Dávat něco za nic je amorální, aneb Svobodné rozhodnutí není nucené

17. Červenec, 2011 – 19:18
Izraelská mystifikace po česku; vypadá to jako fakt, ale není to fakt...  Foto: Břetislav Olšer

Izraelská mystifikace po česku; vypadá to jako fakt, ale není to fakt... Foto: Břetislav Olšer

Zařekl jsem se, že už nebudu psát nic o líných Romech, ale nakonec se dám do toho, abych pokáral ty, co se flákají a dal palec nahoru těm, co makají jako šroubci. Stačí pár ukázek z mých blogů, abych si vylil vztek, když sleduji, jak všichni ti, co populisticky nadávali na plýtvání penězi za sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti teď hystericky vykřikují, že ministr Drábek je Gottwald a Heydrich jen proto, že kdo nechce pracovat, kromě těch, jimž v tom brání zdravotní potíže, nedostane nic. Rom, Vietnamec, gadža…

Ústava neříká „Jedni občané jsou povinni živit druhé…“ Proto se zapojím i já na ochranu ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09),resp. jím vyřčeného návrhu, podle kterého by měl mít nezaměstnaný nárok na podporu, pouze pokud si ji zaslouží, resp. když si ji odpracuje ve veřejně prospěšných pracích. Tedy, pokud přijde o práci a nenajde novou do dvou měsíců, musí si navléknout reflexní vestu a vydat se do ulic, polí a luk. Pokud chce pomoc, musí ji vrátit.

Žádná diskriminace pro lidi s akademickým titulem. Je spousta příležitostí dělat překlady, přednášet, besedovat, doučovat a další, pokud je jím trapné zametat chodníky či sekat louky. Nebo na čas snížit svoji životní úroveň, místo autem, jezdit vlakem nebo tramvajíi, je také možné se stát osobou na „volné noze“, jinak OSVČ, dát se na podnikání… Vzdělaný člověk má na rozdíl od nevzdělaného nepřeberné množství šanci, jak si sehnat práci, i když míň placenou. A co až je opravdu zle? Stačí si udělat za státní peníze rekvalifikaci. Kvalifikovaný se snadněji rekvalifikuje, na rozdíl od negramoty. Kde nic není, ani čert nebere. Anebo přestat kouřit, nebýt první na světě ve spotřebě piva a kouření marihuany, a když si mnohé rodičky mohou dát během těhotenství a před odložením dítěte do babyboxu pár cigaret, pivo s rumem, je možné si za dva měsíce najít práci třeba v českých luzích a hájích s kosou nebo smetákem…

V kverulantství, hospodském žvanění a simulování jsme prý zkrátka mistry světa. Bez víry, pokory a skromnosti nemáme šanci v životě obstát. Už Goethe tvrdil, že dvě a dvě jsou in concreto jen dvě a dvě a ne čtyři. Víra a smělost se nedají sčítat. Pochopil jsem to vždycky, když jsem se vracel z židovského státu a potřeboval se zbavit izraelských úleků a pookřát v netečnosti střední Evropy. A zase jsem si uvědomoval, že vlastně Česko je ta pravá vyvolená země, v níž si už nikdo nepamatuje boj na bodáky, v níž se neumíralo a neumírá v rozvalinách po zemětřesení, ani pod vlnami tsunami a následkem explozí sebevražedných atentátníků, kde byly a jsou teploty mírné, revoluce sametové, ceny regulované, náboženství nekonfliktní a bída jen na vlastní žádost. Je na světě jen málo tak bezpečných zemí, kde jsou lidé sami strůjcem svého štěstí…

Tedy nic, co by porušovalo evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, podle které by nikdo neměl být žádán, aby vykonával nucené nebo povinné práce. Nucená práce znamená, že někoho nutíte a nedáváte mu jinou možnost. Toto je svobodná volba. Nikdo není nucen pracovat. Pokud nebude ochotný nastoupit veřejnou službu, nedostane nic. Ani podporu v nezaměstnanosti, ani podporu v hmotné nouzi. To je na jeho volbě. Nový způsob říká jasně: máš dvě možnosti. Buď požádáš spoluobčany – dańové poplatníky o podporu a přistoupíš na podmínku, že jim za to budeš muset něco odvést, nebo se o sebe musíš postarat sám. Výjimky jsou jen pro nemocné.

Demagogické je v takové situaci, za kterou si můžeme všichni, manipulovat s § 405 Trestního zákoníku tj. zákona č. 40/2009 Sb., který říká, že kdo veřejně schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta… Je to trapné, a jenom trouba může mít tak hloupé nápady. Včetně toho, že trestán by měl být ministr Drábek a ne flákači.

Můj táta byl jako vesnický učitel za totality pod dvaceti letech učitelování vyhozen na hodinu z práce, protože  člověk se zásadami a jako praktikující katolík nechtěl někam vstoupit a něco podepsat. Ze dne na den musel začínat pracovat jako pomocný dělník. To bylo z donucení a proti všem zákonům, navíc kdyby v tom pokryteckém režimu byl bez zaměstnání, stal by se okamžitě příživníkem, jelikož tenkrát museli pracovat všichni, byť mnohdy na virtuálních postech. A jeho děti nesměly na vysoké školy. To byla diskriminace náboženské svobody, bez možnosti svobodné volby…

Nikdy nezapomenu, když se jsem v Torontu, obklopený ostravskými Romy, co žádali o politický azyl uprchlíka z Česka, setkal s názorem jednoho z odpůrců rozhazovačné sociální politiky. Byl to americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu „The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem „Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce). Autor v ní hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat.

A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip “genové součinnosti” také pro tuto společnost. Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco. Ať jde o lidskou jednotku třeba romskou, gadžovskou, či-li obecně nepřizpůsobivou.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova geniálního “genového” filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální…

Vím, že nezaměstnanost se netýká jen nepřizpůsobivých občanů, ale i gadžů, jichž je bez práce většina. Ale teď si připomeňme, kolik bylo už investováno na úkor ostatních poctivců jen do pozitivní diskriminace sociálně vyloučených, kteří se z nemalé části „přičinili“, že dnes se musí šetřit a propouštět ze zaměstnání. Napřed byl program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity. Spolkl už 57 844 600 Kč. Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity vydal za dalších pár milionků navíc – 24 436 620 Kč. Něco též pozřela kampaň proti rasismu -celkem 1 280 670 Kč. A aby toho nebylo málo, je tady program projektů integrace romské komunity; bratru za 12 394 250 Kč.

A ještě položka pro koordinátory romských poradců na krajských úřadech; nějaký ten milionek ještě zbyl, asi z toho, co se ušetřilo na důchodcích – 4 968 900 Kč. K tomu ještě pár mnou již nedávno uvedených programů… Suma sumárum; ročně nám to vyjde na “pouhých” 112 923 340 Kč plus neveselý dvoumiliardový požadavek Ivana Veselého, co je šéf Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot (Dženo) a ještě místopředsedy romské politické strany – Romské občanské iniciativy. Tak to už máme požadavky romskému bratru za více než 2,6 miliardy CZK. To by bylo, panečku. nových pracovních míst.

“Deset roků už leží na ministerstvu pro místní rozvoj můj projekt na obdobu “vesničky soužití”. Nic se neděje. Chtělo by to postavit na 50 domků, aby v nich žili potřební Romové i gadžové. Nikdo nejeví zájem,” řekla v jedné televizí debatě s Kocábem starostka ostravského obvodu Mariánské hory a Hulváky ing. arch. Janáčková, v jejímž městě je 15 procent sociálně vyloučených osob, tedy asi 11 tisíc.

“Už dvacet roků jako starostka věnuji skoro 80 procent své pracovní doby romským problémům,” dodává a kdo ji poslouchá, napadne ho něco o diskriminaci těch, kterým se proto věnovat nestihne. “Kdysi jsem založila i nultý ročník mateřinky, jejíž vychovatelka chodila do rodin Romů pro jejich děti, aby je naučila základům běžného chování. Skončilo to naprostým nezájmem rodičů…”

“To už je úděl,” skočil Janáčkové do řeči Kocáb. Čekal jsem, že spustí “You Are My Destiny” Paula Anky. “Je třeba je rekvalifikovat a nechat se znovu učit!” doplnil další nesmysl, jak lze rekvalifikovat a doučovat někoho, kdo nikdy do žádné školy nechodil a nikdy neměl žádnou kvalifikaci. A jediné, co si většina z nich vroucně přeje, není práce, ale prachy…

Před Drábkem už takový pokus o zaměstnání nepřizpůsobivých vyzkoušeli v Ostravě. Vytvořili skupinu 13 Romů – dlužníků nájemného, co uklízeli nepořádek po svých soukmenovcích, kteří jako lidé bez práce se založenýma rukama jen přihlíželi, jak jejich sousedi po nich uklízejí binec… Nakonec to dopadlo tak, že tito sociálně vyloučení s reflexními vestami a nápisem městského úřadu se začali v parcích místo zametání či sběru odpadků povalovat na lavičkách a kolemjdoucí alespoň viděli, jak Romům práce schází… Že Romové nechodí do školy? Prý kdo by měl myšlenky na vzdělávání, když nemá žádnou práci…

To mi připomnělo mé zážitky s černochy v JAR, kteří se dožadovali peněz jako mají bílí, když v bance jen zastrčí kartičku a randy jim samy vyjedou na dlaň. Mandela přece slíbil, že budou mít všecko, co mají běloši. Asi jim ale v rámci předvolebního shonu jaksi opomněl říct, že napřed musejí pracovat a penízky si vydělat…

Je to přes dva roky, co byl v Ostravě slavnostně vyhlášen pomocný romský program pod názvem “Ruku v ruce”. Jeho šlechetným cílem, financovaným z peněz Česka i EU, je zaměstnávat Romy, učit je pracovním návykům a pomáhat se vzděláváním romské komunitě, která žije v ostravských deseti ghettech v počtu zhruba deseti tisíc obyvatel. Na novou Agenturou pro začleňování a pomoc sociálně vyloučeným občanům si proto Kocáb vyžádal sumu kolem 400 milionů, která nebude zajišťovat práci či potraviny, ale pouze administrativu 120 lokalit pro Romy a 120 pracovníků, co v nich budou pracovat.

Je špatné, když různí aktivisté, za peníze daňových poplatníků, srdceryvně hájí sociálně vyloučené a místo toho, aby je vedli k pořádku, při každém jejich střetu se zákonem v nich vyvolávají falešné pocity, že jsou šikanováni a šizeni na lidských právech a svobodě. Místo toho, aby jim vysvětlili, že naopak právě oni, tedy Romové, co odmítají respektovat obecně platné zákony pro všechny občany Česka bez rozdílu, jsou těmi, kteří vzbuzují zášť u majoritní části společnosti tím, že ji sami šikanují a diskriminují.

Olomoucký vrchní soud vrátil k novému projednávání žalobu dvaadvaceti Romů proti městu Vsetín. Ti radnici pod tehdejším vedením Jiřího Čunka žalují za porušení lidských práv, když je nechala vystěhovat za hranici Zlínského kraje. Romové chtějí vysoudit omluvu a finanční odškodnění. Tvrdí, že to nebylo žádné stěhování, ale přímo deportace. Přijely autobusy a prostě si nasedněte a pojedeme. Romské rodiny žádají pro každého 100 tisíc korun a písemnou omluvu v médiích a na stránkách Vsetína. Jiří Čunek reagoval, že si stále stojí za tím, že město Romům vyšlo vstříc. “Nemuseli jsme jim nabízet vůbec nic, mohli jsme je nechat na ulici,” vyjádřil se. Ten Jiří Čunek, jenž jako bývalý starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města.

Vsetínská radnice musela dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet dětí. Teprve od chvíle, kdy byl zvolen starostou Vsetína Jiří Čunek, se začalo nejen s výstavbou, ale i s odstraňováním vředu města. Podstatná část ze tří stovek obyvatel domu, tedy ze 42 rodin, nenávratně zadlužených statisíci na nájmech, dostalo soudní příkaz k vystěhování.

Po požáru střechy, který definitivně rozhodl o demolici domu, mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně.

Dnes je kolem bloků ze zmíněných “kontejnerů” naprostý pořádek a mnozí vsetínští důchodci mají radnici za zlé, že investovala do nepřizpůsobivých spoluobčanů miliony, aby bydleli v mnohem lepších podmínkách než oni sami, na pokraji chudoby. To je ta pravá „diskyrminácia“ a „razysmus“…

Inu, je to, jako když se ptá romský chlapeček svého tatínka: Co je to demokracie? Otec bez přemýšlení odpoví: Když nemusíš pracovat a máš podporu v nezaměstnanosti. A co je to rasismus? Když ti přestanou dávat podporu a chtějí, abys šel pracovat… 

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Úno 11, 2016: temple run game

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *