Už vím, co se zrodilo cestou v rychlíku z Prahy do Bohumína…

24. Květen, 2010 – 19:23
Ani židovská Chrámová hora, hebrejsky Moria, to nemá s náboženským fanatismem snadné...   Foto: Břetislav Olšer

Ani židovská Chrámová hora, hebrejsky Moria, to nemá s náboženským fanatismem snadné... Foto: Břetislav Olšer

Hlavou mi vrtala spousta otázek, když v neděli 18. dubna 2010 vyrazila z pražského Hlavního nádraží vlakem s pravidelným odjezdem v 6:11 česká delegace v čele s prezidentem Václavem Klausem na pohřeb polského prezidenta Lecha Kaczyńského, který zemřel při leteckém neštěstí.

Jednou z nich byla i ta, která vzešla z mé představy, jak tato super čtveřice stráví svůj několikahodinový čas u jednoho stolku ve vlaku. Václav Klaus s chotí Livií, premiér Jan Fischer a pražský arcibiskup Dominik Duka Vystoupili před polednem v Bohumíně, odkud je do jihopolského Krakova dovezla auta.

O čem se asi tak můžou bavit, co asi řeší, určitě nemluví jen o počasí nebo o letecké tragédii. Až když se dnes rozhodlo o tom, komu bude patřit Chrám svatého Víta, tak mi to „docvaklo“. Řešili mj. katedrálu. Katolický arcibiskup Dominik Duka, jenž nahradil ve funkci Miloslava Vlka, podepsal totiž dnes s prezidentem Václavem Klausem dohodu, v níž si pomyslně rozdělili práva ke katedrále na Pražském hradě „napůl“.

Znamená to konec soudních sporů, mezi námi velmi trapných. Trvaly celých osmnáct roků. A stačil jediný podpis, aby se práva k chrámu rozdělila mezi stát a Arcibiskupství pražské. Pražský hrad poskytne církvi nemovitosti, které potřebuje při užívání katedrály svatého Víta a Hrad bude i nadále o nemovitosti pečovat, konkrétně o dvě budovy – Staré proboštství a takzvaný Mladotův dům.

Novinkou je zřízení rady pro zajištění péče o katedrálu, ve které bude prezident, premiér, arcibiskup pražský, předsedové Sněmovny a Senátu, probošt svatovítské kapituly a primátor Prahy.

Zdeněk Mahler, pedagog, skvělý muzikolog, spisovatel, scénárista a především věhlasný znalec českých dějin je znám jako vášnivý zastánce chrámu sv. Víta jako majetku státu. Mimo jiné o této kauze nedávno řekl:

…“V roce 1954 byla odpovědnost za katedrálu převedena na Kancelář prezidenta republiky. V té době byl prezidentem Antonín Zápotocký. Ten měl ke katedrále sentimentální vztah, protože na ní pracoval jako kamenický učeň. Na západním vstupním portále pracoval mladý Zápotocký, stejně jako třeba na lvech na Rudolfinu. Jakmile to Zápotocký dostal na starost, přikázal ustavit odbornou komisi a on sám se zaručil, že z rozpočtu kanceláře prezidenta republiky, i z rozpočtu státního, bude přisouvat peníze. Tak se stalo, že veškerý archeologický průzkum, který se tam v těch letech konal, a který vedl prof. Zdeněk Smetánka, stejně jako antropologický průzkum prof. Emanuela Vlčka, proběhl za tyto peníze. Byla za ně pořízena i nová střecha ze speciální břidlice dovážené za valuty, částešně ze Svobodných Heřmanic. Byl ustaven horolezecký oddíl, který dodnes kolem katedrály krouží a vyměňuje nemocný kámen. Zkrátka a dobře, v této době nateklo do katedrály 350 miliónů tehdejších korun. Z toho důvodu je také katedrála sv. Víta v mnohem lepším stavu, než třeba katedrála sv. Štěpána ve Vídni nebo Remešská ve Francii…“

Takže se nebude konat další česká ostuda, kdy církevní právník Petr Zderčík mínil podat ohledně katedrály ve vlastnictví státu stížnost k Ústavnímu soudu. Pro případ, že by Ústavní soud stížnosti o rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyhověl, obrátili by se na na soud pro lidská práva ve Štrasburku. „Kardinál, respektive pražský arcibiskup, potřebuje kostel, on je povinen mít katedrálu a kázat podle svého statutu slovo Boží,“ řekl advokát.

Před dvěma roky také papež Benedikt XVI. vzkázal Česku: Vraťte pražskou katedrálu církvi. Naštěstí se dějí věci, třeba cesta tří nejvyšších představitelů státu a církve vlakem, jehož uklidňující předení po kolejích přináší i mírumilovné myšlenky…

Možná se brzy sejdou pánové Duka a Klaus s Fischerem při další své cestě vlakem a dohodnou se rovněž o tom, zda má dát vláda církvím slíbených 83 miliard korun ve splátkovém kalendáři na šedesát let, když úroky za tuto dobu by udělaly z této sumičky asi 270 miliard. Jako náhrada od státu za zabavený majetek po roce 1948.

Naděje umírá předposlední, poslední umírá člověk…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *