Podle Hesse jsou babyboxy hlavně pro absolutně chudé rodičky…?

27. Červen, 2011 – 17:36
Hádejte, které z těch dětí je z baby boxu...?   Foto: Břetislav Olšer

Hádejte, které z těch dětí je z baby boxu...? Foto: Břetislav Olšer

„Je zajímavé, že k rozhodování o antikoncepci se cítí nejvíce povoláni ti, kteří se zavázali k celibátu; k pravomoci rozhodování o potratech se hlásí ošklivé staré panny, kterým nikdy ani nejmenší možnost otěhotnění nehrozila, a pochopitelně opět muži v celibátu; o nežádoucnosti existence babyboxů nás přesvědčují staří macho-páprdové, kteří sami nemohou být matkou v tísni nebo matkou nechtěného dítěte, ani dítětem, kterému babybox může pomoci v životní nouzi…“

Dostal jsem, co proto za svůj blog, odmítající babyboxy. Výše uvedený citát je od jednoho z nicků. Ano, nedržím celibát, ani nejsem matka v tísni, ošklivou starou pannou, ani dítětem v nouzi. Jen soudně uvažující člověk, asi starý macho-páprda. Proto jsem se rád pro doplnění svého vzdělání podíval koncem týdne na ČT 24, kde Martin Veselovský zpovídal chovatele koní a zakladatele české rarity Ludvíka Hesse, který zavedl do českého zdravotnictví svoji soukromou iniciativu, schránku pro absolutně chudobné „anonymní“ rodičky a jejich „anonymní“ kojence.

Učinil tak z psychicky postižených rodiček alibistky a nezodpovědné matky. Věnoval jim svůj soukromý patent zvaný babybox. A o něm byla řeč v interwiev Martina Veselovského, jenž se však moc jako novinář nevyznamenal, resp. editor pořadu, který přes sluchátka redigoval a korigoval či doplňoval otázky. Nemám právo radit, udělal jsem za svůj více než dvacetiletý novinářský život jen asi několik tisíc rozhovorů, včetně těch, s předními pediatry, psal jsem televizní scénáře o zdravotně postižených dětem, sociálně vyloučených, o dětských domovech a ženách, které třely bídu s nouzí, ale na cigarety a pivo či rum si peníze vždycky našly. Vím, že ani televize není gumová, aby se do ní všechno vešlo.

V jeruzalémské nemocnici Hadassah jsem se setkal s africkými dětmi, čekajícími na operaci srdce. V Izraeli se cítily jako v ráji. Ve vietnamském Saigonu jsem byl v ústavu, kde byly léčeny z drogové závislosti kojenci, kteří se narodily silným narkomankám. Jejich příbuzní nocovali vedle postelí na rohožích, protože babyboxy by nikdy nezvolili jako odkladiště svých dětí. V Bombaji jsem viděl rodiny s osmi dcerami a matka byla v jiném stavu znovu, protože byla rozhodnutá rodit do té doby, než se jí narodí syn, jediný živitel rodiny…

Proč nemají babyboxy v nejlidnatějších zemích světa – v Číně, Indii nebo Pákistánu…? Zahraniční i české zkušenosti ukazují, že existence babyboxů nesnížila počet zabitých novorozenců, protože jde o jiný typ žen, které jednají v duševní krizi, v afektu a zkratkovitě. Ve Francii a Velké Británii jsou schránky na odkládání dětí zakázány, v Německu již některé případy šetří kriminální policie. Potřeba zřizování schránek pro odkládání dětí tedy ve skutečnosti není. Pokud někdo víte o zemi, kromě ČR a SR, kde jsou babyboxy, rád se poučím…

Přesto mám dojem, že ČT 24 nechala pana Hesse v dosti trapné pozici. Copak nemůže chovatel koní mít rád děti…? Koně miluji, napsal jsem rovněž knížku o Františku Holčákovi z velkokarlovické stáje Valencio „(Ne)čas mezi taxisy“, jehož koně už šestkrát vyhráli mj. Velkou pardubickou a on sám byl několikrát vyhlášen nejlepším trenérem koní. A také má vztah k dětem, nejen k těm vlastním, ale také k ostatním, které k němu chodi jezdit na koních…

Ve zmíněném rozhovoru Hess-Veselovský jsem očekával dravého zastánce bybyboxů, představil se mi však člověk, který to asi umí s koňmi, ale rozhodně ne s argumentací, obhajující svoji vlastní iniciativu. Několikrát opakoval, že když tuto bedýnku pro miminka nainstaloval, myslel si, že budou jen dvě tři a konec. Tvrdil též, že vůbec není rád, že je musí rozmísťovat po celé republice. „Nemám radost z babyboxů,“, falešně řekl. Mohl ještě dodat, že jde o přímou úměru; čím bude v Česku víc drog, cigaret a alkoholu, hospod a hazardních heren, tím bude větší zájem státu o náhražku rodiny v podobě babyboxů. A to prý je v programu politických stran prorodinná politika…

Raději by prý Hess byl, kdyby matky své děti neopouštěly, ale stát prostě dělá špatně svoji práci při zajištění všem dětem bez rozdílu odpovídající sociální podmínky, aby nemusely do dětských domovů. V tom jediném měl pravdu, což jsem zdůrazňoval i ve svém blogu. Přijetí babyboxů je farizejství státu, který nemá prostředky na ochranu všech narozených dětí. Škrtá v porodném i přídavcích na děti, přesto nevím, byla možnost se zeptat, kolik se v babyboxech najde dětí českých menšin. Např. pro Romy je dítě darem, který však mnohé rodičky nepoužívají jako věc k odložení, ale k získání vyšších sociálních dávek a přídavků.

Pan Hess se divil, že mu to OSN vůbec neřeklo, že chtějí jeho babyboxy rušit. Divil se mírně nadurděně a několikrát žárlivě zdůraznil, že stát do práce kolem babyboxů neinvestoval ani korunu. Je to jen jeho soukromá iniciativa. A tady se měl pan Veselovský zeptat, kdo by bral odpovědnost, kdyby se, nedej Bože, nějaké miminko v této schránce zemřelo. Stát nebo soukromá iniciativa? A kolik stojí takový babybox a jestli jsou i nějací sponzoři…? A co k anonymitě těchto dětí? Pan Hess je pojmenovává většinou sám podle toho, jak má koho z personálu rád. Jedno z odložených dětí pojmenoval dokonce po ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, i když je pan ministr proti babyboxům. Náhoda? Nebo snad snaha obměkčit pana ministra…?

„Se všemi matkami, které své dítě odložily do babyboxů jsem ve styku…“ řekl pan Hess. Spojují se s ním přes mobil SMS nebo na e-mail. Měla následovat otázka, jak si anonymní matky, jež chtějí zůstat neznámé, jinak by tajně nedávaly své čerstvě narozené dítě do babyboxové „úschovny“, opatří jeho SMS nebo e-mailovou adresu? A otázka, kde matky v absolutní chudobě berou prostředky na mobilní telefon či internet…

Podle tohoto kontaktu pan Hess zjistil, že jde o ženy většinou žijící v absolutní bídě, nemající ekonomické zázemí, aby se o dítě samy postaraly. Mnohé mu vypočítavě říkaly, že díte do schránky ukládaly, protože věděly, jak mu adoptivní rodiče koupí kočárek, postýlku, oblečení a dají najíst. Někdy zdravotníci objevili kojence úplně nahého, ušmudlaného… Proč nenásledovala otázka, jak to, že tedy ženy, které žijí v absolutní bídě, vůbec přicházejí do jiného stavu. Jak můžou přivést na svět dítě vědomě do absolutní bídy a chodit v jiném stavu a už musí vědět, že své dítě po porodu odloží do babyboxu, protože něco takového existuje. Je to zodpovědné? Třeba zebra či jiná zvířátka porodí i dlouho po donošení jen proto, že je třeba velké sucho a ony čekají, až bude dost vody pro její mládě…

Další otázka měla znít ve smyslu; víte vůbec, kolik zemře novorozenců i bez babyboxů, přestože o nich jejich matky-vražedkyně vědí, mají je poblíž svého absolutně chudého domova. Že žádný babybox nevymaže z pomatené mysli rodičky její úmysl kojence zabít. Kdyby rodila v porodnici, také by se tam o dítě postarali, matka by ho mohla ihned podle zákona nabídnout k adopci. Že by mohla přijít o anonymitu? Ale o tu přijde i uložením svého kojence do babyboxu. Mnohým matkám se tento jejich čin rozleží v hlavě a jdou se samy přihlásit a chtějí své děcko zpátky. Takže řeči o anonymitě jsou jen prázdným žvaněním.

A co vůbec první matka, které uložila své miminko do Hessovy schránky záchrany? Ano, je i s ní v kontaktu, ale nechce o ní mluvit, protože fotka miminka, kterou sám vyfotil, byla milionkrát v médiích zveřejněna. Už by to nikdy neudělal. Odmítl říct, jestli ono dítě, jehož babybox zachránil proto, aby mohl bez čekání najít adoptivní rodiče, má už někdo v péči nebo zda skončilo v děcáku. Kolik je z těch skoro 50 zachráněných dětí už v okamžité adopci a kolik v dětském domově…?

Navíc není děd vševěd, aby věděl, kolik jednou bude těch jeho záchranných bedýnek, které vlastně nemá vůbec rád… Jak je vidět, rovněž altruisté bývají samolibí pokrytci. A matky, které se takto zbavují svých dětí, jsou podle Hesse psychicky mimo, nevědí, co činí, řekla by Bible. Pan Hess je bezesporu hodný člověk, ale jak to bude dál s babyboxy? Trochu to přeženu; zrušíme snad porodnice a necháme to na anonymních úschovnách toho nejvzácnějšího, co existuje – lidských životů…? Abych nekřivdil všem nickům, jeden se mě zastal:

„Tenhle stát, jako ve všech oblastech, si díky babyboxům zjednodušuje situaci, která by se naopak měla řešit naprosto promyšleně, s maximální zodpovědností. Matka se o dítě nemůže nebo nechce starat nebo to nezvládá?No problém, prostě ho strčí do babyboxu a má po starostech, lepší než kdyby ho pohodila někde v lese nebo do popelnice? To je v celé nahotě celá argumentace ochránců babyboxů, a ukazuje v celé nahotě skutečnou morálku a právní základnu naší společnosti. Je mi z toho k pláči, i když poměrně úzké skupině nastávajících maminek tuto záchranu jako poslední možnost přiznávám… Ale mnohem, mnohem radši bych viděl kvalitní zákony a vstřícné úřady, anebo ještě lépe terénní sociální pracovníky, na ulicích i ve školách, na které by se taková maminka mohla bez obav obrátit a s nimi svou situaci řešit. V mnoha případech, když se vyřeší vše potřebné kolem a společnost jí podá pomocnou ruku, tak si to dítě může nechat. Nic dražšího a bližšího už v životě mít nebude, tak proč se toho vzdávat…“

Česko má spoustu světových prvenství. Za poslední tři roky se u nás už rodí víc lidí, než kolik jich umře. Je to zásluhou „náboru“ imigrantů. Máme prvenství mezi civilizovanými zeměmi též v počtu síťových lůžek, klecí s mřížemi, přeplněných dětských domovech a spolu se Slovenskem také v množství babyboxů. Nový fenomén civilizace… Vím, že s tímto svým bloogem opět nekápnu do noty milovaným nickám, ale to bych nebyl já, pokud bych neřekl, co si myslím. Ať to stojí, co to stojí. A to je nad všechny karmy, alespoň pro ogary z Valašska. Zvláště, když se v diskuzi ozvou potrefené husy, co kejhají, jak o život v babyboxu. Že ženy, co rodí na WC, nemají žádné IQ a ani ta nejlepší osvěta jim nepomůže? Ve zprávě Pentagon Papers, po 40 letech odtajněné, se píše, že v Indočíně zahynulo na 2 miliony civilistů, ve vsi My Lai na sto kojenců… Co to mělo s IQ a osvětou společného…?

Inu, OSN se zkrátka mýlí, nemá ani tušení ve své zlomyslnosti, že mnohé tyto rodičky zcela promyšleně už několik měsíců před porodem vědí, kam své děcko odloží, aby na ně nemohly zákony a paragrafy, ani Listina základních práv dětí, a ony měly čas na sebe a nemusely si kazit svůj život starostí o dítě…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *