Břetislav Olšer - blog, Olser.cz

Od ruských komunistů bych lži čekal, ale od japonských kapitalistů?

Jo, tenkrát na demonstraci v Kijevě proti Černobylu... Foto: Břetislav Olšer

Když spočítám, kolikrát se Gorbačov a jeho komunistická suita zapletli s Černobylem do lží, a totéž nyní udělám s japonskou firmou TEPCO, moc líbezně to s Fukušimou a pro japonské kapitalisty nevyzní. Její provozovatel poprvé přiznal až v polovině května 2011, že k roztavení palivových tyčí v prvním varném reaktoru došlo již 16 hodin po ničivém zemětřesení a tsunami z 11. března.

Firma Tokio Power Electric & Co. zveřejnila na dva tisíce stran dokumentů a fotografií vztahujících se k prvním minutám a hodinám po živelné pohromě ve Fukušimě. Materiály dokreslují napjatou atmosféru v řídících místnostech a dokazují, že během prvních 24 hodin se stav horšil mnohem rychleji, než bylo dosud uváděno.

Jsem zvědavý, kdy změní své prohlášení předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, které řekla na počátku havárie ve Fukušině: „Podstatné ve Fukušimě je to, že situace se zhoršila až desítky hodin po odstavení reaktorů. Radiace nyní velmi prudce klesá s časem, který uplyne od zastavení štěpné reakce. To je také velký rozdíl od Černobylu…”

Situace v Japonsku se po zemětřesení zdála být pod kontrolou, i když se ještě nevědělo, že ne tsunami, ale právě otřesy země vyvolaly největší problémy Fukušimy. Navíc posunuly ostrov Honšů o 2,4 metry. Neuvěřitelné. Aktivní reaktory byly automaticky odstaveny, začaly pracovat záložní dieselové agregáty, v elektrárně se znovu rozsvítilo a začaly houkat výstražné systémy. Téměř přesně hodinu nato ale přišla patnáctimetrová vlna tsunami a bylo zle nedobře; voda překonala bariéry a záložní generátory vyřadila z provozu. Jedna paní povídala. Ve skutečnosti za to mohlo zemětřesní.

Technici v elektrárně byli v rozbořené stavbě tak zoufalí, že se vydali do blízkých domů a aut, které jim voda ještě neodnesla, a vyjímali z nich baterie, jimiž se pokoušeli oživit nefunkční zařízení v elektrárně. Výpadek elektřiny přispěl k nebezpečnému přehřívání zejména prvního reaktoru. Pracovníci museli otevřít tlakové ventily ručně. Stres a frustrace navodily stav deprese a první chyby.

Inženýři nevěděli, že poslední pojistka, jíž byla záložní baterie, sotva funguje, a tudíž se mylně domnívali, že nemají ani tucet hodin času na opravy, než bude situace skutečně vážná. Důsledkem bylo mnohem rychlejší tavení palivových tyčí, než se dosud odhadovalo. Firma TEPCO nově přiznala, že se v prvním z šesti reaktorů tyče roztavily už první den. V jednom reaktoru dokonce technici uzavřeli ventily záložního chladicího systému ihned po otřesech ještě před úderem tsunami v domnění, že ho není potřeba. Další omyl. Tento systém přitom vůbec nepotřeboval přívod elektřiny. I to podle zprávy vyšetřovatelů přispělo k tavení jaderného paliva v tyčích.

Ing. Miroslav Hrehor z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži uvedl následující slova v době, kdy nikdo o takové situaci nevěděl: „Roztavení aktivní zóny by vedlo k nahromadění taveniny jaderného paliva a konstrukčních materiálů na dně reaktorové nádoby. Pokud by nebyl zabezpečen odvod zbytového tepla z této taveniny (tzv. korium), hrozilo by její protavení skrz reaktorovou nádobu a vylití do prostoru pod tlakovou nádobou. Pokračovalo by protavování koria skrz betonové základy reaktoru až do nastavení rovnováhy mezi produkcí zbytkového tepla a jeho přirozeným odvodem do okolního prostředí, které by bylo ve styku s koriem. Tento scénář ale na Fukušimě s největší pravděpodobností nehrozí, protože se daří reaktory alespoň částečně chladit…“

Dařilo se to i s přispěním mořské vody, do níž na oplátku byla ve velkém množství vypouštěna radioaktivní voda. Společnost TEPCO odčerpala do Pacifiku přes 10 500 tun radioaktivní vody. Jen chodby a příkopy kolem reaktoru č. 2 jí obsahovaly odhadem na 6 tisíc tun. Kolik této vody už uniklo do moře, není známo. A kolik radioaktivity se tedy dostane do moře? To prý záleží na koncentraci radioaktivních prvků ve vodě a také na tom, o které prvky jde. V Česku klídek. Když je ale řeč o ruském “šlendriánu”, je oheň na střeše.

Ruský jaderný ledoborec Tajmyr musel opustit své poslání na zamrzlém moři a zahájit návrat do přístavu Murmansk. Důvodem byl únik radioaktivity. Podle nezávislého vojenského analytika Pavla Felgenhauera jsou tyto reaktory natolik veliké, že mohou představovat ekologickou hrozbu. „I malý únik radiace je vážnou událostí,“ dodal. Prosím, ale pokud vytečou desítky tun radioaktivní vody do Pacifiku Japoncům, je klid po pěšině. Je to přece 10 tisíc kilometrů od Česka, tak co…? Zvláště, když mají nenávidění Rusové monstrum Arťuchina…

A co Marek Bozenhard, inspektor jaderné bezpečnosti ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v Praze? „Podle národní zprávy ke společné úmluvě a databáze MAAE (IAEA) NFCIS jsou v areálu dva AFR (Away From Reaktor) sklady vyhořelého jaderného paliva (VJP), jeden mokrý a jeden suchý s horizontálně umístěnými 9 obalovými soubory. Mokrý má kapacitu 6840 palivových souborů a suchý 408 PS. Tato čísla jsou uvedena i v prezentaci TEPCO. V Japonsku se vyhořelé jaderné palivo neukládá – jednak není kde (mají pouze úložiště na radioaktivní odpad – RAO), a jednak národní politika předpokládá přepracování všeho VJP v zahraničí a v Rokkashu (závod na přepracování jaderného paliva).

Co se týče skladovacích kapacit bazénů na blocích, (ty, které jsou přímo v reaktorové budově nad reaktorem) jedná se evidentně o maximální kapacity. Nedovedeme si představit, že by na všech šesti jaderných blocích měli v bazénech identický počet PS. Sedmý bazén je AFR - mokrý sklad a uváděné číslo skladovaných PS – 6291 ks se zdá být reálné. Není nám cokoli známo o tom, že by s tímto skladem byly nějaké problémy – není umístěn na postižených reaktorových blocích. Takže pokud je v jednom palivovém souboru (PS) 63 tyčí, může být odhadem číslo 600 000 tyčí skladovaných v lokalitě reálné (necelých 10 000 ks PS). (Kupecké počty 10 000 x 63.. pozn. autora.)

Nemáme informace o tom, kolik je přesně v každém bazénu PS, ale zpráva o poškození 70% všech PS (ne tyčí) by mohla smysl dávat. Ve Fukušimě je i sklad RAO. V březnu 2008 byl celkový počet sudů skladovaných ve všešch skladech RAO v celém celém Japonsku asi 630 000 ks. Ve Fukushimě se skladovalo v březnu 2008 asi 180 000 ks sudů s RAO…“

Japonci přesto zvýšili stupeň nebezpečí havárie v jaderné elektrárně z pátého na nejvyšší sedmý stupeň. Ten byl dosud uplatněn pouze v Černobylu, i když havárie reaktoru RBMK byla asi desetkrát rizikovější… Pokud budete vyčítat a zesměšňovat argumentaci výše uvedenou, nezpomeňte si uvědomit, že ta slova vyřkli znalci skutečně špičkoví, jimž nesaháte ani po kotníky, které druhým tak rádi okopáváte…

Teď už po roztavení palivových tyčí má také Fukušima nejmíň stupeň osm ne-li víc. Lidský faktor zklamal také tady. Proto už jezdí Japonci na exkurze do Černobylu, aby zjistili, co je čeká. A jak bude vypadat Fukušima s černobylským baeonovým sarkofágem…

Inu, nejen v politice, ale též v oblasti jaderné energetiky existuje varování: Nikdy neříkej nikdy… A není dobré vidět problém z ponorky Kursk a ještě přes kalnou vodu…