Zrušíme porodnice a přednostou pediatrie uděláme pana Hesse…?

10. Červenec, 2011 – 8:36
Děti s minulostí se mají vždy proč smát...   Foto: Břetislav Olšer

Děti s minulostí se mají vždy proč smát... Foto: Břetislav Olšer

Zase si koleduji, že mě nickové setřou, jak se patří. Znám už jejich reakce na několik svých blogů o nesmyslnosti schránek první pomoci pro právě narozené děti. Babyboxy „zachraňují“ čím dál víc čerstvě narozených miminek. Zachraňují nebo jim spíš jim komplikují život? A hlavně státu. Sice díky babyboxu přežijí, ale jaký tento jejich život bude bez základních údajů a v temnu své minulosti…?

Česku se tak vymyká zpod kontroly čím dál víc nezodpovědných rodiček, které údajně žijí v absolutní bídě, ale bez drog, cigaret a alkohol pořád mají. Zkrátka lžou; nechtěné dítě přece vůbec nemusely mít. Nejsou přece zvířátka, mohou zvládnout svůj chtíč a pokud u toho navíc nepoužívají kondom, riskují, že jimi odložené dítě může být též nakaženo virem HIV. Co to musí být za psychicky postižené ženy, které jsou schopné odložit nebo pohodit dítě, kamkoli, nejen do babyboxu…?

A pokud jde ke všemu ještě o ženy silně závislé na cigaretách, alkoholu a jiných návykových látkách, neměly by vůbec rodit a požádat o sterilizaci. Ovšem zde hraje velkou roli fakt, že za každé narozené dítě dostane matka desítky tisíc Kč příplatků a dalších sociálních dávek. Také proto je pan Hess podle svých slov spojen se všemi „anonymními matkami“. Po mobilním telefonu či e-maily přes internet. Kde k těmto zařízením absolutně chudé a bez peněz anonymní matky přišly, to snad ví jen on sám?

Mnohé mu vypočítavě říkaly, že dítě do schránky ukládaly, protože věděly, jak mu adoptivní rodiče koupí kočárek, postýlku, oblečení a dají najíst. Proč si nepožádaly o sociální podporu pro tyto potřeby dřív, než dítě do boxu z vypočítavosti odložily? Odborníci se právem domnívají, že matka, která chce zabít své dítě po porodu, s ním nepoběží do babyboxu, pokud se jí naskytne příležitost kojence usmrtit. Psychika matek při tomto hrůzném činu a možnost volby mezi jeho smrtí a odložením do teplé schránky v této chvíli nehraje podstatnou roli.

Podle Hessova přesvědčení však jedině babyboxy umožňují nechtěným novorozeňatům důstojný vstup do života, jelikož se velice rychle dostanou k adopci. Existuje jediný případ z 53, kdy se holčičky nalezené ve schránce ujali náhradní rodiče hned čtvrtý den po odložení. Patetické řeči o tom, že je lepší jedno zachráněné dítě, než aby skončilo v popelnici, jsou je pitomou frází. Že si v babyboxu zachrání život…? O tom dítě nerozhoduje, ale jeho rodička. Ta by měla být státem vedena s ohledem na svůj plod k hygienickému a bezpečnému porodu v porodnici – té základní povinnosti ženy.

Ale co bude mít takové děcko z takto „zachráněného“ života, když dospěje a bude chtít vědět, odkud pochází a kdo jsou jeho rodiče? Jak se mu bude líbit babyboxový důstojný vstup do života? Adresa bydliště jeho narození? Andělíčkářka nebo WC a babybox. Asi si pan Hess neuvědomuje ve svém svatém babyboxovém nadšení, že každé odložení novorozeněte je naopak nebezpečné.

„Uměle vymazáváme dětem jejich minulost. Každý člověk ji potřebuje hledat a být někam zařazen, zvlášť v dnešní době, kdy je společnost tak rychlá. Tím víc lidé potřebují nějaký stabilizační faktor. Děti mají o svoji historii zájem. Třeba mě zaskočili dva kluci, kteří se mě zeptali: Co je na tom pravdy, že rodiče měli hluboko do kapsy?“ upozorňuje ředitelka kojeneckého ústavu v Praze – Krči Jaroslava Lukešová. A má pravdu, kolik citlivých a nešťastných dětí skončí při své anonymitě v únosech, jako nelegální dárci orgánů, na drogách, mezi skinheady či na nádražích jako prostituti…? Je důležitější budoucnost odložených dětí než jejich minulost? Takže, jaká bude jejich budoucnost bez minulosti…?

A co bude s dítětem, které jeho matka odložila jako handicapované novorozeně nebo ve starším než kojeneckém věku? Co ho čeká? Síťové klece v děcáku? A co když odložené děti dospějí, a protože neznají své rodiče a neví, čí jsou, může dojít i ke sňatkům mezi příbuznými, jež jsou z hlediska genetiky riskantní. Každé dítě bude třeba mít vlastní potomky a má právo vědět, jaký je jeho genetický původ. Co když se v dalších generacích objeví geneticky přenosné nemoci…?

Děti ve školách jsou dnes kruté. Co bude, až se dozví, kde se jejich spolužák oficiálně narodil? Nebude to děvče či kluk stresovaní z posměchu svých spolužáků? Nalezenec. Jednou jsem se zastavl homosexuálů a lesbiček, které toužily po adoptovaném děckku. Jeden nick mi ironicky napsal, že ve škole si z takového nešťastníka budou děti dělat strandu, když se ho budou ptát: Jaké to je, když je tvoje máma Karel…? Není ale lepší máma Karel než WC či výtah…? Tak to je ta budoucnost, co babyboxem teprve začíná?

Každý jsme si ve škole od spolužáků vytrpěli nějaký ten výsměch, ale protože jsme měli skvělou rodinu, přežili jsme to. Těm rodičkám, o kterých jsem psal, by skutečně dobrovolná sterilizace neuškodila, pokud jim ovšem nejde o prachy. Nicméně babyboxy to vše jen paradoxně zhošují, že nabízejí pomoc líným rodičkám a lidem bez zájmu o cokoli. Hodí se paralela; jako když cpeme do zemí třetího světa biliony dolarů, aby si koupili něco na jídlo, aniž bychom je místo toho naučili si potraviny sami vyprodukovat. Ne jim dávat ryby, ale neučit je ryby chytat…

Každopádně se to drzé a vlezlé OSN zkrátka mýlí, když chce zrušit babyboxy. Nemá prostě ani tušení ve své nekompetentnosti, že mnohé tyto rodičky zcela promyšleně, už několik měsíců před porodem vědí, kam své děcko odloží, aby na ně nemohly zákony a paragrafy, ani Listina základních práv dětí, a ony měly čas na sebe, nemusely si kazit svoji postavu a svůj život starostí o dítě, zvláště když ho má s jiným…

Během příprav mých románů Krev pod obojí a Černá krev, jsem byl i v jeruzalémské nemocnici Hadassah, kde jsem studoval medicínské postupy na tranplantačním centru, dialyzačním oddělení i v porodnici. Zajímaly mě mj. psychické problémy rodiček, které způsobuje výrazný pokles hladiny hormonů po porodu. Účinek kolísání hladiny hormonů ženy se projevuje například jako premenstruační syndrom. O něco vážnější už bývá poporodní deprese a laktační psychóza. Podle odborníků se objeví asi u 10 procent žen, začít může i po skončení šestinedělí.

Patrně by bylo nejlepší, kdybychom zvýšili počet babyboxů na několik tisíc, zrušily bychom porodnice, ženy by si rodily tajně na záchodech, ve výtazích a v parcích, aby pak své kojence odložily do babyboxů, kde by byl už jako přednosta pediatrie mediálně skvěle použitelný Ludvík Hess.

Jeden vtip o všeobecné promiskuitě na závěr: Žena vyhazuje na smetiště novou válendu a vysvětluje své kamarádce: „Včera jsem na ní byla manželovi nevěrná a nechci, aby mi to připomínala.“ Kamarádka reaguje: „Nebuď blbá, kdybych se tím měla řídit já, tak mi v bytě zůstane jenom lustr…“

Inu, muži chválí svá díla a cizí ženy, aneb, kdo si co upeče, to by si měl také sníst…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 2 Trackback(s)

  2. Úno 11, 2016: temple run game
  3. Bře 19, 2018: ????

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *