Nevadí, žes ho nezabil; každý den bude sám škemrat o trest smrti…

2. Prosinec, 2010 – 19:54
Konec s rozmarnými sněním, spoluvězeň by žárlil.... Foto: Břetislav Olšer

Konec s rozmarnými sněním, spoluvězeň by žárlil.... Foto: Břetislav Olšer

Znám otce pobodaného devítiletého chlapce z Bělského lesa. Vím též, co ho šíleně žere; že nemohl toho hajzla zabít, vlastnoručně mu zakroutit krkem. Byla by to přiměřená obrana. Otec by se uspokojil a vrah by dostal svoje. Mám pro otce uklidňující zvěst; ten grázl může dostat mnaximálně sice jen polovinu z trestu, který by si odseděl, pokud by byl plnoletý. Kdoví, jestli by dostal tolik basy, jako žháři z Vítkova…? I tak se těch možných deseti let za mřížemi ztěží ve zdraví dožije. Viz. tzv. spartakiádní vrah Straka. Zeptejte se ho, jestli někdy zažil ve vězění sexuální násilí…

I ti největší lotři jsou hákliví na kohokoli, kdo ublíží děcku. Napřed ho při „nepozorosti“ bachařů párkrát znásilní, že se nebude moci posadit na zadnici, pak mu jen tak z rozmaru rozkopou rozkrok a delikvent se začne každý den modlit a prosit, aby u nás byl znovu zaveden trest smrti. A už vůbec nebude chtít nikdy znát internet a repování jakbysmet. Pokud se ovšem šťastně nezamiluje do svého kápa, jemuž bude třeba dělat holku pro všecko. Víte, jaký je rozdíl mezi tavičem a jeho babičkou? Tavič taví železo a babička ta ví houbelec…

Znásilňuje se denně za bílého dne na ulicích, v parcích, ve výtazích či na školním WC, proč ne ve vězení? Ještě jste neslyšeli o pohlavním zneužívání dětí orálním sexem, včetně stejného násilí kněží na tisících mladých chlapcích? Fakt ne? To jste hluší a slepí. Jen se alespoň pokuste bez zbytečných keců ocitnout v kůži otce, který drží v rukách svého mnohokrát probodaného a krvácejícího devítiletého syna? Odkud se mimo jiné bere vzrůstající agrese teenagerů? Je to zvláštní místnost. Podél stěny jsou řady počítačů, u nichž se svíjejí kluci školou povinní, kteří využívají prázdnin, aby si dosyta užili počítačových her. Mnozí jsou tam jako praví záškoláci. Každá škola má dny volna v jiném čase. Internetová kavárna kousek od Bělského lesa.

“Ty vole, do prdele, dávej si pozor. Je za dveřmi, musíš ho zabít. Jo, kur.a, je zabitej, mrtvej, na maděru…”

“Ty pičo, ten komand var konkvir je bomba, do prdele, já to žeru… Jedině tiberium vars…”

(Pro angličtináře uvedu správný text: Command and Conquer – Tiberium wars…)

“Máme tady brutální a brutálně hardwarově náročnou akci Crysis. Je to originální akční nářez…” vysvětloval mi rozpačitě mladík v roli zřizovatele herny. “Pořádných sekaček, kde by jeden hrdina kosil stovky protivníků, na PC  moc není. Samurai Warriors 2 je to pravé ořechové…”

“Ty vole! Do týhle hry sem tak zažranej, že mě od počítače nikdo nedostane! D prdele! Pro mě je to srdcová záležitost… ta “call of duty” je lepší hra než třeba pán prstenů a než kantrstrike…”

“Tak ho už sundej, no tak ho zabij, neser se s ním, vole…Bodej, bodej, nebo tě sejme, Jak ho bodneš do ledviny, nesmíš nůž vytahovat, jinak to ten hajzl přežije…”

Nemohl jsem se prostě dál soustředit v komorním prostředí mladistvého hulákání a zabalil to. Moc mě ta omladina neseděla. Také jsem byl přece puberťák, ale kde by se tenkrát vzaly na Valašsku kromě krav, sčotů a krystalek počítače. Navíc jsem měl rodiče, kteří věděli, co je to řádná výchova podle Makarenka…

Přesto byla ta internetově-kavárenská půlhodinka poučná; ujasnil jsem si, jestli mám být na straně těch, kteří tvrdí, že brutalita a násilí je pouze v pohádkách Erbena či Němcové, nebo se shodnout s těmi, kdož mají jasno, že za vše můžou akční filmy, horory a kruté počítačové hry.

A to jsem ještě netušil, že pár stovek metrů ode mě se odehrál tragický čin. Možná ten vrah před chvíli vyšel z internetové kavárny, třeba seděl vedle mě. Brrr… Bělský les? Kdysi tam byly dětské prolézačky, všelijaké budky, skluzavky a jiné hračičky. Pak tam začalo být nebezpečno. Napřed byly pravidelně ničeny dřevěný dětské radovánky. Sotva je zase řemeslníci postavili, už je zlatá zhulená mládež polámala, rozkradla, spálila. Pak se i tady začalo přepadávat a 27. listopadu 2010 k večeru tam byli pobodáni tři kluci ve věku 9, 13 a 14 let.

Prostě si hráli a čekali, až je matky zavolají k večeři. Měli smůlu. Byli v nesprávný čas na nesprávném místě. Na novém hřišti na okraji Bělského lesa, v ulicích Svazácká a Patrice Lumumby. Dva hajzlové tam totiž cíleně šli přepadávat. Jeden okrádal a nožem zraňovat, možná i s úmyslem zabíjet, druhý ho provázel radami. Jednoho grázla zadrželi městští strážníci při činu, druhého zanedlouho poté přivolaní policisté.

Motivem pro IQ tykve, co si říká Nifest, byl prý rozchod s dívkou. Ani se jí nedivím. Byla to nadčasová dívka. Když se mladík opil, začal si vybíjet vztek na náhodně vybraných obětech. Na rozchod jako hlavní motiv navíc ukazuje i píseň s názvem „Na rozloučenou, bejbe“, kterou mladý raper složil a pověsil na internet před dvěma týdny.“Když se koukám z okna, vidím jenom kriply. A když se procházíí venku, chci, aby všichni chcípli. Smějou se mi, že nosím nůž jak na ovoce. V tom případě jsi hruška, ale s mojí kudlou v břiše.“

Další nevinný textík Bottle Click (formace rapperů, ve které působí i Nifest) : „Ču..ky, co pi..jou rozsekám, já se prostě v rapu nedám,“ rappuje mladík s přezdívkou Alkatraz. Ani jiní „rappeři“ si neberou servítky:

…“Teď hrajem o vlastní život, Nezapínej hip hop, Ušetři mě keců, A vytáhni pistol Střílej píčo, Je to jak mateřský pud, A nemusíš se bát bejby, Jaykín je nablízku, Vyhne se mi každá kulka, Jenom když jsi blízko mě, Musíš se dostat z auta ven, Né tohle vážně není krev…“

Je to nevýhoda nás, panelákařů. S obnovou našich králikáren čas od času dochází k akcím zvaným zateplování či výměna balkonů nebo plastových oken. To poslední nás též potkalo, což mě přinutilo vypnout na dva dny počítač a vyštvalo mě do internetové kavárny. V ní jsem si vzpomněl na Makarenka i rákosky a rčení o tom, že škoda každé výchovné facky, co padne mimo. Jeho motto při výchově dětí v kolonii znělo: „Tady jste svými pány. Nejsou tu postele, tak si je musíte vyrobit sami, nejsou tu ani stoly, i ty si udělejte. A také židle, vymalujte, zasklete okna, opravte dveře…“

Moje rodina je veskrze učitelská a nemám pocit, že by se některá její generace zpronevěřila Komenskému přikázání “škola hrou” a tloukla či jinak šikanovala své žáky. Nedělal to ani můj otec, nedělá to ani můj mladší syn, absolvent Univerzity Karlovy, ani moje švagrová, neteř či snacha.

Masarykovo krédo bylo, že trestat by se mělo co nejméně, ale že: „Když trest, tedy tělesný a ovšem takový, aby se pořádně cítil – žádné hraní!“ Pak přišel „záchranný pás“ pro “týrané” žactvo, když postsametová ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, absolventka oboru všeobecného lékařství na 1. lékařské fakultě První vysoké školy lékařské v Moskvě, jež má zřejmě špatné zkušenosti ze svého dětství v Kazachstánu, navrhla zákaz tělesných trestů ve školách.

A vše se rázem změnilo. Zákon ještě nezačal platit a už žáci, vědomi si potenciální budoucí převahy ve své beztrestnosti, ani když budou sprostí nebo agresivní, začali své kantory terorizovat, drze kouřit před školou i na WC. Pít, jak duhy a s narkotiky jsou už rovněž dávno jedna ruka. Nebudu unavovat popisem Stodolní ulice a statistikami, každý je důvěrně zná. Zvláště rodiče. A ti už naopak argumentují utopickou filozofií, že daleko účinnější bude třeba trest odepření oblíbené činnosti, jakou jsou počítačové hry, nebo pochvala za to, “žes dneska neplival na svého učitele, ani jsi mu neřekl “zmrde” a nekopls ho do holeně, dostaneš bobříka svatozáře…”

Že by měl tedy i u nás platit americký způsob, kdy okres Harrold v americkém státě Texas rozhodl jako první v USA povolit učitelům nosit do školy zbraně. Toto průlomové rozhodnutí je důsledkem rostoucí kriminality na školách. Bohužel, už nejen ve Spojených státech, ale také v Česku.

Pokud jsem si spletl dobu a místo, dejte mi, prosím, vědět. Bydlím už čtyřicet roků hned u Bělského lesa, kde nabuzení otcové přemýšlejí o založení domobrany…!

Reklama:
  1. 3 reakce na “Nevadí, žes ho nezabil; každý den bude sám škemrat o trest smrti…”

  2. Pane Olšere,
    podle mého názoru jste nejlepším blogerem, na jehož stránky jsem kdy zavítal.
    A k tomu, co jste napsal dnes – ptám se sám sebe, zda to zparchantění vzdělávání i výchovy, je záměrem dvacet let panujících politických elit a jejich permanentních školských a obecně „mládežnických“ reforem, záměrem, který je motivován vznikem snadno manipulovatelných šedých mas, anebo je to jakýsi samovolný produkt úpadku společenských hodnot ve prospěch mamonu a egoismu?

    od Lex v Pro 3, 2010

  3. Děkuji za Váš komentář. Každý den, prostě kdy píšu, snažím se dělat vše proto, aby to zparchantění vzdělávání i výchovy bylo co nejmenší, ale jak pravíte, naše elity jdou tvrdě za svým cílem – vytvořit produkt úpadku společenských hodnot ve prospěch svých naditých kont a hlavně v duchu jejich egoismu, což je vlastnost, která je jim nade vše. Bohužel. Ve všem je bordel, jenom v mléku je radioaktivita. Ut pueris placeas et declamatio fias… Je aby se zalíbil chlapcům a stal se tématem řečnických cvičení – Napoleon o Alexandru Makedonském…

    od olser v Pro 3, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *