„Nikdo z našich poslanců nepojede bez jízdenky. Nechceme, aby žádný poslanec VV neplatil, i když dostáváme na dopravu peníze. A jestli se to stane, tak bude vyloučen,“ prohlásil John. „Do tramvaje nastoupím opravdu jenom tehdy, když není zbytí, protože špinavé sedačky, upatlaná madla, ukrajinští dělníci ve špinavých montérkách, kteří se na mě lepí ze všech stran, a smradlaví a spící bezdomovci…“ prohlásil Jaroslav Škárka s tím, že raději přetrpí ucpané silnice a jezdí po městě autem. Jako by už v té chvíli byla Johnova hrozba o vylučování ze strany prorocká…

Strana Věci veřejné vznikla v roce 2001, ve volbách v roce 2006 získaly v Praze 1 Věci veřejné 22 procent hlasů a staly se druhou nejúspěšnější stranou. Možná i proto, že odstartovaly Věci veřejné svou volební kampaň v Praze na Císařské louce a pak se chlubily, jak je dobře, že existuje strana, která bude garantovat, že se nic z korupce nezamete pod koberec.

Ta strana, co mínila přímou demokracii uplatňovat i v rámci svého programu. Členové a registrovaní příznivci mohli rozhodovat v internetových referendech. Na stejném principu probíhala ve straně i volba vedení a krajských lídrů pro volby. Vedle místních referend prosazovali lidové hlasování i na krajské a celostátní úrovni. Usilovali též o přímou volbu prezidenta, hejtmanů, starostů i dalších veřejných činitelů.

Ještě loni na podzim měly Věci veřejné kolem 1600 členů a vypadalo to, že k české politické rychlokvašce budou přidávat další nadšenci. VV získaly ve volbách 10,88 procenta a 24 křesel ve Sněmovně, čtyři ministři za VV zasedli v Nečasově vládě. Ovšem neschopnost některých ministrů této strany a prozrazený marketingový projekt agentury ABL udělaly z véčkařů obdobu českých silnic, které se drolí jako ještě nikdy předtím. V březnu už strana registrovala pouze 929 členů v celé republice.

A to bylo novátorských aktivit. Třeba počítačové hlasování o koaliční smlouvě. Ve stranickém referendu mohlo hlasovat 16 873 lidí, ale zúčastnilo se ho jen zhruba dvacet procent registrovaných příznivců. Předseda Věcí veřejných Radek John se chlubil, že zvyšující se počet členské základny je enormní. V posledních šesti měsících se každý týden přidalo k VV zhruba sto lidí.

Radek John je vůbec povedená figurka. Jeho politickou kariéru bych přirovnal ke stavbě domu od střechy. Nač bytelné základy. Dneska? Kdopak by se vlka bál? Neznám žádného politika, který by se hned po volbách, bez poslanecké praxe, stal ministrem a ještě k tomu vnitra. Pokud znáte někoho takového, rád ho zmíním. To John naopak; a bez pokory a sebereflexí ze sebe dělal kinga.

Možná to bude vypadat jako závist nebo žárlivost ostravského krajánka, ale faktem je, že existuje několik stovek českých žurnalistů, kteří jsou stejných a lepších kvalit než je Radek John. Machr a blondýnky. Ovšem nežili v Praze, scházela jim potřebná míra konformismu a submisivity, takže se nestali prominentními redaktory Mladého světa, pod vedením soudružky z ÚV SSM, jejíž manžel byl shodou okolností ústředním československým cenzorem…. A tak dál, včetně normalizace a dočasného pobytu sovětských vojsk…

Tak vznikly Věci veřejné, které využily svého politického panenství a před deflorací představily novinku školícího systému Leadership Academy určeného pro straníky. Jedná se o soubor šesti seminářů v délce jednoho semestru, které maěly připravit kandidáty strany do jednotlivých veřejných funkcí. „Absolvování akademie by mělo přinést jistotu, že do politiky vstoupí lidé, kteří se orientují v řadě oborů, a díky tomu budou dobrými správci věcí veřejných,“ sdělila stranická programová ředitelka Kristýna Kočí.

A byla to právě ona, která rozpoutala to zásadní drolení strany, v té době již Bártově sektě. Každý ví, jak podrazila se Škárkou a Humlem svoji milovanou stranu. Ukázala se jako schizofrenní osoba s velmi vulgárním vyjadřováním. Slova v její nahrávce jako „zmrdi“ či „pičusi“ šokovali i hospodské povaleče.

O své myšlenkové retardaci všechny přesvědčil i Škárka, který svým „úplatkovým lavírování“ odlákal VV dalších pár stovek členů. Tak nám zbylo torzo – z ministerských postů byli odvolání Bárta s Johnem, Dobeš má namále… Ovšem je třeba dodat, že Karolina Peake, zřejmě uznala, že dvě roky praxe advokátní koncipientky jsou zatraceně málo na křeslo ministryně spravedlnosti, proto se spokojí „pouze“ s postem místopředsedkyně vlády ČR… Jak skromné to přání…

Takže si celý ten kabaret zesumarizujme; nastalo vzkříšení nových šancí pro trojkoalici. Odpusťme si, co jsme si. Tak to jsem „opravdu nečekal“. Poslanci na mimořádné schůzi svým hlasováním podrželi vládu Petra Nečase. Ze 198 přítomných hlasovalo 114 poslanců ODS, TOP 09, Starostů a VV proti nedůvěře vládě, 84 poslanců se vyslovilo proti vládě.

Tomu se říká přesvědčivé vítězství. Euforie ale dlouho trvat nebude. Dnes už by se véčkaři do Sněmovny nedostali ani protekcionismem. V boji se bude pokračovat. Každé příměří, zvláště to účelové, jednou skončí. Socialisté si vyzkoušeli sedmihodinové řečnické projevy, potrénovali slovní zásobu, pokusy o bonmoty i urážky svých protivníků a také pěvecké vložky. Hlasování skončilo, zapomeňte. Inu, kdo chce moc, nemá obvykle nic, aneb Kdo se povyšuje, bude ponížen… A jedeme dál. Prý za reformy lepší a nejlepší, čtěte mezi řádky… za jejich koryta. Ty jsou přece vždycky tam, kde to smrdí Augiášovým chlévem…

Inu, lovci dinosaurů mohli dopadnout, jako vynálezce gilotiny, aby naplnil hlavní heslo francouzské revoluce, že první umírají její děti. Zatím se ostří popravčí sekery zastavilo v polovině. Svého stínacího času se dozajista dočká. Nicméně Robespierovi, Dantesovi a Maratovi se omlouvám za tento svůj směšný příměr…