Jak se máte, doktoři, co za 100Kč/hod. musíte transplantovat srdce?

20. Prosinec, 2010 – 10:15
Stačí jen roztáhnout křídla a letět... do ciziny, páni doktoři... Foto: Břetislav Olšer

Stačí jen roztáhnout křídla a letět... do ciziny, páni doktoři... Foto: Břetislav Olšer

Dobrý den, pane Olšere, se zájmem čtu Vaše blogy, protože jste se až dosud používal vlastní rozum a vlastní zkušenosti. S tím blogem o lékařích jste šlápl vedle, Za kolik se nechají čeští lékaři koupit, aby nahradili “dederóny”…? resp. podlehl jste systematické manipulaci veřejným míněním. Nechci Vám vyvracet Váš názor, protože, kdo nepracuje ve zdravotnictví, nepochopí. Posílám odkaz na článek zabývající se poměrně zasvěceně celým problémem lékařských platů: Petr Š., lékař, který zůstává a zůstane až do úplného konce.

Nechci být válečný štváč, ale tři měsíce v nemocnici mi daly také určitý přehled a řadu poznatků. Skoro sto dnů, od rána do rána, noc co noc, hlavně těch bezesných. Na neurologii, rehabilitačním oddělení a v léčebně. To pacient pozná všechny sestřičky, lékaře i další personál. Říká se tomu empatie; umění vcitti se do jednání jiných. Vnímal jsem svoji bezmoc přes slova, zabarvení hlasu a mimiku tváří, z pohledů očí, podle gest, doteků a úsměvů… Vydalo by to za několik lékařských script.

Lékaři a jejich personál byli skvělí, ale že by pracovali nepřetržitě sto a více hodin přesčasů, no nevím. Ne každý pacient potřebuje nepřetržitou péči, takže i neurolog má čas odpočívat v lékařském pokoji či si „odskočit“ na druhou šichtu. Takže nebuďme zase tolik demagogičtí. A srovnávat práci instalatéra, malíře pokojů nebo automechanika s prací lékaře, je poněkud ujetý příklad vnímání „obyčejného českého člověka“. Neznám pacienta, který by alespoň jednou v životě neobdaroval v dobrém úmyslu svého doktora čokoládou, bonboniérou, lahví vína nebo obálkou s odpovídajícím obolusem. Za nadstandardní pokoj si můžu připlatit, za nadstandardní lékařskou péči ne? Vím o pacientech, za jejichž těžká onemocnění vydá stát miliony. A kdo tedy a jakým právem jim má co zakazovat, aby projevili alespoň vděčnost a své lékaře obdarovali podle svých možností? Etika…? Zeptejte se umírajícího, co říká na etické hodnoty…

Je to snad dobře, že se rozdávají obálky vlevo i vpravo? Jasně, že není, ale je třeba rozlišovat. Když si někdo vydělá měsíčně minimálně půl milionu, je pro něho milionový úplatek pohodička, zvláště když mu jde o další nekřesťanské zbohatnutí. Pokud však důchodce čeká, jak na smilování Boží na svoji většinou směšnou penzičku, a z ní pak vydá jako „všimné“ pro svého operatéra deset tisíc, je to pro jeho životní úroveň katastrofa. Ale zkuste věřit, když je vám osmdesát, že váš lékař, co vás uspí před náročnou operací, vám vymění koleno tak zodpovědně, že máte jistotu, že se zase probudíte a relativně zdravý. I když tuto jistotou si nikdo nepředplatí ani tím milionem.

Nikdy bych to ale nenazýval korupcí, spíš sebezáchranným dobrým skutkem. Jak jsem již konstatoval, korupce a vesmír jsou nekonečné a věčné. Je utopií si myslet, že korupci odstraníme. Prostě za dobrou práci, sladká odměna, pro pacienta psychická podpora. Naopak já často porovnávám špičkové sportovce a lékaře, proč hned s obyčejným řemeslníkem? Opravdu si myslíte, že zručný opravář televizorů má stejný příjem jako lékař? Banální dotaz; Obejdete se v životě bez autoopraváře nebo bez lékaře…? Znám spoustu zemí, kde se za lékařskou péči oficiálně platí a ne málo.

Ano, korupce je za určitých okolností nemravná a nemorální. Můžeme s ní nesouhlasit, ale to asi tak jediné, co s tím můžeme dělat. Je to chobotnice; utnete jednu hlavu, naroste jich pět nových. Má bezpočet přídomků – úplatek, provize, protekcionismus, boj s větrnými mlýny, Don Quijot by mohl povídát, jánabráchismus a spousta jiných. Je prostě nezničitelná, avšak životy zachraňující… Chtěli jste demagogii, tak ji máte. Já s ní nezačal. Já ani nezačal míchat hrušky s jablky…

Asi jsem starý závistivec, abych se nezamyslel, kolik si asi vydělávají ti nejlepší lékaři, kteří jsou ztěží nahraditelní jinou profesí, natož sportovci nebo modelkami. Není to žádný můj lobbing, ale ryzí pragmatismus; také chci mít zajištěnu lékařskou pomoc, i když se už na Hippokrata nedbá. Viz. kolem 50 milionů nepojištěných Američanů, mnozí desítky roků bez jediného ošetření. Asi nemají levný Johnův časopis “Svět pojištěnce”…

To golfista Tiger Woods se umí jinak otáčet. Je v čele deseti nejlépe placených sportovců světa se 112 miliony dolarů ročně, boxer Oscar de la Hoya si vydělává za rok 55 milionů dolarů, golfista Phil Mickelson 51 milionů a jezdec F1 Alonso pouhých 35 milionů USD. Pak jsem si přečetl, jak slovenští lékaři v Bánské Bystřici uskutečnili tzv. dominotransplantaci. Milan Lackovič (34) z Bratislavy daroval svá játra těžce nemocnému pacientovi v České republice a sám přijal játra zesnulého dárce. Určitě u jejich operatérů nestál časoměřič a nemačkal stopky, kolik hodin pracují přesčas, a jak tím porušují zákoník práce.

Další nesmyslný mýtus o „chybovosti práce nevyspalého, neodpočatého a napruzeného lékaře“. Odborník vám potvrdí, že práce chirurga potřebuje praxi; čím víc zachází se skalpelem, tím je zručnější. Unavený může být třeba po první půlhodině. Hlavně psychicky; práce operatérů je náročná a jde při ní o život. Ale bagatelizovat tuto činnost napruzeností a ptát se, který malíř pokojů vám ho vymaluje za sto Kč za hodinu…? Podobné přirovnání se může zrodit pouze v těžce retardované mysli.

To nemusím být odborník, abych pochopil, že toto srovnání pokulhává jako kobyla po pádu na Taxisu. Copak lékař léčí a operuje pouhou hodinu? Ani auto vám nikdo za hodnu neopraví… Ani to, co vám ho koupí rodiče, jelikož si tolik nevyděláte, abyste na něho z lékařského platu měli. Můj syn je houslista, nedávno jeho orchestr doprovázel v Tokiu a poté na Tchaiwanu skvělé pěvce Carrerase, Dominga a Dianu Ross. Když mu bylo deset roků, cvičil denně sedm hodin. V průměru. Že by příklad otrocké práce dětí…? Co na to zákoník práce..?

Znám státy, v nichž si lékaři nebo operatérské týmy prostě pronajímají celé operační sály. Tady neobstojí ani další tzv. mýtus; cituji: …“že kardiochirurg nenašije trojnásobný bypass na koleně, radiolog si pravděpodobně nepořídí vlastní CTčko, ani anesteziolog nebude přidušovat pacienty podle ordinačních hodin jen tak pro radost. A vůbec, mnozí nemocniční lékaři mají svou práci rádi a do soukroma prostě odcházet nechtějí….“ Znám rovněž spoustu českých lékařů, kteří pracují v nemocnicích, placeni státem, a přitom mají soukromou praxi. Obě tato jejich zaměstnání platí pojišťovny, když v tom soukromém má kartotéku, kde si svého pacoše zaregistruje a pozve si ho do nemocnice, kde ho na státních mašínkách odborně vyšetří. Tím jsou asi myšleny ona dvě zaměstnání, podle jednoho z mýtů na blogu „lenjulenka“…

A těchto tzv. mýtů je na speciální webové stránce spousta. Nebudu vás jimi zatěžovat, ostatně stačí si kliknout a máte ji jako na dlani, aniž bychom si museli věšet bulíky na nos. Všichni víme, že české zdravotnictví je v krizi, jak jinak, když se v jeho čele už za dvacet roků vystřídalo sedm různých ministrů. V žádném případě to ale není na nucený odchod tisíců lékařů do zahraničí. O faktu, že po sametové revoluci už zase emigrují čeští lékaři, ale světe div se – do bývalé NDR. Před rokem 1989 to bylo do SRN, dnes na východ. Inu, časy se mění i mýty.

Většinou “enderácká” zdravotnická zařízení nabízejí měsíční plat 3700 až 4500 eur (zhruba 92 až 110 tisíc korun). Proč ne, stejně jde o eura západoněmeckých daňových poplatníků. V České republice je asi 45.000 lékařů, z toho zhruba 16.000 jich pracuje v nemocnicích. Průměrný plat lékaře je zhruba 45.000 až 50.000 korun. Průměrná mzda v druhém čtvrtletí letošního roku činila podle Českého statistického úřadu 23.513 korun.

V rámci totální vyděračské odborové akce Děkujeme, odcházíme podala v Praze výpověď většina neurologů včetně některých docentů a profesorů. Z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice odchází 70 procent lékařů, z Fakultní nemocnice Motol 60 procent neurologů a z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady je to 80 procent. Na odchod myslí rovněž paní profesorka Eva H., která vede největší české centrum pro léčbu roztroušené sklerózy. Že by to nedotáhla ani na tu stovku za hodinu a auto jí museli koupit rodiče…?

A kdo na jejich místa? Přece lékaři ze zemí bývalého SSSR. Teď trochu srandy. Podle zmíněného webu. „Podmínky, naštěstí hlavně pro stomatology jsou dosti kuriozní. Nemusí prokazovat znalost češtiny. Zkoušky odborné úrovně mohou dělat v jednom z pěti jazyků, včetně ruštiny. To jsme asi jediný stát na světě, který nepožaduje, aby se lékař s pacientem dokázal domluvit. Odborní zástupci z řad ČSK mají jen poradní hlas, o nostrifikaci rozhoduje ministerstvo. Nařízením „shora“ je nakázáno, aby všichni prošli.

Dle slov přítomných „zkoušejících“ je odborná úroveň Kazachů, Ukrajinců, Bělorusů atp. taková, že by se ani nedalo mluvit o tom, že by u nás byli připuštěni ke státnicím, natož aby je udělali. Na nostrifikačním papíře dostanou razítko Univerzity Karlovy. Ministerstvo zdravotnictví ČR předpokládá, že se s nimi zaplácnou místa v regionech, kde je kritický nedostatek zubařů, zároveň jim to však nemá jak nakázat, takže všichni končí v Praze. Po roce-dvou se vydají dále na západ, protože vzdělání uznané v jednom státě EU platí ve všech státech EU, a navíc mají štempl UK…“

Milí páni, do nedávna ještě medici, a další doktorští úředníci, když jinak nedáte, poděkujte a běžte si. Napřed ale zaplaťte. Bez školného se vám to za totáče študírovalo. Němci nedali do vašeho vzdělání a praxe ani euro, ba co dím, ani cent, a mají slízat smetanu? Zadarmo? Rok studia bratru 50 tisíc, krát šest, pár roků praxe na zatraceně drahých mašinkách, mzdy… Suma sumárum, vyplázněte pár milionků a čau mňau. Pozdravujte vlaštovky nad Dojčlandem. A též trochu submisivní úcty k vašemu patronovi Walteru Ulbrichtovi…

A co na to naše moudrá stránka s lékařskými mýty? Jednou jsme prý v Evropské unii, kde platí volný pohyb pracovní síly. A jak říká MUDr. Kubek, to už bychom rovnou mohli znovu zavést umístěnky, devizové přísliby a natáhnout kolem republiky ostnatý drát. Ekonomové, počítačoví odborníci, inženýři aj. také za svá vysokoškolská studia nezaplatili a pochybuju, že by to po nich někdo chtěl v případě jejich odchodu, nedej bože trvalého zapuštění kořenů v cizině. Dělají přece dobrou vizitku našemu státu, ne…? Když už jsme u toho, myslím, že mí (zřejmě Kubkovi) rodiče za těch 30 let v pracovním procesu odvedli státu na daních tolik, že by mi to zaplatilo tři vysoké školy.

Svatá pravda, ovšem vyrábět železo nebo auta je přece jen jiné kafe, než zachraňovat lidské životy. Inženýr může v zahraničí třeba zametat chodníky, ale lékař? Jeho studium je vyjímečné, stejně jako jeho práce, byť zatím krutě nezaplacená. Inženýr nemusí na nic přísahat, i když dnes už není Hippokratova přísaha v módě, přece jen v Ženevě na to mají svůj fígl. Ženevský lékařský slib zformulovaný v roce 1948 Světovou lékařskou asociací a jí samou pak opakovaně novelizovaný:

„Ve chvíli, kdy nastupuji profesionální lékařskou dráhu, zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. Své učitele budu zachovávat v patřičné úctě a vděčnosti. Své povolání budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem. Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří. Všemi dostupnými prostředky budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry. Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku. Toto slibuji slavnostně, svobodně a na svou čest.“

A argument, že rodiče studentů medicíny platili celý život tolik daní, že by za ně mohly jejich děti vystudovat třeba tři vysoké školy. To myslíte vážně? Vy nevíte, že z daní se platí především chod státu a teprve jen nepatrná jejich část jde na vzdělání…? Slabých 140 miliard Kč z 1,1 bilionu Kč. Daňové příjmy (bez pojistného na SZ) dosáhly letos 452,4 mld. Kč. Možná by to za peníze z daní zvládly na pár semestrů, to asi ano, ale šest let…? A to možná až potom, kdy se za peníze daňových poplatníků vyprodukuje napřed teplo, elektřina, železo, stroje či potraviny, až se vyřeší bezpečnost státu, vědecký výzkum a léky, pak teprve přijde na řadu vzdělávání a kultura. Mám několik kamarádů, co emigrovali, protože jim za jejich názory hrozilo vězení. Ale že by kvůli gáže…? Pravda, znám i takové pragmatiky, kteří zvolili variantu vězení, jelikož tušili, že když vydrží v roli „vězně svědomí“, stanou se třeba někdy významným politikem i s patřičnou apanáží…

Na příštím blogu „lenjulenka“ se určitě dozvím víc, až mě budou opravovat a poučovat skuteční znalci lékařského prostředí, lékařských výplat a lékařské CK do ciziny. Už se těším na další část doktorské mytologie z http://lenjulenka.blog.cz

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *