Nic není tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rouhání…?

20. Květen, 2010 – 10:13
Co kdyby se o striptýzové minulosti Miss USA dozvěděl íránský imám...?  Foto: Břetislav Olšer

Co kdyby se o striptýzové minulosti Miss USA dozvěděl íránský imám...? Foto: Břetislav Olšer

Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Nenapadá mě jiné rčení na zběsilost muslimských fanatiků, co zuří při vyslovení jména Izrael nebo při pohledu na karikatury jejich Proroka, co je nedotknutelný. Kdo není muslim je satan a bezvěrec.

S přispěním svého archivu a knih o džihádu a Izraeli jsem vytvořil následující mozaiku příběhů, které doslova otřásly světem. Napřed islámským, posléze i tím nefanatickým. Kdo z těchto dvou světů má asi opodstatněné právo nazývat se mírumilovným?

Prorok Muhammad ibn Abdulláh ibn Abdulmuttalib má rodokmen báječně vykonstruovaný: Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib ibn Hashim ibn Abd Manaf ibn Qusai ibn Kilab ibn Murra ibn Ka`b ibn Lu’ay ibn Ghalib ibn Fahr ibn Malik ibn an-Nadr ibn Kinana ibn Khuzaimah ibn Mudrikah ibn Ilyas ibn Mudar ibn Nizar ibn Ma`ad ibn Adnan…

První jeho manželkou byla postarší vdova Chadídža. Když zemřela, na řadu přišla A´iša, dcera Abú Bakra, nejlepšího přítele Muhammada a po jeho smrti zakladatele sunnitského náboženství. Zaslíbena mu byla ve věku svých 6 let, nikoli však k vůli jeho sklonům k pedofili, ale proto, že to přikázal osobně sám Alláh.

Prorok Muhammad to zdůvodnil docela lakonicky, když řekl, že se mu A´iša ukázala dvakrát ve snu. Viděl anděla nesoucího kus oblečení, po jeho odkrytí v něm byla A´iša. Prorok si tedy řekl, že pokud je to vůle Allaha, pak se to musí stát. A teď si představte, že v televizi odříkám jednu ze súr z Koránu, podle níž se prorok Muhammad rozhodl, aby uchlácholil svou pohanskou rodinu a příslušníky kmene Kurajšovců, že nejlepší věc, kterou může udělat, je uznat, že je nanejvýš správné modlit se a uctívat tři Alláhovy dcery: al-Lát, al-Uzzá a Manát…

Deník Jyllands-Posten zveřejnil dvanáct karikatur proroka na konci září 2005. Ta, která tehdy vyvolala snad nejostřejší reakce, se znovu objevila ve středečních vydáních pěti předních dánských novin. Na kresbě má Mohamed na hlavě turban, od něhož vede zápalná šňůra. Turban má tvar bomby. Právě autora kresby Kurta Westergaarda se chystala zavraždit trojice lidí, kterou dánští policisté minulý týden zakli. V reakci na to se rozhodli vydavatelé Jyllands-Posten a čtyř dalších deníků Westergaardovu kresbu otisknout znovu.

Dánsko přidělilo policejní ochranu většímu počtu mužů, kteří se jmenují stejně jako autor karikatury proroka Mohameda, a jimž anonymové vyhrožovali smrtí. List Copenhagen Post napsal, že 81 Dánů se jmenuje Kurt Westergaard stejně jako karikaturista. Jeho manželka Gitte musela opustit své místo učitelky v mateřské školy v Aarhusu, kde pracovala 25 let. Její nadřízení jí sdělili, že se tak stalo kvůli obavám o bezpečnost dětí a na nátlak rodičů.

Islámská zloba nezná mezí. Neznámý útočník se pokusil zapálit dům švédského karikaturisty Larse Vilkse (53). Podle informací agentury Reuters to oznámila švédská policie. Výtvarník nebyl v okamžiku útoku doma. Vilks v roce 2007 urazil mnohé muslimy karikaturou proroka Mohameda se psím tělem.

Byl za to vystaven řadě vyhrůžek a dokonce i hrozbám smrtí. Přesto svůj záměr napsat muzikál s názvem Dogs (Psi) oznámil už vloni na podzim. Hlavními postavami by měli být íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, švédský premiér Fredrik Reinfeldt a členové mezinárodní teroristické organizace Al-Kajda. Vilks poznamenal, že není nepřítelem muslimů a že se svými odpůrci hledá dialog, ovšem nikoliv usmíření. „Není s čím se smiřovat. Nic není tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rouhání,“ dodal.

Asi polemická věta a rouhání je možná hřích, větší nebo menší, ale o tom by měl rozhodovat případně Nejvyšší soudce. A jak se ruší dvojí zdanění, měl by přestat platit i metr dvojího trestu. Jeden pozemskou vraždou druhý Božím soudem. Rouhání však rozhodně není hodné srovnání s hrdelním zločinem, který by trestali sebevražední či jiní atentátníci – mučedníci, islamisté…

Muslimský šejch Omar Bakri zase hrozil britskému hudebníku, Siru Paulu McCartneymu, že se stane terčem sebevražedného útočníka, uskuteční-li své plány a vystoupí v Izraeli. Paul McCartney, bývalý člen skupiny Beatles, odmítl tlak proarabských skupin, aby vystoupení v Izraeli zrušil. Bakri v rámci pravidelného každotýdenního internetového kázání z Libanonu, kde žije v exilu po vyhoštění z Velké Británie, prohlásil, že McCartney si vystoupením udělal „víc nepřátel než přátel“. „Namísto podpory lidu Palestiny v jejich utrpení, McCartney oslavuje krutosti okupantů. Ten, kdo je okupován, by měl dostat pomoc. Přítel našeho nepřítele je náš nepřítel. Proto Paul McCartney je nepřítelem každého muslima…”

Stejně dopadl jiný Brit – spisovatel Salmán Rushdie, na něhož uvalil íránský vůdce ájatolláh Chomejní fatwu, což byla klatba, ale v podstatě rozsudek smrti, který na něm mohl vykonat kdykoliv jakýkoliv muslim, jenž by se tímto svým činem dostal do nebe.

Vše jen proto, že Rushdie napsal román “Satanské verše”, v nichž údajně urazil proroka Muhammada. V následujících letech se Chomejního nájemným vrahům podařilo zavraždit překladatele Rushdieho díla do japonštiny a zranit italského překladatele a norského vydavatele. V roce 1998 vyhověl Írán tlaku Velké Británie a klatbu zrušil.

Rushdie se narodil 19. června 1947 v Bombaji. Dnes je z něho Ind s britským občanstvím nebo Brit, narozený v Indii a žijící v New Yorku. Byl také hostem Festivalu spisovatelů v Praze. Kolegyni Šárce Nevidalové v rozhovoru mj. řekl, že se cití věčným emigrantem.

Kontroverzní snové pasáže, ve kterých vystupuje postava archanděla Gabriela a Proroka Muhammada, se staly příčinou tragického nedorozumění. Hlavní islámský prorok Muhammad je nazýván Mahound (hanlivá zkomolenina užívaná křižáky, anglicky „honící pes“ nebo „sprosťák“), jehož hojné manželky Salman Rushdie drze a rouhačsky umístil do nevěstince.

Prorokova nejoblíbenější manželka – nezletilá A´iša – je popisována jako motýlí madona, jejíž nahotu kryjí pouze dlouhé vlasy a Prorok se jeví jako pedofil. A ještě je tu zlý imám, snící jen o moci a uskutečnění svých náboženských fundamentů silou a vražděním. Tato postava byla inspirována ajatolláhem Chomejním.

Hrdiny románu jsou dva cestující na lince z Indie do Londýna. Letadlo se zřítí do kanálu La Manche a oba hrdinové jsou zachráněni. Začnou se ale měnit – jeden v anděla, druhý v čerta. V jednom příběhu žije v současné arabské vesnici chudá dívka A´iša, která se jmenuje jako Prorokova nezletilá manželka a chodí nahá, zahalená pouze do svých vlasů a kouzelných motýlů.

Část příběhu se odehrává v mekkánském nevěstinci, jehož majitel jako reklamní tah pojmenoval své pracovnice po manželkách Proroka. V podniku se ukrývá i uprchlý bývalý zapisovatel Prorokových slov, z nichž vznikl později Korán. Ten se přiznává, že zapisoval nepřesně, ale Prorok si ničeho nevšiml, jelikož byl negramotný…

Salman Rushdie byl proto v červnu 1989 obviněn islámskými fundamentalisty z rouhačství a odsouzen íránským duchovním vůdcem Chomejním k smrti, která však několik dnů poté dopadla samotného ajatolláha.

Evropa upadá do temnoty a ve snaze uspokojit okrajová práva menšin není schopna ochránit nejzákladnější práva svých vlastních lidí”. Viz vražda filmového režiséra Theo van Gogha, který natočil pravdu o islámských ženách.

Cestou po nábřeží jsem minul středisko vodních sportů, jehož součástí byla i diskotéka Rasija. Byla… Jednoho letního večera roku 2001, kdy se u vchodu tísnily stovky mladých, tance a hudby dychtivých Izraelců, většinou z rodin ruských přistěhovalců, vešel do davu šílený palestinský sebevrah s dynamitem kolem pasu, který vzápětí odpálil. Nechal tak pro satanskou hudbu roztrhat sebe i jedenadvacet bavících se chlapců a dívek, sto dalších výbuch těžce zranil.

Ani po dvou letech od této tragédie nebyl klub zprovozněn. Postaven je pouze pomník obětem. K nebi však dál ponuře trčela polorozbořená střecha explozí zničeného tanečního sálu. Zastavil jsem se před otřesným dílem zkázy a v písku u svých nohou jsem zahlédl žárem do černa osmahlou minci. Izraelský šekel; asi tam zbyl jako němý svědek krutého pekla. Možná právě touto mincí se jedna z obětí zrovna chystala zaplatit…

Stál jsem zádumčivě u pomníku obětí a s pietou přemýšlel o pomíjivosti života a také o sobě, jak je vše nejisté, když neznáme den ani hodinu své zkázy Stejně tak jsem v pietě postál též u přechodu pro chodce na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George v Tel Avivu…

Mezi nic netušícími lidmi, spěchajícími před svátkem purim do Dizengoffova nákupního střediska, byl i bojovník džihádu Muhammed Hashim, dvaadvacetiletý Palestinec, který se chystal sebevraždou “vstoupit do nebe”. Zaplatil arabskému řidiči tisíc dolarů za to, že ho ozbrojeného tajně vyvezl z Gazy do Tel Avivu.

Vykonal hrůzný čin – výbušnou směs z patnácti kilogramů dynamitu, starých pozemních min a hřebíků na svém těle odpálil v davu nic netušících Izraelců; zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů.

Splnil tak svůj úkol, aby ho všichni oslavovali jako mučedníka. Měl přislíben posmrtný ráj, v něm řeky medu, vína a mléka, včetně spousty černookých panen připravených k obcování s mučedníky. Jeho milovaný guru Šejch Ahmad Jasín, duchovní otec a vůdce militantní odnože Hamasu, slíbil deset tisíc dolarů, jakmile v televizi oznámí jeho mučednickou smrt. Hashinova desetičlenná rodina v Gaze už na ně netrpělivě čekala.

Stejně měla dopadnout také italská největší žijící spisovatelka Oriana Fallaci, která byla ve vlastní zemi postavena před soud za to, že prý ve svých knihách urážela islám. Dělala rozhovory snad ze všemi významnými politiky světa, mimo jiné s ministrem zahraničních věcí Spojených států Henrym Kissingerem, izraelskou premiérkou Goldou Meirovou a bývalým palestinským vůdcem Jásirem Arafatem. Měla za sebou roky na pozici válečné zpravodajky ve Vietnamu a v Perském zálivu….

Neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní. Navíc si vyžádal, aby se dostavila v tradičním čádoru. A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit. Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu.“

„Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru…

PS: Nová Miss USA Rima Fakihová vzbuzuje už od svého zvolení rozruch. Stala se první muslimkou, která byla zvolena královnou krásy Spojených států a teď se navíc objevily snímky, na nichž tančí u tyče ve striptýzovém klubu. Jen až se to dozví nějaký imám v Íránu…

Reklama:
  1. 2 reakce na “Nic není tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rouhání…?”

  2. Zdravim, chci jen rict, ze mam rad vetsinu vasich clanku. Rad je ctu.

    od Tomas v Kvě 21, 2010

  3. Děkuji.

    od olser v Kvě 21, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *