Co je pro běžné občany ministerstvo obrany, jak se nás dotkne jeho loupež za bílého dne? Povinná vojenská služba byla zrušena, pár profíků je na misích, takže celý tento rezort je de facto mimo veřejný zájem. A na tom Vondra staví svoji taktiku mrtvého brouka. Trpělivost růže přináší. Proč jsme tak apatičtí? Je to snadné. V tom spočívá Vondrova sofistikovaná arogance. Jen si zkuste troufnout na pravdoláskového disidenta. Napřed hra na slabšího jelena; já nic, já muzikant. Pak nudný slovník: Promopro? Nevím, neznám, nezodpovídám, nepodepsal jsem, nevěděl jsem, neodstoupím…

Každé ministerstvo k něčemu v podstatě je; zdravotnictví, financí, zemědělství, školství, práce a sociálních věcí, ale obrany? Nikdy jsme se vlastně vojensky na svém území nebránili, takže máme zbabělost a pacifismus pořád na talíři a pod kůží. Fakt, že velká zlodějna se možná projeví na zdražování, to už ale nikoho nezajímá, pasivní rezistence, jen hospodské štamgasty, co umí řešit svět. Jsou to stěží postřehnutelné korunové částky. Kvůli nim si přece lidé nebudou přidělávat starosti, hlavně že je na pivo, vepřo-knedlo-zelo a šťávu do našich bouráků. A fandíme hokeji, fotbalu… Na doktorské vydírání či odborářské stávkování nemáme prostě žaludek.

Jako bychom neměli dost svých nervů se škrty v jiných rezortech. Ty válečné blbosti necháváme koňovi, co má větší hlavu než leckterý politik. Zajímají nás hlavně sociální dávky, důchody, nezaměstnanost, nájemné, zdražování potravin, poplatky u lékaře a v nemocnicích. To jsou věci, které se daňových poplatníků bezprostředně týkají. Tam nás nemůže nikdo jen tak okrást, jinak budeme i zlí. Ale pandury, Gripeny, minomety, tanky, rakety, semtex, dioxin… Raději od nich dál. Zbrojení se každému soudnému občanovi ekluje. Kašleme na obranu, kašleme i na Vondru, jenž na tom staví svoji strategii…

Lidé chtějí žít v klidu, bez válek, mít svá auta, domy, byty, proto je zajímá cena benzínu a nafty, daně z nemovitostí, pohřebné či dávky pro zdravotně postižené. Ale smrt, která je za zbraněmi až příliš viditelná? Fuj tajbl. A v tom je ta sofistikovaná Vondrova arogance. Ví, že jeho ministerstvo sice hospodaří skoro s nejvyššími financemi, ale také je mu známo, že zbrojní podniky disponují ještě vyššími částkami a provizemi, pro které je často dobré zatloukat, zatloukat a zatloukat. A paní a páni ve vládní koalici zase vědí, že si z nás už dávno vypiplali správný Ovčákov…

A každá bouřka přece jednou skončí. I ta promoprová. Prostě se rozplyne. Pak se vyjasní, voliči si oddechnou, že už zase svítí slunce a je teplo a my máme klid. Bez zemětřesení a tsunami, že se nestřílí, nebombarduje a neumírá na bojových polích. Stačí nám, že na těch zemědělských se rodí tu levná, jindy zase drahá pšenice, brambory či v sadech ovoce, v kravínech mléko a maso, v pekárnách chléb. Že máme svá obchodní centra, kde se dá nakoupit i na dluh. To vše jsou naše základní požadavky pro přežití a ne pandury a minomety či cizí zbrojařské miliony. Koho zajímá ozvučení předsednictví Rady Evropy, když většina národa má stejně Lisabonskou smlouvu a EU někde… hodně vzadu, uprostřed prodloužených zad.

Řekneme si; ti zloději jedni nenasytní, ale víme, že všecky ty evropské konference a jejich audiovizuální blbosti jsou nám k ničemu. Jen si zanadáváme, že ve všem je bordel, jenom v mléku je japonská radioaktivita, pak nás vztek přejde a žijeme si dál svůj nesnadný život, který je plný jiných problémů, než jsou ty sněmovní tahanice, kdo koho okrad a o kolik. Už víme, že Sněmovna je neodstřelitelná instituce, kde si všichni hrají jen sami na sebe a svoji imunitu a daňoví poplatníci jsou všem ukradení.

Občas nás při interpelacích pobaví svými vulgaritami, aby nás uchlácholili, že bude hůř. Už víme, že je to marnost nad marnost a zase jen marnost. Tak si odjedeme na chalupu, nebo k moři a vy tam ve vládě nám můžete, víte co… A pak, když se zase vrátíme domů z chalupy, uslyšíme v televizi, že už se mluví o úplně jiných krádežích a Vondra že je dál na svém ministerském postu pevně zakopán. Zbyla jen jeho stupidní věta o exkrementu: „Ústupu brání naše čest a neprostupný les za námi…“ 

Nechá nám jen odulý upocený vzkaz: Zkrátka, blbečci, s důvěrou se na mě převraťte. A bude nám připadat, že se nám o Promopru jen něco škaredého zdálo a že zlý sen je pryč. Omyl, nic nebude pryč, jen vše skončí už po stopadesáté spořádaně zametené pod koberce, dnes už možná i s arabskými vzory, pod pravými peršany… A tak je to se vším. Koupíš cedník – teče. Dáš ho spravit – necedí.

Inu, tomu se říká sofistikovaná Sašova arogance moci. Po mně potopa…