Místo lyžování v Alpách zachránil 669 židovských dětí z Čech…

22. Leden, 2011 – 11:32
Sousoší makléře Wintona s dětmi... Foto: Břetislav Olšer

Sousoší makléře Wintona s dětmi... Foto: Břetislav Olšer

Česko bylo uprostřed tohoto týdne poctěno. Ne trapnými hádkami vládní koalice o policejního ředitele, ale opětovným příletem Sira Nicholase George Wintona do Prahy. Na světoznámý dokument režiséra Matěje Mináče “Síla lidskosti” navázal jeho nový filmový projekt “Nickyho rodina“. Znovu se představily příběhy Wintonových dětí. Deset z nich se také zúčastnilo i pražské slavnostní premiéry 20. ledna 2011.

Když se mladý burzovní makléř Nicholas George Winton chystal v prosinci 1938 se svým kamarádem Martinem Blakem, pracovníkem britského Výboru pro uprchlíky, lyžovat do Švýcarska, byl požádán, aby místo lyžování přijel do Prahy pomoci s utečenci z Československa. Válečná mračna se stahovala nad celým Československem, ale v ohrožení života se ocitli především Židé z Hitlerovy černé listiny. Winton začal pomáhat s přípravou odjezdů převážně židovských dětí do Velké Británie či Švédska, které jako jediné země neuzavřely své brány uprchlíkům.

Stál jsem na Wlsonově nádraží v Praze před sousoším makléře Wintona, který nese jedno z dětí, druhé má po boku, u nohou velký kufr s nenutnějšími všecmi. Jde mráz po zádech z představy, co všechno ty děti čeká, když nastoupí do vlaku a odjedou do neznámého kraje k úplně neznámým lidem. Pryč od rodičů, o nichž ještě netuší, že je už nikdy nespatří…

Nicholas Winton měl své krédo: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit.“ A tak se svými spolupracovníky zajišťovali německá povolení k vycestování dětí, následně britská povolení k vpuštění do země a samozřejmě sehnat dětem adoptivní rodiny, které by za ně zaplatily nemalou kauci padesáti liber. Děti jely vlakem z pražského Wilsonova nádraží přes Říši a Holandsko až ke kanálu La Manche, odkud je loď převezla do bezpečí ostrovního státu. Přes přísný dohled gestapa se podařilo z Prahy dostat 8 vlaků a celkem 669 dětí. Největší devátý transport, který měl převážet 250 dětí, naplánovaný na 3. září 1939 už ale nevyjel, protože 1. září začala druhá světová válka. Téměř žádné z těchto dětí válku nepřežilo.

V roce 2003 byl Nicholas Winton ve Velké Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Nemohl být ale jako potomek židovských rodičů oceněn státem Izrael titulem “Spravedlivý mezi národy”, jenž se uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. V současnosti se počet členů „Nickyho rodiny“ rozrostl na 5 700 lidí, a to díky dětem a vnoučatům zachráněných.

(V jeruzalémském Muzeu Holocaustu Jad Vašem je stromořadí “Alej Spravedlivých”. Mezi desítkami stromů je s č. 59 ten, který patří českému humanistovi Přemyslu Pitterovi, jenž vytvořil dočasný domov pro židovské děti, vracející se z koncentráků. Byl mezi nim i Yehuda Bacon z Ostravy, dnes izraelský malíř, který svědčil u soudu s Adolfem Eichmannem…)

Jako připomenutí výjimečného činu Nicholase George Wintona vyrazil ve spolupráci s Českými drahami 1. září 2009 z pražského Wilsonova nádraží do Londýna historický vlak Winton Train. Byl do něho zařazen také salonní vůz T. G. Masaryka, který první československý prezident dostal v březnu 1930 k osmdesátým narozeninám. Ve vlaku cestovali také některé ze stovek dětí, které jejich rodiče v roce 1939 odeslali do zahraničí, aby jim zajistili bezpečí před zrůdným nacismem. Sice jim slibovali, že jedou pouze na prázdniny, po nichž se zase všichni setkají, ale jen v sobě dusili neblahou předtuchu, že už se s nimi nikdy neshledají…

Během čtyř dnů urazil Winton Train trasu dlouhou 1296 km se zastávkami Praha, Furth im Wald, Norimberk, Kolín nad Rýnem, Emmerich, Rotterdam, Hoek van Holland, Harwich, odkud dovezl cestující přímo na Liverpoolské nádraží v Londýně. Tam zachráněné děti, jejich potomky a příbuzné přivítal sám Sir. Nicholas Winton.

Chana Ringová-Roženská z městečka Ramat Hasharon u Tel Avivu, která přežila holocaust zásluhou práce v továrně Oscara Schindlera na smalnované nádobí, mi řekla: „Tento nacista si vyžádal na svém seznamu přes tisíc židovských vězňů z Osvětimi. Byla jsem na něm i se svými rodiči. Dokáži se vcítit do pocitů štěstí všech dětí, zachráněných panem Wintonem. My dodnes nosíme květy na křesťanský hrob Oscara Schindlera do Jeruzalému. Milovali jsme ho a každý měsíc jsme se těšili na to, až budeme moci odevzdat ze svého platu asi třetinu šekelů na pomoc nemocnému Schindlerovi…“

Ze spontánního rozhodnutí českých studentů vznikla před více než rokem petice, ve které podepsaní žáci základních a středních škol žádají příslušnou komisi norského parlamentu, aby Siru Nicholasi Wintonovi udělila za jeho zásluhy Nobelovu cenu míru. Nyní má petiční arch přes sto tisíc podpisů. Jsem proti pochybnostem, že udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi není šťastným nápadem. Zasloužil si ji snad víc Jásir Arafat, Al Gor nebo Barack Obama…? Co na toto zvláštní rozhodnutí norské komise naši pochybovači, kteří jistě nikdy nebyli v Osvětimi, Buchenwaldu nebo Treblince…? Je spíš otázka, zda si Nobelova cena míru zaslouží Sira. Wintona…?

Není mi jasné, jak někdo nemůže pochopil, za co všechno zachráněné děti svému „britskému Schindlerovi“ vděčí…

Reklama:
  1. 3 reakce na “Místo lyžování v Alpách zachránil 669 židovských dětí z Čech…”

  2. Toto je pohadka ci skutočnost??

    od BuG.ToM v Led 25, 2011

  3. Odpověz si sám…

    od olser v Led 26, 2011

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *