Jak koupit ministerské posty, aneb Veksláci všech zemí, spojte se!

2. Červenec, 2010 – 7:22
Kam směřují účastníci zájezdů CK Poslanecká sněmovna za peníze daňových poplatníků...? Foto: Břetislav Olšer

Kam směřují účastníci zájezdů CK Poslanecká sněmovna za peníze daňových poplatníků...? Foto: Břetislav Olšer

Tož, už jsem zažil ledasco, moc šarád i rošád, ale aby si někdo bezostyšně předplatil několika miliony křeslo ministra, to je i pro moji tvrdou valašskou náturu poněkud přes čáru. Nevěříl jsem nikdy v utopii komunismu, ani ve zničení korupce, ani že v roce šedesátém šestém už bude všude mír, ale věřil jsem, zdá se, že naivně, že už konečně skončí hra zvaná „jánabráchismus“, tedy já na bráchu, brácha na mě. Alespoň nám to Věci veřejné hlásaly z billboardů, že zatočí s nemorálními zakázkami a korupcí.

A ejhle, najednou jsou všichni voliči veřejně Johnovými hochy a děvčaty z Timurovy party popliváni a uznáni za užitečné idioty. Bez skrupulí si „Klub angažovaných podnikatelů“ zcela nestoudně koupil ministerská křesla. Vít Bárta, Michal Babák, Kamil Jankovský a Lukáš Semerák sponzorovali stranu Věci veřejné a někteří za ni dokonce kandidovali. Dva z nich to dotáhli až do vlády. Má dáti, dal. Bárta je ministrem dopravy, Jankovský ministrem pro místní rozvoj. Babák získal poslanecký mandát, i když dal nejvíc. Barterový kšeft po mafiánsku.

Miluji analýzy, ty politické obzvláště. Jako bych si skládal puzzle. Jeden či dva dílky nic neřeší, nelze z nich vyčíst zhola nic. To deset patnáct dílků už dává budoucí mozaice srozumitelný tvar a podobu. A tak je to též s fakty o české politicích. Shrňme si ty Danajské dary; Bárta dal zcela „nezištně“ straně 2,8 milionu, Jankovský 3 miliony a Babák 3,5 milionu, další peníze dodal Semerák, který však v politice nepůsobí. (Zjevná nespravedlnost.) Prostě si tito koumesové proměnili stranu VV v banku se svými vklady s vysokým úrokem. Jakoby si předplatili nějaké periodikum nebo si koupili abonomá do divadla nebo na koncerty. Všichni se dušují; je to jen náhoda; noví ministři jsou údajně tak zkušení, že by získali své posty i bez oněch milionů. Za vším prý nehledej peníze, ale rozhodnutí Radka Johna…

Ten Bártu potřebuje. Bárta totiž přednáší na Policejníé akademii, založil a spoluvlastní největší bezpečnostní firmu v Česku ABL (Agentura bílého lva), ale nyní prodává její akcie svému bratrovi. Riziko střetu zájmů. Z výkonných pozic ve společnosti už „odešel“. Jankovský se objevuje v obchodním rejstříku ve vedení několika firem zabývajících se realitní činností, například firmy EFEMHOS nebo CARLIN. Živí ho ale firma Phar Service, která vyrábí linky na lisování léků.
Kdysi se kšeftovalo se šlechtickými a jinými aristokratickými tiuly. Až přišel rok 1918 a Masaryk dal přítrž těmto podvodům. Přesto ještě dnes politici budoucí trojkoalice svojí submitivitou lezou do análního otvoru „spící panně“ Schwarzenbergovi, když ho titulují i v jeho nepřítomnosti pan „kníže“, přestože to Zákon 61/1918 Sb., jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, zakazuje. Bývalí šlechtici totiž nesmějí od roku 1918 užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.

Psal už o tom Gogol, nejen v Mrtvých duších, jak se rodila spousta falešných „blahorodí“, jejichž zdatným pokračovatelem byl Čičikov. Jen pro připomenutí “know how” samozvaného „šlechtice“ Pavla Ivanoviče Čičikova; chtělo to jen pod cenou nakoupit mrtvé duše, tj. nevolníky a mužiky i s jejichž životopisy, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu. To bylo v carském Rusku každých deset let. A též šlechtic Rasputin se smál.

Následovali ho také nynější ruští oligarchové, jako momentálně nejbohatší Brit – ruský guvernér Čukotky Roman Abramovič. K Chelsea si přikoupil za 450 milionů dolarů jachtičku i s protiraketovým vybavením. Bratru za necelých sedm miliard korun. V roce 1995 se jako pouliční prodavač „matrjožek“ spojil s magnátem Borisem Berezovským, s nímž využili bankrotu Borise Jelcina před volbami a poskytli mu mnohamilionovou půjčku za slušné úroky. Šlo o tak slušné úroky, že si záhy mohli za 100 milionů dolarů koupit státní ropnou společnost Sibněft.

Díky své „nezištné“ pomoci Jelcinově insolvenci se poté dostali až do Kremlu, kde získávali nedocenitelné kontakty. Berezovský se ale zapletl s financováním Čečenců a musel vzít nohy na ramena. Zastavil se až v Londýně, kde se stal jedním z dalších nejbohatších Britů. Abramovič se dal na politiku, pro získání imunity se stal guvernérem Čukotky a rozhodl se začít v Rusku investovat také do hliníku a vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě.

Dalším rychlokvašným českým miliardářem je Radovan Krejčíř, toho času na útěku. Narodil v listopadu 1968 na Karvinsku, veksloval s Polskem, vypadá to, že nakupoval na tzv. bílé koně stamilionové firmy, mezitím vystudoval v Ostravě VŠB -TU a zbohatl v 90. letech, když jeho firma odkoupila tisíce kuponových knížek, na nichž poté vydělal jmění. Jeho žena Kateřina pak za více než 20 milionů korun, podle trestního spisu, zakoupila do svého vlastnictví nemovitost v Černošicích. Dalších zhruba 130 milionů korun měla použít na rekonstrukci, opravy a další provoz vily.

A je tu obdobná potíž; jak může být báňský inženýr, který ještě v roce 1990 nemá na svém kontě skoro nic, po několika letech miliardář? Je to přirozené? Může si někdo vydělat denně jen tak bez práce v průměru více než sto tisíc? Koupit si vilu za několik stovek milionů…? Může mít po měsících na útěku z Česka na Seychely a pak do JAR tolik peněz, aby si mohl v exilu znovu pořídit vilu s prosklenou terasou, bílým porsche a k tomu ještě lamborghiny a kupu bodyguardů…?

Diví se nejen soudy, ale i orgány činné v trestním řízení, přestože to byly právě ony, jež nechaly Krejčíře prchnout z jeho vily v Černošicích. Jen mu sundali pouta, aby se mohl pohodlněji vyčůrat, volně svojí zahradou odejít a ozvat se až ze Seychel. Z nich pak prchl do Jihoafrické republiky. Už také vím, proč se jeho přítel a vydavatel tolik zajímal o JAR. Poté mi českotěšínské a dnes již zrušené nakladatelství Agave Jířího Gavendy vydal v podstatě v Krejčířově tiskárně cestopis z Jihoafrické republiky “Češi v zemi zlata, platiny a diamantů”.

Můžeme se jen z 99 procent domnívat, že Krejčíř zřejmě jako všimné (pro koho?) nechal při rychlém a kamerami sledovaném útěku v bedně pět milionů CZK “cash”…. Jak na potvoru je neměl zrovna v bance. Jako zázrakem a zřejmě opět náhodou se mu šikly. „Přenechal“ je státu. K tomu ještě svoji výstavní vilu za cca 400 miliónů v Černošicích. Něco za něco. Vše se dá koupit. I svoboda.

Zkrátka, lidé si budou i nadále kupovat ministerská křesla, doktorské tituly JUDr, sex, lásku, alibi, politickou podporu, ale též imunitu, svobodu i třeba nelegálně orgány pro transplantaci… Protekcionismus je nesmrtelným a nevyčístitelným Augiášovým chlévem. Kdo nevěří, ať si počká na oficiální daňová přiznání nové generace nedinosaurových politiků… A ještě pár dílků do puzzlové politické skládačky…

Jeden z těch, co si „koupil“ post ministra dopravy byl za Topolánka rovněž Aleš Řebíček. Ve svém daňovém přiznání před třemi roky mj. uvedl, že si v prosinci roku 2007 koupil za 126,4 miliónu korun obytný komplex Monte Argentario v Toskánsku severně od Říma. Pořídil si též byt Marina v Dubaji. Jeho bývalé firmě Viamont za dobu, kdy byl ve funkci ministra dopravy, sedminásobně přibylo státních zakázek. V prvním období získala kontrakty za necelých šest set milionů. A ve stejně dlouhém “Řebíčkově ministerském” období staví za 3,5 miliardy korun z veřejného rozpočtu. Většinu zakázek získala od státních podniků, které spadají pod ministerstvo dopravy. Ke všemu ještě inkasoval 261,5 miliónů korun za prodej akcií a přiznal i vlastnictví domu v Teplicích, chaty na Cínovci a bytu v Praze…

Jak uvedla MF Dnes – roční plat primátora Béma činí 1 069 800 Kč, jeho odměna jako člena zastupitelstva Prahy je 618 470 Kč, odměna člena dozorčí rady ČSA – 213 960 Kč, k tomu patří příjem lékaře Všeobecné fakultní nemocnice 73 685 Kč, plat za práci v diagnostickém ústavu 16 000 Kč a přes půl milionu údajně za jehé knihu o Everestu…

Vlastně to sypání penízků mělo svůj základ, když šlo o sporný prodej luxusního hotelu Praha firmě Falkon Capital, který začal za Bémova starostování na Praze 6. Zakladatelem a spoluvlastníkem firmy byl gruzínský občan Paata Mamaladze, jenž byl podle tajných služeb spojen s lidmi kolem gruzínské mafie. Falkon Capital hotel od “pražské šestky” získal, přestože v soutěži skončil na druhém místě a nabídl o 200 milionů korun méně, než se očekávalo. Že by další politický nezištný zájem…?

A pak že se politikou nedá slušně a čestně vydělávat. Stačí se stát předplatitelem očekávané funkce. Kdysi se tomu říkalo OF, dnes VV. Počkáme si tedy na to, jak a jakým způsobem si ministři Bárta a Jankovský své „vládní vklady“ od Johna vyberou…

Reklama:
  1. Jedna reakce na “Jak koupit ministerské posty, aneb Veksláci všech zemí, spojte se!”

  2. Úplně stačí si spočítat jmění před vstupem do politiky a po odchodu. Zjistíte nebývalé zú)ročení téměř u každého. A nejen v ČR. V USA třeba L. Johnson nebo R. Nixon. Na vstupní poplatek Vám rádi pujčí v několika bankách – ty vědí jak jistá to je sázka.

    od Lanny v Čec 14, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *