Kdy se konečně přestaneme vzájemně zákeřně zabíjet…?
4. Srpen, 2010 – 8:34
Důsledky exploze zbytků kazetových bomb ve Vietnamu... Foto: Břetislav Olšer
Lidstvo je zřejmě pomatené; vymyslelo velkodušné rčení: Žít, nechat žít a přežít, přesto ho nikdy nebralo vážně. Farizejství a pokrytectví. Občas sice přijde povzbuzující zpráva, ale je to jen kapka naděje v moři bolesti. Kdy se definitivně vytratí ze slovníků slova jako válka, zbrań a bojiště? Utopie. Přesto by jedna z nejstrašnějších zbraní měla zmizet ze světových válek. Od 1. srpna 2010 začala totiž platit dohoda, kterou v květnu 2008 v irském Dublinu ratifikovalo 107 států - zákaz výroby a používání kazetových bomb.
Každá z nich obsahuje stovky menších granátů, které se po jejím svržení rozptýlí po širokém okolí. Nevybuchlé tříštivé bomby fungují jako miny. V krajině pak vydrží ještě dlouhá desetiletí a jsou nebezpečím pro nevinné civilisty. Postupně se bomby začaly plnit i jinými látkami než obyčejnými výbušninami. Američané přišli s bombičkami plněnými sarinem. A nedávno se Obama s Medveděvem v Praze dohodli, že radikálně sníží počet jaderných hlavic, aby se zeměkoule dala zničit jenom stokrát, takže v roce dva tisíce šedesátém šestém už bude určitě všude jenom mír…
Kam jsem přijel, tam mě varovali. Pozor na miny nebo na nevybuchlé granáty z tříštivých bomb, které jsou naplněny stovkami malých náloží. Zasahnou plochu o velikosti několika fotbalových hřišť. Jsou hlavně určeny k zabíjení nepřátelských vojáků, ale též k ničení tanků či letadel. Vietnam, Izrael, Gaza, Kosovo, Srbsko, Kavkaz… Všude tam jsem musel být jó bystrý, kam šlápnu. Jedna kazetová bomba může zabít stovky lidí. A z letadel jich padají miliony, každá po sobě zanechala stovky “bratříčků”. Pak jsme v Izraeli jeli po tzv. Barmské cestě z války v roce 1949 o osvobození Jeruzaléma, po níž bylo Araby odříznuté hlavní město židovského státu zásobováno především potravinami. Za městem na návrší byly zákopy a z nich nadosah Bethlehem, Ramalláh, Hebron i židovské osady. Tedy ty nedokončené. Všude strašily žluté cedule s varováním. Pozor! Miny! Palestinci je tam umístili, aby vyhnali osadníky…
S prvními kazetovými bombami přišlo nacistické Německo, které navrhlo a vyrobilo dvoukilovou Sprengbombe Dickwandig přezdívanou motýlková bomba. Jiné státy nemohly zůstat pozadu. Kazetové tříštivé bomby začaly vznikat rovněž v Japonsku, ve Velké Británii a USA, kde byla pověstná bomba Honest John. Přidal se i Sovětský svaz, jehož bomby RKB patří mezi nejúčinněší. “Razovaja Kasseta Bombovata” (RKB) se nejdříve používala k nesení protipěchotní munice, později se do ní začaly dávat i další druhy náloží - protiletištní, protitankové a zápalné. Existují i v provedení proti ponorkám.
Kazetové bomby byly použity rovněž při válce v Srbsku. Tehdy je vojska NATO nasadila na likvidaci elektrických vedení. Malé nálože dokázaly během jediného náletu zničit na 70 procent elektrických sítí. Naposledy byly ve větším měřítku použity v konfliktu Ruska a Gruzie. V roce 2008 Gruzie přiznala, že několik desítek kazetových náloží vyrobených v Izraeli vypálila v Jižní Osetii. Britská armáda přestala kazetové bomby používat v květnu 2008. Zásoby ve skladech, 38 milionů bomb, mají být zničeny do konce roku 2013.
Hořce mě rozesmál armádní analytik Ministerstva obrany ČR Martin Koller, které v ČT řekl. “Nejkrásnější období si kazetové bomby odbyly ve Vietnamu!” Zřejmě měl na mysli, že se tam mohly plně realizovat. Tak mohlo být shozeno na rozlohu jako dvě a půl Československa přes 12 milionů tun bomb. Pak už se pan analytik k Vietnamu nevrátil, mluvil jen o využití tříštivých bomb během války v Perském zálivu, tedy při osvobozování Kuvajtu.
Během války v Perském zálivu bylo shozeno několik milionů tříštivých bomb, z nichž oddělené malé bomby zůstaly v poušti a pořád zabíjejí, zatím asi 4000 tisíce civilistů, další stovky jsou zraněny nebo připraveny o nohu či ruku. Mezi nimi i děti. Prý byly použity “humánně”, jelikož se jejich zásluhou Kavajt zbavil agresora a padlo mnoho iráckých teroristů. Při bombardování Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než dva tisíce těchto bomb, které rozprášily 380.000 jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů nevybuchlo. Nejstrašnější incident se odehrál během bombardování, kdy sedm albánských dětí v Kosovu našlo „žlutou hračku”, jež jim vybuchla v rukou a pět z nich na místě zabila.
V rámci rozsáhlé akci použilo NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný, Až dvě třetiny cílů vzdušného útoku na Srbsko tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. Tyto zbraně byly po Jugoslávii použity i v Iráku, Afghánistánu a Libanonu. OSN odhaduje, že v loňské válce s Hizballáhem v jižním Libanonu svrhl Izrael kazetové bomby, jež se rozpadly na čtyři miliony malých bomb, přičemž skoro polovina z nich při dopadu neexplodovala. Peníze nesmrdí, aneb Chceš-li mír, chystej válku…?
“Je těžké bojovat proti nevyzpytatelným sebevražedným atentáníkům. Mohou být všude, každý druhý islámský civilista může být potenciální sebevrah. Jediné řešení je v rozlehlém místě, kde je jejich výskyt největší, zamezit jejich útokům právě tříštivými bombami,” řekl mi poněkud zjednodušeně Petr Bachrach z Haify. Izrael patří k zemím, které se nemíní mimo jiné spolu s USA, Ruskem, Indií, Pákistánem a Čínou těchto zbraní vzdát. Zdůvodňuje to tím, že když je nebude používat on, budou je ohrožovat a zabíjet teroristé, kterým je nějaká humanita ukradená.
Důvod židovského státu, proč použil v červenci 2006 v Libanonu tříštivé bomby byl nasnadě; přes čtyři tisíce kaťuší Hizballáhu zdevastovaly sever židovského státu až po Haifu. Tomu předcházel únos a později zavražděných Ehuda Goldwassera (31) a Eldada Regeva (26), zajatých na hranicích s Libanonem. Minometné granáty a rakety zasáhly kontrolní stanoviště Izraelců a osady v západní část izraelsko-libanonské hranice, včetně města Šlomi a farem Šebáa. A svolána nebyla žádná Rada bezpečnosti, ani nebyla schválena žádná protestující rezoluce OSN. Co to je, tři čtyři tisíce nějakých raket a pár unesených Izraelců…
Novinář Yehuda Lahav, požehnaná vzpomínka, mi v Tel Avivi řekl o vztahu Izraele a Palestinské správy: “Je třeba velmi silného a cílevědomého vedení (na obou stranách!), jež je s to jednat podle zásady, kterou stanovil zavražděný premier Jicchak Rabin: “Bojovat proti terorizmu, jako by se nevedla jednání a pokračovat v jednáních, jako by nebylo terorizmu”…”
Na závěr slova MUDr. Kamil Běrského: “Je skutečností, že v současné fázi dějin vládnou Islámem fanatici. Jsou to fanatici, kdo jsou na pochodu. Jsou to fanatici, kdo vedou každou z 50 válek, které zuří ve světě. Jsou to fanatici, kdo systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů v Africe a postupně utápějí kontinent v přívalu Islámu. Jsou to fanatici, kdo spouštějí exploze bomb, usekávají hlavy, vraždí nebo zabíjejí z důvodů cti. Jsou to fanatici, kdo přebírají mešitu po mešitě. Jsou to fanatici, kdo se zápalem šíří kamenování a věšení obětí znásilnění a věšení homosexuálů. Jsou to fanatici, kdo učí mladé zabíjet a stát se sebevražednými bombovými zabijáky. Obtížně měřitelnou skutečností je, že mírumilovná většina, “mlčící většina”, je vyděšena a je vyřazena…”
Nyní je přesto naděje, že utopie odzbrojení se pozvolna změní v realitu, byť jen milimetrového rozměru… Bílý fosfor a děti se dvěma hlavami a šesti prsty…
