Všechno už tady bylo; hrabání pod sebe a státní dluhy nevyjímaje…

13. Listopad, 2010 – 23:38
Židovský otec dává příklad svému synovi...  Foto: Břetislav Olšer

Židovský otec dává příklad svému synovi... Foto: Břetislav Olšer

Všechno už tady jednou bylo. Včetně nakládání s penězi a utahováním opasků. Vždycky existoval výměnný obchod, daně, machinace, bankroty, krize, vydírání nejchudších vrstev i státní dluhy. Větší bere vše. Ani utopie zvaná komunismus s tím nic nenaděla, spíš naopak. Nebýt této lidské „minely“, mohli jsme si dnes žít fakticky mnohem lépe.

Nebylo by kamufláže zvané antagonismus a znárodněných obchodníků, co nakonec přišli s brutálním kapitalismem. Díky Bohu za něj, i s jeho nedokonalostí. Je snad někdo nebo něco dokonalé…? Když se fantasmagorickou ideologií podcení lidská povaha, mají její zlé vlastnosti eldorádo. Stačilo k tomu pár tragických vyčůránků, aby obalamutili oslabenou imunitu světa zcestnou rakovinotvornou filozofií. Lenin, Stalin, Hitler, Barosso…

A pozůstatky nešťastné levicové sociální šarády? Desítky milionů zabitých, korupce, kolaborace, nesmyslné umělé rovnostářství, zadluženost, a též nevychovaní Romové i terorismus. Jakmile se někde objevil bojovník proti „zlu imperialismu“, byl vzat pod ochranu socialismu. Komunismu ne, komunismus jako utopické náboženství nikdy de facto neexistoval. Pablo Escobar, Abdullah Öcalan, Hisballáh, al Fatáh, OOP, Hamás a další „gueriloví hrdinové“…

Český Řád bílého lva obdržel nejen Benito Mussolini, ale také Stalin, Jásir Arafat, Kaddáfí, řezník z Addis Abeby, diktátor Mengistu Haile Mariam… Německé zločince vyznamenávaly alespoň sexem krásky z Böhmen und Mähren. Zbytky zfušovaného sociálního pseudohumanismu zkrátka cítíme dodnes. Lidstvo už vymyslelo mobily, počítače, vesmírně rakety i zázračný internet, ale ideologické utopie zatím realizovat nedokázalo. Bez sebereflexe tak přesto socialismus dál funguje, nebo se o to pokouší Evropská unie v čele se socialistou Barossem, který se snaží vytvořit novou RVHP. A jen prezident Havel věřil, že komunismus je raálný; spojil se totiž v rámci své naivní fráze: Pravda a láska zvítězí na lží a nenávistí, s komunistou Čalfou, jehož zásluhou se kvůli jeho hrozbě lustrančním osvědčením komunistů ve Sněmovně nechal zvoli komunisty za hlavu státu.

A jak to mám ve zvyku, když ve svých trapných bláholech pletu hrušky s jablky, přidávám alibistická slova Sokráta Nesokráta o tom, že vím, že nic nevím, ale že vím víc, než ti, kteří si myslí, že vědí všecko a přitom nevědí zhola nic. Je prostě zlé a špatné, když stát živí ze svých daní formou podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek desítky procent obyvatel, kteří však zemi nikdy nic z tohoto obnosu nevrátí, jelikož nepracují a prací se ani živit nemíní, když nemusí. Jedním z odpůrců této rozhazovačné sociální politiky byl filozof Matt Ridley, který vydal knihu „Původy ctnosti“ s podtitulem „Lidský instinkt a vývoj spolupráce“.

Autor ve své publikaci hovoří také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat. A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí podle Ridleye tento princip „genové součinnosti“ také pro tuto společnost. Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat asertivně ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je vždycky něco za něco.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a pokrytecky slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova „genového“ filozofa. Shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální a přivede to stát k bankrotu. Řecko, Irsko, Island…

Ani kapitalismus nemá ruce čisté. Viz. agenti CIA Usámo bin Ládin či Noriega a další. Nebýt proletářského vzdoru a jeho snahy si vše vydobýt ne prací, ale silou, nebyl by ani boj proti terorismu… Ovšem, svět neviditelné ruky trhu nikdy nevyhlašoval falešnou morálku, na rozdíl od levicové ideologie. Měl jasné parametry – svobodu, i když občas zaměňovanou s anarchii, a peníze, kterým nevadilo, jestli jsou špinavé. Chybami se člověk učí i v tržním mechanismu.

A tak je to se vším; koupíš cedník, teče, dáš ho spravit, necedí… Heslo alibistů: S důvěrou se na mě převraťte…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *