Je řešením kriminality Romů zákaz nočního vycházení pro gadže…?

23. Červen, 2010 – 7:42
Do roka a do dne a hin sa hukáže... Foto:Břetislav Olšer

Do roka a do dne a hin sa hukáže... Foto:Břetislav Olšer

V Česku máme Chánov, plot na Matičtí, Janov, Bedřišku a další romské čtvrti a ghetta, na Slovensku je několik stovek romských osad, při obci Telgárt jsou dvě. Z celkového počtu 1520 občanů žije v Telgártu přibližně 700 Romů. Pak jde o Letanovce, Vlkov, Dieru, Borovany nebo v okrese Sabinov na Šariši obec Jarovnice, kde je z více než 4 500 obyvatel kolem 3 200 Romů.

Kvůli nárůstu kriminality si zde pamětníci připomněli, že byl už jednou vydán zákaz nočního vycházení gadžů, aby se jim ze strany Romů nic nestalo. Připomnělo mi to výzvu současných norských úřadů, aby „bezvěrecké“ křesťanské Norky nosily arabský šátek hidžáb, jako prevenci proti znásilňování muslimy. A tak, jak se mezi sebou mydlí Hamás s al-Fatáhem, či sunnité se šííty, rvou se také Romové s Romy, Olaši s Rumungry. V hromadnou rvačku se proměnila i hádka dvou rodin v Jarovnici. Do bitky se postupně zapojilo 150 lidí. Málokdo nebyl nožíkem zraněn…

Je to paradox nebo důsledek velké tragédie, která tuto obec před dvanácti roky postihla? Největší záplavy v historii Slovenska způsobil 20. července 1998 vydatný déšť, který změnil jindy poklidné východoslovenské řeky ve smrtící živel. Rozvodněná a divoká voda se valila z koryt řek, smetla a pohltila vše, co jí přišlo do cesty. Následky ničivých povodní byly tragické: 63 mrtvých, přes 3000 lidí evakuovaných, dva tisíce zničených domů v desítkách obcí.

Děsivé povodně nejvíce zasáhly právě romskou osadu u Jarovnice, ze které pochází nejvíce obětí. V rozvodněné řece Malá Svinka zahynulo 44 dětí a 16 dospělých, hlavně matek. Ačkoli byly záplavy pro jarovnické Romy tragické, nikterak to nezvýšilo solidaritu mezi romskou menšinou a slovenskou většinou. Naopak, nevraživost vůči Romům, kteří ztratili při povodních své domovy i blízké, narůstá.

Bývalý slovenský premiér Vladimír Mečiar, který měl v roce 1998 ii pravomoce prezidenta, přijel do míst postižených povodněmi dva týdny po katastrofě. Slováci v Jarovnicích ho uvítali chlebem a solí, návštěva romské osady, nejvíce zdecimované povodněmi, na programu návštěvy sice byla, ale nakonec ji Mečiar zrušil. Solidarita a soucit Slováků vůči postiženým sousedům z osady se brzy vytratily.

Vodní živel sice tragickým způsobem poskytl Romům důvod k práci, ale jejich pracovní apatie je nedílnou součástí jejich života. Přibližně 600 jarovnických Romů přišlo o své příbytky; bydleli ve vojenských stanech a dostávali vojenskou stravu. Humanitární pomoc, zejména pitnou vodu, trvanlivé potraviny, hygienické prostředky, textil, obuv a dětské hračky rádi využívali, do práce na obnově svých příbytků se však přiliš nenutili…

Představte si, že byly situace, kdy bylo v Jarovnici najednou dvě stě těhotných romských žen, z toho nejmladší nebylo ani šestnáct, zatímco nejstarší rodičce přes čtyřicet. A kolik statisíců to bylo přídavků; každý měsíc bylo do této obce státem z peněz daňových poplatníků posíláno v přes 1 530 000 Sk na sociální a podpůrné dávky, skoro 390 tisíc Sk pak na invalidní a starobní důchody a pouze 50 tisíc na pracovní výdělky. V obci totiž údajně pracovalo pouze z dvou tisíc 16, slovem šestnáct, Romů a tolik peněz…

Jarovnice patří k největším a k nejzaostalejším romských osadám na Slovensku, přestože mají český slovní základ „jaro“. Přes dva tisíce jarovnických Romů žije v neúnosných sociálních podmínkách, nemají elektřinu, kanalizaci ani vodu, žijí v dřevěných chatrčích, většina z nich je bez práce a negramotná. Přesto je zde snaha o jejich kultivaci. Velkou pozornost vzbudila ojedinělá výtvarná dílka jarovnických romských dětí, která získala řadu prvních cen na mezinárodních soutěžích dětských výtvarných prací a byla vystavována v mnoha evropských zemích. Malí malíři sice pocházejí z jedné z nejchudších osad ve střední Evropě, přesto ale zobrazují svět plný fantazie, barev a života. Neuvěřitelné…

Slovenské gadže to však pranic nevzrušilo; jarovnický vřed je už prý natolik hnisavý, že se ho všichni straní. Přitom je pořád šance na jeho vyléčení. Možná by se mohli čeští Romové občas v rámci exkurze podívat do Jarovnice, aby si uvědomili, jak blaze se jim žije v Česku a že emigrace do Kanady, Anglie nebo Belgie není řešením. Všude je chleba o dvou kůrkách…

Navíc slovenští Romové nemají po vstupu země do EU žádnou šanci získat v Evropě azyl ani sociální dávky. Proto směřují především do České republiky, kde jim odpadá jazyková bariéra a existuje větší trh pro nekvalifikované práce. Glavně Rumungři a Olaši. První žijí spíše po jednotlivých rodech či osadách a lépe se socializují do podmínek majoritní společnosti, Olaši tvoří uzavřenou komunitu s vlastními hodnotami. Sami se označují za kastu, mají svého krále, soudy i odlišnou řeč.

Příliv migrantů ze zahraničí je v Česku podobně jako v dalších zemích EU hlavním zdrojem přírůstku počtu obyvatel. Cizinců, včetně Romů ze Slovenska, tak nyní v ČR žije přes 410 000 a legálně jich u nás pracuje necelých tři sta tisíc. Jak říkal blahé paměti předseda ČSÚ Jan Fischer, až 90 procent celkového přírůstku obyvatel ČR v prvním pololetí 2008 šlo na konto migrace, když ze zahraničí se přistěhovalo o 51,4 tisíce lidí více, než se vystěhovalo…

Z této zprávy si spokojeně mnuli ruce hlavně demografové i politici. Byli rádi, že počet obyvatel České republiky stoupl meziročně o 65 tisíc na nynějších 10,446 miliónu, což výrazně ovlivnila přistěhovalci ze zahraničí. Porodnice zkrátka praskaly ve švech a za loňských prvních devět měsíců se u nás narodilo 91 300 dětí, tedy o 4900 více než za stejné loňské období. A miliardy za porodné, mateřskou a socilální dávky se jen hrnuly i slovenským Romkám. Poprvé ale umřelo míň lidí, než kolik se jich narodilo…

Takže už máme, co jsme chtěli…?

http://www.videomix.cz/video/5wzRYCEUhQY/

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *