Zhaslo se a kradlo, pak přišly výmluvy na totalitu a výprodej Česka

11. Červenec, 2011 – 18:05
Anton Barnošák jako sládek a obchodní ředitel pivovaru Vivo v Pretorii...   Foto: Břetislav Olšer

Anton Barnošák jako sládek a obchodní ředitel pivovaru Vivo v Pretorii... Foto: Břetislav Olšer

Marně si prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman klade otázku, kdo bude v Česku jednou platit daně, z čeho tento stát bude žít, a kde lidi seženou práci, když se všechna výroba přesune do zahraničí . Je možné se v současné době dopátrat celé pravdy o zemi tunelářů, špiclů a populistů, údajně bojujících s korupcí? Proč nám tedy zrovna ministr Kalousek vyhrožuje Řeckem?

Jakou vinu na bankrotu českého průmyslu a financí nese běžný občan? Zákazníci v supermarketech si totiž těchto tunelovacích přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech zboží informace o původu chybějí či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je to šumafuk, kde se co vyrábí. Hlavně aby měli co do žaludku a za levný peníz, tím líp. Je to tím, že české domácnosti mají z několika půjček už přes bilion dluhů a polovina z nich, s exekutory na krku, si už půjčuje ne na nákupy. ale na splátky prvního úvěru. Z těchto důvodů komora chce, aby se informace o místě výroby produktů na obalech povinně zveřejňovaly, aby nebyli klamáni spotřebitelé. Lidé však chtějí být klamáni…

A v tomto smyslu se vůbec Češi nezměnili. Odjakživa chtěli být podváděni. Napřed to bylo „zhasnutí světla v Československu“, po jehož rozsvícení bylo vše rozkradeno. Napřed přišla výmluva, že s takovým ekonomickým bankrotem, co nám zanechala totalita, se nedá žít. Nemůžeme být dobří hospodáři, je třeba zapojit zahraniční kapitál. A tak se prodalo bankrotující „rodinné stříbro“ i „asanované“ banky. Ve 14 bankách v Česku zahraniční peníze převažují. V 9 bankách je zahraniční kapitál zastoupen stoprocentně, v sedmi bankách pak převažují akcionáři naší země a pouze pět bank je ryze českých. Dnes má jen ČSOB zisk 13 miliard za rok a Česká spořitelna 12,62 mld. Kč. Dobré hospodaření? Jistě, pokud by náš první finanční ústav nepatřil majoritnímu vlastníku, jímž je belgická KBC Bank. V červnu 2000 ČSOB navíc převzala Investiční a poštovní banku (IPB), patřící japonské Nomuře.

Devět miliard korun, které Investiční a Poštovní banka půjčila na financování prodeje Plzeňského Prazdroje a Radegastu v režii Nomury, se bance zřejmě nikdy nevrátí. Nomura totiž pracujala na tom, aby se zbavila závazku splatit devítimiliardový úvěr, kterým se financovalo pořízení akcií pivovarů. Sama přitom spojené pivovary prodala jihoafrickým pivovarům S.A.B. za zhruba 22 miliard korun. Další české „stříbro“ v tahu. A navíc miliardy pro odškodnění „poctivé“ Nomury. A tak dál. Komu tedy patří české banky?

Komerční banka francouzské Société Générale, Česká spořitelna spadá pod rakouskou Erste Bank, ČSOB vlastní belgická KBC, GE Capital Bank je tučným soustem amerického koncernu GE Cupital Holding a Raiffeisen banka pak spadá pod stejnojmennou mateřskou společnost původem z Rakouska. Tyto banky na českém trhu jsou klasickými akciovými společnostmi, takže musejí Česku odvádět daně. Jak ale dále naloží společnost s nerozděleným většinovým ziskem je přímo na ní. Zásluhou dividend může část zisku odplout přímo na účet mateřské společnosti, tedy mimo naší zemi a už je nikdy neuvidíme. Jedině, kdyby mezi akcionáři banky byl někdo z českých luhů a hájů. Ať to bereme z jaké chceme strany, hlavními vlastníky českého bankovního kapitálu jsou z téměř 94 procent státy a akcionáři z Evropské unie.

Kdysi pozvedli industrializaci střední Evropy Židé, my jsme se jim za to odvděčili holocaustem. Ne, my jsme žádného Žida nezabili, ale dělali jsme vše pro to, abychom je dostali do transportů, končících v plynu koncentráků. Jejich majetky byly velmi lákavé, tak jsme je rabovali, sotva se za nimi zavřely dobytčáky. Pak se nám naše zvůle začala pozvolna vracet. Bumerang, tak by se dala nazvat pozvolná likvidace podniků, které Židé u nás kdysi založili.

V rámci úspor zavřela společnost Oděvní průmysl Prostějov své závody v Ostravě, Uherském Hradišti, Olomouci a Lošticích a Jeseníku. O práci přišlo skoro tisíc zaměstnanců. Dluhy již dosáhly 1,6 miliardy Kč. Prý kvůli levným textilním výrobkům z Asie. Zeptejte se v Číně, jestli tam znají OP Prostějov. První konfekční továrnu zřídil v Prostějově v roce 1858 židovský podnikatel Mayer Mandl. Byla to první větší konfekční továrna v celém Rakousku-Uhersku. V dalších desetiletích vznikaly ve městě nové konfekční závody a krátce před první světovou válkou jich bylo zaregistrováno na padesát. Vyvážely své zboží do Jižní Ameriky i do Indočíny…

Skončily také ostravské šachty. Ty naštěstí hlavně proto, že už v nich nebylo uhlí, jež bylo vyrabováno hornickými rekordmany. Něco málo o tom vím; místo povinné vojenské služby jsem totiž podepsal deset roků jako brigádník OKD. V rámci nápravy svého kádrového profilu po tátovi, co přišel o práci jako učitel a věřící katolík, jsem pracoval i ve Vítkovících. Ostravské doly vybudovali bratři Gutmannové. Wilhelm Gutmann pocházel z významné rodiny Židů a začali podnikat s mladším bratrem Davidem. Jejich firma „Gebrüder Gutmann“ zakoupila vlastní doly v Horním Slezsku. Roku 1873 se podíleli s rodinou Rothschildů v čele s baronem Salomonem Mayer Rothschildem na vzniku „Vítkovického horního a hutního těžířstva“ a Severní dráhy. Zaměstnávali přes 50 000 lidí.

Veleslavnou historii karlovarské firmy Moser založil Ludwig Moser v roce 1857. Snažil se též spolupracovník Tesly a Edisona – židovský vynálezce Emil Kolben při budování slavné ČKD. Nakonec zemřel v Terezíně, spolu s šestadvaceti svýni příbuznými, umučenými v jiných koncentrácích… Následoval Weimann postavil v Teplicích sklárny na tažené a tabulové sklo, Mandelík u nás vybudoval první cukrovary, “král spínacích knoflíků” Jindřich Waldes zase Koh-i-noor, Zucker Fezko Strakonice, Jellinek lihovar a likérku ve Vizovicích a rodina Fürthů proslavila republiku ve světě zápalkárnou Solo Sušice…

Kdoví, co by dnes říkal pan Moser na to, že u insolvenčního soudu v Praze se ocitl i jeho podnik Karlovarský porcelán a sklářská společnost Sklo Bohemia, patřící dnes do skupiny výrobců porcelánu a skla kolem Bohemia Crystalex Trading… Z posledního možná mele i vršovický Koh-i-noor. Jeho židovští dědicové se úspěšně přihlásili o svá práva. Rozsudek vyřkl Městský soud v Praze. Současným majitelům pražské společnosti Koh-i-noor nařídil, aby vrátili polovinu pozemků pod firmou a vzácné obrazy.

Majitele by měla změnit také slavná „Slečna s patentkou“, obraz malíře Františka Kupky. Výši částky, kterou stát Waldesům dluží, nikdo zatím nezná, pohybuje se v řádu miliard. Bratři Waldesové směli používat značku Koh-i-noor jen pro svůj výrobek patentky, nikoliv jako firemní značku. Tak se stalo, že prostě existovaly dvě firmy jednoho názvu, jinak spolu neměli nic společného. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese tak vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé kovové, ve své době zázraky, nahrazující knoflíky, jsou světovým hitem. Říkalo se mu stiskací knoflík.

První dny roku 2009 nebyly šťastné pro pracovníky Solo Sušice, jediného a tradičního českého výrobce zápalek. Výroba se 170letou tradicí ze Sušice sice zmizí, značka Solo sirkárna a. s., ale zůstane v názvu transformované obchodní společnosti, jejíž prodaná výrobní technologie se přesunula do Indie. Židovský obchodník Bernard Fürth se stal roku 1840 společníkem truhlářského tovaryše výrobce první fosforové zápalky Vojtěcha Scheinosta a roku 1843 vlastníkem celé sušické výrobny zápalek.

Podle časopisu Ekonom, pokud dnes budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia, ale Made in EU. Podobně dopadli i další naši výrobci. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever. V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi.

Výsledkem je, kromě 600 nezaměstnaných i fakt, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů. Týdeník Ekonom se zajímal, odkud k nám míří například Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví. Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé dodává k nám mj. i oplatku Delissa.

Stejně tak, jako slepý k houslím, přišel švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Jednou jsem tam byl na studentské brigádě… Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren…

Stát se v oblasti průmyslu totálně selhal a dopustil zánik tradičních průmyslových oblastí, které byly rodinným stříbrem a chloubou České republiky. Na druhou stranu se rozhodl jednostranně podporovat zahraniční kapitál, který se skládá převážně z montoven a obchodních společností. Ty nikdy nemohly našemu státu přinést prosperitu a očekávané příjmy, neboť tyto společnosti odvádí daně v zemích, kde mají svoje sídla, nikoli v České republice. Naopak tradiční skvělé české firmy si nechal urvat zahraničním kapitálem. Jedinečnými sklárnami s ruční výrobou počínaje a pivovary s českými recepturami konče…

“Přijel jsem v roce 1994, abych v Africe za čtyři měsíce navařil na čtyřicet tisíc hektolitrů piva,” hlásil mi hrdě Anton Barnošák, když mě přijímal ve své kanceláři obchodního ředitele ve Vivu v Pretorii. Vařil tady sice české pivo, ale zároveň byl výrobním ředitelem a jediným bělochem v jinak černošském vedení tohoto pivovaru.¨“Afričané navíc chtějí postavit nový pivovar na klíč, jelikož ostravská pivní receptura všem náramně chutná a jen na její obří reklamu včetně laserového show bylo v Johannesburgu a okolí vynaloženo na čtyři milióny randů,” vysvětlil mi ing. Petr Janík, který působil v Pretorii jako specialista na technologii výroby piva z české poradenské firmy Pivo Praha.

“Pravé české pivo s jeho tradiční hořkostí a řízem se pije jen v Česku,” tvrdil Anton Barnošák. “Všude jinde mají raději piva sladší. Proto tady používám německý slad a chmel, jihoafrickou kukuřici a rovněž zdejší cukr. Zbytek receptury je můj a ten ti neprozradím. Brzy budeme pivo stáčet do sedmičkových láhví a do plechovek o obsahu 340 a 450 mililitrů,” liboval si a ještě netušil, že jeho představa se stane pouze zbožným přáním a ostravsko-pretorijský pivovar Vivo – Ostravar zůstane navždy jen na papíře. Naopak majitelem tří největších českých pivovarů se stala jihoafrická pivovarnická společnost South African Brewerles (SAB).

Kam se to posttotalitní vládnutí řítí? Každopádně do ďáblovy… Za posledních 12 měsíců stát zvýšil svůj dluh o téměř 167 miliard korun. V samotném druhém čtvrtletí dluh stoupl o 8,5 miliardy korun. Během loňského roku se státní dluh zvýšil o téměř 166 miliard na 1,344 biliónu korun. Proč být tedy hysteričtí. Je to přece ruka trhu, která přirozeně vybírá rozinky z vánočky, jež je původně česká. Větší bere, silnější vyhrává. Čína už shrábla většinu výrobců z celého světa. Má na to levnou pracovní sílu v zatím největším počtu na světě.

Inu, ještě že Rudolf Jellinek pořád ve Vizovicích pálí slivovici. Ta, doufejme, zůstane napořád jen valašská…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *