Géniové ztracení ve vražedných kleštích Blízkého východu…?
1. Září, 2010 – 7:42
Evgénie přežila sebevražedný atentát a nyní rehabilituje v nemocnici Hadassah... Foto: Břetislav Olšer
Rakovina je největší postrach lidstva. Čím dřív lékaři odhalí nádorové bujení v lidském těle, tím je vyšší naděje na úspěšnou léčbu. Malým zázrakem lze nazvat podle ČTK prohlášení izraelských vědců, že sestrojili přístroj, který dokáže odhalit rakovinu z pouhého dechu nemocného. Tento „elektronický nos“ je schopen rozlišit mezi dechem zdravého člověka a pacienta s maligním nádorem i dalšími typy rakoviny.
Zařízení doktora Hossama Haicka, založené na nanomateriálech, rozpozná změny podle chemických látek, které se při rozvoji nemoci objevují v dechu pacienta. Počítač dokázal podle analýzy jejich dechu s velkou přesností určit, kdo je nemocný a kdo zdravý. Přístroj dokáže odhalit rakovinu tlustého střeva, plic, prostaty, prsu a a další zhoubná bujení.
Strávil jsem na oddělení transplantací a dialýzy v jeruzalémské nemocnici Hadassah spoustu času, když jsem si připravoval podklady pro svůj román z tohoto prostředí „Krev pod obojí“. Krev prolitá i darovaná, žádná modrá či bílá, ale rudá pro všechny lidi stejně. Osmičlenný izraelský vědecký tým „Immunarray“ mimo jiné pracuje v současné době rovněž na krevním testu „I-Chip“, který slibuje diagnostiku rakoviny plic a řady dalších nemocí v jejich samých počátcích. Výrobek by mohl zachránit velké množství životů, neboť rakovina plic, je-li zjištěna v raném stádiu, může být chirurgicky zastavena a více než 90 procent pacientů pak žije nejmíň ještě dalších pět let. Tým ,,Immunarray” se rozhodl zaměřit nejprve na rakovinu plic, a to kvůli jejímu rozšíření, smrtelné povaze a také proto, že osoby, nemocí ohrožené, jsou snadno určitelné. I-Chip je mikrozařízení, které vypadá podobně jako elektronický čip, ale obsahuje biologické molekuly namísto elektronických obvodů.
„Jestli léčíme Palestince, kteří se zranili při útoku na Židy?“ s údivem opakuje mou otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddělení nemocnice Hadassah, největšího zdravotnického zařízení v Izraeli a na Blízkém východě. ”Samozřejmě, politika zůstává před branami nemocnice,“ říká na můj vkus poněkud pateticky. „Někdy dokonce arabský atentátník leží hned vedle své zraněné oběti, aby si uvědomil, co zlého provedl. Přísahali jsme přece pomoc všem potřebným lidem bez rozdílu,“ vyslovuje klišé, jež však může být klišé v Evropě, ne však v Izraeli.
Jinak by se izraelským lékařům nepodařilo dostat do čela světových týmů chirurgů, vynikajících při transplantacích lidských orgánů, daří se i vědcům, vyvíjejícím jedinečné diagnostické metody. Něco málo o Hippokratovi a jeho etických požadavcích na jednání lékařů vím, I když mnozí z nich tvrdí, že tato přísaha už v moderní medicíně neplatí, proto mě postoj lékařů v židovské nemocnici překvapuje. „Zcela samozřejmě děláme transplantace orgánů mezi Židy a Araby a obráceně. Loni jsme takových operací uskutečnili hned několik,” říká ředitelka Public Relations Hadassah Barbara Sofer.
Obchod s lidskými orgány je obecně amorální, neetický a zhůvěřilý počin. V Izraeli proto může být podle zákona uskutečněna transplantace pouze mezi jeho občany. Z více než sedmi milionů občanů židovského státu ho tvoří i milion Arabů. Transplantace se ale v Izraeli nesmí provádět za peníze, stejně tak nelze platit za darovaný orgán. Pokud ho chce někdo darovat, jedná se především o kompabilitu rodinných příslušníků, musí podepsat dokument o tom, že svůj orgán daruje dobrovolně a zcela nezištně, tedy bez finanční odměny.
Jak uvedl zpravodajský web Arutz Sheva, izraelský parlament v minulých měsících přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18.000 šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů. Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka.
Zákonu, který má podpořit darování orgánů a podle něhož bude mít rodina umírajícího právo rozhodnout, zda má být smrt prohlášena při „smrti mozku“ nebo „selhání srdce“, vyjádřili podporu také izraelští vrchní rabíni Jona Mecger a Šlomo Amar. V charedim čtvrtích v Jeruzalémě se přesto objevily plakáty s nápisem „Nezavraždíš“, které žádají zbožnou veřejnost, aby se připravila na boj, „který otřese základy této země“, proti předloženému návrhu zákona. Současně jsou citována slova rabínů, že lékaři nesmějí asistovat při transplantacích na základě mozkové smrti. Zatím se žádný takový chirurg ještě nenašel…
Jedním ze zachráněných pacientů byl 50letý izraelský Arab Mahzana Valid, který trpěl nevyléčitelnou chorobou jater. Pokud by mu lékaři do půl roku netransplantovali zdravá játra, zemřel by. Dárcem byl 51letý Oded Volek ze židovské osady u Hebronu. Když se na své motorce vracel z práce domů, zasáhl ho do hlavy výstřel palestinského atentátníka. Po převozu do nemocnice ho ihned operovali, průstřel lebky a silné mozkové krvácení byly ale i přes okamžitou pomoc fatální a lékaři konstatovali smrt mozku.
Po dvanácti hodinách jedné z nejnáročnějších transplantačních operací za účasti sedmdesátičlenného týmu lékařů a jejich asistentů se stal Mahzana Valid opět zdravým mužem a projevil přání seznámit se s rodinou svého zachránce. Lékaři mu sdělili, že je to možné, pokud mu ovšem nebude vadit, že dárcem jater byl Žid. Mahzana však byl šťastný, že žije, o nějakých židovsko-arabské nenávisti nechtěl ani slyšet. Byl rozhodnut manželce svého dárce osobně poděkovat. Tohoto setkání se zúčastnil také jeden z nejlepších izraelských chirurgů, který před čtvrt stoletím uskutečnil v židovském státě první úspěšnou transplantaci jater. Byl to izraelský Arab, profesor Ahmed Ida, pod jehož vedením byla darovaná játra transplantována také Mahzanu Validovi.
Čtyři další izraelské rodiny souhlasily s tím, aby orgány jejich zesnulých členů byly darovány potřebným. Díky tomu byly při 15 transplantacích v 7 různých nemocnicích zachráněny životy 13 lidí. Jeden z dárců, voják Amir Benaim, podepsal svůj souhlas k dárcovství před pouhým měsícem – a jeho orgány byly použity k záchraně 5 životů poté, kdy zemřel na následky zranění po nehodě na motocyklu.
Další dárce byl 15letý Mahmad Jusúf, který zemřel při nehodě automobilu. Mezi operacemi, které proběhly, byla i transplantace jater 12leté dívce, která na orgán čekala rok. Také ve Šnejdersově dětské nemocnici v Petach Tikvě obdržela 3letá holčička ledvinu. V Beilinsonově nemocnici obdržela dvě plíce 55letá žena z Šoham, trpící cystickou fibrózou. Rok již byla napojena na respirátor a „její stav se den ode dne zhoršoval,“ řekl její manžel.
Zdravý rozum však jako vždy v Izraeli vítězí; dvanáctiletý chlapec a nemocná arabská žena zemřeli koncem dubna 2008 a jejich orgány byly transplantovány sedmi lidem. Poprvé v Izraeli bylo transplantováno tenké střevo. Pět orgánů 12letého Omriho Gilora z mošavu Kadima u Netanje bylo transplantováno jediné 16 leté dívce, která byla vyživována posledních 12 let trubicí. Navíc musela každý den brát okolo 30 tablet… Operace, která se týkala nejen tenkého střeva, ale také žaludku, jater, slinivky a částí tlustého střeva. Omriho srdce bylo navíc transplantováno 8leté dívce, jeho plíce 11 chlapci a ledviny dvěma dospělým lidem.
“Ročně máme asi šest set pacientů, kteří potřebují transplantovat nějaký orgán, bohužel asi sto těchto osob umře, protože dárců je pořád děsivě málo,“ řekl mi Kiril Grozovský, člen týmu, určeného ke komunikaci mezi dárci orgánů a pacienty. “Kdyby si lidé uvědomili, že po své mozkové smrti si žádný svůj orgán na onen svět stejně nevezmou, měli by naši pacienti mnohem větší šanci…“
Přes 171 nositel Nobelovy ceny je židovského původu, mezi nimi je velká část izraelských Židů. Pracují vědecky a jsou humanisty, přestože jsou v sevření vražedných kleští arabských nepřátel. Naopak lékaři pomáhají všem - Arabům i Židům. Za dobrotu na žebrotu. Přísahali a svoji přísahu vždy dodrželi, i když na ně neměli jejich arabští sousedé ohledy. Dne 13. dubna 1948 přepadli konvoj židovského lékařského personálu na cestě do nemocnice Hadassah Hospital na hoře Scopus v Jeruzalémě.
Zabito bylo na osmdesát židovských lékařů a zdravotníků. Přepad odřízl nemocnici od zbytku Izraele a donutil nemocnici Hadasah k přesunu. Následně bylo v roce 1961 otevřeno stejnojmenné lékařské centrum v Ein Kerem. Zařízení na hoře Scopus bylo znovu otevřeno v roce 1967, kdy byl Jeruzalém opět sjednocen. Také zásluhou tohoto faktu mohl být vydán můj román “Krev pod obojí”…
Je vzkazem také pro lokální Araby, co si tvrdohlavě říkají Palestinci, že nebýt Izraele, neměli by rovněž oni špičkovou lékařskou péči…
PS: “Proklínám tě, Šarone!” zakřičel zoufale jeden z osadníků ze Samaří, když ho izraelští vojáci násilím v poutech odváděli z vyklízené židovské osady. “Za tuto zradu tě Bůh ztrestá…!”
Ariela Šarona postihla mrtvice zhruba půl roku poté, kdy prosadil likvidaci židovských obcí v Gaze a severním Samaří a před tím, než stačil prosadit likvidaci dalších obcí v Judeji a Samaří. Dne 4. ledna 2006 upadl do kómatu. O šest měsíců později byl převezen do nemocnice Šeba, kde je dosud. Pokud by byla pravdivá zpráva, že nelze detekovat jeho mozkové funkce, znamenalo by to, že je mrtev, neboť moderní medicína odvozuje smrt člověka od ukončení funkcí mozku.
Ra’anan Gissin, poradce a osobní přítel bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona novinářům sdělil, že lékaři nedokáží najít žádné známky Šaronových mozkových funkcí, ale jeho rodina jej nechce odpojit od respirátoru, protože „věří, že se zotaví.“ Mluvčí Lékařského centra Šeba (Sheba Medical Center) uvedl, že ve stavu Ariela Šarona nedošlo k žádným změnám a je stále v bezvědomí a dýchá jen s pomocí respirátoru.
