Dost keců na Johnových billboardech, jak zatočí s neřestnou korupcí

18. Prosinec, 2010 – 18:09
Chycený korupčník pohotovou milicí... Foto: archiv Břetislava Olšera

Chycený korupčník pohotovou milicí... Foto: archiv Břetislava Olšera

Určitě si někdo řekne; bloger, co má zase o čem tlachat. Bla, bla, bla… Pár nicek mě tak už nařklo. Opak je však pravdou. Já tady nevystupuji jako populistický pisálek, ale jako nasraný občan, co si z jeho peněz dańového poplatníka dělá kdejaký politický nýmand kariéru. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co s tím můžete dělat.

Už si této politické pakultury všímají i politologové. A přesně tito profíci, samozřejmě jen ta hrstka nezkorumpovatelných, pro to vše konečně našli adekvátní pojmenování. Nejde o boj, ale pouze o výsměch boji s korupcí. Ani tato moudrá menšina národa však nemá jasno v tom, že vesmír a korupce vždycky byly, jsou a budou, i kdyby se o jejich likvidaci vedly plamenné řeči od rána do večera. Korupce je prostě přirozená věc každého z nás. Lidské tělo se skládá asi z 80 tisíc genů, z nichž každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl.

Tak se stalo, že ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS) odvolal šéfa Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libora Michálka, který odmítl navrhované manipulace s veřejnými zakázkami, mimo jiné výběr právní poradenské firmy za 80 miliónů korun. Nechtěl ani slyšet, aby jeho fond uložil pět miliard korun u předem určené banky. A nemínil ani zničit nahrávky, jež sám o těchto všech machinacích pořídil. Tvrdí mj., že rekonstrukce pražské čistírny odpadních vod měla být účelově předražena o tři miliardy korun, přičemž 500 milionů z této částky měla směřovat právě do pokladny Občanské demokratické strany. Drzosti nikdy dosti: Zde je část nahrávky, kterou Michálek poslal do iDnes. Poradce Knetig v ní hovoří též o tom, že peníze mají být určeny pro Drobilovu politickou kariéru:

„Pro toho Pavla, aby měl někdy šanci být prostě premiérem, tak on bez toho, že pro tu stranu mimo jiné i vydělá peníze… aby jinými slovy ta strana mohla být dál. A teď si samozřejmě říkám: Ano, není to správný… opravdu je to loupež za bílýho dne.“

Je to, probůh, snad dobře, že se rozdávají obálky vlevo i vpravo? Jasně, že není, ale je třeba rozlišovat. Když si někdo vydělá měsíčně půl milionu, minimálně, pro něho je milionový úplatek procházka višňovým sadem, zvláště když mu jde o další nekřesťanské zbohatnutí. A tento zhůvěřilec to na svém kontu vůbec nepozná. Pokud však důchodce čeká, jak na smilování Boží, na svoji většinou směšnou penzičku a z ní pak vydá jako „všimné“ pro svého operatéra deset tisíc, je to pro jeho životní úroveň katastrofa. Ale zkuste věřit, když je vám osmdesát, že váš lékař, co vás uspí před náročnou operací, vám vymění koleno tak zodpověděně, že máte jistotu, že se zase probudíte a relativně zdravý. I když tuto jistotou si nikdo nepředplatí ani tím milionem.

Tož, už jsem zažil ledasco, moc šarád i rošád, ale aby si někdo bezostyšně předplatil několika miliony křeslo ministra, to je i pro moji tvrdou valašskou náturu poněkud přes čáru. Nevěříl jsem nikdy v utopii komunismu, ani ve zničení korupce, ani že v roce šedesátém šestém už bude všude mír, ale věřil jsem, zdá se, že naivně, že už konečně skončí hra zvaná „jánabráchismus“, tedy já na bráchu, brácha na mě. Alespoň nám to Věci veřejné hlásaly z billboardů, že zatočí s nemorálními zakázkami a korupcí.

Miluji analýzy, ty politické obzvláště. Jako bych si skládal puzzle. Jeden či dva dílky nic neřeší, nelze z nich vyčíst zhola nic. To deset patnáct dílků už dává budoucí mozaice srozumitelný tvar a podobu. A tak je to též s fakty o české politicích. Shrňme si ty Danajské dary; Bárta dal zcela “nezištně” straně 2,8 milionu, Jankovský 3 miliony a Babák 3,5 milionu, další peníze dodal Semerák, který však v politice nepůsobí. (Zjevná nespravedlnost.) Prostě si tito koumesové proměnili stranu VV v banku se svými vklady s vysokým úrokem. Jakoby si předplatili nějaké periodikum nebo si koupili abonomá do divadla nebo na koncerty. Všichni se dušují; je to jen náhoda; noví ministři jsou údajně tak zkušení, že by získali své posty i bez oněch milionů. Za vším prý nehledej peníze, ale rozhodnutí Radka Johna…

Ten Bártu potřebuje. Bárta totiž přednáší na Policejníé akademii, založil a spoluvlastní největší bezpečnostní firmu v Česku ABL (Agentura bílého lva), ale nyní prodává její akcie svému bratrovi. Riziko střetu zájmů. Z výkonných pozic ve společnosti už „odešel“. Jankovský se objevuje v obchodním rejstříku ve vedení několika firem zabývajících se realitní činností, například firmy EFEMHOS nebo CARLIN. Živí ho ale firma Phar Service, která vyrábí linky na lisování léků…

Johnova billboardománie na to v obecné rovině myslí a hlásá mj. že zatočí s nemravnými zakázkami a prodeji. Má tím snad na mysli Opencard svého kámoše primátora Pavla Béma, nebo snad 87milionový tunel VZP zvaný Svět pojištěnce, dítě to další spřízněné duše – Romana Janouška s miliardami ve Švajcu pod dohledem tamní policie…? Že s Janouškem John nikdy nestrávil ani hodinu, to je možné, ale též dělal předsedu představenstva jedné z jeho tuctu firem…

Zkraťme to; Radek John se stal mistrem vnitra, a přestože je kasa jeho vnitráckého úřadu prázdná, velkohubě pronesl svoji vizi o zlikvidování korupce pomocí agentů provokatérů: “Korupčník si řekne o peníze, policie mu je dá, ale on se raduje tři vteřiny, protože pak je zatčen…” Aby toho nebylo málo, chce zrušit cizineckou policii, aby půl milionů cizinců v Česku mělo konečně pokoj od dotěrných policajtů. Co čin, to perla.

Takže rozeznávám dvě korupční prostředí – ze strachu o svůj holý život a ze sprostého mamonaření a finanční nenažranosti. Viz. korupční skandál na ministerstvu životního prostředí, což je jen vrcholek ledovce a naprostý výsměch takzvanému boji s korupcí, který „mezi námi děvčaty“vůbec ani nezačal a ani nezačne. Jde o větší utopii, než komunismus a jiné ideologie, které nota bene s podplacením a úplatky začaly.

A nyní si představte, jak hluboce už čeští politici klesli. Zase se budu opakovat, ale zopakovat se to musí. Někdo se někým nechal natočit, aniž by to byl agent-provokatér, jak si říká o pět set milionů, naštěstí „pouze“ korun. Tato aféra s rozdělováním dotací na Státním fondu životního je nebývalou drzostí, s jakou bezostyšností si současná vláda na vzdor svým vášnivým proklamacím zhůvěřile počíná.

To je právě případ čističky odpadních vod v Praze, vše zdokumentováno v hostinci U Modrého orla na Ungeltu. Celkový rozpočet projektu pohyboval přibližně kolem 11 miliard korun, z toho by státní fond kryl 5,5 miliardy. A realita? Za normální nekorupční situace by se dala ta věc postavit za osm miliard. Ale proč nechat půl miliardy ležet ladem? Sem s ní. Dejme zakázku tomu správnému bossovi a pro toho, kdo to bude stavět za těch jedenáct miliard, bude poté „moucha“ „vyvést“ oněch 500 miliónů za něčí poradenské služby. A kouzlo je hotovo. I bez Copperfielda. Máme přece iluzionistu Johna…

O údajném korupčním dění na fondu totiž pan ministr vnitra moc dobře věděl, a to delší dobu. Světe div se, i dříve než premiér Petr Nečas. Proč asi John chtěl hlavu policejního prezidenta Oldřicha Martinů. No proto, že ten o všech těchto machinacích věděl a chystal se přesně podle zákona promluvit. Už na přelomu října a listopadu se John sešel na půdě Poslanecké sněmovny s hlavním aktérem celé kauzy, tehdejším šéfem Státního fondu životního prostředí Liborem Michálkem, který si tajně nahrával rozhovory s ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem a jeho poradcem Martinem Knetigem. A co se dělo? Radek John se po Kajinkovi a dalších svých novácích kauzách nedokázal zbavit své ješitnosti ani v tomto případě a ihned vše zvěstoval, jako vždy v podobných kauzách, svému exkolegovi Jankovi Kroupovi, aby byl zase slavný a věděl, kde si má v které hospodě sednout, jak si natočit kameru a odposlouchávací zařízení, aby měl novinářskou senzaci. Viz případ Doležel-Spyra a „pět v českých na stole…“

Jediným skutečným investigativcem je zde týdeník Euro, který má ponětí, že slavný protikorupčník a ministr vnitra Radek John už věděl o korupci na Státním fondu životního prostředí skoro měsíc a půl – a místo aby konal podle zákona o oznamovací povinnosti a pověřil trestní orgány jejím vyšetřováním, protizákonně mlčel a místo toho se odvděčoval za dobré služby svým žurnalistickým „hochům z mokré čtvrti“.

Tento se způsob korupce „zdá býti velmi nešťastným“ a takové „přikrádání“ různých podnikatelů a politických stran ze státních zakázek se tím pádem stává systémovou záležitostí. Ví o tom všichni, ale politici dělají dál mrtvé brouky. A kdopak měl plná ústa keců o nutné ochraně svědků v korupčních kauzách a whistleblowingu jako jedné z možností, jak korupčníky usvědčovat? No, přece ten, kdo nakonec jde sám proti sobě a prvního oznamovatele pošle od válu. Řeč je o dvojici John -Michálek. A úplně nejsměšnější na tom všem je fakt, že právě prvně jmenovaný vydal příručku: „Jak mají případní svědci korupčního jednání vše dokumentovat a oznamovat…“

Zkrátka, lidé si budou i nadále kupovat ministerská křesla, doktorské tituly JUDr, sex, lásku, alibi, politickou podporu, ale též imunitu, svobodu i třeba nelegálně orgány pro transplantaci… Protekcionismus je nesmrtelným a nevyčístitelným Augiášovým chlévem. Kdo nevěří, ať si počká na oficiální daňová přiznání nové generace nedinosaurovských politiků. Hodně vol(ů)itelů si Johna rovněž pamatuje z pořadu “Na vlastní oči”, odkud byl odejít kvůli střetu zájmů. Byl totiž v čele představenstva Ora Printu, jež vydávalo za cca 87 milionů Kč ročně časopis pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu – Svět pojištěnce.

Politici se poté rozhodli odříznout vlivného pražského podnikatele Romana Janouška od VZP a s ním i Radka Johna. Magazín „Svět pojištěnce“ připravovala společnost Ora Print, v jejíž dozorčí radě seděla i Janouškova manželka Simona Steiningerová. Ta s Johnem jistě strávila víc než hodinu. Pracovně. To by bylo sousto pro antikorupční pořad “Na vlastní oči…”

(Nová firma, která zvítězila v konkurzu nad dosavadním vydavatelem Ora Print v čele s Radkem Johnem, je schopná vydávat Svět pojištěnce ne za 87 milionů, ale za zhruba polovinu této lotrovsky “mravné” ceny…)

A tak se nám Radek John „na dlažbě“ dal na politiku. Asi víc vynáší. Bohužel pro VV a hlavně stát, resp. pro nás, všechny daňové poplatníky. Ostatně v politice je jako doma. Ale jak asi dlouho to potrvá, hloupý Honzo? Vezmi raději ranec s buchtami, neoprenový obleček Long John Langer a vyraz do světa hledat jiné než protikorupční štěstí. U nás ti asi pšenka nepokvete, navíc všem uděláš ohromnou radost a potěšení. Možná to vezmi přes JAR, Švajc, Bahamy nebo Seyschely…?

Inu, exministr vnitra všude bratry má…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *