Jaký je rozdíl mezi genocidou a genocidou…?

5. Červenec, 2011 – 7:59
Tady žili lvi... Foto: Břetislav Olšer

Tady žili lvi... Foto: Břetislav Olšer

Generál Ratko Mladić, někdejší velitel armády bosenských Srbů, byl včera Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vykázán ze soudní síně, protože si nechtěl sundat svoji šiltovku. Obžaloba viní Mladiče ze zločinů genocidy, z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti. Těch se údajně dopustil v letech 1992 až 1995 za války v Bosně, především pak při obléhání Sarajeva a masakru ve Srebrenici.

Soud ho také viní za 44měsíční obléhání bosenské metropole Sarajeva, při kterém zemřelo 10 000 lidí. Koncem května byl dopaden v Srbsku. Soudce Alphons Orie se zasvěceně rozhovořil o Mladičových zločinech, aniž by někdy byl ve Srebrenici a nevěděl, co je to presumpce neviny. Devětašedesátiletý Ratko Mladič u soudu chtěl, aby ho zastupoval jeho dlouholetý srbský právník Miloš Šaljič a jeden ruský advokát. Tribunál mu určil bělehradského obhájce Aleksandra Aleksiče. „Chcete mi vnutit moji obhajobu? Co jste to za soud?“, křičel Mladič těsně předtím, než jej strážci vyvedli ven. A měl pravdu; proč by ho měl obhajovat předem zmanipulovaný advokát…?

Mladić unikal zatčení téměř 16 let. Nyní je obžalován mimo jiné z genocidy či spoluúčasti na ní. Ve Srebrenici bylo v roce 1995 zmasakrováno na 8000 muslimských mužů a chlapců. Zatím nikdo neřekl, že do Bosny měla být přivážena těla mrtvých až ze 70kilometrové vzdálenosti, aby síla argumentu byla jasná. Srbů už bylo nebo je v Haagu celá řada, kromě zemřelého Miloševiče i Karadžič. Nadále však uniká předák chorvatských Srbů Goran Hadžić. Potomkům Ustašovců asi osud přeje.

Vzpomínám si, jak jsem byl v Mostaru, který rozděloval a rozděluje město na muslimskou a křesťansou. Byli to právě křesťané, kteří ho zničili. Přesto je v této části města Radko Mladič doživotnín hrdina, na druhén straně krutý vrah. I mě si vzali na paškál, když jsem kráčel přes most v tričku s americkou vlajkou…

Reportér CBC News Bob Simon sdělil divákům populárního zpravodajského pořadu 60 Minutes, že „srebrenickou hanbou není jen to, že Srbové zavraždili 8000 civilistů, ale i to, že nizozemské mírové jednotky přihlížely, jak jsou muži oddělováni od žen, manželé od manželek, že přihlížely tomu, jak genocida začala.“ Londýnský Mirror dokonce uvedl, že bývalý britský ministr zahraničí Jack Straw se omluvil za to, co reportér Mark Dowdney nazval „selháním Západu v zabránění vraždě 8000 civilistů ve Srebrenici během bosenské války.“

Co to vlastně je genocida – genocidium, resp. latinsky geno-cidium – vražda rodu? Zločin vyvražďování a vyhlazování příslušníků národních, etnických, náboženských a rasových skupin. Tak si připomeňme některé skutečné genocidy. Bohužel, na všechny místo nebude…

Za 1. světové války utrpělo Srbsko kvůli Principovi strašlivé lidské i ekonomické ztráty. Zahynulo více než 50% vojensky schopných mužů (18-60 let), deset procent se stalo invalidy následkem války. Přes 800 000 lidí zemřelo na různé epidemie, podvýživou a hladem. V zemi zůstalo na půl miliónu válečných sirotků. Hospodářství země bylo zcela rozvrácené, rozkradené okupanty (Němci, Rakousko-Uherskem, Bulhary).

Jak napsal Dr. Rajko Doleček, pak ale v krátké době zachránění Srbové, plni nadšení a odhodlání, vytvořili za materiální pomoci spojenců zase dobře vycvičenou a motivovanou statisícovou armádu, která sehrála významnou roli při průlomu Soluňské fronty v září 1918. Srbské vojsko osvobodilo Bělehrad již 1.listopadu.

Zůstaňme na Balkáně, kde vládla Ustaša – Chorvatské revoluční hnutí, fašisté, působící zejména v meziválečném období a v období druhé světové války. Když se hnutí dostalo v Chorvatsku k moci, začalo protežovat právě bosenské Muslimy. Praktiky Ustašovců dosahovaly hrůzných rozměrů – neštítili se stahovat lidi z kůže, znásilňovat dívky před očima jejich matek, popravovat malé děti a ani vyřezávat lidem oči zaživa. Když jsem se během bojů ptal posledního prezidenta Jugoslávie Stipe Mesiče, kdy válka skončí, řekl, až Američané rozdělí peníze a řeknou dost. A Ustašovci? Prý jsou to už neškodní staří lidé…“

Odhady množství srbských obětí v Chorvatsku se pohybují kolem jednoho milionu. Množství Srbů zabitých v Jasenovaci bylo 59,589. Od roku 1943 do března 1944 bylo v Chorvatsku zavražděno 350 tisíc Srbů. Vjekoslav Luburić, vrchní velitel všech chorvatských táborů, v říjnu 1942 pyšně řekl: “My jsme zabili tady u Jasenovace více lidí, než kolik jich byla schopná Osmanská říše v Evropě zaměstnat…“ Ano, to byla genocida…

Při příležitosti 60. výročí odsunu sudetských Němců se tradiční jarní Sudetoněmecké dny konaly pod příznačným názvem „Vyhnání je genocida“. Také na tehdejší kontroverzní německé výstavě Svazu vyhnanců byl poválečný odsun Němců zařazen hned vedle arménské „genocidy“ jako příkladů nejkřiklavějších etnických čistek 20. století. Také genocida…? Během řádění nacistů v Jugoslávii byl popraven veliký počet Srbů, ne pouze v Kraljevu (1 700), ale i v Kragujevci (2 300), jako odplata za vraždu příslušníků wehrmachtu, a to v poměru 100 Srbů za jednoho Němce… Podle místních zdrojů Němci jich postříleli 10 tisíc. V městě Kragujevac bylo německou armádou vystříleno celé chlapecké gymnázium od 15 let výše, včetně ředitele a profesorského sboru. Popravy se konaly v dnešním parku „Šumaríce“.

Když jsme u těch Arménů, srovnejme počty zabitých několik desítek tisíc odsunovaných Němců, viníků za 30 milionů mrtvých během druhé světové války, s oběťmi tzv. arménské genocidy. Na strategické náhorní plošině na jih od Kavkazu mezi Kaspickým a Černým mořem, na křižovatce říší, obchodních cest a nájezdů, žili Arméni téměř tři tisíce let. Neustálé dělení jejich země mezi uchvatitele jim přineslo tragédii, která v letech 1915 až 1916 zahubila dvě třetiny jejich komunity žijící v turecké Anatolii. Bylo tehdy zabito téměř půl druhého milionu Arménů. Na počátku 20. století ještě neexistovalo slovo, které pro etnické čistky. Termín genocida se stal součástí mezinárodního práva až v roce 1948.

Dne 24. března 1999 začalo NATO bombardování Jugoslávie. Letecká kampaň nakonec trvala 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Rozkaz k zahájení leteckých útoků dal generální tajemník NATO Javier Solana 23. března 1999. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly.

Největší pozornost vzbudily civilní oběti. Ukázalo se, že ani ta nejpřesnější munice netrefí vždy cíl. Útoky přitom byly často podnikány na nevojenské cíle. Při útoku na železniční most u Grdelicy zahynulo 12. dubna 1999 čtrnáct cestujících ve vlaku. Ještě tragičtější následky měl zásah do autobusu z Niše do Podgorice z 1. května, kdy zemřelo 47 ze 70 cestujících. V Niši bylo 7. května také zasaženo tržiště se zeleninou, přičemž zemřelo nejméně patnáct obyvatel města. Při útoku na silnici spojující Djakovicu s Prizrenem zahynulo 14. dubna 75 uprchlíků z Kosova. Při náletech bylo také zničeno 18 mostů včetně všech mostů přes Dunaj v Novém Sadu.

Sporný se s odstupem ukazuje i klíčový incident z kosovského Račaku z 15. ledna 1999. Den po útoku srbských sil na vesnici bylo nalezeno 45 těl. Některá byla zohavena a většina obětí byla střelena zblízka do hlavy. Aniž by se prošetřily okolnosti, uvedlo se, že jde o Albánce zastřelené při srbské operaci. Srbové tvrdili, že akci zinscenovali kosovští Albánci z Kosovské osvobozenecké armády (UCK), polovojenských jednotek, které vedly boj za nezávislost Kosova. Americký ministr obrany William Cohen mluvil dokonce o tom, že si etnické čistky vyžádaly na 100 000 obětí, jak ale později uvedla žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro Jugoslávii ICTY Carla del Ponte potvrzeno bylo 2 108 obětí ze 187 nalezených hrobů.

Při setkání s Dr. Rajko Dolečkem jsem se dozvěděl něco z jeho vzpomínek z období, kdy žil v Srbsku: „Jedno odpoledne mě tatínek odvezl před naše velvyslanectví v Bělehradě. Naše elegantní velvyslanectví obléhaly snad tisíce lidí. Na můj dotaz mi tatínek odpověděl, že se v těchto dnech hlásí tisíce Srbů jako dobrovolníci, kteří půjdou bránit v československé armádě své české bratry proti hitlerovskému Německu. Udávalo se, že se v té době hlásilo kolem 50 tisíc Srbů v různých částech Jugoslávie, aby bojovali proti Němcům jako dobrovolníci v Čsl. armádě. Na četných mnohatisícových manifestacích pro Československo bylo základní heslo BRANIĆEMO ČEŠKU! ŽIVEO BENEŠ ! (Budeme bránit Čechy! Ať žije Beneš!)…

… Útoku na Jugoslávii ze všech stran se účastnilo téměř 50 divizí, z toho 24 německých, 23 italských a 5 maďarských. Útok začal bez vyhlášení války na Květnou neděli 6.dubna 1941 zničujícím bombardováním srbských měst (chorvatská bombardovaná nebyla). Zde nutno připomenout, že za 78 dnů trvajícího bombardování ve dne i v noci během agrese NATO proti Jugoslávii v roce 1999, letectvo barbarsky ničilo a zabíjelo rovněž o Velikonocích, včetně Velikonoční neděle, jako nacisté. Nálety v 1941 trvaly řadu dnů, v Bělehradě bylo užito mnoho zápalných bomb, takže vyhořelo několik tisíc domů, zahynulo na 15 000, možná i více obyvatel…“

Bývalý vrchní velitel rwandské armády Augustin Bizimungu byl v úterý Mezinárodním trestním soudem pro zločiny ve Rwandě (ICTR) odsouzen na 30 let vězení. Trest mu byl udělen za jeho podíl na genocidě a zločinech proti lidskosti během občanské války z roku 1994. Dva další generálové stráví za mřížemi 20 let, zatímco bývalý velitel polovojenské policie Augustin Ndindiliyimana je od nynějška volný. Trest 11 let, jenž mu byl udělen, si už odseděl ve vězení v Belgii. Bizimungu měl vojákům slibovat zbraně a benzín na podpálení domů. Během sto dní trvající genocidy ve Rwandě bylo radikálními Huty v roce 1994 zmasakrováno na 800 000 Tutsiů a desetitisíce umírněných Hutů. Ano, to byla genocida…

Krutovláda Rudých Khmérů trvala tři roky, osm měsíců a dvacet pět dnů. Během této doby zahynuly na dva milióny Kambodžanů: zemřeli hladem, na neléčené nemoci, vyčerpáním v pracovních táborech anebo byli přímo popraveni. Rudí Khmérové v čele s Pol Potem přeměnili Kambodžu v obrovský vyhlazovací tábor. Ano, to též byla genocida…

Iráčtí poslanci nedávno diskutovali, zda se Američané při dvou bitvách o město Fallúdža v roce 2004 nedopustili genocidy. Byl by do toho zapletený i tehdejší irácký premiér Ijád Alláwí, který útoky na město povolil. Poslanci také navrhli, aby byly odškodněny rodiny obětí bojů. Fallúdža leží 65 kilometrů západně od Bagdádu v provincii Anbár. V roce 2004 byla hlavním městem povstání iráckých sunnitů proti Američanům. Povstání ve městě vypuklo po vraždě čtyř amerických podnikatelů, následovaly dvě bitvy, z nichž v té druhé se Američanům podařilo město dobýt. Útoky na Fallúdžu posvětil tehdejší premiér Ijád Alláwí a po boku Američanů se jí zúčastnili i iráčtí vojáci.

Boje o město byly velmi zuřivé, město vážně poškodily, donutily uprchnout většinu z jeho 300 000 obyvatel a měly za následek tisíce úmrtí a zranění. Počet obětí se odhadují na více než 5 000. Velmi kontroverzní je také to, že Američané při dobývání města použili bílý fosfor, což zprvu popírali, ale v roce 2005 přiznali. Někteří aktivisté bílý fosfor považují za příbuzný napalmu a chemickou zbraň…. Ano, to také byla genocida…

Též severosúdánské jednotky v regionu Abyei spáchaly válečné zločiny. Z nově pořízených satelitních snímků vyplývá, že za týden spálila a zničila třetinu civilních domů. Panuje obava, že se Chartúm v Abyei snaží o etnickou čistku podobně, jak to učinil v Darfúru. Jižní Súdán se už dočkal nezávislosti, ale sever se úrodné a na ropu bohaté oblasti nechce vzdát. Další hladomor v roce 1980 narušil mnoho společenských struktur mezi obyvateli Dárfúru. Právě zde se začal rýsovat konflikt, který probíhal dalších 15 let a vyvrcholil v roce 2003; je považován za jednu z největších humanitárních katastrof na světě, která zapříčinila úmrtí více jak 400 tisíc obyvatel Dárfúru a dalších minimálně 2,3 milionu obyvatel bylo nuceno území opustit. Ano, opět zřejmá genocida…

Přesně před 27 roky napsaly 29. března 1984 New York Times: „Američtí diplomaté projevili uspokojení nad vztahy mezi Irákem a Spojenými státy a navrhují, aby byly obnoveny normální diplomatické vztahy.“ V roce 1988, kdy Saddám zlikvidoval smrtícím plynem obyvatelstvo města Halabža, spolu s desetitisíci dalšími Kurdy, prezident Bush senior mu bez uzardění poskytl americké vládní dotace ve výši 500 milionů dolarů na koupi amerických zemědělských výrobků.

Zpráva rovněž připomínala, že „Donald Rumsfeld, bývalý zvláštní vyslanec pro Blízký východ, se tu dvakrát soukromě setkal s iráckým prezidentem Saddámem Husajnem. Jako nejvyšší americký činitel sloužil Rumsfeld jako Reaganův prostředník vřelých vztahů se Saddámem. V roce 1984 administrativa Bílého domu zorganizovala prodej 45 vrtulníků Bell 214ST Iráku, údajně pro civilní použití. Saddámova armáda jich však v tichosti použila k útokům na kurdské civilisty v roce 1988, při nichž bylo použito jedovatého plynu. O pár let později USA nechaliy Husajna popravit právě za tento čin…

Skoro polovina z 27 milionů Iráčanů dnes žije v absolutní bídě. Dvě třetiny z nich nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě a nezaměstnanost dosahuje 50 procent. Více než dvě třetiny iráckých dětí nechodí do školy. Přes 50 tisíc iráckých žen se kvůli smrti manžela a v bezbřehé hmotné nouzi živí prostitucí. A miliony mrtvých… Ano, rovněž v Iráku jde o genocidu…

A Vietnam? Deset let šílených bojů, 12 milionů tun bomb, sedmdesát milionů litrů defoliantu Agent Orange, napalmu a pět milionů zabitých civilistů Indočíny… Ano, o tom, že tohle byla genocida, není pochyb. A kolik je stíhaných zločinců, kteří se dopustili porušení všech lidských zákonů. Kromě těch srbských v Haagu, pověšeného Saddáma Husejna a třicítky roků ve vězení pro vrahouna Bizimungu z Rwandy? Kdepak jsou generálové z Vietnamu, nebo ti, co odpovídají za bomby na Jugoslávii, a Bushe ml. který si vymyslel důvod irácké války pro údajné zbraně hromadného ničení, a další „tvůrci“ genocid…?

Inu, všichni jsme si rovni, jen někteří jako obvykle si jsou rovnější…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *