Vize: Jidáš z Iškariotu a Škárka z Věcí veřejných…?

23. Duben, 2011 – 10:15
Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě... Foto: Břetislav Olšer

Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě... Foto: Břetislav Olšer

Včerejší Velký pátek byl dnem zrady. Je to náhoda, že v české politice se toto období shoduje se zradou politiků Věcí veřejných, kteří podrazili vlastní stranu? Doslova pod ní podřezali větev. Napřed ji opěvovali, jásali a vítali její zrození s nadšením. Stejně jako Židé v Jeruzalémě, kteří vítali Ježíše, když vstupoval do Jeruzaléma. A teď by se VV nedostaly ani do Parlamentu…

Že bychom si zaparafrázovali velikonoční události z Bible? Apoštolové sehnali oslici, přehodili přes ní své pláště, Ježíš se na ni posadil a vyjeli. Ještě před hradbami Jeruzaléma ho velký zástup vítal: někteří prostírali pláště na cestu, jiní lámali větve z palem a oliv a mávali jimi na pozdrav, další volali na přivítanou: „Hosanna! Požehnaný, kdo přichází ve jménu Hospodinově! Ať žije král Izraele…!“ Ať žije ministr dopravy Vít Bárta, náš mecenáš a donátor…

A stačilo pár dnů a všechno bylo jinak. Farizejové Nečas, Tluchoř, Němcová, Sobotka, John, Paroubek, Vondra, Filip a další zuřili, že jim samozvaný Mesiáš Bárta, co je kdysi vymrskal bičíkem z domu svého Otce, teď ničil jejich politické kruhy… “Oni pak křičeli: „Krev jeho na nás a na naše děti!“, slova podle svatého Matouše a Lukáše, určená Římanům. Jako bych slyšel naše politické špičky, jak likvidují bezpečnostní Agenturu bílého lva, přestože ji ještě nedávno freneticky vítali v trojkoalici. A zrádní Škárka, Kočí a Huml i ostatní lojální véčkaři byli po volbách stejně nadšením bez sebe, když ABL dávala na volební kampaň jeden milion za druhým.

Jedno podobenství. Po poslední večeři se Ježíš se svými apoštoly vydal na místo osázené olivami, nazvané Getsemanská zahrada. Tam se odebral do ústraní a modlil se k Otci. Protože věděl, co se má stát, řekl: „Otče, je-li to možné, ať mne mine toto utrpení. Ale ať je, ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potil při tom krev a apoštolové spokojeně spali. Příznačné pro dnešní společnost i pro její představitele v české Sněmovně, v níž se nejeden trápí, zatímco si mnozí klidně dají šlofíka…

A pak zrada. Spiknutí, konspirace… Škárka, dlouholetý osobní přítel Víta Bárty ho najednou práskne Respektu, že mu nabízel úplatek 170 tisíci Kč, pak to popírá, aby nakonec svoji psychopatickou úchylku přece jen potvrdil, i když mělo jít pouze o půjčku. Objal jidášsky Bártu, aby ho vydal na veřejný pranýř. Kristýna Kočí mu byla nápomocna.

(Podle Lukáše v tom městě byla žena hříšnice Máří Magdaléna. „Jakmile se dozvěděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem…“ Kristýna nebo Magdaléna…?)

Je podobnost Škárky s Jidášem zrovna v tyto dny jen neuvěřitelná náhoda, nebo jen dílo metafyzična, aby bylo jasné, kdo za koho kope…? Papežové se proto vždy zaštiťovali Jidášovou zradou Ježíše Krista. Kdo byl tedy Jidáš? Proč o něm nikdo neřekne plnou pravdu…? Když totiž protižidovští spiklenci pojmenovávali pro Nový zákon dvanáct Kristových apoštolů, nechali si jedno jméno pro perfidního zrádce a nazvali ho podle tolik nenáviděného národa z Judeje… Judas – Žid… Přestože i Ježíš Kristus byl Žid po své matce i po otci tesaři.

My ho známe pod jménem Judas Iškariot – Jidáš, který byl prý schopný zradit svého učitele a mesiáše pro mýtus bídných třiceti stříbrných… Ježíšův zrádce Jidáš ale nebyl zlosyn, nýbrž v podstatě oběť. Ke všemu byl nejdůvěryhodnější Kristům Apoštol; byla mu svěřena pokladna. Stejně jako Škárka. Co by se ale stalo, nebýt tohoto polibku? Kristus by nebyl ukřižován a nesplnila by se tak proroctví, že přijde Mesiáš, aby se obětoval za lidstvo a svojí smrtí ho vykoupil.

Opět paralela. Zfanatizovaný dav poslanců, posedlý penězi a mocí, se snaží zlikvidovat ještě před měsícem uctívající svého sponzora své trojkoalice – bezpečnostní agenturu ABL. Kdy se konečně stane církev – sněmovna, resp. česká politika – společenstvím neprahnoucí po moci a bohatství, ale pouze po spravedlnosti? Utopie? Skončilo to tím, že na hlavu Krista vložili Římané trnovou korunu a vlekli jej na vrch, zvaný Golgota. Zde z něj vojáci strhli šaty, ukřižovali jej po boku zločinců a probodli mu bok. Kristus podle Lukáše pravil:

„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Vojáci pak o jeho oděv losovali. „I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený“ Nic by neuškodilo, kdyby si z Lukáše vzala ponaučení i naše Sněmovna, která často neví, co a proč činí.

Paralela Škárky a Kočí s Jidášem docela sedí. Tušil svůj úděl už několik dnů před tím, než svého Mistra políbil na tvář, což mělo být domluvené identifikační heslo s římskými vojáky, resp. když Škárka a Kočí zdělili novinářům, že byl uplácen Bártou. Polibek smrti. Během poslední večeře se Jidáš rozmýšlel, zdali má zrádný čin vykonat. Ježíš to postřehl, přišel k němu, ke svému nejoblíbenějšímu apoštolovi, a údajně mu řekl, jak uvádějí některá evangelia: “Jdi a čin, co máš činiti!” A Škárka a Kočí šli a činil,i co měli podle konspirace činiti…

Škárka, resp. Jidáš byli vlastně obětí Božského spiknutí. Zjednodušeně řečeno, on měl být tím obětním beránkem, aby pak zemřel Kristus a mohlo vzniknout křesťanství. Ano, Škárka byl také obětí spiknutí tandemu Kočí-Tluchoř. A poté mělo vzniknout něco jiného. Ještě, že se nenarodil na přelomu věku. To by mu české písemnictví na počátku 14. století dalo jako Judasovi Iškariotskému pěkně zabrat. Legenda je zachována asi v 300 verších a líčí úděsný Judasův – Jidášův život.

Jak napřed zavraždil kralevice iškariotského, pak uprchl do Jeruzaléma, dal se najmout Pilátem, pak zavraždil vlastního otce, oženil se s vlastní matkou Ciboree a nakonec zděšen těmito svými zločiny hledal pokání u Ježíše, jehož nakonec z lakomství zradil… Prostě, propagandistická špína za údajnou zradu židovského guru jménem Ježíš Nazaretský, zvaný Kristus…

Byli to však Římané, resp. Tluchořova klika, kteří Ježíše-Bártu zbičovali, dali mu na bedra těžký kříž, na hlavu trnovou korunu a pak mu kopím na Golgotě probodli hruď. Římané, ne Židé… Jen Pilát alibisticky prohlásil, že si jde umýt své ruce, když zfanatizovaný dav farizejů požadoval Ježíšovu smrt. Že by mohl být Pilát porovnáván s Václavem Klausem? Podobnost je též Krista s Bártou, jenž sice neskončil na kříži, ale přišel o své ministerské křeslo, což za určitých kariérních hrátek může být to samé.

Inu, velký pátek je dnem zrady, doma není nikdo prorokem, ale brzy přijde vzkříšení. Hosanna…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *