Prázdné konejšení Havlova ega – Fórum 2000…

11. Říjen, 2010 – 21:39
Václav Havel v Ostravě...  Foto: Břetislav Olšer

Václav Havel v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Stal se prezidentem a národ jásal. Zpočátku ostýchavě i já. Byl to přece vězeň svědomí, v jehož cele v Heřmanicích jsem se byl osobně podívat. Nic moc, nechtěl bych tam trávit dovolenou, ale pro získání mýtu pronásledovaného hrdiny ideální. Nabízeli mu emigraci, odmítl, národní hrdina, co asi věděl, že bude slavný, když vydrží. S devizovou i mediální podporou přátel ze Západu, proti nimž teď brojí.

Včera se na pražském Žofíně sešlo další jeho Fórum 2000, které si spoluzaložil před lety jako balzám na své zhrzené ego dosluhujícího prezidenta. Vzal raději vězení v Heřmanicích, než aby přijal nabídku StB k vystěhování bez možnosti návratu. Čekala ho přece sladká odměna. Poté se v roce 1989 zapřísahal, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a že proto bude pouze jedno volební období prezidentem. Šířil též v úzce bratrské kolaboraci s premiérem a komunistou Mariánem Čalfou své teze o fantasmagorických pravdoláskových ideálech.  Také jejich přičiněním dnes platí, že lež a nenávist vítězí na láskou a pravdou…

“Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období a pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si ve své marlborově-pivní schizofrenii. Přesto vydržel se sebezapřením a s pravdoláskovým odhodláním dvě volební období, de facto tři; s abdikací a znovuzvolením byl prezidentem ČSFR i ČR až do roku 2003. Stačil pseudohumanisticky propustit na amnestii tisíce vězňů, kteří přinesli řádným občanům další utrpení. Pak v rámci svého pacifismu, nadiktovaném Kongresem USA, zrušil zbrojní výrobu v rámci tzv. konverze na Slovensku, čímž způsobil značnou nezaměstnanost. Vzápětí si vynutil prezidentské vakuum, aby nebyl u rozdělení Československa jako prezident rozdělitel. Zvláště když těsně předtím podepisoval u sochy sv. Václava petici za celistvost Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků. Po rozdělení se pak nechal znovu vysadit na svůj trůn na Hradě.

Nyní opět pokrytecky doufá, že „světové elity“ jako Bursík a spol. pochopí, co důležitého sděluje nynější ekonomická a finanční krize. Je nespokojen s vývojem civilizace, budováním gigantických aglomerací, anonymitou, uniformismem a neblahým ovlivňováním přírody. Objevil prostě Ameriku. Navíc si hraje na Boha, který předpovídal konec Sodomy a Gomory i města pod Vesuvem – Pompejí. Je to ovšem ten samý Václav Havel, jak o něm napsal bloger Dušan Streit: …“Zejména známý řidič Mercedesu-Benz GL 500 a majitel honosné vily v Praze Václav Havel katastroficky straší dnešní konzumní a ateistickou společností, jíž prý hrozí katastrofa. To je právě od něj velmi licoměrné a pokrytecké….“

Pokud prý lidstvo nezmění svůj přístup k tomu, co ho obklopuje, a nebude pokornější, vřítí se civilizace do katastrofy, je přesvědčen exprezident Václav Havel. Lidstvo se podle něj může vzpamatovat jen tehdy, „pokud se utká se svojí krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou“. Řekl to při slavnostním zahájení 14. ročníku mezinárodní konference Fórum 2000, jež představuje jen plané, nerealistické řeči dnes už většinou bezvýznamných a vyřazených politických důchodců, kteří se snaží jako don Quijote de la Mancha větrný mlýn odradit zbrojařské a farmaceutické či jiné firmy, aby se připravily v duchu jejich naivního idealismu o biliony dolarů zisku za zbrojení a falešné pandemie prasečí chřipky…

Íránská právnička a bojovnice za lidská práva Šírín Ebadíová, držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 2003, nedávno propuštěný kubánský disident José Luis García Paneque, James A. Cusumano, předseda správní rady a majitel, zámek Mcely–zámecký hotel, Martin Bursík, exministr životního prostředí ČR, investor a filantrop Zdeněk Bakala, José Casanova, sociolog náboženství, Georgetown University z USA, Natasha Carmi-Hanna, politická poradkyně, jednotka podpory vyjednávání, oddělení vyjednávání – Palestinská správa, Jan Bubeník, zakladatel, Bubeník Partners, předseda, Corporate Council Nadace Forum 2000 – ČR a další významné osobnosti světa… Fór 2000 navštívil v minulých letech také marxista Dalajláma. Je tak významný, že se s ním kvůli Čině odmítají setkávat i američtí prezidenti…

Bylo to drsné, když se dvaasedmdesátiletý Václav Havel ocitl na jednotce IP pražské motolské nemocnice a dýchal s pomocí speciální masky. Po drobné operaci, při níž mu lékaři odstranili zánětlivé ložisko z krku, jeho pooperační stav zkomplikovalo zahlenění části pravého plicního laloku. Když jsem sledoval, jak mu v prosinci 1996 odebrali lékaři polovinu pravé plíce, aby odstranili zhoubný nádor, vzpomněl jsem si na rok 1990. To jsem byl mezi novináři, kteří byli vybráni, aby ho doprovázeli při jeho první návštěvě Ostravy.

Vlastně jsem se od něho nehnul od chvíle, když přistál speciálem na Mošnově. Seděli jsme naproti sobě v hotelu Atom i mezi horníky Dolu Staříč, odkud pocházel jeho spoluvězeň Sobas z Heřmanic a v té chvíli i jeho průvodce. Měl jsem možnost ho sledovat též při besedách se studenty, na Vysoké škole báňské mě zaujal svým náruživým kouřením cigaret. Určitě by ho v tom nepřekonal ani známý kuřácký “disident” v českém senátu Jaroslav Kubera. Škoda, že Václav Havel neměl k dispozici jeho elektronickou cigaretu. To by se možná uchránil rakovině plic.

Bylo to fascinující; seděl, povídal a přitom kouřil Marlbora. Jedna cigareta mu ještě dohořívala a už ji típal, aby si zapálil další. A tak to šlo několik hodin a byly z toho tři vykouřené krabičky. Další přibyly mezi havíři, v hotelu Atom i na hřbitově v Hrabové, kde se byl poklonit památce svého přítele spisovatele Jaromíra Šavrdy, aby večer zakončil projevem na přeplněném Masarykově náměstí a nočním osprchováním v havířském koupeli na nedaleké šachtě. Suma sumárum to za ten den činilo skoro sto padesát cigaret. Snažil jsem si představit jeho plícní sklípky a málem začal věřit stupidnímu rčení o tom, že “uzené plíce” vydrží nejdéle, jako každé uzené maso…

Trochu mi přípomínal Nerudu, jehož rodiče měli trafiku „U dvou Slunců“, i jeho povídku z těch Malostranských: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Pan Vorel byl krupař, a jelikož kouřil od rána do večera, jeho krámek i mouka, kterou nabízel, tak načichly tabákovým odérem, že u něho lidé přestali nakupovat a pan Vorel se ze strachu z bankrotu oběsil…

Za všechny své zdravotní potíže může exprezident Havel poděkovat nejen svým věznitelům, ale především cigaretám. Svalování viny na jeho vězeňský zápal plic je dosti populistický argument, i když čtyři roky vězení pro nic za nic může psychiku člověka též dosti poznamenat. Znám ale spoustu pětaosmdesátiletých Židů, kteří jako děti přežili pět let holocaustu v Osvětimi či Buchenwaldu a přišli tak z nedostatku jídla až o čtyřicet kilo své hmotnosti, přesto dnes v osmdesáti letech suverénně řídí auta a každý den plavou.

Rakovinou plic onemocní zhruba každý desátý kuřák. Ročně tato nemoc zabíjí 1,2 miliónu lidí na světě a v celosvětovém měřítku je rakovina plic nejčastější příčinou úmrtí na onkologické onemocnění. Zdravotní potíže trápí Havla řadu let. Velké problémy měl v roce 1998, kdy po operaci tlustého střeva nastaly pooperační potíže, a prezident byl po určitou dobu v ohrožení života. Trpí chronickou bronchitidou a už dříve sužovaly i srdeční potíže, dýchací potíže…

S Václavem Havlem jsem se sešel ještě několikrát. Ne osobně, ale prostřednictvím jeho netradičně pojatých dramat. Poprvé v egyptské Káhiře, kde český velvyslanec a arabista Ing. Jiří Voleš nechal vytisknout v arabštině hru bývalého prezidenta ČSFR a ČR “Memorandum” a jeden výtisk je i v mé knihovně. Byl jsem též svědkem toho, když můj dávný spolužák Petr Cibulka, asi k tomu měl své důvody, urazil Václava Havla slovy: “Jsi prase, Vašku…!” Měl štěstí, že pan prezident bral jeho slova shovívavě a se značnou rezervou. Možná i proto, že byli kdysi na stejné disidentské lodi…

Chtěl být jedno volební období prezidentem a pak se věnovat psaní. A co říká na dramata Václava Havla režisér emigrantského Nového divadla v Torontu Pavel Král? “Je to můj názor, ale myslím si, že Havel není světový dramatik. Až jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se už moc hrát nebudou. Možná, že se ale pletu. Snad až skončí svoji prezidentskou éru, že teprve napíše něco fantastického, protože má určitě spoustu zážitků.” Potom všechny znovu upozorňuje, že mluví jen sám za sebe a nebere jiným jejich názory, ale hned dodává: “Havlova “Zahradní slavnost” je jedna z nejlepších her, potom jsou dobré i “Audience” a “Vernisáž”, kterou jsme také hráli, ale tu už lidé nechápali, o čem to je.”

“Když jsem se učil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo…”

„Buďme rádi, že už to nemusíme dávat. Ne že by to bylo až tak špatné, ale hlavně, že už to není politicky nutné, že tam u nás doma máme zase klid!” přidává se Tomáš Mašek. “Nás ale lidé nutili a přiměli, abychom ho hráli. A my to chtěli hrát, když byl Havel ve vězení. Bylo to moc důležité.”

“Spousta disidentů psala knihy a také ne každá byla dobrá,” souhlasí Pavel Král. “Havel mohl trpět, jako zvíře, to všechno uznávám a klaním se před ním hluboce, ale to ještě neznamená, že je to literát, dramatik, nebo muzikant. Havel nikdy klasikem nebude také proto, že nemluví normální češtinou. To jeho “Pokoušení” byla fakt moc těžká hra, stavba jeho vět je strašně komplikovaná.”

“Hráli jsme přece i Havlovu “Žebráckou operu” a to byl spíš okopčený Brecht a John Gay, ale přiznám se, že jsem mu ani tady moc nerozuměli!” říká Bohuš Máca. „Znovu vám říkám, že by mohl být klasik, pokud by se vyjadřoval normální češtinou…”

Takový je člověk Václav Havel. Když umíral na rakovinu plic můj přítel Zdeněk Havlíček, proslulý televizní režisér, utěšoval jsem jeho dceru, když mu vyoperovali jednu plíci, že se na to dnes už skoro neumírá. Jako příklad jsem uvedl právě Václava Havla.

„No jo, táta není Havel, aby mu dali speciální tým chirurgů a nadstandardní nemocniční pokoj s výjimečnou obsluhou….“ řekla mi jeho dcera. Měla pravdu. Zdeněk za pár dnů na to zemřel…

http://www.petr-kral.com

Reklama:
  1. 3 reakce na “Prázdné konejšení Havlova ega – Fórum 2000…”

  2. Trochu tendenční.
    Všichni jsme nedokonalí a všichni chceme získat uznání, být vidět… Aspoň v hloubi duše.
    Alespoň nebyl padouch..

    od Jan Matys v Led 6, 2012

  3. Hlavně, že pan Havel nebyl tendenční, když hrabal jen pod sebe…

    od olser v Led 6, 2012

  1. 1 Trackback(s)

  2. Úno 11, 2016: temple run game

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *