Vánoční tradice včera a dnes, aneb Chrám Páně plný byznysu…?

15. Prosinec, 2010 – 8:58
Posvátné místo jesliček Ježíška v Betlémě... Foto: Břetislav Olšer

Posvátné místo jesliček Ježíška v Betlémě... Foto: Břetislav Olšer

Nelze na ně zapomenout. Valašské Vánoce mých klukovských let, nejkrásnější období mého života. Pro děti té doby zcela bezkonkurenční padesátá léta. Možná nebyly banány, marně byste hledali mobily, PC či internet, zato bylo štěstí na rozdávání. Možná to zní až příliš pateticky, i když můj otec jako venkovský učitel přišel kvůli své víře o práci, Horáková a Slánský o život, my o iluze, ale zůstal blažený pocit, že člověk má svobodu v sobě a že mu ji nemůže vzít ani lidská zloba, vězení či rozorávání mezí a ničení remízků.

Věřili jsme, že Bůh není v kostelích, synagogách a mešitách, ale pouze a jen v každém z nás. Bydleli jsme uprostřed nejkrásnějších valašských kotárů, sršaté smrky, jedle, borovice, břízy, buky a duby, přes zahradu nám jezdil parní vláček, za nímž se každý večer táhla kometa toho nejkrásnějšího jiskrového ohňostroje, a za kolejemi už byl les. Dubčí, Skalka, Šerka, Janovsko… Zima v něm byla nejkrásnější. Ticho, jen občas zašustil sníh, padající z větví, máchnutí křídel straky, ťukání zobáku datla do kmene znělo jako hromobití, sotva slyšitelné byly skoky zajíce. Zbyly po něm jen stopy v bělostném prašanu. Ani koně, táhnoucí klády dřevorubců, nebyly ve sněhu skoro slyšet…

Zato u nás doma to už vonělo čerstvou jedličkou od pana lesmistra. lineckým, vanilkovými rohlíčky, rumovými kuličkami a plněnými košíčky a perníčky. Maminka je vykrajovala z těsta ve tvaru zvířátek. K tomu pár vlašských ořechů, balíček fíků a datlí, dvě jablka a sešit na můj další deník, pak dárek nejvzácnější – knížka Plavčíci kapitána Bontekoa. Taková byla moje nadílka pod stromečkem, jedličkou s nepřekonatelnou vůní. Tu násobily svíčky a prskavky, jejichž třpyt se odrážel v baňkách. A purpura, která rozbušila každé dětské srdíčko…

A pak událost nejbáječnější – půlnoční mše. Oblekl jsem si jako desetiletý ogar starý železničářský kožich, válenky, ušanku a vyrazili jsme do mínis třiceti, Bylo plno mrznoucího sněhu, chroupal pod nohama a z celého Hovězí se scházeli pod kopečkem lidé, zdravili se, přáli si a pak pomalu stoupali ke kostelu. Bylo slyšet varhany, koledy, hroby byly plné svíček. V kostele zavonělo kadidlo a zněly úžasné koledy – Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, Půjdem spolu do Betléma a další. Táta se svým basbarytonem a zpíval v Rybově mši. Mně stačil tenkrát desetník, abych ho vhodil do pokladničky u Betlému před oltářem, za což mi u kasičky sedící figurka černouška poděkovala mnohonásobným ukloněním své hlavy.

Po skončení mše jsme se šli ještě poklonit na hřbitov svým drahým a pak opět do vytopeného pokoje, kde to v kamnech praskalo polínky, které táta vždycky v létě nasekal v lese z odpadu krkošek. A když jsme se vraceli domů, máma mi půjčila svůj rukávník, abych nemrzl. Připomněla mi noblesní paní lesmistrovou od nás ze vsi, jež nosila čepici, kožich i rukávník ze sobolích kožíšků, jako Anna Karenina. Na ženách se mi ty rozkošně elegantní doplňky moc líbily. Jejich ruce skryté v oválném kožíšku jim slušely víc, než zastrčené hluboko v kapsách. Táta nechal u židovského kožešníka Faixe udělat rukávník i pro matku. Byl z hebké bílé králičí srsti.

Hřál jsem si v něm své promrzlé prsty. Maminka si do něho dávala kapesník a modlitební knížku s růžencem. Vypadala s ním elegantně, i když k němu nosila obyčejný zimník a byl jsem hrdý, že jí to slušelo. Později jsem nabyl přesvědčení, že se rukávníky přestaly nosit kvůli lobby rukavičkářů a samoobsluhám, jež zatěžovaly ruce žen taškami s nákupy.

Dnes se zase chystáme na Vánoce. Po šedesáti letech od těch valašských. V Ostravě. Umělý stromeček, elektrické svíčky, trochu lesní vůně ze spraye a spousta kašírovaných ozdob; stříbrné řetězy, elegantní baňky, ještě víc sršící prskavky. Oči už zářily jen miminům, starší děti se překotmě a nenasytně hrnuly k dárkům. Magnetofony, mobily, DVD přehrávače, televizor, vysavač, mikrovlnka, bicykl… málem se v pokoji nedalo hnout. Rodiče a jejich láska k dětem se prostě nedá jen tak ošidit. Přestože někdy i čeho je málo, toho je až příliš až dost… Zašel jsem si alespoň do zasněženého lesa. Opět bělostný mír, ticho a klid… V tom zaryčely sněhové skútry, motorová pila, traktory, pár kulovnic zahájilo hon… a bylo to. Nohavica zpívá o Chrámu Páně. Stačí se jen uklonit a pomodlit se…

Pokud to však není dnešní byznyschrám, za v něm vykácené rezonanční poslunné smrky se v Rakousku platí zlatem. Takový je dnešní lesní chrám Páně, z podobného svatostánku kdysi Kristus bičíkem vymrskal kupčíky. Dnes by se ale namrskal. Uslyšel jsem slova svatého Matouše, byl jsem přece ministrant: “Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů. Je psáno: Můj dům bude zván domem modlitby, ale vy z něho děláte doupě lupičů…” To Ježíš Nazaretský řekl a vyhnal kupčíky a penězoměnce z chrámu. Před očima mám i slova, která napsal svatý Jan: „Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal…“

Kdo s mladých vám uvěří, že někdy neexistovaly mobilní telefony? Naopak na vás vychrlí, že během Štědrého dne bylo loni v Česku posláno celkem 70 milionů SMS z třinácti milionů mobilů a 1,5 milionu bylo uskutečněno připojení k internetu. Tak se u nás rozmohla nejnovější telekomunikační mánie. Zákazníci T-Mobile poslali během štědrovečerního obdarovávání 26,9 milionů SMS zpráv a 184 tisíc MMS. Největší konkurent O2 měl 26 milionů SMS a 122 tisíc MMS. Novozélandský mladík Elliot Nicholls je tím, čemu se říká “esemeskový” maniak. Denně trénuje několik hodin, ťuká a ťuká, klape a klape, až mu z toho málem kape na maják, takže se stal světovým rekordmanem v psaní esemesek. Sto šedesát znaků dokáže poslepu napsat za pouhých 45 sekund…

Letos se prý za vánoční nákupy utratilo nejvíc v historii. Kdo neměl, ten si vypůjčil. České domácnosti už mají dluhy za více než bilion korun. Mnozí si už půjčují, jen aby splatili úroky z loňských dluhů. Exekutoři po každých Vánocích střídají anděly a čerty i tři krále. Inu, jiná doba, jiný mrav… Na půlnoční mši chodí v současné době většinou jen starší lidé, teenageři mají vyhrazeny mj. diskotéky a hlavně ostravskou Stodolní ulici. Místo kadidla marihuana, hašiš, extáze a pervitin, mešní víno nahradila whisky, nevinnou Pannu Marii místní kněžky lásky a Narodil se Kristus Pán hity skupin Pražský výběr, či divného klonu muzikantského génia s hudebním hluchem zvaného PlasticPeople of the Universe.

Místo Pujdem spolu do Betléma či Tichá noc Kocábovy texty, resp. texty Pražského výběru. Jsou skutečně impozantní. Cituji: “Vymlácený rockový palice…”, podle něhož asi sami bigbiťáci dnešního zrna fungují. Nebo též v duchu jiného popěvku: “Kecy, fóry, nemakáme, to si radši nožku za krk dáme. Ať civí, kdo se diví…” či rovněž … “běžím s hovnem proti plátnu a to hovno v plátno zatnu”…

Vláda ČR na „počest Vánoc“ rozhodla, že trestné už nebude mít u sebe méně než 1,5 gramu heroinu, gram kokainu a dva gramy pervitinu. Marihuany je dnes možné držet až 15 gramů. Majitel tohoto množství “trávy” sice spáchá přestupek, ale soudu a vězení se nebude muset bát. Ovšem, za malé množství jakékoliv drogy hrozí v přestupkovém řízení pokuta až 15 tisíc Kč, za konopné drogy, hlavně “canabis”, v množství větším než malém může být hypoteticky uložen trest odnětí svobody až na jeden rok. Ke všemu společně s Dány vedeme v Evropě v opilství mezi dětmi…

Na Štědrý den a Nový rok to na Stodolní buší o sto šest. Zvláště ve čtyřech místních hotelích. Neříkejme jim hodinové, asi by se jejich majitelé urazili, ale co kdyby… Je to zde totiž jako v babylonském zmatení jazyků. Anglicky, polsky, německy, rusky, švédsky, ale i japonsky, čínsky a vietnamsky. Určitě se tu domluvíte i řadou jiných řečí. Místo kostelů jsou zde bary a tančírny Bastila, Boomerang, Broadway, Kongo, Corrida, Dejá Vu, Dublin Pup, Floridita, Sydney Club, Monaco… no, prosím, letem světem; stačí si vybrat jazyk, dívku a máte to v suchu. Kromě sexu a alkoholu lačných turistů je prosinec v Česku skvělý též pro setkání výkvětu evropské kriminality, notoriků a sexuálních deviantů. O práci pro lékaře z venerologických ambulancí – kožních oddělení ani nemluvě. Nejlepší je AIDS a zároveň těhotenství. Nepomáhá ani rozdávání milionu kondomů v ČR…

„U nás krize nehrozí! Naše Kasina vyplácejí 10 miliónů denně!“ hlásil bilboard firmy Merkur Casino. Nač se bát recese; kdo se bojí, nesmí do lesa. Loni opět vzrostla suma, kterou Češi prosázeli na číselných loteriích, utratili v kasinech a naházeli do hracích automatů. Celkem 84,6 miliardy korun. Je to víc, než kolik lidé vydají ročně za nábytek a další vybavení svých bytů. Přes polovinu z prosázených peněz jde do výherních automatů, kterých má Česko 50 tisíc, nejvíc na jednoho obyvatele v Evropě. Zhruba tři čtvrtiny nejrůznějších pohledávek tíží naše domácnosti. Dlužnící už si v zoufalství půjčují i na splacení svých dluhů. Situace začíná být skoro tragická. Lidé už nemají prostředky ani na to, aby u soudu zaplatili za žádost o oddlužení – cca 50 tisíc Kč.

Zlaté Vánoce, Hosana, Nesem vám noviny, pardon – oplzlý a ulhaný bulvár. Narodil se Kristus Pán, radujme se. Ještě že máme dost léků na žlučníky, slinivky břišní a penicilin na kapavku. Alelujá…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *