Troubky před třinácti lety? Připadal jsem si jako v hororu…
19. Květen, 2010 – 8:48
Voda zůstane nezkrotným živlem... Foto: Břetislav Olšer
Není tomu ani měsíc, co jsem si projížděl na internetu místa, kam bychom si zajeli trochu odpočinout. Až jsem narazil na Troubky u Přerova. Asi 2022 obyvatel a rozloha 2114 hektarů na soutoku řek Moravy a Bečvy. Lákaly mě ze zvědavosti hlavně proto, že jsem v nich zažil jako novinář děsivý horor. Před třinácti roky… A najednou jsem o nich četl:
„Troubky jsou neblaze proslavená vesnice. A to i navzdory tomu, že většina zdejších obyvatel a jejich domů byla postižena povodněmi v roce 1997. Ale až do Troubek přijedete dnes, nebudete tomu, co se tu odehrálo, ani věřit. Domky jsou tu krásně pospravované, lidé usměvaví a přátelští. Dodržují se zde tradice a musím prozradit, že tu bydlí i jedna moc šikovná paní, která ručně vyšívá pravé moravské kroje. To je vám nádhera…“
Než jsem se rozhoupal k plánované návštěvě, začalo pršet a přišly prokleté povodně. A zase také v Troubkách. Vzpomněl jsem si na počátek července 1997. Voda už opadla a odhalila děsivou skutečnost. Živel zabil devět jejích obyvatel a srovnal se zemí více než polovinu domů. Zbourat se nakonec muselo 335 stavení a o střechu nad hlavou přišla polovina obyvatel. Škody se vyšplhaly na 700 miliónů korun.
„Byl u nás ze Zlína na návštěvě kamarád našeho invalidního syna. Seděli v podkrovním pokoji, když to přišlo. Voda strhla schody z přízemí a oni se nemohli dostat dolů. Dovedete si to představit, sundávat po žebříku člověka na invalidním vozíku…“
Vzdychla paní Marie, která v gumákách a s lopatou v ruce odklízela děsivou spoušť. Oči měla zarudlé a vyplakané. Připadalo mi to jako marnost nad marnost. Většina z domků byla postavena z nepálených cihel zvaných vepřovice. Voda je doslova spláchla. Čtvrť Loučky tvořilo pět ulic; všechny dopadly úplně stejně. Z pěti ulic nezůstal jediný dům…
“Byla to tragédie pro celou naši rodinu. Máma žila sama ve starém domě, který spadl. Našli ji tam až za tři dny, zasypalo ji tam, nemohli jsme se k ní dostat. V nemocnici zemřela,” řekl mi jeden z troubeckých obyvatel pan Alois.
Jako materiál pro výrobu nepálených cihel zvaných vepřovice se zde z velké části používala jílovitá hlína. Dalšími přísadami byly vápno, sláma a plevy. Dodnes se jim říká zkomoleně „kotovice“ z německého slova Kotziegel - cihla z bláta.
Nevím, co by dnes řekli obyvatelé Troubek na potroublé žvásty zelených, že vepřovice prý mají tež poměrně dobré akumulační vlastnosti, lepší než pálená cihla, stejně tak mají větší schopnost pohlcovat ze vzduchu vodní páry, pachy. Proto jsou dnes nepálené cihly údajně opět velmi vyhledávaným artiklem pro vytváření moderních ekologických interiérů domů.
Dokonce existují firmy, které za tímto účelem původní vepřovice vykupují. Nevím, v Troubkách jsem tyto obchodníky s deštěm neviděl. Zřejmě se vyskytují pouze na pouštích a v místech, kde nikdy povodně nebyly a ani nebudou.
První písemná zmínka o obci Troubky je z roku 1348. Na místním hřbitově je v současnosti socha svatého Armanda pocházející z poloviny 18. století a ve středu obce barokní sochu svatého Floriána zhotovenou v roce 1750. V severní části obce stojí kostel svaté Markéty postavený v roce 1872. Po tragických záplavách byl v obci umístěn pomníček věnovaný obětem povodně z roku 1997.
Když jsem přišel do kostela sv. Markéty, utíraly tam místní ženy podlahu. Troubky sice lehly pod náporem vody, kostel však vydržel, jen pár centimetrů vody v něm zbylo pro vysoušecí mechanismy. Odehrály se v něm i zádušní mše za zemřelé spoluobčany. Devět pohřbů…
Procházel jsem tou spouští, z většiny domků zbyly jen neforemné hromady sutin, rozmočených nepálených cihel, z nichž se jak žalem lomící ruce vzpínaly k nebi polámané trámy a desky. Jedno zbořeniště vedle druhého…
Domy z opravdových cihel měly stržené jen boční stěny a bylo vidět do obývacích pokojů, v nichž chyběly venkovní zdi, ale na těch vnitřních pořád ještě visely obrazy, kříž s Kristem, na konferenčním stolku byla ještě váza s uvadlými květinami.Tak vypadala čtvrt Loučky a její ulice. A na nich stály cisterny s nápisy: Pitná voda!
„Půjčili jsme si 850 tisíc se splaností dvacet roků na obnovu svých poničených domků. Teď si je už postavíme z opravdových cihel, žádné vepřovice,“ tvrdila paní Marie a co řekla, to také splnila. Netušila, že o třinýct roků později bude mít svůj zbrusu nový a pořád zadlužený dům znovu zatopený. Už podruhé…
Troubky se staly symbolem tragických záplav, které v červenci 1997 ve východních Čechách a na Moravě zalily více než třetinu území. Nekonečné deště začaly 5. července a trvaly bez přestávkyněkolik dní. Způsobily povodně, které si v Česku vyžádaly životy 46 lidí, evakuováno bylo na 58 tisíc osob. Postiženo bylo 536 obcí, 29 tisíc domů bylo zatopeno nebo strženo. Celkové škody přesáhly 60 miliard korun…
Ranou pod pás byl pro občany Troubek i bankrot pojišťovny Morava, kteří byli jejími klienty. Do roku 2006 přesto v obci vyrostlo na 200 nových domů. Dodnes však navzdory katastrofálním povodním nebyla v Troubkách vybudována protipovodňová ochrana.
Rovněž proto muselo být přes 90 procent obyvatel Troubek byla během povodní koncem května 2010 opět evakuováno, zbytek tvrdošíjně přežívá ve vyšších patrech. Strach z rabování jim nedal, aby své nové bydlení, postavené v krvi a potu, opustili. Neštěstí zkrátka nechodí po horách, ale po lidech z Troubek, z vesnice na rovině široko daleko…
Nyní voda dosahuje na některých místech výšky až půl druhého metru, naštěstí včera kolem poledne kulminovala a nyní mírně klesá. Začala do Troubek pronikat asi o půl čtvrté ráno průrvou o délce asi 250 metrů v opravené hrázi, prakticky na stejném místě jako při katastrofálních záplavách v roce 1997. Noční boj hasičů o utěsnění průrvy byl marný.
Škody budou opět závratné, hlavně pro ty, co ještě nesplatili 850tisícové půjčky. Znovu je na tři sta domů pod vodou. I ten, v němž jedna moc šikovná paní vyšívá a zdobí moravské kroje…
PS: A co na to všechno hydrogeolog? Troubky mají zajímavou polohu - leží na soutoku našich dvou největších “horských” řek Moravy a Bečvy (Bečvy jsou vlastně dvě) na krátkém úseku s velkým hydraulickým spádem (cca 500m) vydatně prší, vsakování vody v karpatském flyši je při takových srážkách nepatrné a prakticky veškerý odtok je povrchový, dále pod horami, kde leží Troubky se voda rozlije do roviny (nivy, inundace) a na cestě dlouhé několik tisíc km do Černého moře má spád jen 300m…
Podoba naší krajiny je silně ovlivněna řekami a dnešní nivy jsouu vytvořeny neustálým usazováním materiálu transportovaným řekami během tisíců opakujících se “povodní” (v širším slova smyslu, neboť povodeň dnes nastává tehdy vyhlásí-li ji úřad) - jedná se tedy v našich podmínkách o ÚPLNĚ standardní krajinotvorný prvek. Jen je třeba se při těchto jevech zdržovat v uctivé vzdálenosti a s respektem sledovat přírodní děje…
