ve zvyku, nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“ Chlapce a dívky z dvojčat poté nutil spolu souložit; chtěl splnit Hitlrevo přání, aby Němky rodily co nejvíc dětí; dvojčat, trojčat a dalších x-čat, jež by doplnily jeho zničenou armádu. Jeho poradcům bylo jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa.

Jednou mu esesmani přivedli dvě děti. Jedno z nich bylo hrbaté. O tři dny později je esesák přivezl zpátky v hrozném stavu. Byli pořezaní. Hrbáčka přišili zády k druhému dítěti a k sobě sešité měli i hřbety rukou. Byl cítit odporný zápach gangrény. Jejich rány byly špinavé a děti každou noc proplakaly. Než šly na pitevní stůl… Ze tří tisíc párů dvojčat, které se mu dostaly do rukou, přežila necelá stovka…

„Lékaři v Osvětimi dělali také pokusy se sterilizací žen, s kastracemi mužů, zkoušeli na lidech jedy, nakazili je malárií a tyfem, cvičili si na vězních techniky operací nebo je natírali petrolejem a různými solemi. Ženám vyřezávali celé dělohy, u mužů vyvolávali hnisavý zánět měkkých tkání. Mengele dětem vkapával do očí různé chemikálie, aby měly árijsky modré oči, místo toho „zkušební vzorky“ často osleply, jindy je dokonce sešíval k sobě, aby „dosáhl organické krevní výměny“…“ vzpomíná Chana Ringová-Rožanská a zajíká se i po půl století dojetím.

Aukční síň Alexander Historic Auctions sídlící v americkém státě Connecticut si od dražby slibuje výtěžek 300 až 400 tisíc dolarů. Do aukce jde kromě deníků i jednatřicet dokumentů podepsaných Mengelem. Písemný materiál pochází z let 1960 až 1975, kdy Mengele pobýval v Argentině, Paraguayi a Brazílii. Dokumenty, ke kterým kupec získá i exkluzivní práva na zveřejnění, mají bezkonkurenční hodnotu hlavně pro historiky. Kdoví, jak to vezmou potomci jeho dvou manželek, které ho postupně opustily. Kdoví, jestli se na tento zvláštní případ vztahují autorská práva a dědictví.

Poznamenával si v nich i své postřehy z Norimberského procesu, jak je slyšel z rádia, ale i jeho ospravedlňování provozu koncentračních táborů, v nichž provozoval své nelidské pokusy na vězních. Deníky však psal odtažitě, ve třetí osobě a používal pseudonym Andreas, stejně jak během svého života vystupoval pod pětatřiceti příjmeními. „Černoši nám připomínají noc a její nebezpečí… jako havran… temná duše,“ poznamenal si ve svých denících. Jak bývá v těchto případech zvykem, aukční síň nezveřejnila totožnost prodejce. Naznačila pouze, že dokumenty nepocházejí od Mengeleho potomků žijících v Německu, nýbrž z Jižní Ameriky, kde se osvětimský anděl smrti v roce 1979 utopil při koupání v Atlantiku.

Bylo by napínavé, jestli by se soudci v Haagu snažili přivést Mengeleho před svůj tribunál. Spíš však panuje pochybnost; kolika nacistickým zločincům pomohl Vatikán i Spojené státy k rychlé emigraci. K jakému jmění přšiy Argentina, Brazílie či Paraguay, když skrývaly Eichmanna, Mengeleho a desítky dalších vrahů, kteří tak unikli Norimberskému procesu a spravedlnosti. Proč by se měli snažit, stačí jim zločinci na zavolání – Miloševič, Karadžič, Mladič…

Pořád ale ještě žijí Židé a Židovky, které ani dnes nezapomínají, jak Mengeleho osobně poznaly. Zachránila se i Ruth Bachrichová z Prahy, dnes žijící v předměstí Tel Avivu. V Osvětimi-Březinky byla svědkem mnoha tragédií. Její spoluvězeňkyni Ruth Eliášové se v lágru narodila dcerka. Byla ještě kojenec, když si na ni počíhal doktor Mengele a rozhodl se dítě použít pro své zrůdné pokusy.

„Zákazal matce dítě krmit. Zavázal ji prsa, aby dcerku nemohla kojit. Chtěl prý vyzkoumat, jak dlouho vydrží miminko bez jídla. Tak matka požádala lékařku lágru, aby dítě injekcí usmrtila. Doktorka řekla, že ona to udělat sama nemůže, ale dala tu injekci matce. Ta dcerku injekcí usmrtila,” popisuje Ruth Bachrichová čin beznadějného zoufalství matky. “To děťátko se hlady strašně trápilo. Nakonec by stejně skončilo i s matkou v plynu. Když ráno přišel Mengele pro dítě, ukázali mu, že je mrtvé. Bezcitně tento zločinec ještě nazval zoufalstvím šílenou matku bestií, že byla schopná zabit vlastní dítě. A hned ji poslal do práce…”

Mengele odstartoval své pokusy na zdokonalení ideálního německého nadčlověka tím, že se snažil změnit pigmentaci očí vstřikováním různých barviv. Na tyto oční testy použil třicet šest dětí z jednoho baráku v Březince. Výsledkem byly bolestivé infekce a někdy slepota. Po testech už děti k ničemu nebyly, a tak šly do plynu. Na dřevěném stole pak zbyly vzorky očí. U každého bylo číslo a písmeno. Měly barvu od bledě žluté po jasně modrou, zelenou a fialovou. Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich prováděl své experimenty. Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem.

Chana Ringová-Rožanská se dlouho nemohla z osvětimského utrpení vzpamatovat. V Březince byla pro vězně jedna hodina věčností. Hančina matka musela na své dceři v noci spávat, svým tělem ji vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech. Proto Hanku máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě.

Každý den při apellplatzu Mengele vždycky procházel řady nastoupených vězeňkyň a vybíral ty, které byly staré nebo nemocné a nechal je odvést do plynu. “Stála jsem v první řadě na konci. Mangele prošel, jen si mě úkosem prohlédl a šel dál. Byla jsem mladá, vhodná ještě pro práci. Moje matka stála v druhé řadě za mnou, určitě by ji poslal do plynu. Když se Mengele otočil zády, rychle jsem strhla matku na své místo a stoupla si na to její. Když Mengele přišel znovu ke mně, zastavil se a díval se mi do očí, určitě mě poznal, ale nechal matku žít. Prý zítra je také den…” Stal se asi zázrak. Pár hodin poté byly Hanka i její matka a otec vybráni podle seznamu Oskara Schindlera pro práci do jeho továrny na plechové nádobí…

Mengele zmizel z Buenos Aires a Mossad na určitou dobu jeho stopu ztratili. Pátrali po něm v Brazílii i Paraguaji, podařilo se ho najít, vyfotografovat, ale ne zadržet… Tělesné pozůstatky Mengeleho, jenž zemřel v Brazílii v roce 1979, identifikovali prostřednictvím DNA v roce 1992.

“V Osvětimi byla pro vězně jedna hodina věčností. Moje matka na mě musela v noci spávat, svým tělem mě vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech,” vzpomíná Hana Ringová – Rožanská, která přežila Osvětim – Březinku jen proto, že se dostala na seznam pracovníků v továrně Oscara Schindlera. “Proto mě máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby údajně zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě…”

Povzdechne Hana Ringová – Rožanská, jediná Moravanka, která vystupovala ve filmu amerického režiséra Stevena Spielberga “Schindlerův seznam”, že “Anděl smrti” unikl svému spravedlivému pozemskému trestu… Unikla tak dalším zvrhlým pokusům Mengeleho. V mužské nemocnici bloku 15 v táboře B2F nechával děti svléknout a celé hodiny je prohlížel do toho nejmenšího detailu. Poté prováděl hrůzné chirurgické zákroky, často bez anestetik. Docházelo ke zbytečným amputacím, lumbálním punkcím, aplikovaly se injekce s tyfem a byly úmyslně infikovány rány kvůli srovnání, jak každé z dvojčat reaguje.

Jednou mu esesmani přivedli dvě děti. Jedno z nich bylo hrbaté. O tři dny později je esesák přivezl zpátky v hrozném stavu. Byli pořezaní. Hrbáčka přišili zády k druhému dítěti a k sobě sešité měli i hřbety rukou. Byl cítit odporný zápach gangrény. Jejich rány byly špinavé a děti každou noc proplakaly. Než šly na pitevní stůl… Mengeleho oběti většinou netušily, že vedle krematoria byla pitevna, v níž po skončení pokusu bylo každé dětské tělo odborně rozpitváno. Ze tří tisíc párů dvojčat, které se mu dostaly do rukou, přežila necelá stovka.

Explantoval a implantoval orgány a údy, sterilizoval dívky, kastroval chlapce a pokoušel se o změnu pohlaví, infikoval své oběti smrtelnými chorobami. Snažil se také zjistit příčinu vícečetného těhotenství, aby se Německo po velkých válečných ztrátách zase zalidnilo. Nutil dvojčata k pohlavnímu styku aby zjistil zda zplodí zase dvojčata.

V těchto dnech ohlásil argentinský výzkumník, že poté, kdy Mengele uprchl do Jižní Americky, pokračoval ve svých experimentech a uspěl při vytvoření „města dvojčat“ s neobvykle vysokým počtem světlovlasých dětí. Mengele navštěvoval město Candido Godoi v Brazílii. Bylo to v době, kdy žil v sousední Paraguay a začal léčit místní ženy. Většina jejich dvojčat byla blond s modrýma očima – což byl vzhled, nejvíce oceňovaný zastánci teorie nadřazenosti árijské rasy, kterou zastával Mengele a další nacisté.

Ale pojďme v historii poněkud blíž. Každý třetí muž Rakouska ve věku od 17 do 45 let šel ochotně bojovat za Hitlera a Třetí říši. Proto chtěli inspirováni Mengelem skoncovat s duševně chorými dětmi a dětmi Svědků Jehovových. Přišli na to, že na každého dětského mrzáka, říkali jim „zatěžující existence“ či „nežádoucí životy“, doplácejí denně skoro pět marek. S přispěním morfio-hydro-chloralu a totálního vyhladovění je usmrcovali a potom naložili přes osm tisíc těchto dětských mozků do formalinu, aby posloužily vědě a oni ušetřili tisíce.

Je nutné si připomínat zvěrstva nacistů, aby se předcházelo hysterii o zabitých Němcích na odsunu. Že jich Češi zavraždili několik stovek? Možná o pár víc, ale rozhodně to není třicet a víc milionů lidí, jež zabili nacisté během druhé světové války. Nevím, co bylo dřív; jestli vejce nebo slepice, ale vím určitě, že kdyby nebylo Hitlera a Norimberských zákonů, nebylo by ani války a zabitých Němců během odsunu…

Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že se Mossad v roce 1960 vzdal možnosti dopadnout v Argentině dalšího nacistického zločince Josefa Mengeleho, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Mengele, přezdívaný kvůli krutým experimentům s vězni v Osvětimi “anděl smrti”, tehdy také žil v Buenos Aires, když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa ale už mezitím „vychladla“. Izraelci pak po něm bezvýsledně pátrali v Brazílii a Paraguayi… Nakonec se utopil.

Inu, jako vždy melou Boží mlýny sice pomalu, ale jistě…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).
Reklama:
  1. 4 reakce na “Nutil dvojčata k souloži, aby zjistil zda zplodí zase dvojčata…”

  2. Buď je toto copyright, nebo nejaká stránka vydává váš článek za svůj.:-)

    od Adéla Hendrychová v Bře 8, 2015

  3. Nevím, jaká stránka…

    od olser v Bře 8, 2015

  4. Super článek
    Má rodina ze strany matky byla vyvlastněna německou osídlovací společností Hermana Göringa se sidlem v Karlových Varech a s pobočkou ve Fulneku a musela svůj statek a pole předat tyrolským němcům v roce 1943 v Polance n.O..Mám dokumenty z archívu z Prahy.Stakek převzal Jakob Felderer z Tyrolska.

    od petr chýlek v Úno 4, 2017

  1. 1 Trackback(s)

  2. Úno 10, 2016: Břetislav Olšer – blog, Olser.cz » Blog Archive » „Chleba už nebyl, tak jsme večer dostali hrst žita; po zrníčku jsme ho jedli celý den…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *