Prý chtěl připomenout sovětskou okupaci v roce 1968. Proč, když tento tank je symbolem osvobození Prahy z roku 1945? Kdoví, proč si vybral zrovna tank, který přijel do Prahy v pětačtyřicátém, kdy při osvobozování Československa padlo na 160 tisíc rudoarmějců. Růžové monstrum zůstane na pontonu s kulisou Pražského hradu do pátku 1. července 2001, pak se vrátí zpět do vojenského muzea v Lešanech.

Asi si tento “ černý hrdina“ neuvědomil, možná to vůbec neví, ža okupace se zúčastnilo včetně SSSR pět armád Varšavské smlouvy. Prý zelená barva tanku připomíná jeho zabíjecí schopnost. Inu, pacifista. Proč nepřemaluje tanky NATO, kteří pro ropu ničí nejbohatší stát Afriky Libyi a zabíjejí jeho obyvatele. Dovede si Černý představit, jak by se k němu chovali Američané, kdyby jim obdobně znesvětil nějaký symbol druhé světové války…? To by byl rázem po celém těle modročerný, ne-li zlynčovaný…

Je dobré a nanejvýš zajímavé připomenout si oslnivě ostudnou kariéru Davida Černého. Kdy byl srpen 1968, měl teprve rok, ale moc dobře si pamatuje, jak hrozná to byla okupace. Když sovětské tanky osvobozovaly Prahu, byl ještě na houbách, takže mu lze odpustit, že neví, jak se v Teheránu a Jaltě Chruchill, Stalin a Roosevelt v přátelské náladě dohodli, že US Army zůstane u Plzně, aby Sověti mohli osvobodit Prahu a dát tak počátek východní Evropy. Proto nemohli Američané naše hlavní měšsto osvobodit. Státních mají vždycky pravdu¨. Už tenkrát existoval protekcionismus. Ale hypoteticky; v Prazer by byl americký a ne sovětský tenk. Přemaloval by ho Černý na růžovo za Jugoslávii či Libyi, Vietnam, Irák nebo Afghánistán…? Anebo, mám pro něho skvělý nápad: přemalovat na růžovo Sochu svobody v New Yorku a znectít symbol symbolů…

Čas ale oponou trhnul a byla to velká sláva, od níž si nejvíc sliboval Saša Vondra, že si třeba srovná svůj pokřivený pohled na svět. Uvěřil sobě i podobně libovému frajerovi, co ze sebe též dělal, co není – Davidu Černému, vydávajícímu se za výtvarníka. Domluvili se spolu na “sochařském” díle, co by oslavilo naše předsednictví EU, které mělo nejdražší audiovizuální ozvučení na světě. Podepsali smlouvu o vytvoření Entropy, o níž David Černý původně tvrdil, že onu Entropu vytvoří umělci ze všech 27 členských zemí Unie. Nakonec se ukázalo, že autorem trapné slátaniny je on sám, s několika kolegy, ostrými hochy. Stát za projekt zaplatil 1,9 milionu korun a za jeho půlroční pronájem v Bruselu měl dát Černému 1,2 milionu. Dalších 10,3 milionu korun pochází ze sponzorského daru Bakalovy těžařské společnosti NWR.

David šel prostě s kámošema z mokré čtvrti do hospody a domluvil s nimi při pivu, že to udělají úplně sami. Víc hlav, víc peněz, ale hlavně pro ně. Proč dělit miliony sedmadvaceti? Tedy podvod, kdy vytvořili falešný seznam evropských tvůrců, kteří o tom samozřejmě neměli ani zdání. Prostě v duchu českých podfukářů, kteří se řídí heslem: že se všechno smí a nic nemusí… Vypadalo to prý slibně. V britském deníku Independent o nich psali a všechno jim “zbaštili i s navijákem”. Opsali jen vymyšlená jména autorů. Ti kluci, co spolu mluví, se prostě chtěli podívat do Bruselu, aby tam završili svoji taškařici za cizí prachy.

Na nečekané odhalení podvodu Úřad vlády ČR reagoval prohlášením, že umělec vládu podvedl. Projekt, který byl výstupem smlouvy, již totiž počítal s oslovením umělců z jednotlivých zemí EU, aby zaručil autenticitu a celkovou pestrost výpovědí, která je Evropě vlastní… Pak přišla ostuda, trapasy, stížnosti a omluvy. Dnes se vitrtuální umělec a hochštapler rozhodl, že s Fischerovou vládou nemá nic společného a skládačku, podobající se plastelinové práci žáčka ZUČ a zachycující urážlivě pseudosymboly všech zemí sedmadvacítky, rozebere už 11. května místo stanoveného konce června 2009.

Sám Černý se i v dalších letech po své „natěračské“ akci rozhodně nezpronevěřil pověsti provokujícího umělce. Má na svém kontě například sochu sv. Václava, sedícího na břiše mrtvého koně, plastiková miminka umístěná na věži žižkovského vysílače. V roce 2003 pro pražskou galerii Futura ve smíchovské Holečkově ulici dokončil kontroverzní plastiku. Kdo vylezl po žebřících do řitního otvoru předkloněných soch, mohl na obrazovkách vidět dva lidi v maskách Václava Klause a Milana Knížáka. Co očekávat od submisivního vlezdoprdelky…?

Ovšem, co by se stalo, kdyby se neozvala dánská výtvarnice, jež byla uvedena mezi sedmadvaceti umělci, co se měli na výrobě Entropy podílet, která prohlásila, že s tím nemá nic společného a že se o této nepovedené taškařici dozvěděla až z médií…? Třeba si „černý“ Černý myslel, že zbohatne, když infikuje Evropskou Unii českou švejkovinou.

Bývalá děkanka filozofické fakulty Ostravské univerzity Doc. PhDr. Eva Mrhačová, CSc., řekla: „To se jeden diví, kam ty peníze ze státní pokladny pořád mizí? Vydávat svou vlastní slátaninu za kolektivní umělecké dílo 27 autorů ze zemí EU a pak přiznat, že jde o osobní produkt, to je podvod, ať se to halí do jakýchkoli zmirňujících slov (vtip, legrace, satira, mystifikace…) a jako podvod by celá záležitost měla být také stíhána. A Alexandr Vondra, který nechal vyplatit obři sumu ze státní pokladny, aniž dal zkontrolovat, na co byla využita, je “prostě za idiota”. Vzniká však otázka, zda člověk s takovýmto vztahem ke státní pokladně by měl zastávat vysokou vládní funkci…?“

A to ještě paní docentka netušila, jak pan Vondra následně úřadoval s firmou Promopro. Vzpomínám si na hodiny a dny, které jsem trávil po boku svých přátel ve zlínském ateliéru designu profesora Kovaře na jeho detašovaném pracovišti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Jejich devízou byla preciznost a mimořádná výtvarná schopnost tvořit v úctě k hmotě a lidem. Díla jako Entropa bez uzardění označovali za sračky… Dámy prominou… O barvení tanků na růžovo, božíčku, ani nemluvě…

Inu, ten bonmot už jistě znáte: Koupíš cedník, teče, dáš ho spravit, necedí…

Nové elektronické vydání knihy: “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).