Nový Tonkinský konflikt, aneb Říšský sněm znovu zapálen…?

22. Květen, 2010 – 9:16
Vzpomínka na vietnamsko-americkou válku...   Foto: Břetislav Olšer

Vzpomínka na vietnamsko-americkou válku... Foto: Břetislav Olšer

Historie je jako kolovrátek a písnička o červené punčošce. Všechno už tady zkrátka jednou bylo. Prostě nekonečný příběh o jediném – jak někoho vyprovokovat a potom být jako zloděj, co křičí – chyťte zloděje!

Samozřejmě, jsem si vědom toho, že pokud neplivám po Putinovi a Rusku, mám utrum. Proto je jasné, že následující moje psaní o USA, Ríšském sněmu v Berlíně a Severní Koreji je pouhá spekulace a sci fi, přesto se omlouvám, že možná svojí hypotézou seberu mnohým jejich virtuální iluze a jiné svým pokusem o analýzu současné situace na Korejském polostrově notně rozčílím..

Jižní Korea a Spojené státy v těchto dnech totiž zvažují, že zvýší stupeň pohotovosti vůči komunistické Severní Koreji. Mezinárodní komise totiž údajně zjistila, že KLDR stojí za potopením jihokorejské korvety Čchonan před dvěma měsíci. Je nabíledni, že Pchjongjang odmítá obvinění z potopení lodi a smrti 46 jihokorejských námořníků.

Vyšetřovatelé z Velké Británie, Švédska, USA a Austrálie napřed „nalezli“ zbytky výbušniny, kterou prý používají Severokorejci. Pak dokonce objevili na dně moře celou část zrezivělého torpéda s označením, které „se dokonale shodovalo“ s označením severokorejského torpéda nalezeného před sedmi lety v Jižní Koreji. Zvláštní; že by tato nepřátellská torpéda nezměnila svůj „image“? A co když tam leželo ještě od korejské války jako munice po 2. světové válce, která je stále nalézána i na našich staveništích a v lesích…

ČTK: „Zareagujeme přijetím tvrdých opatření proti Severu a za pomoci mezinárodní kooperace donutíme Sever, aby přiznal svoje pochybení a opět se stal odpovědným členem mezinárodního společenství,“ řekl výhrůžně jihokorejský prezident I Mjong-bak v reakci na závěr vyšetřování. „Byla to vojenská provokace a porušení Charty OSN i dohody o příměří…“

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat:

„Od této chvíle situaci považujeme za válečný stav a na jakékoli problémy ve vztazích mezi Severem a Jihem rozhodně zareagujeme. Přijde-li jižní loutková skupina s ‚odvetou a pomstou‘, odpovíme ostrým trestem, včetně naprostého ukončení vztahů, odvolání dohod uzavřených s Jihem o neútočení a likvidace projektů spolupráce,“ uvedl v prohlášení severokorejský Výbor pro mírové sjednocení vlasti.

KLDR sice často Jižní Koreji hrozí útokem, což činili též Američané vůči severnímu Vietnamu, ale vzhledem k lepšímu vybavení jihokorejské armády a podpoře 28 tisíc amerických vojáků by byla jakákoli vojenská konfrontace pro KLDR sebevraždou. Ze severního Vietnamu se též pro jeho nevybavenost vojáci US Army smali a tvrdili, že jim stačí tři měsíce a budou zpátky v době kamenné. Ano, je to tak – opět jsou, resp. stále jsou, v Koreji američtí vojáci. Ti čínští, kteří pomáhali severu Koreje proti válce s USA v 50. letech, jsou však už dávno pryč. Asi proto, že nemají čas mít své jednotky a poradce ve více než stovce zemí.

Nabízí se tedy srovnání se zahájením války se severním Vietnamem. Že by znovu došlo k dalšímu “podpálení Říšského sněmu”, jelikož prezident Obama, co má daleko do obratného obhájce Jiřího Dimitrova, stejně jako před lety jeho předchůdce Johnson, potřebuje pádné důkazy pro Kongres USA, aby schválil novou válku mezi severní a jižní Koreou? Vlastně její pokračování, když ten první válečný stav nebyl ještě vůbec oficiálně ukončen…?

Že by se zjevil následovník Roberta McNamary, ministra obrany za prezidentů Kennedyho a Johnsona, co byl prohlášen za architekta mj. vietnamské války? Ten samý, co před vstupem do politiky úspěšně řídil automobilku Ford a později stál dlouhá léta v čele Světové banky?

Onen americký jestřáb, jenž chtěl „rozbombardovat Vietnam do doby kamenné“ a co teprve na sklonku svého života přiznal, že vietnamská válka byla omyl? Pro magazín Time v roce 1991 navíc po letech prohlásil, že incident v Tonkinském zálivu byla chyba. Tak také promluvilo mnoho dalších důstojníku přiznávajících, že tento konflikt byl uměle vytvořená fraška, lež a byznys jako obvykle.

Jednalo se o pozemní válku na jihu Vietnamu, na severu pak měl konflikt podobu bombardování. USA, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny pomáhaly jižnímu Vietnamu, stejní spojenci jako dnes proti severní Koreji.

Britský časopis o vietnamsko-americké válce „War“ v jednom ze svých vydání uvedl:

„Dne 30. července 1964 provedlo malé jihovietnamské komando akci, jejímž cílem bylo zničení radarových stanic poblíž severovietnamského pobřeží. V oblasti, údajně stále v mezinárodních vodách, se vyskytoval i hlídkující americký torpédoborec Maddox, který 2. srpna napadl při odplouvání z oblasti v Tonkinském zálivu tři torpédové čluny severovietnamského námořnictva. Maddox s leteckou podporou jeden člun potopil a dva poškodil, přičemž sám byl zasažen jednou kulometnou střelou.

Americký prezident Johnson vzápětí varoval severní Vietnam před nevyprovokovanými útoky. O dva dny později se Maddox společně s spolu s dalším torpédoborcem Turner C. Joy dostal za tmy do silné bouře. Posádky ze signálů radarů vyhodnotily, že lodě byly opět napadeny. Zahájily proto dvouhodinovou palbu na radarové cíle, které považovaly za severovietnamské torpédové čluny. Šlo však prý pouze o rušení bouřkou a mylné vyhodnocení signálů sonaru…“

Existují i názory, že událost byla záměrně připravena s cílem ospravedlnit vstup USA do války. Po druhém incidentu schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která Johnsona opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“. Teatrálně za tím účelem vystoupil v televizi s projevem k národu.

Od konce padesátých let měli v jižním Vietnamu Američané, kteří překazili celonárodní vietnamské volby v roce 1954, své první vojenské pozorovatele, a jelikož v té době ještě Kongres USA neschválil válku, založili letecké základny v Thajsku, odkud startovaly k náletům americkými letouny s thajskými piloty na vietnamská města a Ho Či Minovu stezku.

V březnu 1965 se vylodily první americké pozemní síly v Da-nangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. A hlavní heslo, jímž bylo zničení komunismu. Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih. A přestože bylo do bojů ve Vietnamu postupně nasazeno dva a půl miliónů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze necelým půl milionem vojáků Národní fronty osvobození.

Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců, Laosanů a obyvatel Kambodže padlo ve Vietnamu i přes 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech…

Co se bude dít dál v paralele Tonkinského zálivu, to se uvidí. Každopádně je zde jasná podobnost s vyprovokovanou válkou ve Vietnamu. Spekulace, potrhlá hypotéza nebo jen souhra náhod a okolností…? Je třeba prodat nové zbraně za těžce vydřené biliony.

Jak ve své výroční zprávě informoval Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru, bylo za loňský rok ve všech zemích vydáno na vojenské účely 900 miliard eur (asi 25,6 bilionu Kč). To představuje 137 eur (asi 3900 Kč) na každého obyvatele z více než šesti miliard lidí naší planety. Kdoví, jestli ho Miroslav Kalousek započítal do českého dluhu 121 tisíc Kč, požadovaného od všech občanů formou složenky v jejich schránkách.

Předpokládané výdaje na zbrojení na tento rok činí pro USA zhruba 583,3 miliard USD, druhá Francie “krmí” své zbrojení 73 miliardami, třetí Čína téměř šedesáti a Rusko je šesté se 40 miliardami. Nejvíce prodaných zbraní za rok, včetně těch chemických a biologických, má Boeing (USA), který si tak loni vydělal skoro 29 000 milionů USD, Northrop Grumman (USA) o něco míň – 28 590 milionů USD, čtvrtý BAE Systéme (Velká Británie) téměř 24 000 milionů…

Zkrátka, proti hrdinným americkým osvoboditelům Československa nic zásadního nemám, naopak, jen si tak nezávazně spekuluji a trénuji svoji fabulaci. I strádající zbrojní koncerny musí přece z něčeho žít…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *