Brali jim prsteny, trhali zlaté zuby a házeli je do kremačních pecí

28. Leden, 2011 – 10:01
Přežili holocaust a dodnes se modlí u Západní zdi v Jeruzalémě... Foto: Břetislav Olšer

Přežili holocaust a dodnes se modlí u Západní zdi v Jeruzalémě... Foto: Břetislav Olšer

Prolog 2011: Středoškolská učitelka židovského původu Catherine Pederzoliová (58), která byla loni na podzim suspendována ve francouzském Nancy pro „přílišné zdůrazňování holocaustu“, může zase učit. Ne však v původní škole, ale v jiné. Francouzská historička organizovala zájezdy studentů do polské Osvětimi a do Terezína.

Od roku 1935, kdy byla Norimberskými zákony uzákoněna rasová a biologická méněcennost „neárijského“ obyvatelstva Německa, byli do koncentračních táborů posíláni i Židé. Jejich masové zatýkání probíhalo také po Křišťálové noci-Kristallnacht, kdy bylo v noci z 9. na 10. listopadu 1938 zavražděno 96 Židů, asi 30 000 jich bylo posláno do koncentračních táborů. Prvním vyhlazovacím táborem bylo Chelmno, založené na území Polska v prosinci 1941, oběti zde byly vražděny v pojízdných nákladních autech, tzv. dušegubkách.

Další vyhlazovací tábory vznikly v roce 1942 v Belžeci, Sobiboru, Treblince a Březince – Birkenau, což byl pobočný tábor v táborovém komplexu Osvětim. Vězni zde byli vražděni v plynových komorách a spalováni ve čtyřech krematoriích, v průměru osm tisíc denně. Dne 27. ledna 1945, podle hebrejského kalendáře 12. Ševatu roku 5705, osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz – Osvětim. Přežilo ho jen asi 7 500 lidí. Zavražděno jich však bylo více než 1,1 miliónu; asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 23.000 Romů a Sintů (Cikánů), dále mnoho homosexuálů a Svědků Jehovových. Byl to konec holocaustu, který vyvraždil mj. přes šest milionů Židů…

Popírač holocaustu a podnikatel v oboru popravčích zařízení Fred A. Leuchter strávil v únoru 1988 v Osvětimi – Birkenau tři dny s manželkou na dovolené a jeden den v Majdanku. Pokradmu a nezákonně sbíral zbytky cihel a cementu, kterým později říkal “forenzní vzorky”. Po návratu své závěry shrnul do spisku, který nazval ” Leuchterova inženýrská zpráva o údajných popravčích plynových komorách v Osvětimi – Birkenau a Majdanku v Polsku.

Opakovaně v ní tvrdil, že podstatnou část svého výzkumného materiálu, včetně map, půdorysů a “původních” plánů krematorií získal z oficiálních archivů v Osvětimi – Birkenau a v Majdanku. Ředitel osvětimského muzea Smolen však kategoricky popřel, že by Leuchter nějaké plány a nákresy dostal. Trhlinu dostává Leuchterova zpráva i v momentě, kde svá tvrzení opírá o svědectví pracovníků muzea v Osvětimi, s nimiž se ani nesetkal.

Na věrohodnosti si Leuchter nepřidal, ani když tvrdil, že své závěry pokud jde o cyklon B konzultoval s největším americkým výrobcem kyanidu sodného a kyanovodíku firmou Du Pont, a že konzultace vlastně probíhají nepřetržitě. Toto však firma Du Pont odmítla s tím, že Lechterovi nikdy žádné informace neposkytla. Že Leuchter více předpokládal, než se zabýval fakty, bylo zjištěno též v momentě, kdy řekl, že jeho závěry o Osvětimi vycházejí z toho, že budovy a zařízení jsou v táborech stejné jako za války. Předpokládal špatně, nevzal v úvahu, že části Osvětimi byly po válce přestavěny. V případě Majdanku dokonce došel k závěrům, i když věděl, že “zkoumá” něco, co bylo zcela rekonstruováno.

Tvrdil, že při svých “vědeckých” závěrech bakaláře svobodných umění se opíral o stopy, které po sobě zanechal cyklon B. Své “forenzní vzorky” dokonce hledal i na podlahách, které zaměstnanci pravidelně myjí. Leuchtera ani nezarazilo, že v jedné z budov našel ve zdivu vzorky negativní, pokud jde o cyklon B, a zároveň i pozitivní. Kdyby se nechoval jako “obyčejný turista”, bez svolení patřičných úřadů sbírající v národní památce vzorky, jistě by mu pracovníci muzea v Osvětimi řekli, že dotyčná budova byla zcela zničena při neúspěšném povstání vězněných v říjnu 1944 a že na opětovnou výstavbu byly použity jak cihly původní, tak i cihly nové.

Inspirován návštěvou v amerických plynových komorách Leuchter tvrdil, že smrtící složka cyklonu B kyselina kyanovodíková se může uvolňovat pouze při teplotách vyšších než 20 stupňů Celsia, což údajně v nevytopených plynových komorách v Osvětimi nebylo možné. Neřekl však, že před plynováním bylo do “sprch” nacpáno jeden na druhého tolik vyděšených, zoufalých a křičících osob, že už jejich samotná tělesná teplota vytvářela dostatečně vysoké teplotní podmínky v uzavřeném prostoru, aby se modifikace kyanovodíku mohla bez problému uvolnit…

A konec kariéry tohoto popírače? O dva roky později podepsal Leuchter se Svazem amerických inženýrů smírné přiznání, ve kterém uvedl, že nikdy nebyl inženýrem a že se ve státech Massachusetts, New Jersey, Alabamě a dalších státech podvodně vydával za inženýra schopného radit v otázkách technologie poprav. Dále v ujednání souhlasil s tím, že se přestane dál vydávat za inženýra a nebude zveřejňovat žádné své zprávy, včetně zprávy o Osvětimi…

A tak další kolosální bublina splaskla. Seriózní historikové popírače odmítají a vyčítají jim pseudovědecké metody práce a neseriózní zacházení s prameny a citacemi za účelem falšovat historii… Britský biskup Richard Willimson, člen Bratrstva sv. Pia X. a skupiny tradicionalistických katolických radikálů, se rovněž projevil jako popírač holocaustu z řad křesťanů vedle antisemitů Austina J. Appa, Arthura Butze, Ernsta Zundela či Davida Irvinga. Za války podle Willimsona prý zmizelo “jen” 350 000 Židů, protože ztratili spojení se svými rodinami, dalších zhruba 200 tisíc Židů Němci z různých důvodů popravili a údajně velká část židovského obyvatelstva se dostala ilegálně do USA, kde pak pod falešnými jmény žila. Podle popíračů je holocaust pouhým výmyslem Židů, kterým slouží k naplnění jejich světovládných cílů…

A skutečnost? Do osvětimské plynové komory o 210 čtverečních metrech se dařilo nahnat na tisíc lidí (průměrná hmotnost cca 40 kg). Cyklon B byl sem vhazován v plechovce stropem do speciální drátěné klece, což vylučovalo, že by ho padající mrtvoly zakryly svými těly a zabránila tak přeměně jedovatých krystalků nasycených kyanovodíkem v plyn. Smrt nastala za deset minut vnitřním udušením, jelikož kyanovodík rychle ničí veškerý kyslík v krvi a tkáních…

Mrtvoly byly pomocí elektrického výtahu přemístěny do krematoria, tam byly vhozeny na pohyblivý pás, na němž předjely před čtyři komanda. První sundávalo mrtvolám prsteny, druhé jim stříhalo vlasy, třetí vytrhávalo zlaté zuby a čtvrté je házelo do kremačních pecí. Zlaté zuby odstraněné z mrtvol byly roztavovány ve zvláštní peci v krematoriu č. 3. Ve vydařených dnech se podařilo takto “vyprodukovat” až čtrnáct kilogramů zlata, které byly posílány do říšských bank…

Koncentrák měl svoji hierarchii, v níž Židé zaujímali to nejnižší místo. Pro zjednodušení byli všichni vězni označeni trojúhelníky; růžové patřily homosexuálům, fialové Svědkům Jehovovým a jiným náboženských osobám, zelené měli kriminálníci – táborová elita, a dva trojúhelníky – žlutý a bílý, formovaly Davidovu hvězdu pro Židy… Kdo by věřil, že lze namačkat do dvousetmetrové komory na tisíc zubožených vězňů. Čím hubenější mrtvá židovská těla, tím lépe a rychleji hořící. Proto němečtí “vědci” zkoumali, jak v krematoriích dosáhnout zvýšení účinnosti jednotlivých pecí.

V jeruzalémském Muzeu Yad Vašem je temná dvorana, v níž jsou čtena jména židovských dětí, jichž bylo v průběhu holocaustu německými nacisty umučeno na 1,5 milionu. Stál jsem v tom fascinujícím prostoru, v němž bylo temno, jen jako na nočním nebi tam blikalo přes milion holografických hvězd. A v uších mi zněla slova podle Izaiáše:

„Dám jim ve svém domě a na svých hradbách památník se jménem, jež nebude vymýceno.“

Jad Vašem – Věčné Jméno…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *