Levicový server nezůstává nic dlužný své pověsti…

22. Září, 2010 – 0:46
Podobnost s nacistickým Německem...?    Foto: Břetislav Olšer

Podobnost s nacistickým Německem...? Foto: Břetislav Olšer

Dočetl jsem se na jednom levicově laděném serveru, jak jsou Židé hnusní. Chápu, svůj k svému; sotva přepadl Egypt Izrael v říjnu 1973, Sovětský svaz začal bez váhání zásobovat arabské armády svými nejnovějšími zbraněmi, které přivodily Izraelcům těžké ztráty. Přitom v roce 1948 porušil Stalin embargo OSN a povolil tajně dodávat z Československa zbraně židovsko-sionistickému státu, co se mu zdál povolný jako sedmnáctá republika SSSR. Jenže se přepočítal… 

Četl jsem a žasl. Taková snůška „zaručených“ proslovů historiků, politiků a jiných zjevně proarabsky orientovaných „znalců“ se však jen tak nevidí. Klasická demagogie; vybrat, co se hodí a zbytek taktně zamlčet. Osobně se snažím rozdávat na obě strany. Třeba blogy o židovském a izraelském terorismu nebo o oslabení tradice judaismu s vymíráním pravověrných Židů.

„Založení státu Izrael si vyžádalo destrukci 531 palestinských vesnic, 11 městských čtvrtí ve městech Tel-Aviv, Haifa a Jeruzalém a vypuzení tří čtvrtin palestinské populace z domovů…“

Tolik citace pod kritikou, že média ČR věnovala hodně prostoru založení Izraele, ale prý o „katastrofě“ Palestinců ani slovo. Bylo by to na příliš dlouhé povídání o tom, že lokální Arabové, co si říkají Palestinci, programově Židy vraždili dávno před založením Izraele. Po odhlasování státu Izrael obklíčila 15. prosince 1947 Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100 tisíc židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. V březnu 1948 bylo město zcela odříznuto a v květnu Transjordánsko zaútočilo a okupovalo východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů. Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory začali používat na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům.

Nyní pár faktů podle historických záznamů v knize Martina Gilberta “Izrael – Dějiny”. Je jasné, že podle renomovaného britského historika, mj. životopisce Winstona Churchilla, jsou zachyceny zcela nezpochybnitelné události a citace z dokumentů…

Židovská agentura vyslala 10. května 1948 svoji nejlepší vyjednávačku Goldu Meirovou na tajnou misi k zajordánskému králi Abdulláhovi, aby s ním projednala hranice budoucího státu Izrael.

“…Měla jsem cestoval v tradičních tmavých a širokých šatech arabské ženy. Nemluvila jsem skoro vůbec arabsky, ale bylo nanejvýš nepravděpodobné, že by mě jako muslimovu manželku, doprovázející manžela, mohl kdokoli vyzvat, abych cokoli řekla…” (Jejím průvodcem a fiktivním manželem byl Ezry Danina, arabský expert Židovské agentury.)

“Proč tolik spěcháte s vyhlášením svého státu?” zeptal se mě král. “Nač ten shon? Jste tak netrpěliví!” Řekla jsem mu, že národu, který čekal už 2000 let, se nedá vyčítat, že “spěchá”… (Na odmítnutí jeho podpory vzniku Izraele mu řekla): Jestli nám nemůžete poskytnout víc, než jste právě udělal, pak bude válka a my ji vyhrajeme. Ale možná se setkáme znovu – po válce, ale to už bude existovat židovský stát…”

A jak probíhalo ono „vypuzení“ palestinské populace z domovů…? Dne 23. dubna 1948 hlásil korespondent The Times do Londýna: „Židé si přejí, aby se Arabové uklidnili a vrátili se k normálnímu životu, ale evakuace pokračuje.“ Pátého května poznamenal britský vojenský pozorovatel: „Židé podnikají rozsáhlé úsilí, aby zabránili všeobecné evakuaci, ale zdá se, že jejich propaganda má malý účinek…“

„Zatímco jednotky Hagany distribuovaly letáky vyzývající Araby, aby zůstali a vrátili se k práci (a zakazující izraelským vojákům rabovat), Vysoký arabský výbor, sídlící tehdy v Damašku, naléhal na Araby, aby odjeli. Jedním z důvodů, které uváděl, bylo, že arabské letecké síly mají v úmyslu bombardovat Haifu a tímto postihnout Židy. Svůj vliv uplatňoval i jeruzalémský muftí, který doufal, že se mu podaří vytvořit prozatímní palestinskou arabskou vládu na severu země a tvrdil, že invaze arabských armád se blíží a celá země pak padne do arabských rukou. Do té doby je nejbezpečnější být daleko od pravděpodobných oblastí konfliktu…“

Ano, zlí Židé měli jen zákeřné a zrůdné myšlenky, jak vyhnat a pozabíjet Araby, zatímco Arabové naopak oddaně čekali, až jim sionisté rozmlátí hlavy železnými tyčemi. Ovšem o tom, že 13. května 1948 obrněné vozy Arabské legie pronikly do osady Kfar Ecion, kde patnáct obránců vyzval důstojník Arabské legie k odložení zbraní. Vzal si fotoaparát, aby si vyfotil zbabělé vzdávající se Židy, ale vtom přišel jiný Arab se samopalem a vojáky postřílel. Pak Arabové povraždili i židovské civilisty, z nichž mnohé ještě rozsekali…

Martin Gilbert také vzpomíná na 14. květen 1948, kdy hlasovaly Spojené národy o statutu Jeruzaléma. „Arabské národy trvaly na tom, že Jeruzalém nesmí být mezinárodním, ale arabským městem, navzdory židovské většině. V šest hodin večer newyorského času, kdy mandát OSN formálně skončil, představitel Iráku vstal a nadšeně vykřikl: „Komedie skončila! Valné shromáždění ztratilo své nástupnické právo. V Palestině nebude žádná správa OSN, ale jen přímá válka, konfrontace mezi Židy a Araby v boji o moc…“

V Izraeli je dnes více než milion izraelských Arabů, kteří mají možnost svobodně vyznávat svoji víru – křesťanskou ču islámskou. Mají k dispozici kostely i mešity s minarety a muezziny. Arabové z východní části Jeruzaléma nyní dokonce zaplavují úřadovny izraelského ministerstva vnitra, aby vyplnili žádosti o udělení občanství. Činí tak z obavy, že jejich část města bude předána Palestinské samosprávě a oni tak přestanou být izraelskými rezidenty, čímž přijdou o přístup k izraelskému sociálnímu systému a zdravotní péči.

Palestinská správa si stále nárokuje celou východní část Jeruzaléma, která se nacházela v letech 1949 až 1967 pod jordánskou okupací. V této části města žije přibližně čtvrt milionu Arabů, z nichž však jen 12.000 má izraelské občanství, zbytek má v drtivé většině občanství jordánské, resp. „občanství palestinské autonomie.“

Podle aktuální zprávy ministerstva vnitra však o udělení izraelského občanství za poslední půlrok požádalo okolo 3.000 jeruzalémských Arabů, zejména těch, kteří žijí v okrajových částech města, o nichž se hovoří jako o oblastech, jichž by se Izrael měl vzdát především. Pokud by tito Arabové přestali být izraelskými rezidenty, přišli by měsíčně o sociální podpory, přídavky na děti a další dávky v celkovém objemu statisíců dolarů. Současný systém je však k získání izraelského občanství nijak nenutí, neboť pro poskytování sociálních a zdravotních služeb je v Izraeli podstatné místo pobytu, nikoliv občanství.

Nastává tak paradoxně situace, kdy Arabové masivně žádají o izraelské občanství a chtějí se přidat k 1,4 milionu izraelských Arabů, zatímco Palestinská správa požaduje, aby území budoucího Palestinského státu bylo Judenrein, etnicky vyčištěné od všech židovských obyvatel. Paradoxně zcela obráceně se k muslimům chovají v “nedemokratickém” Izraeli, kde můžou kromě sebevražedných atentátů skoro všechno a ve 120členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk židovského státu.

„Mohu napsat nekonečný seznam podobností mezi nacistickým Německem a Izraelem. Zabrat půdu a majetek, odepřít lidem přístup ke vzdělání, a omezit jejich přístup k výdělku na živobytí, a tak zničit jejich naděje, to vše s cílem vyhnat lidi pryč z jejich země. A co já osobně shledávám otřesnějším než znečištění něčích rukou od zabíjení lidí, je vytváření situace, kdy se lidé začnou zabíjet navzájem. Pak rozdíl mezi oběťmi a pachateli slábne. Zaséváním svárů v situaci, kdy neexistuje jednota, rozšiřováním propasti mezi lidmi – jak to dělá Izrael v Gaze….“ říká německý žid Hajo Meyer, autor knihy „Konec judaismu“.

Roku 2002 rozhodl Nejvyšší izraelský soud, že vláda nemůže přidělovat pozemky na základě etnického či náboženského původu. Izraelští Arabové mají stejné možnosti získat vedoucí pozice v zemědělských, průmyslových podnicích či ve státních službách. Arabští studenti mají volný přístup na střední a vysoké školy, desetitisíce lokálních Arabů, co si říkají Palestinců, jsou zaměstnávány v Izraeli. V čem je ona podobnost s nacistickým Německem…?

Stále více palestinských Arabů se prý přidává na stranu Izraele, podobně jako syn zakladatele Hamásu Mosab Hassan Jousef, anebo Walid Shoebat, narozený v Betlémě. Dnes Shoebat bojuje proti islamistům a horlivě podporuje Izrael. Tvrdí, že existuje paralela mezi radikálním islámem a nacismem.

„Velice se omlouvám izraelským vojákům, kterým jsem ublížil, byl jsem vychován od dětství v nenávisti k Židům“, prohlásil Shoebat. Také jiný bývalý člen islámské teroristické organizace, Dr.Tawfik Hamid, tvrdí, že “Izrael udělal ze své strany dost ústupků a teď je na řadě muslimský svět. Židé jsou velkým národem a neměli by přenechat území barbarům, nemají ustupovat radikálům, neboť čím více jim ustoupí, tím větší požadavky vznášejí.“

Koho by napadlo, že stát se svými kořeny v době krále Saula, ačkoliv židovské kmeny se na jeho území usídlily již ve dnech Jozue, Mojžíšova nástupce, že Saulův počin bude zapsán v Bibli v Knize žalmů jeho nástupcem králem Davidem, jehož syn Šalamoun postavil První Chrám.

Inu, vážení levicoví příznivci Arabů. Je třeba vidět věci v souvislostech a hlavně objektivně…

http://ocadlik.blog.idnes.cz/c/156232/Prezivsi-Osvetimi-Ztotoznuji-se-s-palestinskou-mladezi.html

http://www.petr-kral.com

Reklama:
  1. 19 reakce na “Levicový server nezůstává nic dlužný své pověsti…”

  2. Je třeba vidět věci v souvislostech a hlavně OBJEKTIVNĚ pane Olšar!

    od Filip v Zář 23, 2010

  3. Nic jiného nedělám. Uvedl jsem svůj názor a k tomu i názor druhé strany. Co může být objektivnějušího?

    od olser v Zář 23, 2010

  4. Článek, na který reagujete, je rozhovorem s člověkem, který přežil Osvětim. Vy na ten rozhovor reagujete absolutně jednostrannou a naprosto nekritickou propagandou Izraele. Už tohle samotné je poněkud zvláštní.

    Nejkouzelnější však je, že jste z rozhovoru s člověkem, který přežil Osvětim vyčetl, jak píšete v úvodu, že „židé jsou hnusní“. To musíte být kouzelník, nebo kouzelný demagog, vyberte si sám.

    Co už však kouzelné není, je vaše zlehčování brutality skupin Hagana, Irgun a Lechi. Ironie, se kterou píšete o rozbíjení hlav železnými tyčemi je až nechutná. Zato slovo každého Araba zde popisujete jako slovo samotného ďábla s nejtemnějšími myšlenkami.

    Váš ideologický boj jste pasoval nad humanitu, stejně jako to dělali nacisté. OStatně jak sám píšete: svůj k svému.

    od Pravda v Zář 24, 2010

  5. Vážený, u zmíněného rozhovoru je též odkaz na článek v Britských listech, kde je vše proarabské vypsáno až moc. Jste pěkný hnus…

    od olser v Zář 24, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *