Jak se sliby mění v trapné kompromisy, aneb Topolánek v pekle…?

25. Září, 2010 – 19:54

Tak máme pár měsíců novou vládu. Je to super. Všechno poprvé; beztrestné přiznání ministrů, že si předplatili svá křesla milionovými dary, poprvé, kdy se ministr vnitra stal ministrem, jen aby ukojil své ego a znovu rozvířil uzavřenou kauzu s Kajínkem, kterou mu zrušili jako šéfredaktorovi TV Nova, a aby zlikvidoval stopy svého šéfování v 90milionovém časopise Svět pojištěnce.

Naopak poprvé nemá ministerstvo vnitra peníze, aby naplnilo Johnovu vizi: „Korupčník si řekne o peníze, policie mu je dá, ale on se raduje tři vteřiny, protože pak je zatčen…“ Poprvé bude zrušena cizinecká policie a půl milionů cizinců u nás bude mít konečně pokoj od dotěrných policajtů. Poprvé ministři škrtali v rozpočtu jako chudí hosté v hospodě; vzali jídelní lístek a zakryli si levou stranu a na té vpravo hledali v cenách nejlevnější menu, aby ušetřili… Poprvé, kdy byl ministr obrany usvědčen šéfem NATO z lobbování pro zbrojařskou firmu.

Poprvé ještě nedostaly školy ani korunu ze slíbených více než čtyř miliard evropských korun k 1. září 2010. A ministr Dobeš odvolal náměstka Pilína, ale veřejně prohlašoval, že k tomu neměl jiný důvod než tlak medií, že ten člověk je perfektní, kál se, že porušil vlastní zásady jednání s lidmi. Přitom lhal; ho nikdo nikam netlačil, natož média. Poprvé se bude muset špičková zdravotní péče v Česku omezit, a to i přesto, že na ní pacienti mají podle Ústavy právo. Několikamiliardové rezervy zdravotních pojišťoven se totiž vyčerpávají a příští rok už půjde hospodaření pojišťoven do mínusu…

Prostě super; odvolávám, co jsem odvolal! Tuto repliku známe z proslulé české pohádky. Politikům to nevadí. Na bajky jsou kadeti. Zruší rozestavěné stavby na dálnicích a železnicích, aby je vzápětí zase povolili, když jim stavební firmy na papíře per huba slíbí, že je zlevní o pět procent. Co bude za čtyři roky, pánbíček nás ochraňuj. Poprvé existuje několik tisíc rodin s dětmi se zdravotním postižením, pro které ztráta sociálního příplatku znamená propad do hmotné nouze, poprvé zadlužení českých rodin přerostlo bilion a čtvrt Kč… Ministr Drábek se zase vyděsil čtyřicetitisícové demonstrace odborářů a vzdal se nejmíň na rok svých škrtacích platových vizí. Ani snaha vtěsnat do Zákoníku práce výpověď bez udání důvodů se mu moc nevyvedla…

Škrtaj, škrtaj, vykrůcaj, zní unisono heslo trojkoalice. Jen premiérův instinkt asi funguje, když řekl, že plošné škrtání není projevem schopností ministrů reformovat. Že by psychický blok z doby před zhruba osmi roky, kdy vyděšeně telefonoval do Prahy, aby rázně odmítl nabídnutou ministerskou funkci… Možná by skončil bez happyendu jako příběh mého přítele MUDr. Jurije Ščerbaka, kterého jsem Kyjevě poznal jako ministra životního prostředí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Jeho životní peripetie byly velmi vzrušující. Byl mezi lékaři, kteří vyrazili v sanitě se zdravotníky 26. dubna 1986 zachraňovat lidi do atomové elektrárny V. I. Lenina v Černobylu, když explodoval její čtvrtý reaktor RBMK.

Vmžiku se z něho stal zatvrzelý odpůrce atomové energie a hlavně AE Černobyl, protestoval jako člen hnutí strany zelených Zelený svět, podporoval Greenpeace tak dlouho, až se z něho stal ministr životního prostředí Ukrajiny, aby odhodlaně všechny nešvary administrativní cestou zlikvidoval. Ovšem narazil. Najednou byl členem vlády země s průmyslem a uhelným Donbasem, s evropskou obilnicí, s výrobci potravinářských chemikálií, ročně se zde vytěžilo až 200 milionů tun uhlí a vyrobilo na 50 milionů tun oceli a tak dál.

Milý Jurij zjistil, že život jsou také kompromisy a ne jen čisté životní prostředí. Když chtěl zrušit továrnu na umělohmotné obaly pro potraviny, která nejvíc znečisťovala karcinogedy ovzduší, řekl mu ministr průmyslu, že tím naštve lidi, co nebudou mít práci a co jíst. Zrušení chemičky a dalších exhalátových firem zas narazilo na nezaměstnanost, plnění socialistických závazků a plánu, též pochopil, že energie není výmysl a že zatím bez AE bude nejen Kyjev bez elektřiny…

Všechno bylo v té zadlužené zemi najednou úplně jinak. Také Jurij dospěl k závěru, že nasliboval nesplnitelné, pak musel začít s úhybnými manévry a odvolávat odvolané, až si pobouřil své zelené stoupence, co ho zvolili, a nakonec se raději vzdal ministerského postu a šel dělat velvyslance v Izraeli. Inu, trafiky existují po celém světě, nejen v Česku. Celá současná česká vládní šaráda se zvláště v tomto období před volbami podobá anekdotě o Mirku Topolánkovi…

Přišel Mirek do nebe a svatý Petr mu říká: „Zasloužil sis nebe, tvoje sebereflexe byla úžasná. Máme tady ale takový zvyk, že dáváme našim klientům na vybranou. Napřed stráví týden na exkurzi v pekle, potom v ráji. Sami se můžou rozhodnout, které prostředí si vyberou…“

Mirek souhlasil a odjel výtahem do pekla. Byl v šoku. Všude krásné prostředí, čisté ulice, nádherně omítnuté domy, všichni ho zdravili, ahoj Mirku, jako předseda EU jsi byl skvělý. A k tomu exkluzivní bary, hospody, pivo, párky, nešumnější dívky… Takové peklo se mu zamlouvalo. Pak ale musel též na týden do ráje. A zase žasl.

Nikde žádný družný život, nikdo ho neznal, žádné hospody, bary, sličné dívky, kuřáci a alkohol. Lidé byli k sobě slušní a zdvořilí, bavili se pouze o divadle, hudbě a literatuře, žádní rowdies, neonacisté či nepřizpůsobiví a sociálně vyloučení spoluobčané. Prostě nuda…

Mirek se po týdnu vrátil otrávený ke svatému Petrovi: „Tak co, kde chceš trávit svoji věčnost?“ Topolánek pokrčil rameny: „Slíbil jsem si sebereflexi, že už budu navždy hodný, dědečšu, ale pro můj valašský naturel se toto intelektuální rajské prostředí nehodí. Já bych radši to peklo…“

Jak rozhodl, tak se stalo. Opět celý dychtivá vlezl do výtahu. Když se ale ocitl definitivně v pekle, nevěřil svým očím. Všude špína, odpadky, inverze a kouř, nikdo ho ani nepozdravil, lidé byli otrhaní a chovali se k sobě sprostě, pivo bylo teplé, párky samá šlacha, domy oprýskané, než se otočil, někdo mu čorknul hodinky…

„Co se to stalo? Proč taková děsivá změna?“ ptal frustrovaně se lucifera. „Změna? Tak to tady vypadá pořád, jen když jsi tu byl poprvé, byla zrovna předvolební kampaň…“

Peklo, nebe ráj… Další pohádková říkanka. Kdo si co vybere a podle čeho? Podle cen na jídelním lístku, nebo snad podle zásluh…?

http://www.petr-kral.com

Reklama:
  1. 3 reakce na “Jak se sliby mění v trapné kompromisy, aneb Topolánek v pekle…?”

  2. Anektoda o Mirkovi je velmi trefna. Naposledy jsem v anektote popisovany pocit „povolebniho pekla“ zazil na bratislavskem hlavnim zelecnicnim nadrazi. Tedy bez cornutych hodinek.

    P.S.
    Netvrdil jste, ze se nebudete o ceske politice vyjadrovat, kdyz jste nevolil?

    Ale na druhou stranu to chapu, ja take zasnu, co se tu deje.

    od David Mrnustik v Zář 29, 2010

  3. Nebudu se vyjadřovat k výsledkům voleb, obecně mám svůj prezentovaný názor…

    od olser v Zář 29, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *