Jeden život sice skončil, ale čtyři další zachránil…
24. Květen, 2011 – 16:43
V nemocnici Hadassah v Jeruzalémě... Foto: archiv Břetislava Olšera
Workoholici začínají být nebezpeční životům jiných. Psychická i fyzická vyčerpanost organismu a přehnaná posedlost prací může někdy skončit tragicky. V italské Anconě zemřela minulý týden 22měsíční dívka Elena, kterou otec, profesor místní Univerzity, zapomněl vyložit v jeslích a následně ji nechal pět hodin v přehřátém autě, zaparkovaném na přímém slunci.
Bude to znít morbidně, ale někdy i zlo může mít pozitivní efekt. Jeden život tragicky skončil, další čtyři však zachránil. Srdce profesorovy dcery udrželo při životě dítě v Bergamu, ledviny dostali dva malí pacienti v Římě a játra zachránila život děcku v Turíně.
Neuvěřitelně hrůzný důsledek zapomnětlivosti šokoval nejen samotného otce, který byl přesvědčen, že dítě v jeslích vysadil, k nervovému zhroucení přivedl jeho manželku, čekající dalšího potomka, ale také evidentně zaskočil prokurátora, jenž nyní zvažuje, zda otce vůbec zažaluje za neúmyslné zabití. Zádný trest už nemůže být pro profesora horší, než jeho vina na tragické smrti své dcerky.
Vzpomněl jsem si na svoji pracovní návštěvu jeruzalémské nemocnice Hadassah. Sbíral jsem materiály pro román „Krev pod obojí“ o transplantaci ledviny. „Jestli léčíme Palestince, kteří se zranili při útoku na Židy?“ s údivem opakuje mou otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddělení tohoto největšího zdravotnického zařízení v Izraeli a na Blízkém východě. “Je to pro nás zcela samozřejmé, provádíme rovněž transplantace orgánů mezi Židy a Araby i obráceně. Loni jsme takových operací uskutečnili hned několik,” říká ředitelka Public Relations Hadassah Barbara Sofer.
Procházíme rehabilitačním, transplantačním a traumatologickým oddělením nemocnice. Pacienti jsou zde houževnatí a stateční. Bez nohou, o berlích, s krvavými šrámy, cvičící v bazénu, na invalidních vozících i speciálních zátěžových přístrojích či pod dohledem rehabilitačních pracovnic. Uvědomuji si, proč lze být v tak “mrazivém” prostředí lidského utrpení a zároveň i neuvěřitelného optimismu vcelku snadno patetický…
Proto izraelský parlament v minulých měsících přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18.000 šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů.
Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka. Zákony se snaží nalézt řešení, které by dovolilo zbožným Židům darovat po smrti orgány bez obavy, že jim budou odebrány ještě před tím, než nastane okamžik smrti podle halachy, židovského náboženského práva, tedy až dotluče jeho srdce… Duchovní vůdce litevských charedim-zbožných Židů, rabi Josef Šalom Eljašiv oznámil svůj naprostý nesouhlas se zákonem, který umožňuje odejmout člověku orgány pro účely transplantace, jakmile bude konstatována „smrt mozku”.
Čtyři izraelské rodiny na základě zmíněných zákonů souhlasily s tím, aby orgány jejich zesnulých členů byly darovány potřebným. Díky tomu byly při 15 transplantacích v 7 různých nemocnicích zachráněny životy 13 lidí. Jeden z dárců, voják Amir Benaim, podepsal svůj souhlas k dárcovství před pouhým měsícem před svojí smrtí – a jeho orgány byly použity k záchraně 5 životů poté, kdy zemřel na následky zranění po nehodě na motocyklu.
Další dárce byl 15letý Mahmad Jusúf, který zemřel při nehodě automobilu. Mezi operacemi, jež proběhly, byla i transplantace jater 12leté dívce, která na orgán čekala rok. Také ve Šnejdersově dětské nemocnici v Petach Tikvě obdržela 3letá holčička ledvinu. V Beilinsonově nemocnici obdržela dvě plíce 55letá žena z Šoham, trpící cystickou fibrózou. Rok již byla napojena na respirátor a „její stav se den ode dne zhoršoval,“ řekl její manžel.
“Kdyby si lidé uvědomili, že si své orgány do nebe nevezmou, umíralo by mnohem míň čekatelů na orgány,“ vysvětluje mi Kiril Grozovský, ruský Žid od Moskvy, který žije v Izraeli už patnáct let a v nemocnici Hadassah pracuje jako koordinátor předtransplantačních záležitostí.
Inu, v Česku jsou lidské orgány automaticky transplantovány cizím čekatelům, pokud se ovšem potencionální dárci nezapíší do registru těch, kteří s darováním svých orgánů v žádném případě nesouhlasí..
