Kdy už konečně zmizí přízrak vsetínského „pavlačáku“…?

22. Květen, 2011 – 9:14
Co ty do mna, ty rasysto.... Foto: Břetislav Olšer

Co ty do mna, ty rasysto.... Foto: Břetislav Olšer

Poznal jsem onen smradlavý několikaposchoďový barák osobně, jezdil jsem kolem něho dvacet možná i třicet roků, na Vsetíně jsem maturoval. Musel jsem kolem toho svinčíku, bohužel, také vždycky, když jsem jel do vsetínské nemocnice nebo na její transfúzní stanici. Byla totiž hned naproti tohoto strašidelného romského činžovního obydlí.

Teprve od chvíle, kdy byl zvolen starostou Vsetína Jiří Čunek, se začalo nejen s výstavbou, ale i s odstraňováním vředu města. Podstatná část ze tří stovek obyvatel domu, tedy ze 42 rodin, nenávratně zadlužených statisíci na nájmech, dostalo soudní příkaz k vystěhování. V říjnu 2006…

Pavlačák zmizel, všichni jsem si oddechli, zdálo se, že už bude klid. S některými Romy asi nikdy ne. Radnici ve Vsetíně došla trpělivost s neplatiči nájemného a pokud dluhy nezačnou splácet, nechá je během léta 2011 vystěhovat. Kdy už konečně a definitivně zmizí děsivý přízrak vsetínského „pavlačáku“? Mezi dlužníky, kteří městu dluží za nájem celkem 13 milionů korun, jsou zejména romské rodiny z lokality Poschla. Do této čtvrti je přestěhovalo bývalé vedení města v čele s nynějším senátorem Jiřím Čunkem.

Tzv. “pavlačák” vyprodukoval za desítky roků tisíce tun odpadků, jež nebyly zdaleka ukládány do popelnic a kontejnerů, ale vyhazovány a pak odklízeny až málem jednou za “uherský rok”. Bývaly to průběžné spršky z oken přímo na malé nádvořičko, těsně pod okny transfúzní stanice a biochemické laboratoře, v níž se provádějí velmi citlivé krevní testy, mnohdy smrtelně nemocných pacientů.

Naprosto sterilní prostředí je zde nezbytné. Pacienti přicházeli do tohoto zdravotního zařízení vsetínské polikliniky přes doslova hnojišťový dvůr “pavlačáku”, v němž se běžně ozývaly jen hádky, řev, bigbít a nadávky při náruživých rvačkách. Lékaři marně mnoho let protestovali. Dnešní primář transfúzní stanice, který sem přišel po svém otci, jenž také zažil toto utrpení s nepřizpůsobivými občany, si marně stejně jako jeho otec stěžoval a žádal nápravu.

Vsetínská radnice musela dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet dětí. Proto byla ve Vsetíně velká sláva, když buldozery dělaly poslední planýrovací zásahy, odpadky, smrad, kravál a bitvy jednou provždy skončily. Přišly ale jiné starosti. Radnice chce dluhy na nájemném tvrdě vymáhat. „Musíme urychlit splácení,“ potvrdila místostarostka Vsetína Květoslava Othová. V minulosti totiž město dohodlo neplatičům nízké splátky. „Za těchto podmínek by umořování dluhu trvalo desítky let,“ dodává.

Velká část obyvatel Poschly je nezaměstnaných, takže nebudou mít z čeho splatit dluh. Proto hrozí, že skončí na ulici nebo v azylových domech. Navíc si stěžují, že bydlení v „čunkodomcích“ je drahé. Osm tisíc korun měsíčně. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně. Takže na splátkový kalendář jim rozhodně zbývají peníze.

Jako vždy se včera ozvala vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Podle ní byl totiž přesun Romů z centra města a ze Vsetína drahý a neúčelný pokus, který má pro vystěhované rodiny katastrofální následky. Jediný člověk, který máv této debatě co říct, je Jiří Čunek. Jako bývalý starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města.

Po požáru střechy, který definitivně rozhodl o demolici domu, mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Neučinila to a teď toho lituje, protože s některými sociálně vyloučenými není zkrátka rozumná řeč.

Dnes je kolem bloků ze zmíněných “kontejnerů” naprostý pořádek a mnozí vsetínští důchodci mají radnici za zlé, že investovala do nepřizpůsobivých spoluobčanů miliony, aby bydleli v mnohem lepších podmínkách, než oni sami, na pokraji chudoby. Sami Romové si mnohokrát toto bydlení pochvalovali. Doporučovat bych vševědoucím mudrlantům exkurzi na Vsetín do “kontejnerového bydlení” Romů a následně vyhledání pana Jiřího Čunka za účelem hluboké poklony a omluvy….

Určitě by to vzal jako satisfakci také jeden z odpůrců podobné rozhazovačné sociální politiky – americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu ,,The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem ,,Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce). Autor ve své publikace hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat.

A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip “genové součinnosti” také pro tuto společnost. Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco. Ať jde o lidskou jednotku třeba romskou, gadžovskou, či-li obecně nepřizpůsobivou.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova geniálního “genového” filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální…

Inu, komu není rady, tomu není pomoci, navzdory desítkám organizací, které dostávají miliardy na programy, jež by měly Romy vzdělávat a učit základním civilizačním návykům. Držím svým valašským rodákům palce.

Reklama:
  1. 3 reakce na “Kdy už konečně zmizí přízrak vsetínského „pavlačáku“…?”

  2. Katalog všech firem nabízejících prodej na splátky a články na toto téma najdete také na http://splakovyprodej.info/

    od Majka v Kvě 23, 2011

  3. Tuším za tím nějakou klamavou reklamu…

    od olser v Kvě 23, 2011

  1. 1 Trackback(s)

  2. Bře 14, 2016: Břetislav Olšer – blog, Olser.cz » Blog Archive » Když dva populističtí kohouti bojují na jednom romském smetišti – Foldyna a Čunek…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *