Budeme se zabíjet pro sklenici pitné vody…?

1. Červenec, 2010 – 8:49
Ropou by to takhle nechutnalo... Foto: Břetislav Olšer

Ropou by to takhle nechutnalo... Foto: Břetislav Olšer

Je vedro, jazyk se „lepí na vestu“, kardiaci nevycházejí z domů a dehydratovaná těla strádají. Přesto si dost zahrávají čeští a slovenští starostové a primátoři, kteří už před lety prodali vodu nás všech francouzské nadnárodní vodárenské společnosti Veolia Water. Ve SR jí dnes patří přes dvacet procent trhu, v Česku dokonce ještě jednou tolik. Roční zisk činí kolem 40 miliard dolarů. No, nekup to.

Co na to nová trojkoaliční nová vláda, bez neodinosaurů, včetně Kalouska a Schwarzenberga. Jak jí bude pomáhat a chránit ji šéf vnitra John? A současné letní tropy hrozí Evropanům těžkou dehydratací… Vždycky u nás platilo, že co je v zemi, to patří státu – uhlím počínaje a vodou konče.

V Plzni ale zaplatili spotřebitelé vody za šest roků působení společnosti Veolia Water o skoro 500 milionů CZK víc než v předcházejícím období. V Brně vzrostly poplatky za vodu po privatizaci až na 60 a více CZK za kubík. Pitná voda je prostě velký majetek a ještě lepší byznys. Podle Světové rady pro vodu by globální trh v oblasti soukromého podnikání ve vodohospodářství měl vzrůst v roce 2010 z 90 miliard eur na na 450 miliard eur.

Rok 2004: Veolia, která je vedoucí firmou na českém vodohospodářském trhu, nabídla za odkup provozní části VAK 250 milionů korun a roční nájemné za infrastrukturní majetek ve výši 140 milionů korun. Vedle Hradce Králové nyní na východě Čech usiluje o vstup i do vodáren Pardubice a Chrudim. V Česku nyní poskytuje služby pro 3,8 milionu obyvatel a zaměstnává 6000 lidí.

Rok 2010: Výše vodného a stočného může v některých obcích vzrůst během letošního a příštího roku o 60 procent, říká Philippe Guitard, šéf společnosti Veolia v Česku. Města a obce budou nuceny zdražit vodu kvůli Bruselem podporovaným investicím do výstavby čistíren odpadních vod…

Sybila asi něco vážného přehlédla. O vodě v jejích proroctvích ani zmínka. Zřejmě ani věštkyně nevěřily, že voda bude někdy bezkonkurenční kšeft a nejdražší komodita světa. Mezinárodní měnový fond informuje, že už poskytl půjčky na privatizaci vodních zdrojů dvanácti zemím světa. Nejvíc v Africe, kde ročně zemře pět milionů lidí pro akutní nedostatek pitné vody, z toho přes milion dětí.

Zatímco v Evropě, resp. v Česku se to záplavami jen hemžilo, hrozba problémů naopak s nedostatkem sladké vody visí jako černý mrak nad Afrikou; uvedl to právě britský list The Times, podle něhož by mohl ozbrojeným konfliktem skončit spor o vodu z druhé nejdelší řeky na světě – Nilu, jenž je v severovýchodní Africe hlavním zdrojem vody na více než 6500 kilometrech svého toku. Egypt by bez něj byl sotva obyvatelnou pouští, podobně by na tom byl Súdán a další.

Nil zavlažuje zemi, pohání vodní elektrárny, zejména tu Asuánskou, která zrušila smrticí povodně ještě z dob faraonů. Pět dnů a pět nocí jsem měl možnost se s Nilem seznamovat. Z Luxoru až do Asuánu. Je zdrojem pitné vody – pro Egypt téměř výlučně a v Súdánu ze tří čtvrtin. Obě země tvrdí, že mají na vodu z Nilu historická práva, žádná z nich ale nemá pod kontrolou její zdroje. Kdo by to řekl, že když voda pokrývá 71 procent zemského povrchu, že by měly být zhruba za patnáct roků skoro tři a půl miliardy obyvatel zeměkoule bez přístupu k její pitné podobě. Téch jsou totiž z oněch dvou třetin pouhá tři procenta.

„Zapomeňte na ideologie, zapomeňte na státy a národy, nevzhlížejte k náboženství, odhoďte všechny pakty a doktríny. Příští světová válka o takových malichernostech nebude. Lidé budou bojovat o holé přežití, o zbytky nerostných zdrojů, budou se zabíjet pro sklenici vody. Tak soudí ruský vojenský expert Konstantin Sivkov ve své analýze…

Je vedro, jazyk se „lepí na vestu“ a dehydratovaná těla strádají. Dnes se ještě lidé formálně modlí k Bohu, Alláhovi či Buddhovi, ale ve skutečnosti vzývají ropu, bez které by nebylo možné v podstatě nic. Brzy se však budeme modlit k pitné vodě, božstvu žíznivých na poušti. The Times připomněly varovná slova bývalých egyptských představitelů. Prezident Anvar Sadat před třiceti lety řekl: „Jediné, kvůli čemu by mohl jít Egypt znovu do války, je voda“. V tiskovém středisku OSN v New Yorku se lze dočíst, že Butrus Butrus Ghálí, tehdejší ministr zahraničí a pozdější generální tajemník OSN, zase během hladomoru v 80. letech upozorňoval: „Příští válka v naší oblasti se bude vést o vodu, ne kvůli politice“.

Nynější šéf egyptské diplomacie Ahmad Abúl Ghajt v souvislosti s novou dohodou varoval před překročením mezí a nilskou vodu označil za klíčovou pro národní bezpečnost. Voda, která dnes sotva stačí pro 200 miliónů lidí, bude muset v příští generaci uspokojit půl miliardy. Přitom už více než miliarda lidí v padesáti zemích světa trpí nedostatkem vody. Tři miliardy tři sta tisíc lidí ve 127 zemích světa se každoročně nakazí chorobami, jejichž příčinou je znečištěná voda. Je vedro, jazyk se „lepí na vestu“ a dehydratovaná těla strádají…

Na choroby přenesené vodou umírá každý rok ve světě nejméně šest milionů lidí. Nemocemi získanými z vody trpí padesát procent lidí v rozvojových zemích. Světové zásoby vody jsou jasně dané a konečné. Představují méně než milion kilometrů krychlových, což není dostatečná zásoba ani pro dnešní světovou populaci. Uvážíme-li, že ročně přibývá asi sto milionů lidí, je to vážný problém. Řešením by mohlo být izraelské odsolování mořské vody či voda z ledovců.

Největší pohromou je stále se šířící poušť. Jedenáct států by proto nyní postup písečné hrozby chtělo zastavit. Plánují vysadit pás lesa o šířce 15 kilometrů a délce 7775 kilometrů, který by procházel státy Burkina Faso, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Mali, Mauritánie, Niger, Nigérie, Senegal, Súdán a Čad. Skládat by se měl ze stromů, které se adaptovaly k životu v tamních podmínkách. Lesní pás má především zpomalit erozi půdy způsobenou ostrými pouštními větry typu blízkovýchodního chamsinu.

Je benzín důležitější než voda? Auto může jezdit dokonce i na přepálený rostlinný olej z fritézy. Čím ale nahradíme pitnou vodu? Jakým způsobem uspokojit denní potřebu populace, když voda nebude? Dnes spotřebují ti nejšťastnějšív průměru deset litrů denně na osobu… Jako potenciálně nejohroženější oblasti se uvádí části Afriky, střední Asie, Indii, Pákistán, Bangladéš, Čínu, Karibik či jihoamerickou oblast kolem And. Zhoršení životních podmínek v těchto regionech by podle odhadů mohlo uvést do pohybu až 500 milionů lidí.

Rusko, největší země, s velkým nerostným bohatstvím a nekonečnými plochami zemědělské půdy je na druhém místě za Brazílií v množství pitné vody. Na území Ruska je dva a půl milionu řek, více než tři miliony jezer a celkové rezervy pitné vody se odhadují na 26 tisíc krychlových kilometrů. Z okýnka TU-154 jsou z deseti kilometrů nepřehlédnutelné a fascinující. Třeba jezero Bajkal, co je největším rezervoárem pitné vody na světě.

Ruští vědci se nedávno ve dvou miniponorkách potopili až na dno jezera Bajkal, které je na seznamu světového dědictví UNESCO a je domovem více než 1700 druhů rostlin a živočichů – endemitů, z nichž mnohé nežijí nikde jinde na světě. Bylo to i pro mě napínavé dobrodružství; letadlem do Moskvy, z ní s mezipřistáním v Omsku do Irkutska, pak nasednout na loď a po dvou hodinách plavby po Angaře proplout kolem Šamanova kamene a vysednout v rodišti kosmonauta Leonova – Listvjance u Bajkalského jezera.

Bajkal, se svými 1637 m hloubky, je nejhlubším jezerem na Zemi. Trochu mě mrazilo z pocitu, jakou hlubinu jsem měl pod sebou. Voda kolem nás tvořila 20 procent veškeré nezamrzlé sladké vody světa. Vody je v Bajkalu asi tolik, jako ve všech pěti velkých kanadských jezerech dohromady – Hořejším, Michiganském, Huronském, Ontarijském a Erijském. A to jsem si na tom ontárijském myslel, že mám okolo sebe nejmíň Atlantik.

Odborníci považují rovněž Arktidu za jedno z dalších ohnisek napětí kvůli sladké vodě. Boj o Arktidu, který mezi sebou vedou Rusko, Norsko, Kanada, Dánsko, USA a Velká Británie, není ani tak kvůli zásobám ropy a zemního plynu, ale je motivován skutečností, že jde o největší zásobárnu pitné vody na planetě, i když pouze v ledovém skupenství. Bude jí zapotřebí, až se lidé budou schopni zabíjet kvůli její jediné sklenici…

PS: Dr. Batmanghelidjem, autor knihy „Voda pro zdraví, léčbu, život“, jeden ze studentů objevitele panicilinu Sira Alexandera Fleminga: „Většina léků, které lidé používají, zakrývá příznaky a komplikace dehydratace v lidském těle. Hned ráno, když chcete vstát z postele a jste unavení – to je známka dehydratace. Vaše tělo nedostatek vody postihuje postiženími, jako jsou alergie, hypertenze, diabetes, a také onemocnění imunitního systému…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *