Dojemné islámské svatby v Dubaji, ale co v Íránu či Afghánistánu..?

4. Prosinec, 2010 – 23:38
Izraelské nevěsty zatím burky nemusí nosit... Foto: Břetislav Olšer

Izraelské nevěsty zatím burky nemusí nosit... Foto: Břetislav Olšer

Moc se mi líbí to půvabné děvče. Dojemně čisté, až nevinně průzrečné a roztomile naivní, ke všemu věřící v islám. Mám rád všechny lidi, co něčemu věří. Víra je základ lidské existence. Bez víry je člověk sám. Bez upřímné víry, ne fanatismu. V podstatě proti islámu nic nemám, nesnáším pouze islamisty a jejich sebevražedné mučedníky.Když jsem zjistil, že Lucie Jíchová studuje arabštinu, bylo mi jasné, že musí mít vřelý vztah k islámu. Potvrdila to i něžným textem o svatebním obřadu mezi muslimem a muslimkou. Na začátek je vše jako v civilizované zemi. Jak Lucie píše, svatební obřad je aktem veřejným a právním, přičemž potřebujete na něj dva svědky. K páru promlouvá imám o významu a úloze rodiny, připomene jim jejich práva a povinnosti, poté se přejde k samotnému hlavnímu obřadu… Manželství s muslimem bývají hodně dlouhá, obvykle celoživotní. Rozvod je sice povolen, ale moc často se to neděje… Chválí Lucie svoji vyvolenou víru. Vzápětí však správně podotýká, že „muslim si může vzít až čtyři ženy, v řadě zemí toto právo však pro nechopnost mužů plnit tuto povinnost zrušili, doplňuuji já, ale předtím musel splnit určité podmínky.

V první řadě žena musí být manželství schopná, tedy musí být v příslušném věku (záleží na zemi, hranice se pohybuje od 16 do 18let), musí vyslovit souhlas a měla by souhlasit i její rodina…. (I když sám Prorok Muhammad si vzal za ženu šestiletou Aišu). Podmínkou je též rovnoměrné rozložení citů – muž musí mít rád všechny! A tam to taky mnohdy vázne,“ dodává Lucie a jako svatební snímek uvádí ženu v exkluzivním svatebním rouchu. Zřejmě někde z Kuvajtu či Dubaje, nebo z jiné země, v níž hrají hlavní roli šejkové, petrodolary a ne Korán. Rozhodně ne v Iráku, kde naleznete tržiště, kde zchudlé matky prodávají své nezletilé islámské dcery. Mnohým je teprve deset či jedenáct, za ty totiž lze získat až 30 tisíc dolarů. Zbytek se prodává nanejvýš za tři tisíce UDS. Dvacetileté dívky jsou už považovány za staré…

Rozhodně ne v Iráku, kde naleznete tržiště, kde zchudlé matky prodávají své nezletilé islámské dcery. Mnohým je teprve deset či jedenáct, za ty totiž lze získat až 30 tisíc dolarů. Zbytek se prodává nanejvýš za tři tisíce UDS. Dvacetileté dívky jsou už považovány za staré… Skoro polovina z 27 milionů Iráčanů totiž žije v absolutní bídě. Dvě třetiny z nich nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě a nezaměstnanost dosahuje 50%. Více než dvě třetiny iráckých dětí nechodí do školy. Více než 50 tisíc iráckých žen se kvůli smrti manžela a bezbřehé hmotné nouzi živí prostitucí. Která z nich si může dovolil přepychové svatební šaty za tisíce dolarů, prezentované Lucií u jejího blogu…?

Zpravodaj BBC John Simpson řekl, že v Iráku je možné denně potkat dvě až tři postižené dětí. Může jít až o tisíc případů, především o vrozené vady srdce. Výjímkou nejsou ani děti s vážnými postiženími paralýzou a poškozenmí mozku, či jejich vrstevnící, jež měli po šesti prstech na rukou i na nohou. “Zaregistrovali jsme na 200 případů postižení u dětí. Většina z nich se s deformací narodila po bombardování Falúdže. Narodily se rovněž s nádory či dívka se dvěma hlavami, jež se nedožila čtyř let,” sdělila Organizace na ochranu lidských práv Alachjár. “Mnoho plodů bylo tak zdeformovaných, že se ani nemohly narodit…”

Ó, jak šťastná to muslimská manželství… Tady by se mohla uplatni i Češka Blanka Matragi, navrhující svatební šaty a róby pro bohatou arabsko-muslimskou elitu v okolí Perského zálivu. Jejím mužem je Libanonec Makram Matragi. Krajky, satén, brokát, zlaté nitky, diamanty, od 250 tisíc liber nahoru. Má 60 milionářských klientek, z toho 25 z královských islámských rodin….

Posluchačka bakalářského studia Metropolitní univerzity Praha (obor MVES – Mezinárodní vztahy a evropská studia) Lucie Jíchová, se již několik let se zajímá o islám, arabskou kulturu (vč. předislámského období) a vše, co k Orientu patří. Čtyři roky se učí arabsky a již pár měsíců uvádí jako své náboženství islám. Upozorňuje, že za svými názory si stojí a reaguje pouze a jen na konstruktivní kritiku podloženou minimálně třemi důkazy! V Londýně mi Karel Kyncl zdůrazňoval, že BBC je nejobjektivnější médium, jelikož než vydá zprávu, musí ji mít ověřenou nejmíň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Inu, Lucie jde ještě dál. Správně. Moc se totiž svoji podobou i chutí poznávat svět podobá mé neteři Barunce, momentálně studující ve Švýcarsku.

Je to jako z Pohádek tisíce a jedné noci o sultánovi a krásné Šaherezádě, která silou svého vyprávění dokázala obměkčit srdce krutého vladaře Šahriára. Ten zanevřel na ženy, jelikož ta jeho mu zahýbala s otroky, tak ji nechal zabít a od té chvíle se ženil proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil jí panenství a ráno jí nechal popravit. Pak mu ale došly panny a nabídla se mu Šaherezáda, dcera jeho vezíra, která panovníkovi vyprávěla po dobu tisíce a jedné noci příběhy. Ty však vždycky byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na jejich napínavé pokračování. Když dívka svá vyprávění po tisící a jedné noci dokončila a během nich králi porodila tři syny, slitoval se zamilovaný Šahriár a nechal ji na živu.

A nyní si proberme základní „panensko-ženské“ súry Koránu, jež jsou pro Lucii jistě alfou a omegou, je-li vyznavačkou islámu. Tak od počátku. Ovšem nevím, jestli překlad pana Hrbka uznává. Ne všechny české konvertitky ho považují ze správně přeložený, resp. vyložený. Faktem ovšem je, že muslimský snoubenec může ze své muslimské snoubenky vidět pouze její tvář, ruce jen po zápěstí a nohy pouze po kotníky. Hrbek Nehrbek. Snoubenka je na tom podstatně líp; může vidět na svém vyvoleném nohy od kolen dolů a vše od pasu nahoru. A pokud chtějí snoubenci odejít spolu na odlehlé místo, musí je doprovázet muhram, tedy strážce počestnosti, obvykle příbuzný ze snoubenčiny rodiny.

Co tedy víme o muslimských ženách, jichž zatím žije už v Evropě řádově asi deset i víc milionů? My, bezvěrci, toho o nich moc nevíme, ani vlastně vědět nemůžeme. Šaríja je ovšem nekompromisní – ženě je dovoleno, jak se praví v koránu, „odhalit tvář a ruce před mužem, který jí nabízí sňatek, aby ji mohl vidět bez toho, aby s ní byl sám anebo se jí dotýkal, jelikož tvář svědčí o kráse či ošklivosti, a ruce zjevují, zda je tělo hubené či boubelaté (což poskytuje představu o její plodnosti)…

Šanci tedy máte, pokud zamýšlíte konvertovat k islámu a vybranou muslimku početně pojmout za manželku. K tomu vás však zavazuje několik příkazů, podle nichž zjistíte, která žena se vám líbí: Musí být samozřejmě zbožná, což má přednost před vším, poté následuje její inteligence, dobrý charakter a stav, zřejmě věk a neopotřebovanost i zdraví, z čehož plyne i ženina plodnost, na pátém místě je nutnost, aby byla z dobré rodiny, panna a teprve na konci je její krása.

Ani to však není vítězství ducha nad hmotou; tam, kde je dívání se nezákonné, je nezákonné i dotýkání, tvrdí šáríja a je na základě náboženského ediktu vydaného Rashadem Hassanem Khalilem, bývalým děkanem fakulty šaríe (islámského práva) univerzity al-Azhar, “úplná nahota během pohlavního aktu anuluje manželství”. Naopak islámský učenec Abdel Muti fatwu měl námitku: “Při manželském sexu není nic zakázáno, kromě samozřejmě análního styku”. Předseda afghánské komise pro fatwy na Abdullah Megawar prohlásil, že manželé mohou vidět jeden druhého nahého, neměli by se ale dívat na genitálie toho druhého a navrhl, že by měli být manželé při sexu přikryti pokrývkou. „Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami,“ konstatuje další vyznavač šáríje Raed Hlayel. A mezi námi, chlapy, má recht. Cherchez la femme…

Starý zákon měl před zhruba třemi tisíci lety jeden příkaz k zabíjení vedle druhého, ve středověku bylo křesťanství plné mučící inkvizice a od sedmého století našeho letopočtu se podle islámského práva šarija kamenovalo, jakoby se nechumelilo, zvláště nevěrné manželky. Takže, dnešní islám, milá Lucie, navzdory tvé krásné nevěstě Barbíně, prožívá dobu temna, jako kdysi dávno křesťanství…

„Korán ukládá manželce povinnost podřídit se sexuálním požadavkům manžela, jinými slovy manželku podle něj nelze znásilnit, protože nemá právo pohlavní styk odmítnout. Ale v opačném případě ji lze i zabít, setnout, zapíchnout. Čest je čest..,” řekl mi varovně muslimský strážce Bahájské svatyně v Haifě, když jsem se snažil vyfotit muslimku zahalenou do hídžábu. Uměl slovensky, jelikož studoval v Bratislavě. Ale vraťme se k trestu smrti, většinou ukamenováním, vyhladověním, stětím či oběšením. K tomu pár islámských Božích veršů. Verš kamenování je verš, jehož předpis je platný: „oženěný a vdaná, jestliže učiní cizoložství, ukamenujte je, jako trest od Alláha; a Alláh je Silný a Moudrý“…

„Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku,“ řekl zavražděný nizozemský režisér Theo van Gogh a měl zatraceně pravdu. Nic se s tím ale nedá zřejmě dělat, islám je na pochodu i se svojí mírumilovností. A to nechci provokovat s ženskou obřízkou, která je pořád praktikována v muslimských komunitách také v USA, Francii či Velké Británii, kromě běžné střední Afriky.

Lucie Jíchová by mohla jít ve stopách Oriany Fallaci. Podle deníku La Repubblica, patřícího finančníkovi a podnikateli Carlu De Benedettim, italská spisovatelka Oriana Fallaci dělala rozhovory snad ze všemi významnými politiky světa, mimo jiné s ministrem zahraničních věcí Spojených států Henrym Kissingerem, izraelskou premiérkou Goldou Meirovou a bývalým palestinským vůdcem Jásirem Arafatem. Měla za sebou roky na pozici válečné zpravodajky ve Vietnamu a v Perském zálivu. Neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní. Navíc si vyžádal, aby se dostavila v tradičním čádoru. A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit. Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu.“

„Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru. Žila pak v New Yorku, a přestože trpěla rakovinou plic, vykouřila i tři balíčky cigaret denně. Před svou smrtí už ani nemohla polykat. Zemřela ve své rodné Florencii, kde ji ale ještě dřív než smrt dostihlo předvolání k soudu za hanobení islámu.

Doufám, že za tyto mé citace Koránu na mě nikdo neuvalí pokutu nebo, nedej Alláhu, fatwu, aby mě mohl kdejaký muslim za slib protekčního místa v ráji klidně zabít. Tak, proč bychom se netěšili, když nám Alláh zdraví dá…?

Myslím si, že jsem sličné Lucii, s dlouhými kadeřavými vlasy, bez nikábu, hidžábu či burky, splnil požadavek tří důkazů. A nejen tří… Nevím, jak by ale tak nemuslimsky oděná obstála před islámským právem třeba v Íránu nebo Afghánistánu. Alláhu suď…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *