Překoná přízrak černobylské havárie japonská Fukušima…?

13. Březen, 2011 – 13:49
Chladicí věže AE Dukovany...  Foto: Břetislav Olšer

Chladicí věže AE Dukovany... Foto: Břetislav Olšer

Za měsíc uplyne čtvrt století od exploze černobylského reaktoru. Dnes už však nebude havárie AE V. I. Lenina na pořadu dne. Apokalyptické zemětřesení v Japonsku totiž poškodilo i dvě tamní jaderné elektrány. A ještě není všem otřesům konec. V okolí AE Fukušima 1 bylo naměřeno radioaktivní cesium. V jejím areálu nastal výbuch a byla je nyní úroveň radioaktivity tisíckrát vyšší, než jsou běžné hodnoty, a v jejím okolí osmkrát vyšší.

V jednom z tamních reaktorů by mohlo nastat tavení palivových tyčí kvůli výpadku chladicího média poškozeného otřesy půdy. Když nejde elektřina, nelze průběžně chladit reaktor a ten se může roztavit a explodovat. Problémy s chladicím zařízením ohlásila i druhá fukušimská jaderná elektrárna. „Zóna smrti“ byla už rozšířena z deseti na dvacet kilometrů. A do reaktorů je soustavně vháněna mořská voda jako chladící element…

Japonské úřady rozdávají obyvatelům jód, který má zabránit poškození jejich zdraví vlivem radiace. Podle společnosti Tepco, která elektrárnu provozuje, výbuch nastal po otřesu a vzápětí se částečně zřítily zdi a střecha. Tepco označila havárii za velmi vážnou. Je to tragická záležitost rovněž s ohledem na fakt, že to byla právě japonská města Hirošima a Nagasaki, která zničily americké atomové bomby. Nyní má země vycházejícího slunce na 40 reaktorů. K roztavení reaktoru a jeho explozi došlo i na americkém ostrově Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979, tomu předcházela havárie anglického grafitového reaktoru ve Windscale v roce 1957, vyrábějící výhradně plutonium pro vojenské účely.

Japonsko má s radiací už své zkušenosti. Naposlad při výbuchu skladu jaderného paliva v japonské Takaimuře. Ve čtvrtek 30. září 1999 zde dávkovali tři pracovníci roztok uranu do tanku s kyselinou dusičnou. To vedlo k nekontrolované řetězové jaderné reakci. Došlo k výbuchu, který prorazil strop haly. Havárie s nadkritickým množstvím štěpného materiálu patří k nejhorším jaderným nehodám vůbec. Od roku 1945 došlo ve světě k více než 60 případům, z nichž 33 se odehrálo v USA a 19 v bývalém Sovětském svazu. Žádná z nehod však zatím netrvala 20 hodin jako ta poslední v Tokaimuře.

Blok Three Mile Island 2 s tlakovodním reaktorem o tepelném výkonu 2772 MW byl právě jeden rok v provozu, když 28. března 1979 ráno vypadla dodávka vody do jednoho ze dvou parogenerátorů elektrárny. Reaktor byl havarijně odstaven, příčinou zaseklého ventilu, který reguluje tlak v tomto okruhu, ale začal pomalý únik chladící vody z primárního chladícího okruhu, jenž nebyl včas odhalen. Následkem toho došlo ke značné ztrátě chladicí vody a k rozsáhlému tavení aktivní zóny.

“Tak se přihodilo, že se zablokoval pojistný ventil, přestaly fungovat chladící čerpadla a reaktor se roztavil. Poté se ucpaly filtry ve větracích komínech a k nebi nekontrolovatelně unikaly radioaktnivní plyny. A jelikož se společnosti MetEd “záhadně ztratily” záznamy z měřících zařízení o průběhu havárie, nelze dodnes přesně vyhodnotit, kolik radioaktivních látek uniklo,” tvrdí Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.

Zatímco v Japonsku jsou lidé evakuováni, disciplinovaně, jak se na národ šogunů, samurajů, pokorných gejší a kamikadze sluší a patří, v oblastech kolem Černobylu, ozářených při jaderné katastrofě, žije už 1,5 miliónu lidí. V některých lokalitách, kde se úspěšně provedla za pětadvacet roků sanace, může být i obnovena zemědělská činnost. Samotná elektrárna, definitivně uzavřená v roce 2000, funguje nyní jako sklad radioaktivního odpadu. Jaká tedy je pravda o Černobylu, co je politická hra a co radiofobie?

Hledal jsem na tyto otázky odpovědi a byl pro ně několikrát v Kyjevě i v černobylské “zóně smrti”, hovořil jsem s lidmi z okolí Černobylu, s expertem Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Jiřím Beránkem, jenž vedl v běloruském Gomelu odborníky zkoumající vliv této atomové katastrofy na životní prostředí. Setkal jsem se s fyzikem Vladimírem Tichým, šéfem ukrajinských Greenpeace, přijal mě ministr životního prostředí Ukrajiny Jurij Ščerbak.

“Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Pravdou je, že se Moskva v prvních dnech snažila hrozivé údaje utajit, nicméně stejně se chovali i Američané v případu Three Mile Island. Informovali o výbuchu až za dva dny, kdy teprve vláda nařídila evakuaci více než 200 tisíc obyvatel,” řekl mi Jurij Ščerbak, autor knihy Černobyl.

„Pokud se mluví o kontaminaci území v černobylské ,zóně smrti´, většinou to znamená zamoření cesiem (Cs-137) – radioaktivní složkou o poločasu rozpadu 30 let, radioaktivním jódem 131 s poločasem rozpadu 8 dnů (byl nejnebezpečnějším právě první týden po havárii), stronciem Sr-90 (29 let) a plutoniem, některé jeho složky mají poločas až 20 000 let…“

A jak dál v jaderné energetice? Jsem jenom novinář, ale vím toho dost o jaderných záležitostech. Od roku 1986 jezdím do černobylské oblasti, jak jsem již uvedl, mluvil a natáčel jsem si slova atomových odborníků, které nyní cituji. Pokud je v jejich slovech nějaká nepřesnost, prosím, obracejte se na ně. Stejně jako na americkou vládu, která schválila technologii na výrobu minireaktorů v továrně v Novém Mexiku. Cílem je vyrábět elektřinu za 10 centů (kolem 2 Kč) na watt, kdekoli na světě. Elektrárna bude stát přibližně 25 milionů dolarů (500 milionů Kč). Vše samozřejmě ještě před krizí.

„Společnost chce postavit tři továrny pro výrobu 4000 elektráren mezi roky 2013 až 2023. Reaktory, které mají v průměru jen několik metrů, se na místo dodání dostanou na korbě nákladního vozu, a poté jsou uloženy a zabetonovány hluboko do země. Musí být doplněny jaderným palivem každých 7 až 10 let,“ řekl mi ing. Jiří Beránek v běloruském Gomelu. „Obdobný minireaktor plánuje také Rusko. Jde o plovoucí jadernou elektrárnu s reaktory chlazenými sodíkem o výkonu 2 x 35 megawattů. První „jaderná baterie”, jak se reaktoru přezdívá, má být umístěna na pobřeží Čukotky…“

A co Česko? Na Ostravsku je radiace dlouhodobě dokonce vyšší, než třeba v okolí Temelína a Dukovan, ne však kvůli Černobylu, ale ze zdejší průmyslové a těžební činnosti. Na nemoci z kouření zemřou ve světě v průměru dva tisíce lidí na jeden milión obyvatel za rok, radiace z atomových elektráren usmrtí za toto období v průměru jen desetinu člověka na milión obyvatel. Výroba elektrické energie z atomu patří k nejbezpečnějším činnostem…

Pokud ovšem příroda a její zemětřesení nebudou mít jiný názor… Nicméně pevně věřím, že ani tato japonská katastrofa neohrozí moji pro letošní pozdní léto plánovanou cestu do těchto končin světa…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *