Nick: „Musím bydlet s cikány, dokážete si představit ten bordel…?“

18. Prosinec, 2010 – 8:27
Mládí si barvu pleti nepřipouští, než se začne samo živit...Foto: Břetislav Olšer

Mládí si barvu pleti nepřipouští, než se začne samo živit...Foto: Břetislav Olšer

Napsal jsem blog: Co je lepší; líný Rom nebo islamista s dynamitem kolem pasu…? “A bylo dusno; karma přes 40, počet čtenářů cca 11 700. Mezi více než 200 komentáři se objevil na první pohled prosťoučký a vyjímečně slušný textík: „To se vám to kecá. Já jsem gadžo a bydlím s cikány, dokážete si představit ten bordel? Proč se k nim též nepřistěhujete, když je tak milujete…?

Odpovědí, vlastně řečnických otázek, mám hned několik; proč s nimi bydlíte? Nutil vás k tomu někdo? Že nemáte peníze na jiný byt než na ten panelákový, dvoupokojový? Proč si tedy víc nevyděláte? Že nemáte vhodnou kvalifikaci? To je smutný příběh; zavinil to někdo cizí…? A tak dál, odpovědi v duchu demagogie středního věku. Nešlo jít po příčinách, ale jen po důsledcích, ani po řešeních…

Za to, že můj milý nick bydlí v sociálně vyloučeném bytě, přestože je gadžo, může jen on sám. Maturoval? Ne. Vyučil se něčím? Ne. Byly za tím politické či jiné pádné důvody. Ne. Pouze jeho mladická frajeřina. Ženský, drigy chlast. A co by on sám rád dělal? Něco se státní službou, jen ne kopat kanály, aby si o něm náhodní lidé nemysleli, že je cikán, který si tak z donucení vydělává na alimenty…

Byla to přetěžká domluva. Jak se „zelenými žabičkami“, co chtějí mít doma a kolem sebe klid a pořádek. Znáte tu poťouchlou stupiditu. Žádné tepelné elektrárny. Stačí jim prý jen zástrčka ve zdi… Poté jsem si přečetl pár stovek jiných ohlasů na svůj další blog o novém českém fenoménu zvaném anticikánismus. Memento mori, aneb Hrozí z anticikánismu další holocaust…? Že jsou to báchorky, bláznivé teorie a poplašné zprávy o novém holocaustu?

Jsme pokrytci, že nám vadí právě cikáni? Jsme, protože údajně nemáme rádi nefachčenky, ale kdo vymyslel heslo za totality; kdo nekrade, okrádá rodinu. Cikáni nebo gadžové? Jak už jsem psal; Romové maximálně ukradnou peněženku s pár tisícovkami a doklady, rozdají pár facek a kopanců, bílé límečky to však umí se sumami od sto milionů nahoru a na špinavou práci si najímají zrůdy. Ale nesmrdí, to je fakt, jsou navonění snobové, mají slušné chování, po boku vymóděné promiskuitní manekýnky. A jsou prostě „fořti“.

Takže máme závěr; v čem jsou ti cikání tolik špatní v našich očích, když jich na deset milionů obyvatel Česka připadá jen pár set tisíc? Trpíme tím všichni; gadžové i cikáni. A nejvíc ti cikání, co se zoufale už desítky roků snaží asimilovat do většinové společnosti, bydlet mezi gadži, dělal vše, jako oni, tedy naučit se česky, pracovat, posílat své děti do školy, studovat, zajistit si kariéru a být konečně člověkem se vším všudy.

„Kdysi dávno jsme s manželkou chtěli v Praze vyměnit byt za větší a ozvali jsme se na inzerát lidí, kteří měli zájem prodat své pětipokojové apartmá za menší,” začíná zeširoka spisovatel Josef Škvorecký, když spolu vedeme v Torontu řeči. „Pak jsme přišli na patřičnou adresu; otevřela nám slušně a čistě oblečená paní, za ní na nás vykukovaly z elegantně zařízeného bytu její děti jako z cukru,” říká obdivně. „Byli to Cikání, ale velmi spořádaní. Byt jsme s nimi ale k našemu smutku nevyměnili. Když totiž ta dobrá romská žena zjistila, kde bydlíme a kam by se měla se svými dětmi stěhovat, odmítla to, protože tu naši čtvrt a ulici prý dobře zná. Žili v ní podle ní špinaví cikání a ona se bála, že by se její děti s nimi hrávaly a zkazily se…” zakroutí nechápavě hlavou.

„Češi mají zkrátka od Romů nezdravý odstup. Říkáte u vás o Romech, že jsou nevzdělaní, ale když takové romské děcko přijde do první třídy základní školy a ostatní děti se na něj dívají přes prsty, jelikož doma od svých rodičů pořád slyší, co jsou ti cikáni za pakáž, pak se nedivme, že se romským dětem do školy nechce a nemají zájem se učit. Rovněž otevírání romských škol je nesmysl, začátek nebezpečné separace. Musíte se prostě naučit tento problém řešit a dělat vše proto, aby u vás vznikla romská buržuazie a inteligence,” usmál se mému údivu.

„Tak to udělali v USA s černochy a přineslo to už první pozitivní výsledky. Měl jsem v Torontu dvě velmi dobré studentky, z nichž se vyklubaly kanadské Romky, ale zřejmě ne ze současného romského exodu. Jejich romský původ jsem ale zjistil až potom, kdy jedna z nich napsala studijní úkol, v němž zcela přesně i s odbornými cikánskými výrazy popsala práci cikánské kartářky. Byla to velmi inteligentní a schopná dívka. Nikdy bych jinak nepoznal, že je to Romka…”

Na závěr ještě pár nickových otázek. Co mám dělat, když ti cikáni tolik smrdí, dělají kravál, chlastají a nemyjí se? Odstěhovat se a častěji používat sprchu, opakuji svoje předcházející výzvy. Můj tajemný nick se brání; ten byt patří státu a nějaký jiný mi nedají. Že se dá byt i koupit? Za kolik? Milion a půl? Kde na to vzít? Vydělat si. Copak jsem Ronaldo? Pracuju jako posunovač na dráze. Rekvalifikace? Co to je…?

Každý je sám svého štěstí strůjce: Nemáš lukrativní práci a nenašetříš tolik peněz, aby ses mohl přestěhovat do domku s ochrankou, nebo alespoň do hlídaného kondominia? Pak nezbývá než trpělivost a hlavně se hodně modlit, aby se stal zázrak a cikáni se změnili v dav obrácených Ferdyšů Pištorů. Třeba někde je mladý cikán, co se snaží vymanit z osidel svých soukmenovců, stejně jako můj bílý nick.

A jednou se možná oba sejdou v domě, nemám na mysli ten rajský, kde budou jen inteligentní a čistotní lidé. Cikáni, gadžové, černoši či Vietnamci a Mongolci. Budou všichni vonět, chodit do práce a nebude jim na překážku slušné vychování. A nebudou si stěžovat, že spolu žijí. První černobílou vlaštovkou může být už fakt, že skupina mladých Romů z Ostravy, v čele s indickým altruistou a sběratelem mezinárodních cen Sri Kumarem Vishwanathanem, včera získala v Berlíně ocenění za odvahu statečně bojovat proti porušování lidských práv v Česku.

Podle ČTK za toto ocenění v rámci Evropské ceny Sintů a Romů za lidská práva získali 5000 eur. V čem byl problém? Romové z Ostravy a jejich rodiny se postavili proti rozhodnutí českých úřadů, co cikánské děti přeřadily do zvláštní školy. Logicky. Neumíš číst, zdržuješ ostatní děti, které jejich rodiny česky mluvit naučily. Evropský soud pro lidská práva však nepochopitelně rozhodl, že Česká republika porušila jejich právo na vzdělání a zákázala nám tento druh diskriminace. Český stát zato podle rozsudku musí zaplatit za morální újmu náhradu ve výši 4000 eur a náhrady za soudní výdaje ve výši 10 000 eur za každého takto poškozeného Roma. Je to v korunách pořádná suma. To bude radosti v ostravské Bedřišce. Jsem zvědav, kolik z toho dostane ostravský obvod Mariánské hory a Hulváky, jehož starostka Janáčková věnuje přes 80 procent svého pracovního času právě zdejším Romům.

Za vším hledej americký časopis Business Week, který si s přispěním tajemné eminence Kumara „všiml zoufalé situace Romů ve východní Evropě“. Napsal, že Romové přebývají ostudně v ghettech skrytých za Prahou a Bratislavou. Romové v Česku prý žíjí v tichém apartheidu. Musím se smát, apartheid v JAR jsem zažil a srovnání zde žádné nevidím. To bych našim cikánům přál, spíš nepřál, zažít opravdový apartheid. Kumar by si měl spíš všímat své rodné nejšpinavější Indie. Kdoví, co o Indii píše Business Week. Údajně bude nejlepší nevozit do Česka dělníky ze zahraničí, ale dát tuto práci domácím Romům.

Zvláště úspěšná bude tato akce při řešení otázky vyděračského odchodu českých lékařů, nahrazovaných doktory z východní z ciziny. Vivat Beňovský; konečně vítězství hmoty nad duchem…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *