Kritika chovatele koní, co v Česku otevírá babyboxy…?

23. Červen, 2011 – 9:56
Nechejme to koňovi, co má větší hlavu... Foto: Břetislav Olšer

Nechejme to koňovi, co má větší hlavu... Foto: Břetislav Olšer

Výbor OSN pro práva dítěte se ve středu zle pustil do Česka za velký počet dětí v dětských domovech a ústavech a za to, že tam pobývají dlouho. Doporučil Praze, aby podporovala rodiny a rozšířila pěstounskou péči. Kritizován byl i přístup k romským dětem. A příliš nepolichotil chovateli koní Ludvíku Hessovi, co se stal duchovní otcem babyboxů. Plně stojí za své dětí nadevše milujícímí rodičkami.

Členové výboru vyzvali také k odstranění babyboxů, jelikož odporují Úmluvě o právech dítěte. Neměl by se řešit až důsledek, ale příčina a zaměřit na „řešení příčin opouštění dětí“. Ne babyboxy, ale podpora plánované rodičovství, poradenství či sociální pomoc při nechtěném těhotenství. V České republice existuje zatím 44 babyboxů. Dosud do nich bylo během několika let odloženo na 50 dětí. Že kdyby jen jedno přežilo díky babyboxů, tak by stály za to? A co když zásluhou těch „schránek“ jich naopak zemře mnohem víc, než se zachrání…?

Zahraniční i české zkušenosti ukazují, že existence babyboxů nesnížila počet zabitých novorozenců, protože jde o jiný typ žen, které jednají v duševní krizi, v afektu a zkratkovitě. Ve Francii a Velké Británii jsou schránky na odkládání dětí zakázány, v Německu již některé případy šetří kriminální policie. Potřeba zřizování schránek pro odkládání dětí tedy ve skutečnosti není. Dosavadní zkušenosti navíc ukazují, že nezabrání zabití novorozenců. Ponížením dítěte na úroveň věci, které se lze snadno zbavit, mohou dokonce k zabití dítěte vést… Matka a biologický otec je zkrátka tím nejideálnějším klimatem pro vývoj jejich dítěte. Problémy státu v tomto ohledu se nedají řešit alibisticky otevíráním babyboxů…

Zakladatel babyboxů Ludvík Hess v rozhovoru pro Právo však sám přiznal, že babyboxy nevyřeší vše: „Nedomnívám se, že baby boxy jsou samospásné. Není ani v jejich možnostech, aby všechny děti zachránily, ale je to jedna z možností. Je nesporné, že několika dětem pomohly. Neříkám, že jim zachránily život, ale pomohly jim odstartovat do života.“ Ovšem jeho srovnání současného třetího tisíciletí s dobou na počátku letopočtu poněkud pokulhává, když o neždoucích dětem tvrdí:

„Arabové před Mohamedem je zahrabávali zaživa do písku, ve Spartě je házeli ze skály, když neprošly zdravotní komisí. Nějakou dobu děti házeli do Tibery, dokud papež nevydal nařízení, že musí být zřízena bedýnka, do které se můžou odkládat. Ve Francii byl v 18. století zřízen Hôpital des Enfants-Trouvés, do kterého bylo ročně odloženo 8000 dětí z 18 tisíc, které se ve Francii narodily. Jean-Jacques Rousseau odložil svých pět dětí hned po narození…“

Jen se divím, že za vyvražděním neviňátem Herodesem v Betlémě nevidí nedostatek babyboxů, ani fakt, že Maria nemohla odložit Ježíška do jeho schránky první pomoci. Také byla v bezvýchodné situaci a splňovala tedy všechny babyboxové předpoklady chudoby, hmotné nouze a sociální vyloučenosti, které vedou dnes české “potřebné” rodičky, aby odkládaly svá čerstvě narozená miminka…

Doc. MUDr. Jiří Dort, Ph.D., MUDr. Jana Tytlová a primář MUDr. Jiří Liška, CSc. se této problematice věnují už řadu let a jejích názory jsou jasné. Podle nich¨odložení novorozence do schránky je dle platné legislativy trestný čin opuštění dítěte. Zákon o rodině nezná institut nalezeného dítěte. Stanoví, že matkou je žena, která dítě porodila. Dítě odložené do schránky má tedy matku, která se o ně kdykoli může přihlásit, a proto nelze očekávat, že by se situace odloženého dítěte mohla rychle vyřešit např. adopcí…. Existence schránek na děti dále snižuje odpovědnost rodičů ke svým dětem…. Je tím porušen článek 7 Úmluvy o právech dítěte, který stanovuje právo dítěte znát svůj původ, právo dítěte na péči svých rodičů i právo dítěte být kojeno.

Tajný porod v nevyhovujícím prostředí bez odborné pomoci je pro dítě rizikový z hlediska poškození nebo dokonce úmrtí. Dítě nemá rodné číslo, tedy ani zdravotní pojištění. Není jasné, kdo uhradí zdravotní péči. Nelze zabránit účelovému odložení nemocného dítěte cizinců, dítěte s vrozenou vadou apod… Evidence dětí odložených do baby boxů totiž chybí. O nálezu dítěte v babyboxu má být neprodleně informován orgán sociálně právní ochrany dítěte a policie. Odložení dítěte do schránky hrubým způsobem porušuje práva dítěte dle Úmluvy o právech dítěte, v ČR platné. Jedná se o trestný čin, napomáhání k trestnému činu je také trestné. Baby box se v některých případech stal prostředkem vyřizování partnerských sporů rodičů.

Zřizování babyboxů je lehkovážné chování, které by stát neměl podporovat. Schránka na děti představuje dále kromě jiného i rizika pro dítě z hlediska technické stránky. Má atest jen za nic nezodpovídající nadace Statim, nevedené pracovníkem zdravotnictví, ale chovatelem koní. Při jakémkoliv problému však zodpovědnost nese provozovatel, tj. například vedení polikliniky a odborný zdravotnický zástupce. Nelze bohužel vyloučit ani to, že do schránky vložené dítě může být v následujícím okamžiku jinou osobou opět vyzvednuto a zavlečeno za účelem prodeje nebo dokonce ve světle informací z médií nelze zcela vyloučit ani možnost zneužití jako dárce orgánů pro transplantaci, jak se nedávno objevilo na nedalekém Balkáně…“

Česká neonatologická společnost, Česká pediatrická společnost a Společnost sociální pediatrie proto zřizování babyboxů odmítají, stejně jako dětští psychologové a pracovníci sociálně právní ochrany dítěte. Zkrátka baby boxy posilují nezodpovědnost rodičů, nepodílí se na snižování počtu mrtvých miminek a ke všemu odložená mimina nemají zdravotní minulost, a tak dál. Ale máme zde také zavražděné kojence. A těch je poněkud víc, než těch zachráněných, o čemž se však moc nepíše. Není to „in“, babyboxy totiž Češi milují. Je to tak dojemné, jak se z nalezence stane děťátko, pojmenované po tom, kdo ho našel první. A ta péče, radost v televizi pohledět. Škoda, že takovou péči nemají děti od řádných maminek-rodiček…

Ruku na srdce; kolik dětí se neocitlo v těchto zázračných 44 komůrkách života, ale v popelnicích, na smetištích, na záchodech či někde jinde, jen tak pohozených. Jako věc. Vražda novorozeného dítěte matkou je v současné společnosti vnímána jako jeden z nejtěžších trestných činů, proto prý babyboxy. Ty však vražedné geny nezmění, ani chorobné úmysly. Pokud má rodička v úmyslu své dítě zabít, nedá ho živého z rukou, ani kdyby byl celý svět jeden velikánský babybox. Spousta žen tak neřeší své sociální a jiné potíže, ale naplňuje pouze svoji vypočítavost. Pod dohledem zákona…

Přitom životy mnohých těchto dětí by mohly zachránit anonymní porody, kdy matka s příznaky počínajícího porodu přijde do kterékoli porodnice (případně do jiného zdravotnického zařízení) bez osobních dokladů a odmítne sdělit svou totožnost. Každé zdravotnické zařízení je povinno poskytnout takové ženě pomoc, protože porod je akutní stav, při kterém je ohrožen život rodičky i novorozence. Matka může po základním ošetření odejít a dítě zde ponechat. To pak má status nalezence a šanci na rychlé umístění v náhradní rodině…

Loni bylo v Česku zavražděno dvacet dětí, o pět více než v roce předešlém. Podle Fondu ohrožených dětí (FOD) je to nejvyšší počet od roku 1999. K nejohroženější skupině, co se týče úmrtnosti a trvalého poškození zdraví, patří kojenci a batolata. Jsou bity a zabíjeny především kvůli svému pláči. Počet oznámených případů zneužití, týrání či zanedbání dítěte se za rok 2009 vyšplhal na dosud nejvyšších 4 447 případů! Odborníci odhadují, že neodhalených případů týrání, sexuálního zneužití a zanedbávání dětí je v ČR každý rok dokonce 20 až 40 tisíc. OSN je nemýlí.

Z týrání 3,5 měsíčního syna byl obviněn 27letý muž z Jihlavy. Když malého chlapce hlídal, několikrát ho měl uhodit tak silně, že dítě skončilo v péči lékařů. Ti případ nahlásili policii. Muž původně tvrdil, že mu kojenec vypadl z ruky. Později se přiznal, že jej několikrát udeřil. Další je případ chlapečka, kterého ošetřili v sokolovské nemocnici. Měl prasklou lebeční kost, zlomeniny a velké množství podlitin. Policie má za to, že mu ublížili jeho vlastní rodiče. Obvinili 18letou matku a 22letého otce čtyřměsíčního dítěte z týrání svěřené osoby.

Krajský soud v Českých Budějovicích odsoudil na 14,5 roku muže, co kojence usmrtil loni na Silvestra. Dítě zemřelo na následky poranění hlavy. Muž dítě nejprve udeřil rukou do hlavy, až spadlo z postele. Způsobil mu tak množství krevních výronů, zlomeniny lebky a zhmožděniny mozku. Dceru také udeřil do hrudníku, čímž jí způsobil zlomeniny žeber s rozsáhlými krevními výrony. Podle soudních lékařů vzniklo zranění zřejmě našlápnutím nebo nakleknutím na hrudník.

Z vraždy sedmiměsíčního chlapce se před krajským soudem v Českých Budějovicích zpovídá i 23letý Michal Nováček. Podle obžaloby dítě v noci z 12. na 13. června zakryl dekami a polštářem a následně na něj ještě nalehl. Vadilo mu, že plakalo. Úmyslně usmrtil půlroční miminko, se kterým sdílel společný pokoj. Zadržený mladík byl známým matky dítěte. Z dosavadního šetření vyplývá, že k vraždě došlo v jednom z objektů na Velenicku. Pravděpodobnou příčinou smrti kojence bylo jeho uškrcení.

Za vraždu svého tříměsíčního syna dostala Ukrajinka Oksana Rybalková 12 let vězení. Rozsudek potvrdil Vrchní soud v Olomouci, ke kterému se žena odvolala. Žádala mírnější trest kvůli tíživé životní situaci… Dovolím si jen podotknout, že je řeč o desítkách již prokázaných vražd miminek, nikoli o dalších tisících unesených a pedofily zneužívaných kojencích, o jejich prodeji za nemalý peníz pro adopci do bohatých rodin, o ilegálních kšeftech s orgány těchto dětí pro transplantace.

A to nemluvím o antibabyboxových dívkách, které jsou ochotny jako “externí najímané rodičky” za statisíce dolarů odnosit devět měsíců cizí embryo ve svém tělesném inkubátoru… A máme tady jiný fenomén – na Karvinsku se v posledních dnech vyskytlo už šest adopcí dětí. Nic mimořádného, jenže každá matka dítě odnosila, porodila a po jeho odevzdání k adopci vyinkasovala 17 700 Kč porodného. Důvod adopce? Údajně neutěšené životní podmínky, přílišná drahota, která bránila v řádné výchově dalšího dítěte…

Mnohé dívky se rády stanou ” živým inkubátorem” a chtějí odnosit a porodit dítě bezdětnému páru. Za 300 tisíc korun je to docela příjemný výdělek. Stačí, aby neplodný pár svěřil klinice umělého oplodnění své spermie a vajíčko, které je následně oplozeno a vloženo do těla náhradní matky. A co zákon? Žádný problém. Náhradní matka je sice po porodu podle zákona matkou dítěte, i když vajíčko nebylo její. Jako otce však uvede muže, který poskytl své spermie. Krkavčí matka se dítěte pak vzdá, soud ho svěří do péče otce a bezdětný pár se stane úplnou rodinou.

“Genetičtí rodiče dnes platí náhradní matce pouze náklady spojené s těhotenstvím, například těhotenské oblečení, vitaminy, pobyt v nemocnici nebo cestovné k lékaři. Což v praxi představuje v průměru 10 -15 tisíc liber,“ říká britská konzultantka Sally Ann Swainová, která se věnuje poradenství pro otázky infertility (neplodnosti a opakovaným samovolným potratům) a náhradního mateřství. Díky náhradním matkám se ve Velké Británii narodilo asi 600 dětí.

“Pokud by pronájem dělohy provedla náhradní matka za úplatu v současném Česku, pak by se na ni vztahoval současný § 216a Trestního zákona, který se zabývá předáním dítěte za účelem adopce za úplatu,“ vysvětluje, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti.

Inu, někdy nestačí nechat problém na koňovi jen proto, že má větší hlavu…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *