Jsou vládní obstrukce Věcí veřejných jen děláním z voličů blbce…?

7. Červen, 2011 – 19:50
Mňam, to jsem se nabalil... Foto: Břetislav Olšer

Mňam, to jsem se nabalil... Foto: Břetislav Olšer

“Vyšší nadání a takzvané štěstí neopravňují nikoho k vykořisťování méně nadaných a méně šťastných…“ řekl T. G. Masaryk, aniž by znal českou obstrukční trojkoalici i Sněmovnu a globální děsy 21. století.

Obstrukce je snaha zmařit něčí jednání. Anebo ultimáta a vydírání. Tak vznikl a několik měsíců už trvá plevel naší sněmovny a trojkaliční vlády. Místo konstruktivního jednání, jen věčné obstrukce, aby nebyl prosazen názor jedné či druhé strany.

Vření v trojkoalici už trvá několik měsíců. Napřed hýřil Drobil, pak Vondra a politicky obcoval s Kočí exšéf poslaneckého klubu OBS Tluchoř. Jeho partaj na tom byla bledě. A začaly obstrukce a vyhrůžky VV a TOP 09; plivl si i expředseda ODS Topolánek, pokud neodvoláte Vondru, odcházíme. Naštěstí se do hry zapojila licoměrná trojka – Škárka, Kočí a Huml z Věcí veřejných. Tajné nahrávky, slovník dláždiče, žalování o úplatcích… Všichni tři mazejte. A mazali. Po nich přišel padák pro filantropa Bártu, potom pro nedouka Johna a karta se obrátila – terčem všech zbývalých koaličníků se staly Věci veřejné a ODS si oddechla.

„Sami jste zrušili koaliční smlouvy, kde máme podepsány čtyři ministerské posty. Zbyly nám jen dvě – Kamil Jankovský vede ministerstvo pro místní rozvoj a Josef Dobeš ministerstvo školství. Končíme v koalici…“ Začalo vydírání. John dostal trafiku místopředsedy vlády pro boj s korupcí. Brzy zjistil, že tomu rozumí míň, než policii a vzdal to; zapřísahal se, že s vládou jednou provždy končí.

Pak mu odtrnulo, nikdy neříkej nikdy, a dnes zase horuje pro ministerstvo vnitra v jeho moci. A potvrdil tím filosofii vydírání Kristýny Kočí, když dala za véčkaře v televizi ultimátům na úplném začátku: Buď John ve vládě na MV, nebo VV do koalice nepůjdou. Ale půjdou. Nakonec šly a John povýšil na ministra vnitra. Po kolikáté už řekli nikdy a pak bezostyšně na své hrdé prohlášní jako zbabělci zapomněli. Kdo by jen tak zahodil sto padesáti tisícový měsíční plat…?

Když ale Bárta skončil jako ministr dopravy, vůbec ho to nepřipravilo o sebevědomí Ferdy Mravence, práce všeho druhu. „V úterý ve 14 hodin skončí kolice, pokud nebudou splněny naše požadavky,“ řekl minulý týden. V úterý se ale nic nedojednalo, požadavky splněny nebyly a další termín dohadování a tentokrát vládních obstrukcí pokračuje. Konec těchto šarád je v nedohlednu. Pokud ale do konce června nebude obnovena koaliční smlouva s dodatkem o čtyřech křeslech pro VV, koalice končí. Vypoví koaliční smlouvu. Neustoupí ani o milimetr. Zavelela nyní Karolina Peake, co vyštípala z postu předsedkyně Poslaneckého klubu VV Kristýnu Kočí…

Poslanci se zkrátka rozhodli dát demokratické proceduře řádný políček. Porušili její svaté pravidlo a zavedli svůj zhůvěřilý blokační princip a patovou situaci, aby neprošel jediný hlas hlasování. Ale dělat schválnosti, navíc dovolené svobodomyslnými manýrami sněmovny, aby se nedostali k hlasu ti, kteří jsou placeni od toho, aby tvořili nové zákony, to je šlendrián nejvyššího řádu.

A obstrukce po staročesku? Obrozenečtí Staročeši prosazovali své státoprávní ideály pouhou neúčastí na říšské radě a zemském sněmu. Po nich přišli Mladočeši, kteří jednání sněmovny blokovali zpěvem lidových písniček, třískáním kuchyňských pokliček a rozbíjením poslaneckých lavic. Dnes je z toho jen prázdné žvanění, hodinu i víc o “kulovém”, jen aby se jednání protáhlo do předtím odhlasovaného “padla” a všichni mohli jít k milenkách, popřípadě jako Macek, John nebo Rath k manželkám…

A nikomu nevadí, že nebyla dodržena hierarchie právních předpisů, protože není možné nadřadit veřejné právo Ústavě. “Je to krok k nedemokracii a odmítnutí ústavnosti,” rozhořčili se poslanci sněmovní většiny. Přesto dál pokračují obstrukce, sabotáž legislativní práce na očích vlády, která sedí ve sněmovně, jen krčí rameny, zívá, čte si noviny, telefonuje nebo se raději vůbec nedostaví. A tak si tu žijeme.

Jednací řád byl kdysi napsán bez omezení řečnění zákonodárci, kteří tehdy žili v iluzi, že politika jako spravování věcí veřejných potřebuje větší prostor pro diskusi, a které ani ve snu nenapadlo, že by to někdo mohl takto zneužít. Přesto se najde finta. Každá minuta se počítá. A když chybí na jednání sněmovny premiér a v lavici nesedí ani jeden z vicepremiérů, nemůže se jednat. Bo taky je zákon. Třeba když byl vicepremiér Barták v zahraničí pro provizi, Jan Kohout v nemocnici a Fischer šel jednat s předsedou ČSSD o protikrizových opatřeních.

Šest hodin trvaly projevy socialistů o ničem, když chtěli oddálit už předem jasně vítězné hlasování o nedůvěře Nečasově vládě. Několik dnů zase dělal obstrukce Nečas Johnovi, když nechtěl schválit nového policejního prezidenta Lessyho. Jako Fidel Castro pak mluvil ve sněmovně, když navrhnul vyřadit asi tři desítky bodů. Nazval to sarkasticky racionalizací sněmovní schůze. Návrh na vyřazení každého z bodů posléze obsáhle zdůvodňoval, jeho vystoupení tak trvalo několik desítek minut až hodin. Vysloužil si jméno Fidel Castro, který vytvořil jeden ze zápisů v Guinnessově knize rekordů, když dosáhl nejdelší projev o kubánské revoluci na půdě OSN v září 1959. Trval 4 hodiny a 29 minut…

Na závěr anekdota. Je zcela vymyšlená a veškerá podobnost osob je pouze náhodná a tento děj je od A až do Z vymyšlený a nereálný:

Do města přišel nový holič. Jako první k němu přišel místní zahradník. Holič ho ostříhal a oholil. Když chtěl zahradník platit, holič se málem urazil. Přišel prý do města nezištně pomáhat a žádné peníze nechce. Zahradník poděkoval, podivil se, a když přišel domů, čekalo ho tam ještě od holiče dvanáct rudých růží.

Dalším klientem byl pekař. Také se nechal ostříhat a oholit, a když míníl zaplatit, setkal se se stejnou reakcí; holič mu nadurděně sdělil, že chce jen pomáhat obyvatelům města. Nezištně, bez toho, aby bral peníze. Když přišel do svého domu, ucítil vůni dvanácti čerstvě usmažených koblížků. Další holičův dar.

Nakonec dne přišel k holiči poslanec místní Sněmovny. Byl opět vzorně ostříhán a oholen, poté se měl k placení. Znovu byl odmítnut se slovy, že holičovým cílem je štěstí občanů, aby viděli, že i bez peněz se dá lidem sloužit.

Když pak na druhý den ráno přišel holič do své holičské provozovny, čekalo na něho dvanáct mistních poslanců, kteří se dožadovali bezplatné obsluhy…

Zlé jazyky tvrdí, že ten holič se jmenoval Bárta a těch dvanáct nepokorných klientů byli členové trojkoalice jako apoštolové, jen Jidáš se jmenoval Škarka, co se stal bezdomovcem, když se mu nepodařilo proměnit vodu ve víno a sehnat sedm set tisíc na dlouhodobé neplacení bytu…

Reklama:
  1. Jedna reakce na “Jsou vládní obstrukce Věcí veřejných jen děláním z voličů blbce…?”

  2. Břetíku, jak vidím jedeš furt na několika stavech, jak hrdinka bájná textilačka odvážná kdysi. No ale já ti musím říct, že od té doby, co z vlády zmizeli sockomové se tímto vůbec nezabývám.
    Demokratické piškuntálie a aférky rozmanité, jsou vůkol velmi dobře známy. Francie, Anglie, Itálie atd., a potažmo i naša republika první. Co se jenom napsalo, jak se krade, manipiluje a tunelaří, ale nicméně i při všech těch sockom žvástech jsme tenkrát furt patřili mezi přední ekonomiky světa.
    Až do onoho bájného osumaštyrycátého, kdy se přestalo tzv. krást a tunelovat ká und ká majetek neb věrný lid sám ctěným politikům s radostí sobě vlastní dary poskytovati ráčil.
    No a taky se v rozmanitých právech furt psalo jak jsme první a nejlepší a v obchodech jsi slyšel jenom – zkuste opět koncem týdne. Demokratické je to co se mele, ale časem vystříbří.
    Sockomácké je to, co je jediné spravedlivé a třídně možné a nejlépe navěky udělané, a taky přísný zákaz nezodpovědného o kradení a tunelování blogování, jak jistě sám nejlépe víš.
    Děkuji nechci už jsem byl. Tož tak při páťulinku vezdejším….

    od wbgarden v Čer 11, 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *