Bývalý terorista prvním černošským prezidentem JAR…?

18. Červen, 2010 – 8:53
Ing. Tellinger si prohlíží pštrosí kůži na sušícím rámu.... Foto: Břetislav Olšer

Ing. Tellinger si prohlíží pštrosí kůži na sušícím rámu.... Foto: Břetislav Olšer

Počátkem tohoto týdne vyšla v nakladatelství Práh autobiografická kniha bývalého prezidenta JAR Nelsona Mandely „Dlouhá cesta za svobodou“ zachycující období od jeho narození v roce 1918 až po první všerasové volby roku 1994. Je v ní mimo jiné zmínka také o tom, jak před dvaceti roky opustil jako 71letý africký hrdina káznici Victor Verster v městečku Paarl.

Nedávno uspořádal oslavu tohoto dne ve svém domě speciální večeří. Zasedl ke stolu s někdejším bachařem věznice na Robben Island, kde strávil 18 let. A paradoxně také s usmířenou exmanželkou Winnie, s níž se ve zlém rozvedl v roce 1996. Právě probíhající Mistrovství světa v kopané World Cup 2010 v Jihoafrické republice však nezačalo pro Nelsona Mandelu šťastně.

Jeho pravnučka Zenani Mandelová jela v den svých třináctých narozenin po zahajovacím koncertu v Johannesburgu domů společně s bývalou Mandelovou manželkou Winnie Madikizelovou. Jejich auto se ale střetlo s jiným, řízeným opilým řidičem, a Mandelova pravnučka při nehodě zemřela. K tragédii došlo jen několik hodin před začátkem úvodního utkání šampionátu mezi JAR a Mexikem.

Nelsonův starší syn zahynul již v roce 1969 při silniční nehodě – tehdy byl jeho otec vězněn na Robben Islandu u Kapského Města a synova pohřbu se nesměl zúčastnit. Se svojí první ženou Evelyn měl Nelson čtyři děti, než se v roce 1957 po 13 letech manželství rozvedli.

Poslední živý syn Makgatho bývalého jihoafrického prezidenta Mandely zase nedávno podlehl syndromu získaného selhání imunity (AIDS). V Jihoafrické republice je virem HIV způsobujícím AIDS nakaženo téměř pět milionů lidí, tedy asi 22 procenta dospělé populace. Podle údajů OSN se tak tato země řadí k nejvíce postiženým na světě. Každý den v ní zemře na AIDS na tisíc lidí.

Rolihlala Mandela se narodil před dvaadevadesáti roky 18. července 1918 ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei. (Rolihlahla znamená v jeho rodném jazyce Xhosa něco jako potížista.) Jeho otec Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, byl hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu a měl několik manželek. Své vzdělávání začal jeho syn v místní misijní škole, kde mu metodistický učitel dal jméno Nelson.

„Jak to tady bylo s prvními volbami, z nichž vyšla vítězně Mandelova vláda?“ snažil jsem se zjistit při své první cestě po JAR v roce 1995 jako novinář.

„Protože skoro polovina ze zdejších 30 milionů černochů neuměla většinou číst ani psát, byly volební lístky udělány tak, že na nich byly fotografie kandidátů jednotlivých stran. Bylo jich celkem devatenáct,“ popisoval mi kamarád Jarda, vedoucí úseku v jednom ze zdejších platinových dolů, zvláštní situaci.

„A vedle nich byly prázdné čtverečky, do nichž se měl poznačit souhlas nebo nesouhlas. U nás na šachtě tyto letáky také byly. Vím, že se černochům ze strany jejich předáků říkalo: Když souhlasíš s Mandelou, udělej do čtverečku velký křížek, když jsi proti, udělej malý. Nikdo ale neřekl, jak se při sčítání hlasů poznalo, který křížek je malý, a který velký…“

„Máš pocit, že černoši Mandelu nechtěli?“

„Věřím, že skutečně mnoho černých bylo pro jeho zvolení. Nasliboval jim totiž, že každý černoch dostane dům a auto, že každý bude mít své bankovní konto,“ smál se škodolibě můj politický školitel, když mi popisoval, jak se majoritní obyvatelé Jihoafrické republiky domáhali těch zázračných kartiček, co měli bílí a co jim vydávaly u bankomatu spoustu randů.

„Neřekl jim ale, nebo ho neposlouchali, když jim to vštěpoval, že napřed budou muset pracovat. Že nemohou věčně žít z daní, které platí bílí, zatímco černí nemuseli nic dávat za zdravotní péči, ani nemuseli odvádět daně. Když běloch vydělal za rok dvě stě tisíc randů, skoro polovinu z nich mu polkly právě daně…“

Faktem je, že černoši viděli v Mandelovi zázrak. Aby ho mohli volit, museli mít nějaký průkaz totožnosti. Ten ale chyběl skoro patnácti milionům z nich. Proto stáli pár dnů a nocí před úřady, které jim na základě dokumentů o jejich narození vystavovaly potvrzení o jejich identitě. Mnoho z nich však žádný doklad z matriky nemělo, proto stačil třeba kněz, který jim dosvědčil, že se narodili, kde a kdy…

Od počátku byl Nelson zatvrzelý bojovník za práva černochů a proti apartheidu. Pokoušel osud i rasistickou vládu, až byli v červnu 1964 Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni jako teroristé na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.

Až do roku 1982 byli ve vězení na ostrově Robben Island, poté je přemístili do cel v Polsmoor. Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení proto zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANC a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Clerka, s nímž obdržel v roce 1993 Nobelovu cenu míru…

Nelson byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s puritánkou Evelyn Ntoko Maseovou skončilo po 13 letech rozvodem v roce 1957 a jeho 38 let trvající manželství s naopak velmi sexuálně liberální Winnie Madikizelovou mělo svůj konec v odloučení v dubnu 1992 a rozvodem v březnu 1996.

Důvodem byla prokázaná nevěra a obvinění, že byla mozkem mnoha vražd, násilností, mučení a únosů. Hlavně černochů ze Soweta, kteří nesouhlasili s praktikami její ochranky. Ta byla sdružena v mafii pod krycím názvem: Mandelův sjednocený fotbalový klub. Rozhodla mj. o vraždě 14letého chlapce Stompieho Seipeie a doktora Abu Asvata, dvou černochů, kteří měli dělat během apartheidu informátory bělošské policie.

„Stačilo, aby mama Winnie Mandelová někoho označila za “impimpi” tedy za informátora, a jeho osud byl zpečetěn”, řekl před soudem 39letý Jerry Richardson, který byl usvědčen jako dvojnásobný vrah na příkaz Winnie. Ta sice prý nikoho sama nezabila, ale využívala k tomu ostatní. Z prvních dvou manželství měl Mandela po dvou dcerách, naživu jsou tři.

V Sowetu mohl mít dva domy, oba jsem si prohlédl. Jeden byl skromný přízemní v chudinské čtvrti, v níž se narodil, druhý stál o dva kilometry dál. Přepychovou vili s dvěma patry a kamerami na střeše mu nechala postavit Winnie jako dárek na počest jeho propuštění z věznice. Ten se však do tohoto domu ani nepodíval. Věděl už dávno, co všechno jeho žena vyváděla. Ovšem jako politik též znal rčení: Nikdy neříkej nikdy…

Pouze prohlásil, že po propuštění byl nejosamělejším člověkem na světě. Snad i proto nástupce Mandely v prezidentském křesle Thabo Mbeki nepodal Winnie ruku, ani když vedle něho seděla jako předsedkyně Ženské ligy ANC při jednom veřejném shromáždění. A když bylo Mandelovi osmdesát, oženil se potřetí, tentokrát uzavřel sňatek s vdovou po někdejším mosambickém prezidentu Samorovi Machelovi Graçou, spojenci ANC, který zahynul při leteckém neštěstí o 15 let dříve…

Mandela vzal své prezidentování smrtelně vážně a mimo jiné nařídil, aby v televizi byly rovněž pořady v jazycích největších kmenů. Zuluů je v JAR kolem šesti milionů, v jejich čele byl vůdce opoziční zuluuské strany Inkatha Mangosuthu Buthelezi. Kmen Xhosa, z něhož pochází Mandela, má přes dva miliony lidí a Tswana necelé dva. Pak následují Shangaan -Tsonga či Swazi a další. Tyto nejpočetnější kmeny mají rovněž svůj vysílací čas. V televizním programu v jazyce Xhosa vystoupil v předvánočním projevu také Nelson Mandela. Projev jsem sledoval v haciendě u Jarmily a Júliuse Tellingerových, kteří se do JAR vystěhovali z Československa v roce 1969. Prezident poté odpovídal na otázky novinářů:

„Proč jste jako levicový politik nebyl nikdy členem komunistické strany?“

„Víte, pocházím z ortodoxní náboženské rodiny a její názory byly v rozporu s některými myšlenkami Lenina, Marxe i Engelse…“ usmívá se Mandela.

„Cítíte nenávist ke svým věznitelům?“

„Ne. Během té dlouhé doby věznění jsem měl totiž možnost se neustále vzdělávat. Pochopil jsem, že pro moji zemi je nejdůležitější smíření a ne pomsta… Proč vznikl apartheid? Vůbec se bělochům nedivím. Bylo jich tady hrozně málo proti mnohonásobné přesile černých a barevných obyvatel. Proto si museli něco na svoji obranu vymyslet…“ odpovídá s potutelným úsměvem na všetečnou otázku.

V Johannesburgu a Pretorii se to mými přáteli jen hemžilo. Patřil k nim vedle asistenta ředitele zlatých dolů ing. Tellingera též Roman, šestadvacetiletý dobrodruh z Čech, který mě jako číšník i producent květinových výzdob zasvětil do tajů stále přetrvávajícího jihoafrického rasismu.

„Támle na kopci nad Pretorií je ústřední afrikánský památník Voortrekker Monument, který postavil architekt Gerhard Moerdyk. Je v něm plno fresek, které zobrazují cestu Búrů v rámci své pouti Great Trek z jihu na sever a jejich válku se zuluuskými bojovníky i s Brity,“ překvapuje mě svými znalostmi.“Pravidelně se tady scházejí ultrapravičáci a vykřikují, jak černochům zakroutí krkem. Jsou to volové,“ odfrkne znuděně a vyprahle polkne. „Kdoví, jestli nová vláda památník jako protičernošský nezruší.“

Jakoby četl myšlenky černochů, kteří se rozhodli alespoň částečně skoncovat s vžitým termínem pro „pretorijský režim“, úzce spojený s apartheidem. Proto byl už při mé další cestě po JAR název Pretoria zrušen. Zatím však zůstane hlavnímu městu, jen metropolitní oblast Pretoria se změní na oblast Tshwane, navazující na tradicí zdejších černošských kmenů. A když příště přiletím do JAR už popáté a zastavím se v přistavu Port Elizabeth, asi mě nepřekvapí, že na cedulích už bude jiné jméno – Port Nelson Mandela.

Hrozba rozdělení Afrického národního kongresu (ANC), který je v Jihoafrické republice u moci nepřetržitě od roku 1994, se před volbami do parlamentu v příštím roce výrazně zvýšila. Problémy, které se začaly prohlubovat po nástupu Jacoba Zumy (v prosinci 2007) do čela strany se ještě zvětšily poté, co nové vedení ANC přinutilo koncem září 2008 k demisi prezidenta Thaba Mbekiho. Jeho post obsadil bigamista Jacob Zuma…

Před dvěma lety si v USA poslanci povšimli, že svět už je někde jinde a odhlasovali vyřadit ANC ze seznamu teroristických organizací. Úředně tak ani Nelson „Potížista“ Mandela už není teroristou. Navíc Valné shromáždění OSN vyhlásilo 18. červenec Mezinárodním dnem Nelsona Mandely. Ocenilo především jeho zásluhy v boji za mír a lidská práva. Někdejší prezident Jihoafrické republiky slaví ve stejný den své narozeniny…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *