Jak to vymyslet, aby se John nažral a Kajínek zůstal celý (ne)vinný…?

14. Srpen, 2010 – 14:53
Kajínek opět na útěku, tentokrát v masce dvorní dámy hradu Mírov...       Foto: Břetislav Olšer

Kajínek opět na útěku, tentokrát v masce dvorní dámy hradu Mírov... Foto: Břetislav Olšer

Milovníci hororů si nechtějí připustit, ani náhodou, že zatímco oni trnou strachy, kousek od nich je mimo záběr filmový štáb – režisér na židličce, kameramani, zvukaři, osvětlovači, asistentka klapky, maskérky… A vy se třesete posedlí hrůzou z pouhé iluze, laciné fikce nebezpečí a rizika. Jako třeba v právě nejnavštěvovanějším filmu o Kajínkovi. Napůl pravda, napůl fabulace scénáristů.

Jestli je v životě něco do očí bijícím podfukem, je to hraný film. Jde o pouhou kamufláž, přetvářku a virtuální realitu; telenovely, horory a thrillery nevyjímaje. Včetně českých porevolučních filmů a seriálů, do nichž se herci nechají převážně najímat, aby mohli splácet své vysoké hypotéky… Dívka srdceryvně pláče nad tělem svého zabitého milence. Její slzy jsou z glycerinu, jeho krev je z kečupu či přírodního barviva, umně zahuštěného na sytě rudou barvu. Pravé jsou jen slzy dojatých divaček a krev diváků se zvýšeným krevním tlakem… Pak začne zběsilá bouře, konec světa; zem bičují proudy vody, orkán ohýbá stromy a povětřím létají střechy domů, kutálejí se auta a kvílí meluzína…

A reál? Kulisáci buší do obřích plechů, zvukaři mixují komputerově zpracované hromy blesky a do toho pouštějí hasiči svými stříkačkami vodní pohromu. Nad nimi k tomu hučí obří větráky, posílené leteckým motorem, jehož turbo svým vzduchovým proudem ohýbá, co se dá. A co nezvládne reaktivní turbínová posila, to má na starosti počítačová simulace a mistři akustických efektů, kteří s dokonale upravenými nahrávkami nejrůznějších pazvuků a jejich ozvěn věrně napodobují řádění všech možných i nemožných živlů, včetně pokřiku Tarzana…

Srovnávat filmovou kaširku s hrdiny románu či dramat může jen diletant, který nepochopil, že filmový děj je prošpikovaný efekty a dvojníky, zatímco literární postava není nikým zastupována a na jevišti nemá k dispozici štáb pomocníků. Vše se odehrává v poloze náznaků a gest a jde především o verbální projev a jeho obsah. Viděl někdo z vás Terminátora či Ramba inscenované na divadelním jevišti?

Vrahy a jejich zločiny a útěky z Alcatrazu či Mírova prostě čeští diváci milují. A nejen čeští. Je třeba na nový film upozornit za každou cenu. Včetně eventuálně domluvené žaloby mezi režiséry. Napřed Filip Renč, známý svým průšvihovým filmem „Requiem pro panenku“, potom Ivan Fílo, který se dokonce nechá z předpremiéry vyvést policií. Zůstal jen spoutaný dvojník Kajínka a hollywoodský producent Petr Jákl. Tomu ovšem nestačí mnohaletý „Kajínkův promoušn“ v TV Nova a jejím pořadu „Na vlastní oči“, teď si tento chlapák stěžuje, jak ho vydírá podsvětí a jak mu vyhrožují tajemná individua. Dělá si tím už i zahraniční reklamu.

„Šlo doslova o výhrůžky z očí do očí,“ řekl slovenskému serveru cas.sk. „Výhrůžky přišly vždy od někoho jiného, takže nebylo možné toho člověka vypátrat. Vždy nám ale doporučovali, ať od toho dáme ruce pryč, pokud se nechceme dostat do potíží,“ pokračuje celkem otevřeně Petr Jákl, který v době, kdy na filmu začal pracovat, ještě nebyl otcem, a tudíž necítil takovou odpovědnost jako dnes, když má s manželkou Romanou Vítovou dvouletou dceru Sofii. Tak rodina a děti v ohrožení, to dojme úplně každého. A nevina Kajínka je v národu, který ze všeho nejvíc nesnáší policii, pořádek a zákony, tím nejlepší lákadlem pro vysokou návštěvnost a peníze. A může být lepší reklama, než vehementní snaha očistit Kajínka ze strany ministra vnitra Radka Johna…?

Co napsat o Petru Jáklovi mladším, synovi slavného judisty? Jako kluk zbožňoval filmy jako Rambo a Rocky a snil o tom, jak bude akční hrdina. Jeho sen se mu splnil, když po premiéře filmu „XXX“ šel v Los Angeles jako kaskadér po červeném koberci a lidi nadšeně šíleli a žádali ho o autogram. „Hrál“ jako kaskadér také vedle Vina Diesela nebo Anthonyho Hopkinse.

Pro týdeník Televize.cz tento milovník umělých hmot na ženách mj. řekl: „Čím dál tím víc mě baví práce producenta nebo možnost „otvírání dveří“ lidem, kteří touží zahrát si ve filmech americké produkce. Proto jsem založil hereckou a komparzní agenturu PJ Casting, která tyto lidi nabírá. Díky řadě kontaktů vím jak na to, navíc Američané tady točí opravdové trháky – například teď pátý díl Vetřelce a čtyři další filmy současně. To jsou úžasné možnosti…“

Vraždy a útěky vezňů, co napálí nenáviděné bachaře, prostě lidi berou. Viz. příběh Petra Zelenky, známého heparinového vraha, který má na svědomí životy sedmi lidí. Na filmu „Hodinu nevíš“ pracuje pro změnu režisér Dan Svátek a hlavní roli dostal Václav Jiráček, známý z filmů „Hlídač č. 47“, „Krev Zmizelého“ nebo „Restart“.

Film se jak na potvoru natáčel přímo ve městě Havlíčkův Brod, kde skutečný heparinový vrah Petr Zelenka zabíjel. Prý je to natáčení spíš náhoda, je tam socha kostlivce, která je důležitá pro scénář.Údajně nejde o peníze, ale o zjištění, co nutí nadějného a inteligentního studenta medicíny změnit se a páchat na lidech zlo?

V roce 2005 se zase stal hitem film „Sametoví vrazi“, který se inspiroval případem takzvaných „Orlických vražd“, aby ukázal, co člověka nutí, že vraždí za peníze a shazuje znetvořené mrtvoly do přehrady. Násilí je prostě naše národní bašta, asi jako svíčková nebo vepřo-knedlo-zelo. Jakmile se něco násilného objeví na českých filmových plátnech, hrrr do kina. Jako třeba na film „Bolero“, jeho autoři sledují skupinu mladíků, kteří unesou vysokoškolačku, pak ji znásilní a nakonec zabijí.

Brutální a skvěle navštěvovaný byl další kasa film Josefa Klímy a Filipa Renče „Requiem pro panenku!“. Bude to čtvrt století, co v Měděnci na Chomutovsku zahynulo v plamenech 26 chovanek ústavu pro mentálně a tělesně postižené. Jednou z vychovatelek byla i Jiřina Nováková, která ve svém blogu mj. napsala:

„Četla jsem spisy, poznala jsem aktérku příběhu osobně, jak se chovala, ale s realitou to nemá nic společného. A jaká že to byla panenka? Žádná zakřiknutá a nevinná dívka s milou tváří a světlými vlasy, jak byla ve filmu prezentována, ale agresívní a nepřizpůsobivá cikánka… Evu Kováčovou si pamatuji dobře ve vztahu k tomu přběhu a také proto, že byla dost problematická… Dočetla jsem se, že dnes se už tak nejmenuje. Už to není ta dívka nebo žena, ale o pětadvacet let starší muž. Nechala si údajně změnit operativně pohlaví… Všechno se jí tam příčilo, chtěla pryč. Vzala krabičku sirek, otevřela dvířka skříní a škrtla. Vznítily se „hadry“. Mluvila o všem chladně, jako by se nic nestalo. Jako by právě tak řekla, že škrtla sirku a zapálila si cigaretu… Tenkrát mladý režisér Filip Renč natočil  příběh podle reportáže Josefa Klímy, který měl podklady jen ze soudních spisů. Ani jeden z nich s Evou  nemluvil, nikdy ji neviděli. Nikdo nemluvil ani s vychovatelkami.I když byly odsouzeny a něco se tam zřejmě dělo, měl být příběh koncipován oboustranně…“

Třeba Kajínek nespáchal nájemnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše. A nepostřelil bodyguarda Vojtěcha Pokoše. Svůj k svému. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Každopádně ho ale vinín ze smrti a konce kariéry PhDr. Milana Kohoutka, který byl známý svojí snahou o humanizaci vězeňství. Asi to byla chyba; zřejmě netušil, že pro některé gaunery  jsou veškeré lidské přístupy zcela zbytečné…

Už se skoro blížíme svým hollywoodským vzorům, pro které teď pokvete pšenka. Nespravedlnost anglosaského práva je k nezastavení od chvíle, kdy přišla na scénu kyselina deoxyribonukleová – DNA. Ve věznici na Floridě se začátkem prosince 2009 zásluhou testů DNA zjistilo, že James Bain byl uvězněn neprávem. Včera však po děsivých 35 letech opustil věznici a letošní Vánoce tak může už 54letý muž strávit doma se svou nemocnou matkou. Soud poslal Baina za vloupání, únos a znásilnění chlapce na zbytek života za mříže. Jeho rodina ale po celou dobu věřila, že je nevinný.

Od roku 1989 se prokázalo, hlavně díky testům DNA, že ve vězení sedělo 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů.

Dlouhých 27 let musel strávit ve vězení James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za údajnou fyzickou likvidaci své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 55 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení druhou nejdelší dobu.

V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. K trestu smrti byl odsouzen ve státě Louisiana v roce 1999 za vraždu. Zhruba polovina neprávem odsouzených dostala finanční odškodnění, částky se liší stát od státu. Jen Florida vyplácí nevinným 50 tisíc dolarů za rok ve vězení.

To by bylo terno o skutečné nevině, pane Jákl, v Hollywoodu jste prý slavnější než doma a dolary jsou přece jen něco jiného než koruny. Vás ale patrně vědecky podložené pravdy, co se nedají zpochybnit, nezajímají, že…?

PS: Odmítám názor, že i tento můj blog je součástí prokajínkovské reklamy jako bilboard jistého rádie s fotografií Jiřího Kajínka a nápisem: „Radio na doživotí…“ Jo, až Kajínka propustí z vězení pro nevinu, pak požádám producenta Jákla o malou apanáž…

Reklama:
  1. 21 reakce na “Jak to vymyslet, aby se John nažral a Kajínek zůstal celý (ne)vinný…?”

  2. Dobré,líbilo se mi

    od hanka v Říj 10, 2010

  3. Děkuji.

    od olser v Říj 10, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *