Neposíláš děti do školy, žádné sociální dávky…

10. Září, 2010 – 14:01
Rodina Krosčenova v Paříži...  Foto: Břetislav Olšer

Rodina Krosčenova v Paříži... Foto: Břetislav Olšer

Nedávno jsem se zeptal admina Patrika Bangy, co by čistě hypoteticky učinil na místě ministra práce a sociálních věcí ČR? Protože je to jeden z nejrealističtějších Romů, které znám, jeho odpověď byla okamžitá a zcela rázná…

„Asi bych byl prvním romským ministrem, zastřeleným rozzuřeným Romem. Zavedl bych totiž bez pardonu pro všechny, tedy pro gadže i Romy, nesmírně přísné zákony. Máš hodně dětí, přídavky budeš dostávat pouze na dvě. Neposíláš děti do školy, žádná podpora, ani na děti, ani v nezaměstnanosti… A tak dál, víc už toho říkat nebudu, aby mě fakt nezlikvidovali, byť je to vše myšleno pouze hypoteticky…“

Před čtyřmi lety podobný postup začala uplatňovat břeclavská radnice. Takto tam bylo potrestáno dvanáct rodin. Ti, kteří byli zvyklí žít ze sociálních dávek, si jo dávali pozor, aby dítě do školy chodilo. Páni konšelé ve vládě to však zakázali. Nevzali tím ale chuť do rázných opatření Brňanům.

Prvních pět rodin přišlo v Brně o sociální dávky kvůli tomu, že rodiče nedohlédli na školní docházku svých dětí. Peníze začal lidem brát sám magistrát. Podobný plán brát lidem dávky představili nedávno ministři školství a sociálních věcí. Než se ale vládní úředníci rozhejbají, miliony ze státní kasy jsou fuč.

Změnu přístupu iniciovala radnice městské části Brno-střed, kde se nacházejí sociálně vyloučené lokality a žije tam nejvíc problémových rodin, u nichž řešili kurátoři záškoláctví jako nejčastější potíž s dětmi a mládeží. Tímto způsobem se řešilo v loňském roce přes sto zanedbávání školní docházky. Je to přes padesát procent všech případů s nezletilými a mladistvými.

Rodiče by mohli přijít o částku v rozmezí od 2600 korun až do 5480 korun měsíčně, což by měl být dostačující nástroj pro to, aby dospělí své povinnosti nezanedbávali. Dnes je na řadě Ústecký kraj, kde se zejména romské rodiny mají nač těšit.

Další vlaštovka, co sice jaro nedělá, ale co kdyby, odtartovala před časem už v Chomutově. Tamní úřad hájil peníze z rozpočtu města. Magistrát prostřednictvím exekutorů všem lidem, kteří městu dluží peníze, zabavil sociální dávky hned poté, co jim je úřady vyplatily. Některým rodinám tak zbylo třeba jen tisíc korun na měsíc. Exekuce přispěly ke zlepšení platební morálky obyvatel Chomutova, jehož pohledávky vůči zhruba 4 000 dlužníkům přesáhly 240 milionů korun.

Při exekucích se podařilo vybrat asi 200 tisíc korun, na dalších 570 tisíc korun byl s obyvateli uzavřen splátkový kalendář. Hlavní byl právnický výklad – sociální dávky se nerovná peníze. Sociální dávky jsou jen papír s razítkem, písemné rozhodnutí. Nebyl to papír-cenina, nýbrž papír, na kterém jsou vypočteny sociální dávky, a ten teprve v pokladně lze směnit za peníze. Exekutor zabavil peníze, nikoliv dávky. Nezkoumá, ani nemusí, z jakého zdroje ony peníze pocházejí…

„V případě, že bychom zastavili právě tento poslední možný krok, jak nás vyzývá ministr Kocáb, porušili bychom povinnosti vyplývající ze zákona o obci, protože obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k jejich promlčení,“ řekla primátorka Ivana Řápková.

“V podstatě tím potvrdil, že postup města vymáhat své pohledávky pomocí exekutora, který odebírá finanční hotovost po vyplacení sociálních dávek, je v pořádku. Jasně se ukázalo, že město jde správným a zákonným směrem,” uvedl mluvčí magistrátu Tomáš Branda.

Starostka Liana Janáčková z Ostravy-Mariánských hor a Hulvák sama ví, o čem to je, mít v obci tisíce nepřizpůsobivých občanů. Jak to leze do obecního rozpočtu. Proslula přece svým mediálním postupem, kdy údajně chtěla Romy vyštvat z Ostravy a nabízela jim v roce 1997 letenky do Toronta. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější. Mínila od nich pouze odkoupit pro obecní využití jejich byty, za které by jim dala odpovídající část peněz na letenky.

Tím chtěla zabránit černému obchodování s obecními byty, což také řekla před televizní kamerou při natáčení diskutovaného pořadu TV Nova. Autor tohoto dokumentu “Cikáni jdou do nebe” o emigraci Romů do Kanady však účelově ponechal jen část slov starostky, čímž z ní udělal dokonalou rasistku.

Přitom obvod starostky Janáčkové investoval statisíce do těchto bytů, v nichž si Romové vytrhali parkety, aby si s nimi topili. Navíc vyřezávali díry do dveří pro své psy, a co nebylo přibité, to prodali. Měla v záměru pouze zachránit z nich co se dá, a proto ta velkorysá nabídka letenek za byty, které byly navíc zadlužené, jelikož jejich nájemníci samozřejmě neráčili spěchat s nájemným. Nakonec však nebyla koupena ani jedna letenka. K čemu, když na ně vystačilo 30 tisíc Kč, které dostali od státu vyplavení Romové jako náhradu za spáchané škody při záplavách… Zdálo semi, že racionální řešení neexistuje. Přesto mám pocit, že někdo konečně objevil Ameriku…

Dostal jsem e-mail od obyvatelky Košic. Cituji jen jeho skromnou část: „Bývam v Košiciach a sme obyčajná, normálna rodina ako tisíce iných na Slovensku. Bývam na sídlisku, ktoré je vzdušnou čiarou ani nie km od sídliska Lunik IX. Naše sídlisko je malé, príjemné, na konci mesta. Domy sú nízke, dvojposchodové, lebo sme blízko letiska. Za domami je pole a krásny výhľad na okolité kopce, polia a LUNIK IX. Sídlisko Lunik IX je postavené asi v najkrajšej časti KE. Z jednej strany je les a z druhej strany ho obmýva Myslavský potok. Jedným slovom idylické bývanie keby….

Keby som sa nezobudila pred pár dňami a rovno pod mojimi oknami ležal súložiaci cigán s cigánkou. Začala som ich vyháňať, no asi 10 minút nič /vedro s vodou tam nemalo dolet/. Tak som začala hádzať paradajky. Vtedy vstal cigán s gaťami spustenými „na pol žrde“ pobral sa preč obchytkávajúc polonahú cigánku jednou rukou a druhou päsťou mi hroziac a nadávajúc…

Cigánske deti fetujú už od dvoch rokov, neviem, či im to rodičia dávajú aby zahnali hlad, alebo prečo… To čo robia, nebudem rozoberať, lebo je toho strašne veľa. Tiahnu v obrovských tlupách v kuse. Hulákajú, hrešia, bijú sa, súložia, kadia, močia, pijú, vracajú, chodia štvornožky po zemi, spia hoci kde …. Je im proste jedno kde sú, kedy sú a čo robia. Keď ku mne niekto príde a toto vidí, pripadám si ako asociál, nie len ja…“

Vzpomněl jsem si, jak jsem se cestou do Toronta při mezipřistání v Paříži seznámil s ostravskou romskou rodinou Krosčenových, kteří se rovněž rozhodli požádat Kanadu o status uprchlíka. Asi ten případ znáte; uvádím ho jako vzorový často. Romští manželé a jejich čtyři děti ve věku od osmi do třinácti let utíkali z Česka podle jejich vlastních slov hlavně před Romy. Tedy že někdy nestačí, aby děti Romů do školy chodily, když jim v tom jejich soukmenovci drasticky brání.

Děti této rodiny patřily ve škole k nejlepším a rodiče nechtěli, aby skončily v nějaké romské bandě, která krade, bere drogy a přepadá lidi. Matka, jež byla ze třinácti dětí, ani její manžel nebyli nikdy trestáni. Vezli si sebou do Kanady čistý výpis z trestního rejstříku. Navíc hlava rodiny osvědčení o svářečských zkouškách a učebnice angličtiny hlavně pro děti, které chtěly v Kanadě začít nový život.

“Ráno syna zbili romští kluci, že chodí do školy a ne s nimi krást, odpoledne měl problémy s výrostky od gadžů, kteří ho šikanovali za to, že je Rom,” řekla mi jejich matka Denisa. Navíc emigrace nic neřeší, polovina Romů se v Kanadě marně pokoušela získat azyl a teď se musí příkazem imigračních orgánů vracet zpět…

A doufám, že nikdo nikoho kvůli vyžadování plnění zákona o povinné školní docházce nezlikviduje. Ať jsi Rom nebo gadžo, konec flákání, ty sociálně vyloučený, žádné lážo plážo…

http://www.petr-kral.com

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *