Jak pan kníže o soudnost přišel nebo si jen zapomněl dát „dvacet“…?

28. Srpen, 2010 – 15:33
Exministr Mynář na jednom z romských pohřbů na Ostravsku...   Foto: Břetislav Olšer

Exministr Mynář na jednom z romských pohřbů na Ostravsku... Foto: Břetislav Olšer

Přestože zákon ČSR z roku 1918 zakazuje používat šlechtické tituly, ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg je dál svojí submisivní suitou titulován jako pan „kníže“. To by mi však na tomto bodrém monarchovi vadilo úplně nejmíň, pokud by v rytmu své dokonalé češtiny neztrácel i soudnost.

Stačí uvést dvě jeho prohlášení, která rozhodně nejsou z dílny člověka vhodného pro diplomatické služby. „To, jak vyhošťuje rumunské občany, je proti duchu a stanovám EU. Mírně řečeno, když se na to díváte, nelze se ubránit podezření, že v tom hrají roli taky rasistické pohledy…“

Takto pan kníže kritizuje v Lidových novinách prezidenta Nicolase Sarkozyho za vyhošťování rumunských Romů z Francie, která zrušila stovky nelegálních tábořišť a squatů. Zároveň Romy vyhošťuje ze země. A v rámci programu tzv. dobrovolné repatriace každému dospělému Romovi zaplatí 300 a dítěti 100 eur, asi 7500 a 2500 Kč. Proč? Každá země v EU může poslat domů toho, kdo nemá peníze na pobyt nebo nemá práci či nestuduje, a to i když je občanem EU. Navíc se vyhoštěný může opět vrátit. Co kdyby se o tyto evropské občany postarala jejich země původu tím, že vylepší jejich hospodářskou a sociální integraci přímo doma?

Naštěstí nejsou v EU pouze samí Schwarzenbergové. Starosta Říma Gianni Alemanno naopak brání Sarkozyho politiku vyklízení nelegálních romských kempů. Řím má první děsivou zkušenost. Tříleté romské dítě uhořelo v požáru, který vypukl v zanedbaných domech, kde žila nelegálně i romská rodina se dvěma dětmi. Jeho tříměsíční bratr je těžce popálený a na přístrojích. Pokud se co nejdřív nezačne s evakuací nelegálních tábořišť, je život kočovníků nadále ohrožen.

Není to tak dávno, kdy se Karel Schwarzenberg zachoval zcela obráceně, když komentoval požadavek, aby Česko přijalo pár bývalých vězňů z Quantánama.“Když si je Američané pochytali, ať si je též někam u sebe umístí! Je to jejich problém…”

Vskutku konstruktivní rada. To by asi spousta lidí byla ráda, kdyby si pan kníže raději opět trochu pospal, než aby dělal Česku další diplomatickou ostudu. Neměli bychom jít příkladem a několik z 240 vězňů ze zrušené americké věznice na kubánském Guantánamu umístit do našich nápravných zařízení nebo z nich udělat své potenciální občany. Není reakce „knížete“ až příliš xenofobní…?

A radit Francii, co je dobré a co špatné, je poněkud drzost, když země Galského kohouta na sebe vzala složitý úkol asimilovat nejen vězně z Quantánama, ale i asi pět milionů muslimů. Není to od OSN nefér, hrozit sankcemi Francii, která dělá pro přistěhovalce dlouhodobě nejvíc v EU? A další kroky k zastavení rizikové islamizace Evropy jsou už podnikány.

Dolní komora belgického parlamentu právě schválila zákaz nosit na veřejnosti oděvy zcela zahalující postavu, a to nejen ve veřejných budovách, ale i běžně na ulici. Opatření je namířeno třeba proti burkám (závojům zcela zahalujícím obličej) či nikábům (závojům, které na rozdíl od burek nezahalují oči), tedy obecně proti oblečení části muslimek.

Zastánci této nové právní úpravy, mezi jinými i ve Francii tvrdí, že zákon přispěje k ochraně demokracie, důstojnosti žen a také k zajištění bezpečnosti na veřejnosti, když každý bude rozeznatelný. Frankofonní liberálové, kteří normu předložili, v ní vidí i silný vzkaz pro islamisty. Buď se přizpůsobíte zemi, která vás přijala za své, nebo…

Hodilo by se na tomto místě Hamletovo vzdechnutí: Být či nebýt, toť otázka! Podobně se ptal roku 1788 ve své knize “Vzestup a pád římské říše” anglický historik Edward Gibbon. A položil si i další řečnickou otázku: “Kdyby Francie neporazila roku 732 po Kristu muslimskou invazi v bitvě u Poitiers, podlehla by celá Evropa islámu a znamenalo by to snad, že by se Korán stal hlavním učebním textem na univerzitě v Oxfordu?”

Kdoví? Naštěstí ještě v roce, kdy Kolumbus objevil Ameriku, byla muslimská vojska vyhnána ze Španělska, osmanská řádění ve středovýchodní Evropě bylo utnuto u Vídně roku 1683. Jak tvrdí nizozemský arabista Hans Jansen, Korán je muslimy považován za “loveckou licenci” Tu jim seslal Alláh, aby jim prý zaručil právo útočit a dokonce i vraždit nemuslimy – nevěřící “kafiry”. Proto se muslimové cítí silní v kramflecích, byť zatím vytvářejí jen asi 10 procent francouzské populace, ale na druhé straně tvoří zhruba 70 procent trestanců ve francouzských věznicích.

Skoro 80 procent znásilnění ve Francii, ale též v Norsku, Švédku či Dánsku, je spácháno muslimskými mladými muži. Jejich rodiče však nechápali, proč jsou jejich synové zatýkáni. Jediné skutečné zlo, které tito rodiče viděli, bylo pokušení, jež jejich dětem hrozilo od nevěřících žen bez šátku na hlavě zvaného hidžáb.

Rumunští Romové sice žádné náboženství ani speciální kulturu nemají pod kůží, natož aby páchali sebevražedné atentáty či hromadně znásilňovali gadžovské paní a dívky, ale co kdyby se do Česka nahrnuli cikánští šlechtici ze Slovenska. Jak by reagoval pan ministr Schwarzenberg? Pozval by je na kafe a zabafat si dýmku míru, nebo by se jich ptal, než by zase usnul, jaké mají bydliště, doklady a místo trvalého pobytu eventuálně zda mají dostatek financí…?

Kdo přeruší socialistické způsoby exkomunisty Barroziho a donutí Evropskou komisi, aby se na problém začala dívat pragmaticky? Opět si dovolím odcitovat amerického filozofa Matta Ridleye, z jehož studií jsem se poprvé setkal v Torontu, a který z toho všeho musí mít přinejmenším žaludeční neurózu. Je třeba ho mít neustále po ruce, tvrdil přece:

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic…”

Lapidárně vyjádřeno; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální. Samozřejmě, že to neměla být ironická paralela na české zákonodárce a daňové poplatníky, nýbrž na sociálně vyloučené a nepřizpůsobivé spolu občany.

Naopak pánové John, Bárta, Nečas či Schwarzenberg a plejáda dalších by měli za přizpůsobivost přímo konformní za jedna s hvězdičkou. Pochopitelně, že s tou bílou americkou, s kukaččí písně dua Parkanová-Vyčítal o vítání hvězd a pruhů…

http://www.petr-kral.com

Reklama:
  1. 3 reakce na “Jak pan kníže o soudnost přišel nebo si jen zapomněl dát „dvacet“…?”

  2. Ostré, výstižné, i když polemika by se našla…. drž se

    od Mojmír Žáček v Srp 29, 2010

  3. Dík. Polemika je cesta vpřed; kdyby všichni se sebou souhlasili, stáli bychom na místě a země by byla pořád placatá…

    od olser v Srp 29, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *