Změní se texty rakouské hymny a české Ústavy…?
17. Červenec, 2011 – 9:52
Budou Rakušanky následovat izraelské vojačky...? Foto: Břetislav Olšer
Genderová rovnost mužů a žen zasáhla i naše jižní sousedy. Rakouská státní hymna se bude zřejmě měnit. Konkrétně text hymny, která má nově opěvovat nejen „vlast velkých synů“, ale v zájmu rovnoprávnosti bude přepsána v duchu „vlasti velkých dcer“. Tím by byl doplněn čtvrtý verš první sloky a nové znění původního textu rakouské spisovatelky s chorvatskými kořeny Pauly Preradovičové by mělo být: „Jsi vlastí velkých dcer a synů“.
Rakušanky se tak daly najevo, že to myslí s rovnoprávností a oddaností své zemi smrtelně vážně a se vším všudy. Od hymny přes povinnou vojenskou službu v armádě. Vždycky byly v dějinách na čele emancipace a najednou jim přímo v hymně upírají zásluhy o vlast. Prosazení jejich emancipovanější verze státní hymny však doposud vždy skončilo na odporu konzervativních a pravicově populistických poslanců – mužů. Nakonec šéf ÖVP, vicekancléř a ministr zahraničí Michael Spindelegger prohlásil v televizi ORF: „Má-li být změna výrazem ocenění žen a jejich práce, pak já jsem pro…” Jen pravicově populistická strana Svobodných (FPÖ) se postavila rozhodně proti a vše označila za „genderistický povyk“.
Za povyk bych to ovšem nepovažoval, pokud budu brát vážně popis “velkých synů” Rakousko-Uherska podle Haškova “Dobrého vojáka Švejka”, nebo podle každého třetího muže Rakouska ve věku od 17 do 45 let, kteří šli ochotně bojovat za svého rodáka Hitlera a jeho Třetí říši. Své “velké dcery” si proto ženy v textu hymny zaslouží. Hrdé občanky Rakouska se dlouho na tento svůj krok chystaly. Byly rovněž v minulosti v tomto emancipačním ohledu revoluční. Už svátek MDŽ, původně nazvaný Mezinárodní pracovní den žen, poprvé oslavovaly 8. března jako Rakousko-Uhersko v roce 1911. Slavily ho spolu s ženami v Německu, Švýcarsku, Dánsku a Spojených státech amerických.
Feministické hnutí Rakušanek sílilo. Až do přijetí zákona o rovném, všeobecném, přímém a tajném hlasovacím právu bez rozdílu pohlaví v listopadu 1918 nesměly rakouské ženy volit. Pak nastal krach Rakousko-Uherska a paní i dívky si prosadily nový zákon, jenž uděloval volební právo všem Rakušankám od dvaceti let, od devětadvaceti let pak mohli být voleni. Před devadesáti lety se tak poprvé volilo podle nového zákona a mezi kandidáty bylo i 142 žen. Jako první získaly v Evropě volební právo Finky (1906), po nich Norky (1913), Rakušanky byly čtvrté za Dánkami (1915). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1920, Švýcarky musely čekat až do roku 1975. ¨
A aby toho nebylo málo, rakouský deník Standard nedávno uvedl, že muži s migračním původem se díky vojenské službě dobře zařadili do rakouské společnosti. Chtěl by proto něco podobného uplatnit také u žen. Vojenská služba je v Rakousku pro muže povinná a trvá šest měsíců. Vznikl ale nápad, aby byla povinná vojenská služba nejen pro muže, ale i pro ženy. Rakouská ministryně vnitra Maria Fekterová ale tento návrh již odmítla. Asi už má emancipace plné výložky. Povinnou vojenskou službu mají mj. v Izraeli, kde musí dívky do zeleného sukna na 22 měsíců. Rakousko je však v poněkud jiné obranné pozici než Izrael. I když, kdo ví, jestli nebude za třicet roků znít místo rakouské hymny jen muezzinovo vzývání k poctě Alláha? Ročně totiž přibude v Rakousku na 30 000 přistěhovalců, z toho je téměř polovina muslimů. V roce 2040 bude v Rakousku podle demografů každý pátý školák muslim, protože tamní muslimky rodí v průměru pět děti, zatímco katoličky jen dvě. A byly časy, kdy stát nabízel 30 tisíc šilinků všem cizinců ze zemí tzv. “třetího koše”, když se vystěhují. Jen hluchý se pušky nebojí…
Jedničkou mezi ženami v Rakousko-Uhersku byla bezesporu Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna, panovnice nad habsburskými zeměmi. Měla celkem 20 titulů, včetně císařovny-manželky, často označovaná jako Matka dvou císařů. Byla rovněž jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za císařovnu je sice označována, ale jako žena nemohla být císařovnou zvolena. Rozhodně nejpopulárnější však byla Alžběta Amálie Evženie Wittelsbachová, co se roku 1854 provdala za rakouského císaře Františka Josefa I. Známá byla jako císařovna Sisi, zavražděná v Ženevě italským šílencem Luchenim. Probodl ji pilníkem. Přesto by si možná s chutí obě ženy zazpívaly nový text jedné ze zemí, které kdysi panovničily. Verš o tom, jak bylÿ jednou z velkých dcer své vlasti.
Věhlas získala i Eugenie Schwarzwaldová, rozená Eugenie Nußbaumová v dnešní Ukrajině, byla rakouská filantropka, spisovatelka a pedagožka, jež se významnou měrou zasloužila o rozvoj dívčího vzdělávání v Rakousku. Patřila k nejinteligentnějším i nejvzdělanějším ženám své doby. Sběratelka géniů, oběť mužského egoismu, nejpůvabnější dívka Vídně a vdova čtyř umění, tak se říkalo Alma Mahler Werfelové. Třikrát se provdala, dvakrát přežila smrt svého manžela a třikrát vlastního dítěte, ale taky byla milována mnoha muži umělecké elity první poloviny 20. Století. Byla sběratelka géniů, oběť mužského egoismu a nejpůvabnější dívka Vídně. Vdala se za skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, později byl jejím manželem významný německý avantgardní architekt Walter Gropius a třetím v pořadí byl také slavný pražský rodák spisovatel Franz Werfel. Mahlera podváděla s Gropiusem, Gropia s Kokoschkou a když byl její manžel Gropius, na frontě, otěhotněla s Werflem. Přesto jí muži všechno odpouštěli. Že by “mačo” v ženských sukních…?
Byly však i jiné rakouské ženy, které si víc než kdokoli jiný zasloužil název “velké dcery vlasti”. Natascha Kampuschova byla v březnu 1998 na cestě z domova do školy, když ji 35letý elektrotechnik Wolfgang Priklopil odvezl skrýše ve svém domě, kde ji poté osm let věznil. Většinu času Natascha trávila v jediné místnosti o rozměrech 2,8 × 1,8 × 2,4 metru umístěné pod garáží Priklopilova domu; zpočátku vůbec tuto místnost nesměla opouštět. Priklopil ji později občas nutil v domě vykonávat domácí práce, toho Natascha využila k útěku 23. srpen 2006… Despotický otec Josef Fritzl (73) 24 roků věznil a znásilňoval ve sklepním vězení svou dceru Elisabeth (42). Vždy, když sklep opouštěl, aktivoval relé s časovým spínačem. Po téměř čtvrt století spatřila Elisabeth světlo světa. Zatímco Fritzl s ženou (68) a třemi dětmi grilovali na terase jako spořádaná rodina, ve sklepu prožívala jeho dcera a jejich děti - devatenáctiletá Kerstin, o rok mladší Stefan a šestiletý Felix hrůzu za tři metráky těžkými dveřmi…
Ani v Česku jsme se nevystříhali emancipačních nároků feministek. Naštěstí mnohem méně agresivnějších. V roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky se tedy v zastoupení Jany Valdrove z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity snažilo… Abychom prý mluvili “genderově správně”. Tak se ptáme a brožurka nám odpoví. Zkrátka genderová rovnost je tehdy a jen tehdy, když nebude žádné z obou pohlaví povyšováno nad to druhé a kdy rovněž také nebude povyšována jedna sexuální orientace nad jinou. Genderová rovnost znamená usilovat o spravedlivé, nediskriminační jednání. A jednou z oblastí, v níž se takové jednání projevuje, je třeba i naše mluva, resp. mateřský jazyk. A ten je zapeklitá věc.
Feministky hlavně dráždí zažité floskule, jako např. “ženská logika“ jež je prý synonymem pro “nenormální“ logiku a jako by byla společná všem ženám. Pak se staly terčem slova jako “ženskost“ a “mužnost“. V brožurce se dále dočteme, že čeština má spoustu slov, která se hodí jen k mužům, ale když ženy jinak nedají a chtějí tlačit na pilu… Ke slovům “zabiják”, “porodník” “génius” či “strážník” budeme my muži nuceni, pokud nechceme být prohlášeni za sexisty, reagovat oslovením slovy typu “zabijačka”, “porodnice”, “géniuska” či “strážnice”. Jak říká autorka příručky: “Budou znít divně, dokud se nebudou používat…” Prý si časem zvykneme.
Kdo rozhoduje o tom, v čem se obsah těchto pojmů mění, a v čem má zůstat stejný? Je obrazem ženskosti čistá panna? Obětavá matka? Oddaná manželka? Pečovatelka? Je to modelka? Svůdnice? Prostitutka? Hysterka? Ježibaba? Je to Matka Vlast? Popelka…? A co obrazy “mužnosti“? Galantní rytíř? Rytíř proutník? Velký Detektiv? Moudrý profesor? Ředitel zeměkoule? Manažer? Superman? Batman? Rambo? Žoldák? Fotbalista? Pivař…?
Europoslankyně Jana Hybášková, s níž jsem dělal rozhovor ve slovinské Lubljani, kde byla několik let velvyslankyní ČR, se přiznala, že její manžel - politolog Ivan Gabal - jí radí, jak se má módně oblékat. Tím chtěla popřít domněnky, že je vášnivá feministka. Může za to zřejmě její snaha vypracovat studii o tom, jak je Ústava České republiky skrz naskrz prolezlá diskriminací vůči ženám. Podporuje v tomto ohledu hnutí žen Gaia, které tvrdí, že Ústava je mačistická. Zřejmě od slova “macho-mačo”, tedy samolibý samec, silný vůdce, pohrdající ženami. A oč jde? V Ústavě jsou jen mužské rody, resp. jsou v ní uváděny názvy profesí jako poslanec, prezident či senátor, místo poslankyně, prezidentka či senátorka.
Asi se podle ní rozhodly doplnit text hymny Rakušanky. A co chce paní Hybášková ještě změnit? Především problém s tzv. přechylováním, např. s názvem chirurgyně, chiruržka nebo snad chirurgyčka či symbol chodkyně na semaforech pro přechod, včetně zelené nebo červené panenky v sukních vedle panáčka v kalhotách… Je zajímavé, že genderovým rovnostářkám nevadí západní způsob mužského psaní ženských příjmení. Tedy Hybasek, Fibinger, Kratochvíl, Klobukovski a podobně. To, že člověk nepozná, s kým má tu čest a snadno si poplete muže s ženou, to zřejmě mačismus není….
Komu není rady, tomu není pomoci. Včera mě tedy pokutovala strážnice, ne však celá policejní stanice, ale jedna zvláště vypečená feministka. A moje snacha chodí k porodnici. Ne však s dítětem do babyboxu, ale k lékařce, co rodí děti… Ke všemu jsem si ještě přečetl, o “živých inkubátorech” a “pronajatých dělohách”, což jsou slovní spojení týkající se surogátních - tedy náhradních matek, které odnosí ve svém břichu za tři sta tisíc bezdětnému páru dítě. Milé feministky; není to, prosím, zrovna toto, náhodou, ženský sexismus nebo šovinismus…? Proč si nestěžují na diskriminaci muži jen proto, že nemají schopnost rodit a jsou tím připraveni o jedinečný zázrak, jakým je porod a zrození nového života. Jakou výjimečnost ženy ještě chtějí…?
Dovolím si použít známou žertovnou “studii”, která padne jako ulitá genderovým feministkám. Snad se její autor nebude zlobit. Žena je srovnávána podle svého věku se zeměmi světa. Jistě ji znáte, ale moudrých taškařic není nikdy dost. Upozorňuji, že toto zamyšlení bylo pro změnu sepsáno před hospodářskou krizí, všeobecným zadlužením EU i USA a před japonskou přírodní katastrofou…
Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách. Ve věku 21 až 30 let se žena podobá Americe nebo Japonsku. Je zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta. Mezi třicátým a čtyřicátým rokem jsou ženy jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavé, uvolněné a vědomé si své vlastní krásy. Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami byla skoro napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.
Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je však bezpodmínečně nutná, což si ale vyžádá nemalé finanční prostředky a řadu obětí. Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Proto její ledové klima nechává chladným každého muže. Mezi šedesáti a sedmdesáti lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na smysluplnou budoucnost. Po sedmdesátce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.
Inu, ženu ani květinou neuhodíš, aneb hymna je hymna; pro všechny velké dcery i syny vlasti. My máme na rozdíl od Ústavy alespoň hymnu genderově vyrovnanou - “domov můj” i “zemi českou”…
Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” - (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).
