Kdyby to Šaron tušil, že muslimové z Gazy lžou, jako když tiskne…

30. Prosinec, 2010 – 1:17
Kdyby to premiér Šaron tušil, jak dopadne stahování osadníků z Pásma Gazy... Foto: Břetislav Olšer

Kdyby to premiér Šaron tušil, jak dopadne stahování osadníků z Pásma Gazy... Foto: Břetislav Olšer

V listopadu 1996 jsem se zúčastnil v Jeruzalémě u příležitosti prvního výročí zavraždění premiéra Izraele Jicchaka Rabina demonstraci levicového hnutí Shalom Achshav – Mír hned. Mladí účastníci pochodu měli jasnou vizi: Mír lze uzavírat pouze s nepřáteli! Věřili snad ve své naivitě, že když se Izraelci stáhnou z Pásma Gazy, zapůsobí tímto mírovým gestem na teroristy Hamásu a oni se začnou s Židy objímat?

Tak se premiér Ariel Šaron, spoluzakladatel pravicové strany Likud a donedávna její šéf, rozhodl před pěti roky k šokujícímu kroku. Když se jeho spolustraníci postavili proti vyklízení židovských osad v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu – Judeje a Samaří, míst historicky vždy náležejích Židům, vystoupil z Likudu a založil stranu Kadima – Vpřed.

Její preference se okamžitě dostaly do čela souboje třiceti politických stran Izraele před nadcházejícími mimořádným volbami. Jeho mozková mrtvice ale vše zkomplikovala. Možná je dobře, že o tom neví, že jeho snaha stáhnout vojáky a osadníky z Libanonu, Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy stejně nevedla k tolik očekávanému míru. Že jeho Vpřed už učinil první kroky vzad…

„Proklínám tě, Šarone!” křičel na něho zoufale jeden z židovských osadníků ze Samaří, když ho izraelští vojáci násilím v poutech odváděli z jeho vyklízené osady. „Za tuto zradu tě Bůh ztrestá…!”

Ariela Šarona (viz foto), jehož jsem ještě zastihl živého v jeruzalémském okrsku při volbách v roce 2003, postihla mrtvice zhruba půl roku poté, kdy provedl likvidaci židovských obcí v Pásmu Gaza a v severním Samaří a před tím, než stačil prosadit likvidaci dalších obcí v Judeji a Samaří. Dne 4. ledna 2006 upadl do kómatu. O šest měsíců později byl převezen do nemocnice Šeba, odkud ho minulý měsíc po čtyřech letech komatu převezla jeho rodina do svého sídla v Negevské poušti. Pokud by byla pravdivá zpráva, že nelze detekovat jeho mozkové funkce, znamenalo by to, že je mrtev, neboť moderní medicína odvozuje smrt člověka od ukončení funkcí mozku.

Ra’anan Gissin, poradce a osobní přítel bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona novinářům sdělil, že lékaři nedokáží najít žádné známky Šaronových mozkových funkcí, ale jeho rodina jej nechce odpojit od respirátoru, protože „věří, že se zotaví.“ Mluvčí Lékařského centra Šeba (Sheba Medical Center) uvedl, že ve stavu Ariela Šarona nedošlo k žádným změnám a je stále v bezvědomí a dýchá s pomocí respirátoru.

Jak napsal pro IsraelNationalNews.com Tzvi Ben Gedalyahu a přeložil Ladislav Faigl, teroristická organizace Hamás – „Hnutí islámského odporu“ – právě zveřejnila statistické údaje, které jsou v jasném rozporu s představami zastánců plánu někdejšího premiéra Ariela Šarona na jednostranné stažení z Pásma Gazy z roku 2005, podle nichž mělo toto stažení vést k míru. Hamás se rovněž přihlásil k odpovědnosti za masakr v jeruzalémské židovské škole ješivě Merkaz ha-rav. V noci 6. března 2008 vstoupil do ješivy Alaa Abu Dhein, Arab z východojeruzalémské čtvrti Džabel Mukaber, a začal střílet. Zavraždil osm a zranil dalších 15 studentů, než byl zastřelen…

Potvrdily se tak předpovědi izraelských nacionalistů, že po vyhoštění téměř deseti tisíc Židů z jejich osady Guš Katifu a stažení izraelské armády z Pásma Gazy, dojde k eskalaci raketových útoků. Plných 69 procent z téměř 11 tisíc minometných a raketových útoků bylo uskutečněno až po zmíněném izraelském stažení armády i osadníků. Ústupky Šaronovy vlády rovněž neovlivnily počet sebevražedných atentátů a dalších útoků. Celkem 1053 z celkového počtu 1808 teroristů Hamásu, zabitých od vzniku teroristické organizace před 23 lety, zemřelo až po roce 2006, kdy Hamás zvítězil ve volbách do palestinské samosprávy. Izraelský levicový prezident Izraele Šimon Peres tuto okomentoval: „Nepředstavoval jsem si, že opustíme Gazu a oni na nás odtamtud budou střílet Kasámy – po domácku vyrobené rakety.“

Jako odpovědi se mu nyní dostalo prohlášení jeho „kolegy“: „Ve státě Palestina nebude pro Židy místo“, prohlásil předseda arabské samosprávy Mahmud Abbás novinářům v Ramallahu a dodal, „Řekli jsme to už mnohokrát a nic na tom neměníme, v našem státě, s hlavním městem Jeruzalémem, nesmí žít žádný Žid.“ Opětovně zdůraznil, že „Izrael musí přijmout arabské uprchlíky po roce 1948 (700 tisíc), dnes skoro dva miliony, ale stát Palestina bude pro Židy uzavřen.“ Přitom izraelskou snahu po uznání Izraele jako židovského státu Arabové označují za rasismus. Přijímat tedy imigranty…? Nová zpráva izraelského ministerstva zdravotnictví uvádí, že mezi nakaženými virem HIV je přes 17 procent imigrantů, tedy i tzv. palestinských uprchlíků. Mezi nakaženými TBC tvoří imigranti minimálně 13 procent, když tato nemoc byla mezi Izraelci dávno vyléčena.

Ani sedm křížků nic nezmohlo s bonviánstvím vždy dobře naladěné MVDr. Rachel Bockové ze Slovenska, která už přes čtyřicet roků žije v Izraeli, momentálně v Kirot Hashikma u Tel Avivu, odkud vyráží do světových metropolí, kde přednáší o ptačí chřipce a jiných zákeřných veterinárních chorobách. Nedávno získala izraelské státní vyznamenání za celoživotní práci ve svém oboru.

“Doufám, že celý normální svět chápe, že naši lidé nemůžou být závislí na libovůli teroristů a vrahů, kteří střílejí rakety na izraelské civilisty. Že to tak dál nejde poté, co jsme jim odevzdali území a stovky osadníků dodnes živoří v provizoriích a jejich rodiny jsou na mizině; ztratily práci a stále se nedokáží vzpamatovat z šoku, že to byli naši vojáci, kdo je vyhnali z jejich domovů,” říká mi a nechápavě kroutí hlavou. “Celá část okolo Betléma doslova kvetla. Dnes se Hamás postaral o to, aby zde žili znovu v bídě a pod hrozbou teroru. Samozřejmě, že íránský a syrský prezidenti v tom teroristy ještě podporují,” vypadala značně rozčíleně.

V poslední době jsem zde psal o několika zásadních utopiích – o vybudování komunismu, zničení korupce či dosažení lidské soudnosti obrácením Ferdyše Johna Pištory. Teď k těmto fata morganám Potěmkinských vesnic přidávám též iluzorní chiméru izraelské levice z hnutí Shalom Achshav v podobě trvalého míru na Blízkém východu…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *