Hrdelní ortel jako trest, nebo msta…?

22. Září, 2008 – 8:28

Máme čtyřletého vnoučka Kubíčka. Sousedky nám říkají: „Proč ho nedáte vyfotit někam do reklamy. Je přece tak roztomilý a nádherný!“

Je to náš rodinný miláček. Bystrý a prvotřídní líbezníček. Nespouštím z něho oči, když spolu jdeme na procházku. Je to živé stříbro a nevím, co bych dělal, kdyby se mu něco stalo, kdyby mu někdo ublížil.

Jako třeba jeho devítiletému jmenovci Jakubovi Šimánkovi z Havlíčkova Brodu. Unesl ho, zrůdně znásilnil a zabil 43letý slovenský pedofil.

Díval jsem se na Jakubovu fotografii. Stejně blonďatá ofina jako náš Kubíček, stejně šibalské oči. Ani si nechci představovat, že by se něco podobného stalo našemu Kubovi.

Naprostá hrůza a beznaděj. V afektu a šíleném žalu bych asi také požadoval bez skrupulí trest smrt. Okamžitě a hned. Oko za oko, zub za zub… V situaci, kdy by člověk myslel na sebevraždu, protože by si nedokázal představit, proč by měl ještě žít…

Kladl bych si zásadní otázku: Jak eliminovat pedofilní zrůdu, aby už nikdy nemohla spáchat tak ohavný čin? Trestem smrti…?

To vše bych si říkal v momentu, kdy bych myslel sobecky jen na sebe, na svůj žal, a ne na vrahovu oběť, které by se už naše pozemské vyřizování účtů vůbec netýkalo…

A v tom momentu bych už zřejmě uvažoval střízlivěji. Zatímco my bychom měli zkažený celý život a trýzeň by nás pronásledovala dnem i nocí, sprostý vrah by dostal ránu z milosti, skončil by na šibenici a už by se ničím nemusel nikdy trápit.

V tom vidím tu kardinální nespravelnost. Nejtvrdší skutečný trest a ne pomsta by měla šíleného pedofila čekat po zbytek jeho bídného života; v cele po kastraci a při těžkých pracech.

Bez šance, že by se ještě někdy dostal na svobodu, aby si pořád musel za mřížemi pod zámkem a sžíravým psychickým tlakem přehrávat ve své choré mysli svůj bestiální čin.

Říká se mu absolutní trest nebo také hra na Boží všemocnost…

V roce 2004 bylo ve světě 3 797 popravených. Popravy byly zaznamenány v pětadvaceti zemích světa a nejméně dalších 7 395 osob v 64 státech bylo k trestu smrti odsouzeno. Na vykonání trestu smrti dnes čeká asi 30 000 odsouzenců.

Trest smrti je dnes zákonem zrušen ve 120 zemích světa. Významným krokem v roce 2004 bylo zrušení trestu smrti pro nezletilé pachatele v USA. V roce 2007 tak počet popravených klesl o 21 procent.

Každý stát v rámci Spojených států má vlastní právní systém. V roce 1990 neexistoval trest smrti v 15 z 51 států, v dalších 23 státech je sice trest smrti zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je tedy v USA prakticky vykonáván pouze ve 13 jejich státech.

Dlouhých 27 let musel strávit ve vězení James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za vraždu své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 55 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení nejdelší dobu.

V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. K trestu smrti byl odsouzen ve státě Louisiana v roce 1999 za vraždu, kterou měl spáchat ve věku sedmnácti let.

Rozsudek byl zrušen v dubnu 2007, když odvolací soud shledal, že obžaloba zatajovala důkazy, a také na základě testů DNA, které ukázaly, že vrahem byla jiná osoba.

Zastánci trestu smrti v afektu argumentují, že doživotí je mnohem ekonomicky náročnější. Možná v Číně, ale rozhodně ne v USA, kde se průměrná doba čekaní na výkonání hrdelního soudu pohybuje kolem 15 roků.

Když si tento čas vynásobíme náklady na speciální cely smrti a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči demokratických soudních odvolání a revizí fungovat za neskromné honoráře, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi mnohonásobně dražší, než doživotí.

A to nemluvím o psychickém stavu vězňů v celách smrti.

Jak napsal italský list La Repubblica, skupina vězňů odsouzených v Itálii na doživotí požádala dopisem prezidenta Giorgia Napolitana, aby země obnovila trest smrti. Vězni tvrdí, že jsou v situaci, kdy „nejsou mrtví, ani živí“ a trest doživotí označují za nelidský vynález a nepředstavitelnou ukrutnost.

„Vyčerpává nás, že každý den po kouscích umíráme. Rozhodli jsme se umřít pouze jednou a žádáme vás, abyste změnili naše doživotní rozsudky na trest smrti,“ napsalo 310 vězňů v dopise. Itálie zrušila trest smrti po 2. světové válce. Odsouzení na doživotí mohou po odsloužení 26 let trestu požádat o podmínečné propuštění…

Asi bych si tohle všechno nechal projít hlavou i srdcem, než bych se rozhodl, jestli je pro zločince větší hrůza doživotí, nebo trest smrti…

Bože, ochraňuj nás před zrůdnostmi tohoto světa!

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *