Vadí Japoncům, zda jim pomůže maoista, islamista nebo kapitalista…?

15. Březen, 2011 – 9:39
Kdy hoří jedno auto, ale když jich hoří tísíce...?  Foto: Břetislav Olšer

Kdy hoří jedno auto, ale když jich hoří tísíce...? Foto: Břetislav Olšer

Člověk míní, příroda mění. Dívám se v přímém přenosu na tu nejstrašlivější reality show a je mi nanic z představy, jak jsou miliony Japonců z hodiny na hodinu bez střechy nad hlavou, bez laviček v parku, bez parků, svých automobilů i kamer a foťáků, rodinných snímků a bez svých zahynulých dětí, manželů, otců a matek.

Nezajímají je dietní jídelníčky, pitné režimy, televizní reklamy na vložky, ani co v sobě jaká potravina skrývá za dioxiny či „éčka“ a co s geneticky modifikovanými plodinami. Najednou totiž zjistili, že jediné, co stojí za řeč, je vlastní život a dál se uvidí. S neuvěřitelnou a typicky japonskou srdnatostí tuto šílenou katastrofu snášejí. Co by se dělo v Česku…?

Pořád vidím asi šedesátiletého Japonce, jak se jen ve spodním prádle prodírá zbořeništěm svého domu, uprostřed svého zničeného města. Nevím, jestli si už uvědomuje, že po desítkách let svého života mu zbylo jen to spodní prádlo. Přišel o všecko, oč se celý život snažil, co si těžce vybudoval. Možná přemítá, jestli ještě vůbec stojí za to žít. Vadí mu spousta věcí, ale rozhodně nebude lustrovat lidi, kteří mu budou pomáhat. Islamisty, komunisty, kapitalisty, maoisty či Svědky Jehovovy nebo rabíny, Hamás či Hizballáh…

Zastavme se v tom hektickém čase a uvědomme si, jestli nám naše světské malichernosti vydrží tváří v tvář přírodní pohromě. Cizí jsou dnes Japoncům české žabomyší spory o vládu, interpelace v Parlamentu a jeho hulvátství, či jestli bude zrušena KSČM nebo Dělnická strana či jak rozhodne Ústavní soud. Ví vůbec Česko, že si žije jako v ráji, ve srovnání s apokalypsou Japonska? Nevíme a nikdy jsme nezažili, co je horor zemětřesení, chrlení sopek, smrtící tsunami, hlad, žízeň a potíž s bydlením, krvavé převraty.

Že nás tíží nezaměstnanost a státní dluh či korupce, povodně, romský problém nebo zloději na ministerstvu obrany či životního prostředí? Jen hříšné rouhání. Apokalypsa v Česku? Směšné. Japonci by nám dnes líbali ruce, kdyby měli čelit jen těmto směšným prkotinám, místo thrilleru totálně poničené země. Jsme jen národ nehorázně rozmazlený a zchoulostivělý, co se od dob Žižky nikdy do žádné obranné války nepustil a že bylo příležitostí, kdy nás ponížily okupací cizí armády…

Jde na mě z toho děsivého divadla hrůza. Spytuji svědomí, kolikrát jsem se i já nechal balamutit českými vyčůránky, co ze sebe dělali ředitele světa. Doktorům jsem málem skočil na jejich fňukání a chtěl pro ně málem platy špičkových sportovců. Jsou věci mezi nebem a zemí. I bez toho, dajli či nedajli pravdoláskovcům medaili. Je třeba si určit priority. Život nebo smrt? Jasná odpověď. V tom okamžiku jdou stranou světské a výše jmenované české nesmysly.

Kolik má dnes japonský lékař přesčasových hodin a měsíční plat, aby uživil svoji rodinu? Proč nejdou pánové Engel, Kubek a Hrabovský do Japonska kázat o stávce a nutit tamní lékaře, aby poděkovali a odešli. Teď by se měly předvést skoro čtyři tisíce českých vyděračských doktorů a odejít pomáhat do Japonska. A ne za tři a půl tisíce eur, ale zadarmo. Tak, jak jim to nařizuje Hippokratova přísaha, pomáhat lidem v bezprostředním ohrožení života. To je ta pravá solidarita, u nás vzývaná jen v předvolebním období.

Statisíce zraněných a tři tisíce mrtvých, to by byla diagnóza pro české doktorské marnotratné syny. Také naši porodníci by měli možnost ukázat, že jim nešlo jen o peníze. Absolutní roční přírůstek obyvatelstva je v zemi vycházejícího slunce 145 000 dětí. A co čeští rasisté, skinheadi a neonacisté, Landové, Vandasové, Sládkové a další? Měli by si uvědomit, že v Japonsku žijí desítky cizích národností, z těch osmi největších je Korejců 632 tisíc, Číňanů 381 tisíc, Brazilců 265 tisíc. pak Filipínci, Američané, Peruánci, Thajci, Britové a Vietnamci. Celkem žije v Japonsku přes 1,78 milionu nejaponského obyvatelstva…

To by se vyřvávalo: Nic než národ, Čechy Čechům, Japonsko Japoncům či tahle země není pro barevný. Kdoví, jak by v japonských Nových Bydžovech, Litvínovech či Ostravách přivítali radikální neonacisty s výše uvedenými hesly. Po pátečním zemětřesení zažívá Japonsko nejhorší okamžiky od dob po skončení války; chybí potraviny, u benzínových pump jsou dlouhé fronty, docházejí i plynové bomby a vařiče, neboť v zemi jsou značné výpadky elektrického proudu a všichni hledají alternativu. V oblasti Tokia nejezdí většina vlaků.

V nouzových přístřešcích strávilo další noc přes dvě stě tisíc lidí. Ve městě Rikuzentakata zničila tsunami 5000 domů a v Jamadě 7200. Bez elektřiny je 2,5 miliónu domácností, bez vody půl miliónu, uvedla ABC. Chybějí ale i některé léky. Co by asi dělaly české domácnosti, jimž z provozních důvodů nejde pár hodin elektřina či teplo, plyn a teplá voda…? Byl by z toho okamžitě námět pro televizní zpravodajský šot a tvrdou kritiku šlendriánu. A co teprve, kdybychom museli žádat pohřební ústavy v celé zemi o zaslání pytlů a rakví pro mrtvoly…?

Na cigarety mají všichni kuřáci, ale dát poplatek třicet korun u lékaře nebo za recept, to je konec světa. Chtělo by to v Česku víc pokory a soudnosti, abychom se netvářili, že jsme pupek světa, co chce zatočit s korupcí, tunelováním a daňovými podvody, jelikož na tom závisí existence planety. Jsou mnohem horší věci všude kolem nás. Jen si to uvědomit a ne populisticky před volbami vykřikovat prázdná hesla o svobodě a demokracii.

Zeptejte se běžného Japonce, co říká na české cikány, nedostatek energie, nezaměstnanost a hlad v jinak bezproblémovém Česku, žijícímu si nad poměry. Vysměje se vám se slzou beznaděje na krajíčku a my se pouze ztrapníme. A odmítneme potravinovou pomoc Kubě i severní Koreji, jen proto, aby tam všichni vyhladověli, zkrotli a začali nás poslouchat a řídili se naší skvělou demokracií…

Inu, jen hluchý se pušky nebojí…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *