Urazil jsem se, když mi řekl “ty bejku křesťanskej”, teď mě to mrzí

3. Březen, 2011 – 0:25
Arnošt Lustig s Fredy Wurzelem a jeho ženou v kibucu Hachotrim... Foto: Archiv Břetislava Olšera

Arnošt Lustig s Fredy Wurzelem a jeho ženou v kibucu Hachotrim... Foto: Archiv Břetislava Olšera

Ostravu měl Arnošt Lustig docela rád. Včetně Fíducie. Hlavně ale miloval Izrael. V Ostravě mluvil též o tom, že v izraelském Cholonu, což je svým způsobem izraelská Ostrava, probíhá každý rok festival. Hostovalo tam i Dětské Naivní divadlo z Liberce se svými loutkami, pak Divadlo Alfa z Plzně. Možná by tam rádi uvítali i ostravské Loutkové divadlo, jedinou profesionální scénu tohoto druhu v moravskoslezském kraji.

Cholon znám; každoročně se tam konají karnevaly při oslavách svátku Purim. Název cholonského karnevalu je Adlojada, ve významu „když nevíš“, což odkazuje na nadměrnou konzumaci vína v tento svátek. Jde o tradici kolem biblické tragédie, kdy jistý perský gauner Haman losoval, jak a kdy vyvraždí Židy. Nevyvraždil, naopak visel on sám.

Od té doby se během oslav purimu – purim od slova „metat los“ – musí každý Žid opít tak, aby nevěděl, jestli je počestný Mordechaj nebo lump Haman. Město v tento svátek uzavře silnice, do kterých se vypraví tisíce dětí v barevných kostýmech. Park na rohu Rehovot HaHistadrut a Eilat je místo, známé turnaji ve vrchcábech „šeš beš“,vrhání kostek, které se zde konají každý den…

Přiznám se, že jsem šel na besedu s Arnoštěm Lustigem s trémou. Chtěl jsem mu jen věnovat svoji knížku o holocaustu, ale nevěděl jsem, jak mu říct, že i když jsem nezažil toto vyvražďování Židů, že jsem si troufl o tom něco napsat. Byl to můj první román “…a Bůh osiřel”. Podal jsem mu ji s patřičným studem a obavami, co na ni řekne, až ji dočte, nebo jestli ji výbec bude číst. Jen jsem na svoji obranu předem řekl své obligátní, co říkám na svých přednáškách o Židech, že jsem sice křtěný valašský katolík, ale že mám prostě Židy rád.

Rozesmál se a řekl: “Ty bejku jeden křesťanskej, to se Ti to dolejzá, kurva, za vyvoleným národem”. Ztuhl jsem, aniž bych tenkrát tušil, že slovy „ty bejku“ oslovuje každého druhého mužského. Bylo to v Ostravě a patrně měl za sebou cestu po Stodolní ulici, měl přece moc rád paní a dívky, v polovině devadesátých let byl dokonce dva roky šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. Tak jsem jen něco zablekotal, něco jako promiňte, a vytratil jsem se po anglicky, rudý až ke kořínkům vlasů.

Teprve pár měsíců později jsem dostal vysvětlení od Josefa Formánka, osobního Lustigova přítele, že je to známý sprosťák, který však vulgarismy používá jen jako poněkud zvláštní ozdobu své mluvy, nikoli jako nadávku či urážku. Josefu Formánkovi se podařilo vzbudit velkou pozornost už svou první knihou. Měl jsem tu čest ji v Domě knihy Librex uvádět. Byl to román „Prsatý muž a zloděj příběhů“, který získal český titul Nejúspěšnější debut desetiletí. A právě Arnošt Lustig mu do ní napsal: „Závidím Ti, ty kurvo, Tvůj talent…“

Arnošt Lustig začínal koncem 40. let jako komunistický novinář. Psal do periodik Zemědělské noviny, Lidové noviny, Mladá fronta, Věstník Židovských náboženských obcí, Ročenka Židovských náboženských obcí, Národní osvobození, Partyzán, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Rudé právo, Host do domu, Orientace, Nové knihy, Literární noviny (1952–1967), Literární listy, či pro Literární noviny (od 1990). Nezahálel ani v USA, kde přispíval mj. do Kenyon Rewiev (Gambier, Ohio), World and I (Washington), Formations (Chicago), New England Review (Vermont), Argo (Oxford) nebo Delos (Washington).

V Americe byl výjimečně poctěn, když mohl číst z vlastní tvorby v Bílém domě i v Kongresu USA. Národní knihovna USA vybrala mezi dvanáct doporučených nejlepších knih vydaných v roce 2003 i jeho román *Lovely Green Eyes (Krásné zelené oči). V tomtéž roce byl také mezi kandidáty Pulitzerovy ceny. Americká akademie umění a krásného písemnictví mu rok nato udělila cenu za celoživotní dílo, i když žádná jeho kniha nebyla přeložena do hebrejštiny.

S Ludvíkem Aškenazym byl v Izraeli v roce 1948 jako zpravodajové, aby nadšeně psali o vzniku státu Izrael. Vrátil se v roce 1963, kdy byl hostem Národní knihovny v Jeruzalémě. Do Izraele přijel také v roce 1968 a dostal nabídku, aby tam zůstal. Lustig se tam oženil v Nahariji. Jeho žena bojovala v armádě v roce 1948 o nezávislost Jeruzaléma, pod velením Jicchaca Rabina, pozdějšího preméra židovského státu, zavrežděného ortodoxním Židem. Vzpomínal též na svůj pobyt v Terezíně, kde hrál v roce 1943 fotbal v terezínském ghettu. Chytal v bráně a byl dokonce vyhlášen ve své kategorii terezínským brankářem roku. Hrdinka jeho románu „Dita Saxová“ se ve skutečnosti jmenovala Saxlová a pracovala jako vychovatelka v sirotčinci v Belgické ulici

Když Arnošt Lustig před několika dny zemřel, napsal mi jeho přítel z izraelského kibucu o tom, jak Arnošt žil u nich v Hachotrimu nedaleko Haify.

„Mily pane Olsere!

Zemrel Arnost Lustig a ja vzpominal, jak jsem ho s jeho manzelkou Verou a dcerou Evou po jeho emigraci do Israele pozval jako hostydo naseho kibucu, coz oni s radosti prijali, ponevadz pobyt v centru pro nove pristehovalce se jim moc nelibil. Lustigovi byli u nas asi pul roku, meli svuj byt, ktery jsem jim se svou dnes jiz zemrelou manzelkou zaridil (v ramci moznosti). Vera pracovala v kuchyni a Arnost mel moznost psat, cehoz ale moc nevyuzival. V te dobe bylo v Israeli hodne ceskych emigrantu (Ladislav Mnacko,prof. Laco Grossmann s rodinou, cela redakce casopisu Student, Tatjana Stepankova) a ti vsichni jezdili za Arnostem. Arnost byl uzasne spolecensky, mel ohromny humor a ohromnou chut na jidlo a byl ohromne charismaticky. Asi po pul roce odjeli Lustigovi do Jugoslavie, kde Arnost tocil film o Titovi a pozdeji emigrovali do USA, kde prednasel na universite slovanskou literaturu.Byli jsme celou dobu ve styku a pokazde, kdyz prijel do Israele,tak nas navstivil. Kdyz se pak vratil do vlasti, tak nas kontakt skoncil, Co nikdy nezapomenu,je jeho humor a jeho chut na jidlo…

Zdraví Fredy Wurzel, kibuc Hachotrim…“

Bylo mi jeho odchodu moc líto, mnohem víc, než jeho reakce na můj román. Jak rád bych mu řekl: Kurva, Ty židovskej bejku, byls fakt dobrej. Snad jednou až tam nahoře. Doma mi zbyla jen jeho americká adresa, na kterou jsem se chystal mnohokrát napsat. Nevyšlo to. Oba nás postihla ve stejném období těžká choroba. Já se z ni dostal, zatím…

Arnošt Lustig, 4000 TunLaw Rd., N.W.apt. 825, Washington D.C., 200 07 – USA…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *