Somálsko a OPEC, aneb Kolik chleba lze koupit za denní těžbu ropy?

21. Červenec, 2011 – 10:42
Na kus řeči o hladomoru v Londýně... Foto: Břetislav Olšer

Na kus řeči o hladomoru v Londýně... Foto: Břetislav Olšer

Hladomor, jenž nyní postihl polovinu obyvatel Somálska, tedy něco přes tři a půl miliónu lidí, byl v těchto dnech v zemi vyhlášen poprvé pd roku 1992. Následky jsou hrozivé; více než 30 procent dětí trpí akutní podvýživou a v průměru čtyři z nich z každých deseti tisíc lidí zemřou denně hlady. Z televizních záběrů mrazí a našince to vybízí k různým srovnáním. Rozhodně však nelze srovnávat hladomor Somálska s řeckou krizí…

Znám ten pocit trapnosti a studu za hříchy zločinných islamistických teroristických band, co nedovolí přístup ani humanitární pomoci a dívají se, jak nevinná batolata umírají matkám v náručí. Co s tím? Prý nic, pokud se nesežene na pomoc postiženým přes 300 miliónů dolarů. Odkud je vzít, v době krize, když jen hlavní donor – USA – dluží světu 15 bilionů USD? A což tak Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC)? Její letošní příjem by měl dosáhnout 1,25 bilionu dolarů, což znamená, že se oproti loňsku téměř zdvojnásobení.

Tento kartel kontroluje zhruba 70 procent světových zásob ropy. Tvoří ho Alžírsko, Angola, Ekvádor, Írán, Irák, Kuvajt, Libye, Nigérie, Katar, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty a Venezuela. Ovšem jeden ze členů OPEC – Libye – se už téměř pět měsíců potýká s občanskou válkou, kvůli které se v zemi prudce snížila těžba ropy. Před rezolucí OSN o „bezletové zóně“ těžila ročně asi 1,6 milionu barelů ropy, z čehož asi 1,2 milionu barelů vyvážela. Teď z toho zbyla těžba na hranici jen asi 20 procent původního objemu.

Dalších 22 zemí a čtyři pozorovatelé zase dávají dohromady Ligu arabských států. Ty však mají zákaz přijímat profláklé uprchlíky z Pásma Gazy, aby nepřišly o eso v teroristickém pokeru proti Izraeli, který „přinutil“ na 700 tisíc lokálních Arabů, co si říkají Palestinci, aby v roce 1948 opustili Izrael, tedy místo, které OSN schválilo rozdělením Palestiny na arabský a židovský stát. Že nemuseli odcházet, pokud by odmítli násilí proti Židům, o tom se taktně mlčí. Též o tom, že vždycky chtěli jen svoji Velkou Palestinu, ale bez Izraele. Kdyby dostali od OPEC jednu denní tržbu, byli by za vodou. Kdepak, Potěmkinské vesnice jejich uprchlických táborů by vzaly za své i s propagandou. Byl jsem tam, viděl jsem a pochopil…

Ale zpět k ropě. Největší část příjmů shrábne Saúdská Arábie, která patří se 13procentním podílem na světové těžbě k největším producentům ropy. Těžba jí do konce června vydělala již 192 miliard dolarů. Zisky tedy dále porostou. Co s tolika penězi? Nenašlo by se těch 300 milionů dolarů? Nemohl by je vytisknout třeba FED? Centrální banka USA, která má jako jediná dovoleno tisknout novou měnu? Mlčí, má svých starostí nad hlavu. Navíc OPEC uvedl, že spotřeba ropy ve světě vzroste do roku 2030 na 113 milionů barelů za den. Proč létat letadlem z Dubaje do Londýna k holiči. V Emirátech jsem byl šestkrát při cestě z Vietnamu. Domorodci tam pracují asi hodinu denně, zbytek za ně udělají vzdělaní Evropané. Jako úsměvná parafráze podle Bezruče: …

„…z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce,
z krve mé a z mého potu…“

Ale vždyť se přece OPEC také snaží pomáhat rozvojovým zemím? Asi jako armáda. co napřed totálně rozbije zemi a pak pořádá donorské konference, aby vše za vybrané peníze zase znovu postavila. V březnu 1975 byl v Alžíru založen Fond pro mezinárodní rozvoj. Finanční prostředky fondu jdou z dobrovolných příspěvků členských zemí organizace a z příjmů investic a půjček fondu. Do konce roku 1977 bylo poskytnuto na sedm desítek půjček téměř šedesátce rozvojových zemí. Dnes to činí pro stovku států tzv. „třetího koše“ další těžké miliardy dolarů. Kde se nachází ta černá díra, v níž všecky prachy mizí, jako by sublimovaly?

Zeměkoule je obrovská, výzkumy geologů sofistikovanější. Odhady světově známých zásob surové ropy proto vzrostly na 1317 miliard barelů na potřebu blížících se sedmi miliard obyvatel planety. Americký geologický průzkum odhaduje, že budou nalezeny další tři biliony barelů ropy – třikrát víc, než je dnes známo. Světová spotřeba ropy se zvýší na denních 118 milionů v roce 2030. A to máme ještě ropné písky, jež existují v asi 70 zemích světa, ale skutečně významné zásoby má jenom Kanada a Venezuela.

Ještě před několika lety měla Kanada vcelku zanedbatelné množství zhruba pěti miliard barelů ověřených zásob ropy. Dnes má díky ropným pískům spolehlivě ověřené zásoby o výši 174 miliard barelů. To ji řadí na druhé místo na světě za Saúdskou Arábii a před Rusko. Kanada se tak pravděpodobně stane jedním z největších a nejstabilnějších exportérů ropy na světě. Její ložiska totiž teoreticky vydrží při průměrné těžbě 3 milionů barelů denně na více než 400 let.

A stará se rovněž americká firma Envion, která uvedla do provozu prvního generátoru, který proměňuje plastový odpad vyrobený s pomocí ropných derivátů zpět na ropu různé kvality. Generátor EOG je schopný zpracovat za rok 10 000 tun odpadu a vyprodukovat z něj ropu s náklady plných 10 dolarů za barel. Z jedné tuny plastového odpadu se při tom získají čtyři barely ropy, tedy 636 litrů ropy bez minerálních sedimentů. A na obsluhu generátoru stačí dva operátoři. Tak proč být tak nenažraný na úkor umírajících dětí a somálské genocidy…?

Generální sekretář OSN Ban Ki-moon ale včera řekl, že „apeluje na všechny, aby respektovali svoje povinnosti podle mezinárodního humanitárního práva a zákona o lidských právech…“ Nechá snad schválit další rezoluci o „bezletové zóně“ nad Somálskem? Nebo OPEC daruje zisk ze své denní těžby Somálsku, aby ho vytáhl z bryndy. A k čemu vlastně ten humbuk kolem virtuální Palestiny a jejích lidských právech, když svět nestačí řešit, nebo snad ani nechce, krvavé genocidy a občanské války v centrální Africe?

Jsou v ní lidská práva jiná než v bývalé Jugoslávii? Kdy bude v Haagu soud se zločiny v Somálsku? Miloševič, Karadžič, Mladič, Hadžič… Brání v tom snad zvrhlá posedlost somálskou ropou…? Otázky, otázky a znovu samé otázky… Ani Shakespeare by vedle nich neuspěl se svými: slovy, slovy, slovy… Byl jsem v OSN, když Valné shromáždění zrovna projednávalo bombardování bývalé Jugoslávie letouny NATO. Poznal jsem, kde a proč začal globální protekcionismus. A proč skoro nikdo nemůže nebo asi ani nechce dopadnout somálské piráty.

Inu, moudrá jsou i slova Ban Ki-moona, ale co slíbený chleba, ryby a voda, bez nichž je v Somálsku dál zničující hladomor? Nepochopitelné? Dorazily vůbec ty dolary k těm nejhladovějším…? Že je řešen až důsledek a ne příčina? Řecko je Řeky rozkradený stát, kde však nikdo neumírá hladem, na rozdíl od Somálska. Řekové si své potíže zavinili sami, co si ale zavinily matky a jejich umírající děti v Somálsku…? Než je budeme moci naučit ryby chytat, musíme je napřed nakrmit, aby to nedopadlo jako s tou kozou, co by ji už skoro odnaučili žrát, kdyby nechcípla hlady…

PS: Arafat se už necítil dobře a tak si zavolal z obavy ze smrti astrologa, aby mu řekl, kdy umře. “Zemřete na židovský svátek”, řekl astrolog. “Na který”, chtěl vědět Arafat. “To je jedno”, odpověděl astrolog, “ať zemřete kdykoli, bude to v každém případě židovský svátek.”

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).
Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *